(12.00 hodin)
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pěkné poledne přesně. Původně jsem chtěl říct to, co říkal pan poslanec Votava. Ještě bych to rozšířil o jeden prvek, a to jest, že ta daň, původně daň z převodu nemovitosti, je tady od roku 1992, jestli si dobře vzpomínám, nebo 1993, teď jsem se díval. To znamená, tady byla dvacet let možnost ji zrušit. Dvacet let! Já to kritizuji odjakživa, protože mi to přijde v principu jako nemorální. Ale dvacet let! To znamená, že jste měli dvacet let možnost ji zrušit, a nezrušili jste ji, tak teď rozumím samozřejmě, že z pozice opozice se to zrušení navrhuje snadněji, než když je člověk ve vládě.
Jinak pokud jde o argument Vojtěcha Munzara o tom, že se změnila ta konstrukce, tak ono vlastně už to bylo předtím taky, když se na to podíváte, že tu daň z převodu nemovitosti platil sice prodávající, ale kupující byl ručitel, takže když to prodávající nezaplatil, tak to stejně zaplatil kupující. Notabene jestliže platí teze, že jsou furt stejné a jedny peníze, teď tady nechci dávat přednášku k ekonomice, tak i prodávající, i ten prodávající, i prodávající, i kupující ty peníze přece vydělává. Tak je to úplně... Možná v jiném čase. On vydělal, koupil, pak to prodal někomu, pak má z toho nějaké peníze. Zatímco ten, co to kupuje, tak vydělává v té chvíli, když kupuje. Ale vydělávají oba dva. Takže to když už, tak ať je to férový argument. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Votava. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Vážený kolego Munzare prostřednictvím pana předsedajícího, já s vámi souhlasím v jedné věci, že to, aby platil tu daň nabyvatel, je špatně. Já s tím souhlasím. Já jsem tady minulé volební období také pro to nehoroval. Naopak, byl jsem proti tomu a včera jsem vysvětloval proč. Protože to zdražuje cenu té nemovitosti. A mělo to zůstat tak, jak to bylo. Daň z převodu nemovitosti měl platit ten, kdo tu nemovitost prodává. V tomhle s vámi souhlasím.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Munzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Vaším prostřednictvím bych chtěl reagovat na kolegu Patrika Nachera. To se říkalo, když jsem si přečetl stenozáznamy z minulého volebního období, kdy jsem nebyl součástí Poslanecké sněmovny, tak ten argument byl, že je to jenom převod peněz a že se díky tomu sníží ceny nemovitostí o 4 %, protože to budou platit kupující. Tento předpoklad se nenaplnil. Ten převod v osobě daňového subjektu nevedl ke snížení cen nemovitostí.
A můžeme se tady bavit o devadesátých letech, nebo o minulosti, ale myslím si, že teď jsme, v tomto okamžiku jsme v nějaké ekonomické situaci, nějaká situace je na trhu s byty, která opravdu není pro střední třídu růžová. A co můžeme udělat pro ně, tak bychom udělat měli. A to je právě zrušení této daně. Já opravdu nechápu, proč někteří, nepodezírám z toho pana kolegu Nachera, který podpořil zrušení této daně, ale někteří ostatní vládní poslanci, já upřímně nechápu, proč tak cedíte krev za jedno procento příjmů státního rozpočtu, když vám meziročně rostou příjmy státního rozpočtu desetkrát více, než je příjem z této daně. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Luzar. Připraví se pan poslanec Skopeček. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s odůvodněním svých tří pozměňovacích návrhů, které se týkají jednoho tématu. Nejsem vzděláním ekonom a nebudu se příliš zabývat ekonomickými otázkami týkajícími se daňové kvóty, popřípadě věcmi týkajícími se daňové zátěže obyvatel, ale dovolím si vás upozornit na problém možná ryze technický. Tím se omlouvám všem ostatním, kteří ty technické problémy až tak dalece nevnímají, ale ono to částečně souvisí s tímto materiálem, který dneska projednáváme.
Hospodářský výbor ve svém jednání, když navrhoval a připravoval podklady týkající se daňové zátěže, která se týká průmyslu, navrhl určité opatření, které mělo pomoci - zdůrazňuji pomoci - v komoditě, která je, řekněme, méně vnímána oproti palivům, oproti energetice jako jaderné, a to se týká tepla. Teplo můžeme charakterizovat jako třísložkové.
První složka je teplo, které je nadbytečné z technologických důvodů, to znamená, při výrobě nějakého produktu vám vzniká teplo a vy to teplo musíte spotřebovat, vypustit, popřípadě nějak využít. Samozřejmě to teplo je nějaká energie, to znamená, je to nějaká hodnota.
Druhý případ tepla jsou klasické energetické podniky, které vyrábějí elektrickou energii. A je jedno, jestli používají jako palivo uhlí, plyn, ropné produkty nebo i jadernou energii. A ty to teplo mají jako odpadové teplo, prosím s uvozovkami odpadové teplo, protože je pro ně docela velkým problémem to teplo zpracovávat. Po výrobě elektrické energie to teplo, potažmo teplota páry klesá v generátorech a je většinou chlazeno, proto taky vnímáme u elektráren mnohdy vysoký komín, pokud je to klasická elektrárna, popřípadě chladicí věže, ty už mají všechny elektrárny, protože samozřejmě tu vodu z té páry budou muset někde chladit. Čili to je teplo, které uniká do ovzduší a energie toho tepla je bezúčelně zlikvidována.
A potom samozřejmě je to klasické teplo, které asi všichni známe, to znamená, máme nějaký kotel, kde přikládáme, abychom měli v zimě teplo a nezmrzli jsme.
To jsou tři typy tepla, které spotřebováváme a využíváme. Rád bych se zaměřil na první dva, o kterých jsem hovořil, z pohledu využití.
Když se technicky zabýváte využitím tepla, tak zjistíte, že ideální by bylo to teplo nějak spotřebovat ve prospěch občanů. V té filozofii se přišlo s takzvaným terminusem technicusem centrální zásobování teplem. Ve své době byly velké podniky plánovaným hospodářstvím nuceny využívat a nuceny na tyto své zdroje tepla napojovat obyvatele, aby samozřejmě ta výsledná cena tepla pro občany byla co nejnižší. To se dělo samozřejmě jak u výrobních podniků, tak u podniků vyrábějících elektrickou energii. A dodnes jsou velké oblasti, a teď hovořím o svém kraji, Moravskoslezském kraji, všechna velká města, která měla nějaký průmyslový podnik, a věřte mi, je jich tam velice hodně, napojena z větší části právě na centrální zásobování teplem. Toto teplo je vedeno mnohdy na velké vzdálenosti a mnohdy nevyhovujícími styly dopravy, to znamená potrubím, které má též své stáří a potřebovalo by výměnu. Ale přesto je to možná nejefektivnější, ale určitě nejekologičtější výroba tepla, protože tyto teplárny, které dodávají to teplo, potažmo výrobní podniky musejí splňovat docela přísné ekologické limity.
V současné době se tato myšlenka, která historicky byla zcela běžná, znovu oprašuje a jsou plány na napojování na dálkový rozvod tepla velkých měst, teď hovořím o jaderné energetice, a plány napojení nejbližších velkých měst v dosahu až dokonce 50 až 70 kilometrů, které by mohly toto odpadní teplo - zase s velkými uvozovkami - odpadní teplo při výrobě elektrické energie využívat k topení občanů a úspoře klasických fosilních paliv, která se k topení používají.
Samozřejmě konkurenceschopnost takto vyráběného tepla je vícesložkový problém. Ten problém není jen v palivu, které spotřebováváte, ale také samozřejmě v nákladovosti distribuce, v nákladovosti výroby a v nákladovosti zatížení těchto firem, podniků novými způsoby eliminace buď fosilních paliv, popřípadě eliminace ekologických problémů způsobovaných těmito výrobci, a to v dnešní době hlavně emisními povolenkami, o kterých jistě víte, že je docela výrazně zdražují, ale samozřejmě také vstupními surovinami a dalšími daňovými povinnostmi, které tyto podniky mají. Tady mířím zrovna třeba na povinnosti podniků mít odfiltrování a podobné záležitosti, které zase klasické samosprávy ve svém okolí, jako jsou krajské úřady, ukládají velkým podnikům, aby odsiřovaly, aby odprašovaly, aby umísťovaly filtry na tyto velké zdroje tepla, a díky tomu dosahovaly vysokých ekonomických, ale hlavně ekologických standardů, které je potřeba. ***