(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Poprosil bych vás opět o klid. Mám tady žádost, protože tady není slyšet. Někteří poslanci neslyší. Takže bych vás chtěl ještě jednou požádat o klid.
Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Vlastimil Válek a připraví se na faktickou pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, máte slovo. Vaše dvě minuty.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Klidně hlučte, to nebude zas taková bomba, co chci říct. Já jsem chtěl upozornit na tři věci.
Zaprvé jsem chtěl poděkovat panu ministrovi za to, jak se vyjádřil k pozměňovacímu návrhu pana poslance Pawlase. Domnívám se, že toto je kámen úrazu. Myslím si, že to je velmi špatný pozměňovací návrh. Jsem přesvědčený o tom, pokud projde zákon s tímto pozměňovacím návrhem, bude řada problémů. A já už teď mám nachystaných několik písemných interpelací na to, jak se bude počítat ten tržní podíl. Velmi se těším na písemné odpovědi Ministerstva zdravotnictví, které tento zákon bude muset realizovat.
Druhá poznámka, kterou mám. Tak pokud tady opakovaně zaznělo od pana ministra, že je podstatné, co řekne pacient, a ne to, co je v elektronickém záznamu, a pokud pacient řekne, že co je v elektronickém záznamu, neplatí a on ty léky nebere, a naopak bere léky, které tam nejsou, tak pak mně debata o tom, jestli opt-out, nebo opt-in, nepřipadá až tak významná, kromě těch pacientů, kteří jsou v bezvědomí. A znovu, ať ten zákon projde v jakékoli formě, už mám nachystanou písemnou interpelaci, kde budu chtít odpověď, jak tedy má postupovat lékárník, jak tedy má postupovat lékař, když v elektronickém záznamu bude jiná informace, než se dozví ústně od pacienta, a jaké je tedy jasné stanovisko. Jsem domluvený s Českou lékařskou komorou, že toto stanovisko zveřejní, aby se o něj mohli lékaři opírat. A předem děkuji panu ministrovi za to, že ho připraví a že bude nějaký materiál, který bude použitelný a který bude chránit zdravotníky před tím, že budou jiné informace od pacienta a jiné v elektronickém záznamu, což musí nastat.
To je za mě vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní požádám o slovo pana poslance Bohuslava Svobodu. Zatím poslední přihláška. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Je to skutečně jenom krátká poznámka k tomu, jak rozporuplné věci tady probíráme. Tady zaznělo z úst našeho ctěného kolegy vaším prostřednictvím, že když nebude mít lékárník přístup k záznamu, že to může situaci zkomplikovat a prodloužit dobu k správné léčbě, nebo naopak to může situaci zkomplikovat právě proto, že lékárník bude mít třeba jiný názor než ten předepisující lékař. Ten to předepisuje s vědomím toho, co tomu pacientovi skutečně je a jak se u něj ty kombinace léků mohou projevit, což farmaceut nemůže v tuto chvíli vědět. Říkám to jenom proto, že to není zjednodušení té věci. Je to problém, který je velmi vážný. A nechtěl bych být v roli někoho, kdo na základě teoretických vědomostí říká: já vám toto nedoporučuji, nebo já vám toto doporučuji. To je prostě věc, která má v sobě celou řadu věcí, které se musejí posoudit. Proto jsem přesvědčen, že prostě ten automatický souhlas je špatně, protože kdyby nebyl automatický a byl podepsaný, tak to všecko bude fungovat tak, jak má, a bude to fungovat ve všech rovinách tak, jak má.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nemám tady další přihlášku do rozpravu. Ještě se rozhlédnu po sále. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se na zájem o závěrečná slova. Pan senátor Václav Hampl má zájem. A potom pan ministr. Pane senátore, můžete klidně vystoupit. A pan ministr má zájem? Pane ministře, máte zájem vystoupit taky potom? Taky. Dobře. Pane senátore, máte slovo.
Senátor Václav Hampl: Děkuji. Jenom bych si dovolil stručně okomentovat několik věcí, které zazněly v rozpravě. Jak se asi dalo čekat, gros té rozpravy, nebo prakticky celá se týká té záležitosti opt-in, opt-out. Celkem není mnoho rozporu v tom, nebo nezaznělo tu mnoho argumentů ve prospěch té části, která se týká toho, aby zůstala zachována ve sněmovní verzi ta část, která se týká vývozu léků.
Zaznělo tady, že lékárník, a je to samozřejmě pravda, v řadě případů, možná těch méně závažných onemocnění, zdravotních problémů, dává pacientům rady, doporučení, konzultuje věci bez toho, že by tomu předcházel ten krok návštěvy lékaře nebo konzultace s lékařem, čili jaksi koná v této situaci autonomně. To je jistě pravda. Ale to je pořád ta situace, kdy lékárník samozřejmě má velmi dobrou možnost také tomu pacientovi vysvětlit, že by pro něj bylo mnohem lepší, kdyby dal tomu lékárníkovi možnost nahlédnout do lékového záznamu, a pacient se pak může kvalifikovaně rozhodnout. To si myslím, že by bylo velmi dobré zejména s ohledem na tu myšlenku, která zde také zazněla, nebo ten plán, aby souhlas nebo nesouhlas bylo možno udělat písemně přímo na tom místě. To si myslím, že je velmi důležitý aspekt.
Další věc. Zaznělo tady, že kvůli lékovým interakcím umírají lidé. To je také nepochybně pravda. Ale zase si myslím, že tady je důležité, že to v řadě případů bude proto, že ti lékaři nevědí o tom, s čím to bude interagovat. V momentě, kdy preskribující lékař bude mít tu informaci, tak se nepochybně tohle množství lidí, kteří umírají, se zmenší. Role lékárníků tady opravdu bude už, řekněme, jenom sekundární pojistky.
Pokud jde o mlčenlivost, samozřejmě že lékárníci jsou vázáni stejnou mlčenlivostí jako lékaři. Jenom chci říct, že tady zaznělo, že primárními autory této úpravy jsme já a Jitka Seitlová. Ve skutečnosti to pořadí je opačné. Podnět přišel především od Jitky Seitlové, která je bývalá zástupkyně ombudsmana. A vychází to ze zcela konkrétních podnětů a stížností, které kancelář ombudsmana dostávala. Čili je hezké, že máme mlčenlivost, ale v řadě případů prostě úplně nefunguje. A z tohoto hlediska má pro ty pacienty význam, aby měli možnost, rozumnou možnost, být chráněni, pokud jde o jejich osobní informace.
Pak je tu ta jistá námitka, kterou řekl pan docent Svoboda, o tom, že samozřejmě ten opt-in, opt-out by se dal zařídit nějak kvalitněji a la Amerika a řidičské průkazy. To je jistě pravda, ale Senát se tady dlouhodobě drží principu, že se snaží nekonstruovat ten zákon jaksi z gruntu znova. To není úplně tak. My vnímáme svoji roli. Čili to by byla věc na nějakou podrobnější přípravu, důkladnější spíše ze strany ministerstva.
A pak je tu ještě jeden aspekt, který bych chtěl také zdůraznit. Představa, že lékárník změní medikaci v nějaké vážné věci, kde skutečně může hrozit riziko třeba nežádoucích rizikových interakcí na základě jenom lékového záznamu a výsledek bude lepší, než co rozhodl lékař na základě jednak lékového záznamu a ještě také znalosti toho pacienta, to je prostě velmi důležitá informace, nebo zásadní informace z hlediska toho, jak se ten pacient bude léčit. Čili to je podle mě také důvod, proč prostě u lékařů je důležitější, aby ten přehled měli, protože oni můžou, a oni jsou za to zodpovědní, oni musejí posoudit stav pacienta celkově, klinický stav, dosavadní farmakoterapie a na základě toho vést léčbu, za což jsou zodpovědní.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě projevil zájem o závěrečné slovo pan ministr Adam Vojtěch. Pane ministře, máte slovo. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, opravdu velmi stručně. Myslím si, že skutečně přínos lékového záznamu je obrovský a je to obrovský posun v zajištění lepší kvality a bezpečí péče o pacienty. To je nesporné. Myslím, že každý odborník, který se v této oblasti pohybuje a ví, jakým způsobem roste počet závažných případů spojených s lékovými interakcemi, to potvrdí. A tam, kde já vidím velký benefit pro lékárníky, není pouze právě v těch lékárnách, ale je i v té klinické farmacii, která se velmi slibně rozvíjí. A tam jsou ti experti, kteří jsou schopni využít lékový záznam ve prospěch pacientů, kteří nastavují tu farmakoterapii a kteří dokážou skutečně často najít případy, kde pacient užívá léky, které jdou proti sobě a mohou poškodit na zdraví, neřkuli ho usmrtit. ***