(9.30 hodin)
(pokračuje Richterová)
Ale úplně věcně. Tak, jako je to u těch důchodů, jako se zohledňuje růst reálných mezd a inflace a přitom se to navyšování drží právě pod rychlostí výběru daní proto, aby stát měl nějaký manévrovací prostor, tak tento mechanismus by se nabízel k prověření i u příspěvku na péči. Jedna věc je tedy přijmout tuto skutečnost, tento fakt, že žijeme v době inflační, druhá věc je nevymlouvat se na to, co by mohly být různé zádrhele. Protože jsou třeba ty důchody, u nichž to umíme.
A potom poslední věc. Je důležité si říct, že my jako zákonodárný sbor věnujeme strašný počet hodin - a když si vynásobíte ten počet hodin projednaných na zvyšování čísel tím, kolik nás tady je, a že bychom měli být v podstatě vrcholní manažeři... (Odmlka pro silný hluk v sále.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Omlouvám se, paní poslankyně. Prosím o klid. Děkuji.
Poslankyně Olga Richterová: Ta myšlenka je opravdu prostá. Když vynásobíte náš počet - sedí nás tu většinou 180, 190 - krát ty hodiny, které diskutujeme o zvyšování konkrétních částek, tak zjistíte, že to jsou obrovská čísla hodin, tisíce hodin v podstatě vrcholných manažerů, vnímáme-li tak náš zákonodárný sbor, tisíce hodin diskuzí věnovaných čísílkům, handrkování opravdu o cifry v zákonech, a přitom alespoň část těchto diskuzí bychom si mohli ušetřit tím mechanismem pravidelného mírného zvyšování.
Ještě jednou zdůrazním, naše doba je zkrátka doba inflační, doba, kdy se rok od roku ceny o něco navyšují. A s tím bychom měli počítat i v zákonech, ne to řešit vždy zpětně. Naše země to umí, prokázala to na důchodech, prokazuje to na platech politiků. Takže je namístě chtít se relevantně bavit i o možnosti tímto mechanismem, tímto poníženým, jaksi umírněným navyšováním řešit i příspěvek na péči.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní zpravodajka se hlásí do rozpravy. Ještě jednou bych vás poprosil, abychom zachovali klid v sále. Děkuji.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Já děkuji i paní ministryni za představení všech těch šesti variant, respektive jejich velmi hrubých obrysů. Zároveň i toho, jakým způsobem k tomu přistoupili. Mám tam přece jen ještě pár otazníků. My jsme usnesení o tom, že žádáme vládu, aby do 1. září tohoto roku připravila ten předvídatelný valorizační mechanismus, zavázali hlasováním, které proběhlo 7. prosince minulého roku. Už z toho je patrné, že tedy přímo ministerstvo, když pominu, dobře, že začalo třeba pracovat až začátkem roku 2019 na tomto, tak na to měli skoro devět měsíců, osm měsíců určitě. A to jenom, když jsme takoví velkorysí, řekněme. A přijde mi trošičku málo, že po tolika měsících tady slyšíme, že ve hře je tolik variant a jaké jsou jejich hrubé obrysy. Já si myslím, že pokud by k tomu ministerstvo přistoupilo skutečně tak zodpovědně, jak paní ministryně říká, tak už tady dnes před námi stojí nikoliv s šesti variantami, ale třeba jenom zúženě se dvěma, které bude považovat, obě, třeba za realizovatelné, představí nám jejich úskalí, ale i jejich výhody a řekne nám, jaká je tedy ještě další cesta, jaký je harmonogram, termín, dokdy bude opravdu rozhodnuto, nikoliv jenom takové vágní, neurčité "někdy v rámci pracovní skupiny nad tím ještě budeme jednat a uvidí se, kdy a jak to uděláme".
My jsme si samozřejmě, paní ministryně, všichni vědomi toho, že se jedná o nemalé rozpočtové nároky. Ostatně když ten pozměňovací návrh byl předkládán, tak jsem tam i toto zohledňovala a samozřejmě jsem tam měla spočítané, kolik by ten můj konkrétní návrh valorizace stál státní rozpočet. Ale tady v tom případě mi přijde už dnes, po tolika měsících, které na to ministerstvo mělo, trošku nedostatečné, abychom se bavili takto vágně.
Takže se chci zeptat na váš názor na to. Za prvé kdy budete mít opravdu jasno, do kterého termínu byste byli schopni nám přestavit výsledek, a také, jaké varianta je pro vás ta, kterou třeba upřednostňujete, která vám přijde ta nejlepší možná.
Co se týče té minulosti, kterou jste zmiňovala, a to je právě podle mého názoru velmi ilustrativní - zvyšovalo se za celou tu dobu jenom dvakrát. A to je opravdu velmi málo na to, že se jedná o takto pro mnoho lidí životně důležitou dávku. A samozřejmě mi vyčtete, já to očekávám, že to byly vaše vlády, které k tomu zvýšení přistoupily. Já bych chtěla poupravit, že za vlády Nečasovy tam došlo sice u jednoho stupně ke snižování, ale u dalších stupňů ke zvyšování. Takže to nelze považovat tak, že tehdy tam to bylo - tam prostě docházelo k takovým změnám, které nebyly čistě jenom, řekněme, do minusu pro některé, ale jednalo se o vyváženost.
Samozřejmě také chápu, že se do toho velmi promítá ekonomická situace, a nezastírám, a nezastírejme to prosím opravdu ani lidem, kteří tu dávku potřebují, přijímají, že ve chvíli, kdy se naváže dávka na nějaký konkrétní valorizační mechanismus, tak bude vždy jenom muset růst. Opravdu, a to s vámi naprosto souhlasím, může přijít taková ekonomická situace, která se prostě projeví tak, že podle toho vzorce dojde naopak ke snížení té dávky. Je to klidně možné. Nicméně v tomto případě samozřejmě velice záleží na to, jaká konkrétní varianta bude vybrána a jakým způsobem se to pak bude promítat v té budoucnosti. Do toho nikdo nevidíme, křišťálovou kouli určitě nikdo nemáme. Ale můžeme říci, že je to pak mnohem spravedlivější, což je opět věc, ve které s vámi naprosto souhlasím. Protože pokud je daný valorizační mechanismus, je pro všechny předvídatelné, jestli tedy ta dávka spíše bude růst, nebo třeba stagnovat po nějakou dobu, nebo nedej bože dokonce klesat. Ale k tomu by mělo stejně docházet jen velmi výjimečně.
Takže podle mě to splnění usnesení je takové trošku polovičaté. Protože opravdu jste měli dostatek času na to už přijít s výsledkem. Máme polovinu volebního období. Když teprve teď začnete přemýšlet na tím, jakým způsobem se ke které té variantě postavíte kladně, tak se dá zhruba očekávat, že někdy začátkem příštího roku bychom se mohli tady ve Sněmovně dostat k projednání konkrétní podoby zákona. A jak to známe už z těch projednávání této věci v minulosti, tak ta debata k tomu určitě nebude úplně jednoduchá, bude košatá, a tím pádem si troufnu tvrdit, že se tady bavíme o dopadu do reality, tedy opravdu do praxe těch lidí, nejdříve tak někdy začátkem roku 2021. A to si myslím, že je docela dlouhý horizont.
Takže prosím, abychom se dozvěděli odpovědi na ty konkrétní úvahy a termíny. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Na průběh rozpravy chce faktickou poznámkou reagovat pan poslanec Juříček, poté paní poslankyně Richterová.
Poslanec Pavel Juříček: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem se zařekl, že nebudu reagovat na různá moudra, která ve Sněmovně tady projevujete, ale tentokrát to moudro, které jsem tady slyšel od Pirátů, mi nedá. Je potřeba si uvědomit, že žijeme spíš v době, která je cyklická. A teď jak se vyvíjí celosvětový trh - a je tady asi málo poslanců, kteří to umí posoudit tak jako já - tak ten trh významně padá. Jsem zvědavý, jakým způsobem pak ustojíme státní rozpočet. A určitě by stálo spíš za úvahu, aby myšlenka, jestli budeme furt do nekonečna dorozdávat další a další sociální balíčky, tak jestli by neměly být navázány na růst nebo pokles hrubého domácího produktu. Děkuji. ***