Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

256.
Žádost Senátu o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi
k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti
ústavního pořádku podle čl. 65 Ústavy ČR
/sněmovní tisk 561/

který jsme přerušili před polední přestávkou, sněmovní tisk 561. Jsme v otevřené rozpravě a před polední přestávkou byl přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Patrik Nacher, který je přítomen, a může tedy s faktickou poznámkou vystoupit. Ještě než mu udělím slovo, požádám sněmovnu o klid, aby tady bylo dostatečně důstojné prostředí pro pokračování v diskuzi. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Tak teď to bude volání na poušti nebo do zdi, protože jsem chtěl reagovat na slova kolegy Lipanského (správně Lipavského), který tady není, tak mu to třeba kolegové vzkážou, nebo nevím jakým způsobem, když je tady poloprázdný sál v této chvíli.

Chtěl jsem reagovat na to, že právě jeho kolegové nás tady často moralizují, že máme jít po té věcnosti a že nemáme napadat nositele nějaké myšlenky. Sir Humphrey Appleby by to v Jistě, pane ministře, říkal, že se člověk má soustředit na hráče, ne na míč. A měli bychom se soustředit na míč. To je ta věcnost.

A kolega Lipanský (vysloveno opět Lipanský) se tady pustil do profesora Gerlocha - já ho osobně neznám, viděl jsem ho dvakrát třikrát v životě na nějaké akci - protože prostě má jiný názor. Tak nechť to konfrontuje s jeho názorem. Někteří ústavní právníci mají tento názor, jiní mají odlišný, ale začít tady jednak argumentovat tím, co o něm řekl někdo jiný, nějaký jiný profesor, a citovat tady Wikipedii, a zároveň zapomenout třeba sdělit takovou informaci, že byl v roce 2001 jmenován profesorem - od kohopak? Od pana prezidenta Havla. Tak mně toto přijde opravdu jako neúnosné kádrování. Prostě konfrontujte kolegyni Ožanovou, která to tady citovala, s těmi názory a nekádrujte toho jejich nositele, což je profesor Gerloch. Stejně tak jako argument, že ho volilo 19 z přítomných senátů za ústavního soudce, také není důkaz kvality či nekvality, protože kdybychom čistě teoreticky tady o tom hlasovali třeba my a pro profesora Gerlocha by třeba čistě teoreticky bylo 120, tak byste vy tady vystoupil a řekl, že je naopak velmi kvalitní? To je dotaz. Asi byste to neřekl.

Jinými slovy, chtěl jsem říct, jaký byl krásně vidět rozdíl mezi vystoupením kolegy Lipavského a kolegy Rakušana, který také vlastně ten projev mojí kolegyně Ožanové zkritizoval, ale vzal ho na vědomí a šel po tom obsahu, a ne, že si vytáhl Wikipedii, profesora Gerlocha a začal tam hledat nějaké věci. Pane kolego, vám bylo 16 let, když on se stal profesorem. Přestaňte! Přestaňte s tímhle! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Milana Brázdila, poté pan poslanec Ferjenčík - také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Pane prezidente, ne prostřednictvím pana předsedajícího, ale prostřednictvím tady některé z těch kamer, dobrý den. A dobrý den vám všem. Kolegyně, kolegové, šest let pozoruji, že většina z vás sem přijde k tomu pultíku a začne slovy: vážený pane premiére, vážený kolego, vážený bůhví kdo, provede řeč a v podstatě na konci té řeči spíš drží v ruce kudlu, kterou by nejraději vrazil do zad tomu dotyčnému. Ale začne slovy vážený. A dokonce jsou mezi námi, ne tady ve Sněmovně, ale takoví lidé jako pan Polčák, který čeká, nebo si přeje smrt někoho, smrt svého prezidenta. Možná není jeho prezident, ale smrt našeho prezidenta či prezidenta České republiky. To je hrůza! Mně jako ať člověku, ale jako lékaři, záchranáři, když tady zkolaboval pan Schwarzenberg a ležel tam, bylo jedno, jestli je takového názoru, nebo onakého, ale rozhodně bych si nepřál jeho smrt. Já jsem šel, a bylo nás víc, a my jsme mu pomohli.

A tak dovolte, pane prezidente, a vy budoucí prezidenti, kdo slavíte svoje narozeniny, já vám přeju zdraví, a vy jste to teď prokázal svým vyšetřením, a dobře to oslavte. Mějte se! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Brázdilovi, nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl stručně reagovat na kolegu Nachera. Je tady dokonce. Kolego prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste hodně citlivý na to, když někdo komolí jména, tak poprosím, abyste o kolegovi Lipavském mluvil jako o kolegovi Lipavském. Tak to je jedna věc.

Druhá věc. Já myslím, že kolega Lipavský upozorňoval právě na to, že pan profesor Gerloch je v této věci ve střetu zájmů, protože ho s panem prezidentem váže řekněme blízký vztah, dělal pro něj nějaké posudky, pan prezident ho nominoval na ústavního soudce a z toho důvodu je asi obtížné brát to jeho vyjádření jako skutečně nezávislé. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Josef Hájek, také s faktickou poznámkou. Poté kolega Nacher, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych reagoval tady na kolegu Brázdila. Já nebudu zdravit pana prezidenta, protože on určitě tráví čas smysluplněji a nedívá se na tento přenos. Já mu to vyřídím, až ho někdy potkám.

Každopádně to, co tady řekl kolega Brázdil o výroku pana Polčáka, to je prostě hnus, hyenismus a jinak nechci dávat další slova, protože to by to musel tady pan předsedající vypnout. Každopádně ale jsem si v té souvislosti vzpomněl na pana Topolánka, který v roce 2010 pro časopis LUI při neformální diskuzi se vyjádřil ne zcela pěkně o Židech, o svých kolezích tenkrát, panu ministrovi Slamečkovi a o panu premiérovi Fischerovi, a ODS spustila takovou kampaň, že vlastně ho to stálo politickou kariéru, přišel o post předsedy atd. To určitě tady kolegové jsou tady ještě pamětníci z ODS, paní Němcová prostřednictvím pana předsedajícího si na to určitě vzpomene. A jak je možné, že na takovýto výrok - výrok pana Topolánka byl pětiprocentní svým rozsahem - nikdo nereaguje? Nikdo nereaguje! Kde jsou výzvy: pane Polčáku, odstup! Kde jsou? Já jsem je nezaznamenal. Takže já vyzývám Milion chvilek pro demokracii, jestli skutečně ten boj za demokracii myslí upřímně, tak na nejbližší demonstraci bude mít plakáty, bude vyzývat pana Polčáka, aby odstoupil ze svého postu europoslance! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Hájkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Patrik Nacher také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Za prvé se chci omluvit za to zkomolení slova. Ano, už si budu pamatovat, pan Lipavský, už to nespletu. Opět tady není, takže zase to říkám jeho kolegovi.

Nicméně na tom zbytku nemám co měnit, protože kdyby to řekl tak, jak to řekl kolega Ferjenčík, tak je to úplně něco jiného. To je ten kontext situace, kontext toho, kdo to píše, ve vztahu k tomu, ke komu píše nějaký názor. Stejně tak jako já jsem se vyjádřil k senátorům, kteří byli v této věci velmi aktivní a byli zároveň poražení prezidentští kandidáti. To je také kontext. Ale on tady tohle nedělal. On tady začal citovat něco, co kdo dělal před rokem 1989, citace názoru na nějakého jiného profesora, když byl v roli studenta. To kádrování, to je přece rozdíl! V tom je ten rozdíl.

Takže za to zkomolení jména se omlouvám, ale tam skutečně si myslím, s tím kádrováním prosím přestaňte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Miroslava Němcová také s faktickou poznámkou a zatím je poslední přihlášená k faktickým poznámkám, pokračuje pan kolega Čižinský. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Chci reagovat na tu odbočku v naší diskuzi, která se týká výroku pana Stanislava Polčáka. Já s těmito výroky nesouhlasím, ale právě tak nesouhlasím a přála bych si, abychom to tak vnímali, s výroky prezidenta republiky Miloše Zemana, který říkal, že by rád střílel novináře. Myslím si, že to stojí za stejnou pozornost a úvahu jako výroky jiných, které považujeme v tomto kontextu za stejně nevhodné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a pokračujeme v diskuzi. Slovo dostane pan poslanec Jan Čižinský, připraví se Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Dámy a pánové, rád bych se vrátil k ústavní žalobě, čeká nás důležité hlasování. Každý z nás má rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak to má být vždy a tak to má být i dnes.

Navrhuji tedy, abychom o ústavní žalobě hlasovali tajně. Tajná volba je svobodnou volbou každého podle jeho svědomí a podle slibu, který každý z nás skládal. Vím, že se pohybuji na tenkém ledě. Může být namítáno, že nejde o transparentní postup. Dnes jde o respekt k Ústavě. Jde také mimo jiné o respekt k výsledku budoucích voleb ze strany prezidenta i budoucích prezidentek či prezidentů. Tajná volba umožní těm poslancům, kteří by se veřejně báli hlasovat jinak, než jak jim nařídil jejich šéf či klub, aby hlasovali podle svého svědomí. I Senát jednal o ústavní žalobě neveřejně. Jde o mimořádnou situaci, proto navrhuji také mimořádně hlasovat tajně a umožnit každému hlasovat podle jeho svědomí.

Jednotlivé kluby tady deklarují, jak budou hlasovat. Podle stanovisek klubů ústavní žaloba nemá žádnou šanci, nedostane se k Ústavnímu soudu. Pojďme tedy umožnit tajným hlasováním zjistit, zda ústavní žaloba bude, či nebude předána Ústavnímu soudu, bez ohledu na šéfy a kluby, ale ohledem na svědomí každého z nás. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Čižinskému. O návrhu, který je procedurální, budeme hlasovat po vyčerpání rozpravy, protože jde o způsob hlasování, nikoli o procedurální návrh ve smyslu např. přerušení, podle § 63. Děkuji.

Pokračujeme tedy vystoupením pana poslance Jaroslava Foldyny, připraví se Marian Jurečka.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, děkuji za hlas. Pokusím se říci pár slov, jak ta diskuse pro veřejnost asi vypadá. Myslím si, že určitě veřejnost, která se na to dívá, tak z velké části není ústavními právníky, nečte analýzy ústavních právníků, ale dívají se na politiku a svým selským rozumem se ptají, co se to v té české Sněmovně vlastně odehrává.

Možná začnu od konce. Budeme v tajné volbě rozhodovat, protože je demokratičtější než ta veřejná? Předtím tady, podle zvyklostí naší demokracie, volilo prezidenta 200 poslanců a 81 senátorů. Přišli, a nemyslím si, že je to velmi rozdílná skupina, která dneska chce žalobou napadat prezidenta, která řekla - my chceme přímou volbu. Tady se velmi plédovalo pro to, aby volby prezidenta probíhaly přímo, nikoli prostřednictvím poslanců a senátorů. Chceme přímou volbu! Dneska jdete a slyšíte, jak je to špatné, veřejnost není schopna vybrat, protože dostává různé informace, fake news tomu říkají. Fake news je možná to, když přijme senátní výbor rozhodnutí z veřejných zdrojů, tedy třeba z České televize, a to rozhodnutí je postavené na ne zrovna přesných a korektních informacích. To je také fake news. Já si myslím, že přímá volba je velmi demokratická a že posuzování mandátu podle toho, jestli někoho zvolilo deset nebo dva miliony lidí, nemá velkou oporu v té logice kolem té demokracie.

Prezidenta České republiky Miloše Zemana zvolilo 2 853 390 hlasů a posledních senátních voleb se zúčastnilo 114 tisíc obyvatel. Kdybych šel podobnou logikou a řekl, že mandát senátora získá jen ten, když se voleb zúčastní 10 % oprávněných voličů, část republiky by si za tři senátní kola vydechla, zavřeli by a zhasli v Senátu. To je výsledek, jak to v této chvíli na české politické scéně vypadá. (Hovoří velmi naléhavě a čím dál emotivněji.) A vypadá to tak proto, že ti, kteří umí stahovat králíky, dělat dřepy, točit se dokola, běhat do půl těla po pražském náměstí, ti dneska chtějí prezidenta vyhnat před soud, aby se pokusili získat to, co nezískali volbou, ale rozhodnutím nezávislého soudu. Ale mezitím se jim podaří naplnit Letenskou pláň za pět korun tisíce demonstranty, kteří budou řvát "jak je ten prezident špatnej"! Pak přijde jeden z těch a řekne "škoda, že ten Zeman neumřel, když umře, tak se to vyřeší"! Jednou těm lidem dojde trpělivost a oni to vyřeší za vás!

To je ta atmosféra, která se tady rodí. Ti lidé, kteří prohráli volby, protože sice umí stahovat králíky, umí dělat dřepy, umí se točit dokola, a dokonce běhají po Praze a mají možná určitě hezčí tělo než stávající Miloš Zeman, v demokratických volbách prohráli. A dneska se tady snaží prostřednictvím soudu zvrátit tu demokracii a hledat jinou cestu.

A proto já pro žádnou takovou cestu hlasovat nebudu. A oni to dobře vědí, že žádných 120 poslanců se tady nenajde. My se tady vzájemně zdržujeme, ale to patří k té demokracii, o které tak rádi a horlivě vyprávějí.

Takže přátelé, to, co tady odsud vypadne, až se lidi budou dívat na ČT24, bude, že si velká část republiky poklepe na hlavu a bohužel zase bude vnímat tu politickou scénu tak, jak ji vnímá, a velká část jich zas nepřijde k volbám, protože řeknou, že je to trapné.

Takže moc vám tedy není za co děkovat, páni senátoři, umíte sice, někteří z vás, dobře stahovat ty králíky a máte někteří pěkná těla, když běháte po Václaváku, ale veřejnost dala prostor selskému rozumu, vlastenectví a zdravé politice, kterou dělá Miloš Zeman!

Takže děkuji vám, přátelé, všem, kteří nebudete hlasovat pro to, abychom udělali změnu v naší politice tím, že odsoudíme Miloše Zemana, protože tomuto se nedá v této chvíli věřit, co ti pánové nám přinesli a předvedli. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Foldynovi. Nyní dvě faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Josef Hájek, poté Miroslav Kalousek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych ještě zareagoval na slova paní Němcové prostřednictvím pana předsedajícího, i pana Čižinského.

Já se také neztotožňuji s výrokem pana prezidenta Zemana, to naprosto souhlasím s vámi, že bychom měli takový výrok odsoudit. Ale jaká mediální pozornost byla dána výroku pana prezidenta a jaká mediální pozornost výroku pana Polčáka? No, téměř žádná. A teď mi paní Němcová prostřednictvím pana předsedajícího odpovězte, kdyby nějaký poslanec ANO řekl nějaký výrok obdobný výroku pana Polčáka, co by se dělo? Byly by demonstrace, on-line přenos České televize, Milion chvilek by běhal s transparenty kolem bydliště toho našeho poslance - a teď je ticho po pěšině. Je to fér? Já si myslím, z mého pohledu určitě ne.

Ještě bych zareagoval na pana Čižinského. Prosím vás, jaká tajná volba? Přece každý poslanec hlasuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jestli hlasuje tajně, nebo veřejně. To potom chcete říci, že bychom o důvěře vlády nebo nedůvěře vládě měli hlasovat tajně, aby se ten poslanec nebál? Myslím si, že to je špatně. Můj názor je - vyjádřeme se k tomuto návrhu zřetelně, jasně, zpříma. Já s tím skutečně nemám problém a myslím si, že většina našich kolegů také ne.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hájkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Miroslava Kalouska, a pak pan poslanec Válek také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovolte dvě krátké poznámky k předřečníkovi, jedna souhlasná, druhá nesouhlasná.

Já se shodně s panem poslance Foldynou domnívám, že dnes si mnoho lidí poklepe na hlavu, to bezpochyby ano. Nicméně rád bych připomněl znovu, co je naším úkolem. Pan poslanec Foldyna varoval před tím, abychom neodsuzovali prezidenta republiky. Říkal, děkuji těm, kteří nedovolí, abychom odsoudili Miloše Zemana. To prosím pěkně není náš úkol. Náš úkol není nic jiného, než buď umožnit, nebo neumožnit, aby senátní žalobu posoudil Ústavní soud. Nic víc, nic míň. Máte tak malou důvěru v objektivitu Ústavního soudu, že se bojíte, aby se mu ta žaloba dostala na stůl? Anebo velmi dobře víte, jak by to dopadlo, a proto se bojíte?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Válka. A dále přihlášený čekající kolega Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem tady celé to vnímal úplně stejně jak prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Kalousek, protože jsem nechtěl vůbec vystupovat, a teď jenom si dovolím, a já doufám, že se nebudete zlobit, prostřednictvím pana předsedající pane poslanče Hájku, na takovou drobnou repliku.

Jednak se mně velmi líbí, že dáváte na stejnou misku vah pana poslance, europoslance Polčáka a pana prezidenta. Nevím, jestli je to čest pro pana prezidenta, nebo pro pana poslance Polčáka. To si každý musí promyslet. Ale faktem je, že výroky europoslanců za hnutí ANO prostě také nikoho nezajímají. Dokonce mám někdy pocit, že ani hnutí ANO. A pan poslanec Polčák je poslanec v Evropském parlamentu, tak možná to je ten důvod, proč ta reakce veřejnosti nebyla tak silná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní bude vystupovat pan poslanec Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, páni ministři dva, kolegyně, kolegové. A také zdravím dnes výjimečně i veřejnost na galerii, protože i dopoledne i teď je vidět, že tady je zájem veřejnosti, dopoledne byl větší, o toto téma je. A musím říct, že mě mrzí, když jsem dneska slyšel pana předsedu Sněmovny Vondráčka, který pročítal počty omluvených poslanců, kolik je dnes omluvených poslanců, mnoho z nich ještě večer tady bylo mezi námi, byli zdraví, plní síly a dnes se do rána záhadně ztratili. Já chápu, že může se stát ledacos, ale přece jenom není obvyklé, aby u tak důležitého tématu jedna čtvrtina poslanců a poslankyň chyběla. Protože si myslím, že chápu různé povinnosti v krajích, odborné konference, zahraniční cesty, ale myslím si, že jsou určité okamžiky, kdy se hlasuje např. o důvěře, nedůvěře vládě, případně když se tady projednávají ústavní zákony, Ústava, případně věci, které souvisí s Ústavou, tak si myslím, že by mělo být povinností, pracovní normální povinností poslance tady dneska být, ať se na to téma ten poslanec dívá jakkoliv. Ať už je pro, nebo proti. Ale myslím si, že to má nějakou důležitost a vážnost.

Já si dovolím začít trošku netradičně, než mí předřečníci dnes. A dovolím si tady přečíst dva sliby. Ten první je slib poslance a senátora. "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

A pak si dovolím přečíst slib prezidenta republiky. "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

A tady se dostávám k podstatě svého dnešního vystoupení, kdy si kladu otázku, tak jak si to tady kladou předkladatelé senátní ústavní žaloby, jestli pan prezident nevybočil z rámce toho svého slibu. Jestli respektuje Ústavu a zákony této země. Protože každý občan, každá firma musí respektovat zákony, které se na ni vztahují. A v okamžiku, kdy je porušujeme, tak máme mít před tím zákonem rovnost a má ten zákon mít na nás všechny stejný dopad.

Já nejsem právník. A nejsem ten, kdo by se specializoval na problematiku ústavněprávního výboru. Ale v této věci jsem se snažil poslouchat ty lidi, kteří k tomuto tématu mají co říci. A mé rozhodnutí, proč jsem se rozhodl tady dnes v hlasování, které možná s vysokou pravděpodobností tedy asi nebude úspěšné v tom slova smyslu, abychom dokázali tuto ústavní senátní žalobu posunout k Ústavnímu soudu, ale já jsem se rozhodl toto úsilí podpořit. A vycházím asi, řekněme, opírám to své rozhodnutí o autoritu, která v této věci je opravdu povolaná. A sice když jsem poslouchal v posledních měsících vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, tak si myslím, že on v těchto věcech ty věci poměrně jasně pojmenoval. A já si tady dovolím některé odcitovat.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Plus: Nečinnost prezidenta Miloše Zemana, který nerozhodl o návrhu premiéra Andreje Babiše na odvolání ministra kultury, není podle něj v souladu s ústavním pořádkem. "Absolutním pánem vlády je premiér a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní," zdůraznil šéf Ústavního soudu tzv. kancléřský princip české Ústavy. Právě fakt, že Ústava neukládá v této věci prezidentovi žádnou lhůtu, čímž argumentuje Zeman, podle Rychetského znamená, že hlava státu nemá prostor pro úvahy a má tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu. "V tomto bodě je Ústava nekompromisní." To říká člověk, který, si myslím, že je opravdu velice kompetentní na problematiku ústavního práva. A my jsme dneska v situaci, kdy bychom se měli rozhodnout, jestli právě těmto lidem, kteří této problematice rozumějí, nedáme šanci, aby posoudili to, jestli prezident ČR se pohyboval mimo rámec Ústavy.

Mimochodem, kdekoliv a kdykoliv demokraté nečinně přihlíželi k podkopávání principů státu, tedy i respektování ústavy, vedlo to následně k oslabení anebo rovnou k likvidaci demokracie jako takové, a k nástupu různých forem totalitních režimů. A tady máme prezidenta, který zkouší, kam až může v rámci Ústavy se dostat, kdy může prolomit, ohnout. A já si myslím, že je důležité, abychom tady dali prostor pro to, aby se jednou provždy jasně okolíkovalo hřiště a řeklo se: Toto je v souladu, toto není.

V minulosti tady byly u předchozích prezidentů také určité pochybnosti, jestli i oni nevybočovali z rámce Ústavy. A proto jsem přesvědčen, aby pro budoucnost se tady v těchto věcech i právě formou posouzení, které by měl provést Ústavní soud, v těchto věcech udělalo jasno.

Dovolil bych si doplnit ještě pár momentů, které souvisí přímo s Ústavou, ale také s kompetencemi našeho pana prezidenta a ctění, jeho ctění naší legislativy a rozhodnutí třeba soudů. Musím říct, že mně vadí, pokud prezident ČR nerespektuje a nevykonává své pravomoci. Jako je např. otázka jmenování vysokoškolských profesorů, kteří z pohledu vysokoškolského zákona i vnitřních předpisů Karlovy univerzity splnili veškeré předpoklady pro to, aby byli jmenováni profesory. A v okamžiku, kdy prezident píše dopisem ministru školství a argumentuje etickým kodexem školy a docentovou - a teď cituji - morální degradací, a vyvozuje je z Ošťádalových kontaktů s komunistickou Státní bezpečností, tak mně to ve světle toho, koho je prezident ochoten následně jmenovat premiérem, přijde více než úsměvné.

Pak je to také otázka nerespektování soudů v kauze novináře Peroutky. Tady mě mrzí, že pan prezident prostě neuměl přijít a chlapsky říci: Spletl jsem se. Omlouvám se. Omlouvám se rodině. A bohužel ten soud zbytečně se musel odehrát. Nás daňové poplatníky to stálo bezmála 200 tisíc korun.

Chybujeme každý. I já jsem se z tohoto místa, v této Sněmovně několikrát omlouval za věci, které jsem řekl třeba nepřesně, nebo kde jsem třeba pochybil.

Pan předseda Faltýnek tady měl velké emotivní vystoupení. Cítil se býti tady potřísněn láskou a byl z toho celý mokrý, jak on sám říkal. Přiznám se, na mě to tak nepůsobilo. A hlavně když pan Faltýnek říkal, že tady není definice, která by říkala, co to je hrubé porušení Ústavy. Tak ona už tady dneska jednou zazněla a já ji tedy znovu odcituji, protože ta definice je dána. Shodli se na ní také odborní ústavní právníci pan Kysela, pan Wintr v roce 2017. A jasně říkají: Jednorázové porušení pravidla či principu zásadní důležitosti, ale také opakované porušování Ústavy, které v důsledku podvrací ústavní systém. Jasně tyto věci definovali.

Pan kolega Faltýnek tady také ještě říkal, že když se dohraje fotbalový zápas, tak prostě je odehráno, nedá se s tím nic dělat. Říkal to ve vztahu k těm minulým prohřeškům pana prezidenta, o kterých hovoří senátní ústavní žaloba. Ale ono v tom sportu funguje také to, že když se zjistí, že ten sportovec hrál nefér, že dopoval, tak následně jsou mu například i ty ceny, které získal, ta umístění odebrána. Jedna věc je, že nevrátíte ten zápas, ale druhá věc, že jasně řeknete, kde je fair play. A já chci, aby to fair play platilo i tady u nás v politice v České republice.

A trošku mi to připomíná takový ten nešvar, který se tady rozmáhá v poslední době, a to je, že sice jsme si všichni rovni, ale někteří jsme si rovnější, a prostě takové ty papalášské manýry, že na některé lidi spravedlnost jako že by neměla metr. A já si myslím, že by bylo dobré, abychom toto umožnili.

A já mám závěrečné shrnutí. Mám zásadní otázku, kterou si kladu při rozhodování: porušil prezident Ústavu? Já to nevím. Nevím, jestli došlo k hrubému porušení Ústavy, ale právě proto, že to stoprocentně nevím, tak chci, aby to mohl posoudit Ústavní soud, který je k tomu kompetentní. Naše role dnes je o tom, zda svým hlasováním vyjádříme to, zda si myslíme, že je zde důvod pro to, aby některé kroky prezidenta byly Ústavním soudem přezkoumány. A já si myslím, že ty důvody zde jsou.

Asi největší otazníky vzbuzují situace jako neodvolání ministrů Staňka a bez zbytečného odkladu jmenování ministra Šmardy nebo udržování vlády v demisi u moci, obzvláště v případě vlády Jiřího Rusnoka. To jsou pro mě ty důvody, kdy bych byl rád, aby to posoudil Ústavní soud. A já se možná budu plést, možná se bude většina z nás plést, ale byl bych rád, kdyby Ústavní soud ten prostor, pro který mimo jiné tato instituce je tady zřízena a je definována v našem ústavním pořádku, abychom tuto příležitost tomu Ústavnímu soudu dali, abychom také viděli, jestli výroky, které ve veřejném prostoru řekl předseda Ústavního soudu Rychetský, jestli to tak vidí také ostatní soudci Ústavního soudu.

Děkuji vám za pozornost a za racionální zvážení i těch argumentů, které jsem se tady snažil říci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jurečkovi. Než dám slovo s přednostním právem paní zpravodajce, je tady faktická poznámka pana poslance Zdeňka Podala. Pan kolega Grebeníček je připraven, ale s přednostním právem tady bude paní zpravodajka.

Konstatuji došlé omluvy předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Petr Pávek od 14.30 do 19 hodin z důvodu jednání, dále se omlouvá od 16.30 do konce pracovního dne z pracovních důvodů paní ministryně financí a místopředsedkyně vlády Alena Schillerová, ruší svou omluvu Josef Hájek, který už hovořil, a od 17.15 se omlouvá pan poslanec Petr Nacher.

Na základě otázek, které jsem dostal, konstatuji k návrhu pana kolegy Čižinského, že § 70 odst. 5 neřeší způsob hlasování o této věci, a budeme tedy muset na konci před závěrečným hlasováním rozhodnout o způsobu hlasování o návrhu na vyslovení souhlasu s podáním ústavní žaloby Senátu k Ústavnímu soudu. Čili o způsobu hlasování budeme rozhodovat na konci. Proto jsem kolegu Čižinského upozornil na to, že to není procedurální návrh v klasické podobě podle § 54.

Nyní tedy paní zpravodajka Zuzana Ožanová s přednostním právem, připraví se kolega Grebeníček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, pane předsedající. Já jen velmi krátce zareaguji. Já se nebudu vyjadřovat k celému projevu kolegy Jurečky. Jenom mě překvapila jedna věc, že definice hrubého porušení Ústavy a ústavních pořádků je dána vyjádřením některých právníků. Nevím, co by na to řekli zkoušející u studentů právnické fakulty, zda by potom prošli zkouškou. Opravdu, definice nemůže být dána vyjádřením skupiny právníků.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy faktické poznámky Zdeňka Podala a Mariana Jurečky. Nejdříve kolega Podal. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, musím říci za sebe, jsem hrdý na svého prezidenta. Nestydím se za to, měl jsem tu čest mu pomáhat v jeho volební kampani. Jsem přesvědčen, že byl nejlepším kandidátem a své voliče nezklamal. O jeho popularitě svědčí výsledky průzkumu veřejného mínění.

Tuto žalobu považuji za okopávání kotníků našemu prezidentovi. Naštvaní lidé nejsou vždy moudří. Jelikož má pan prezident neuropatii nohou, jak je známo, nepovažuji za moudré mu ještě okopávat kotníky. Alespoň já žalobu odmítám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím zareagovat na kolegyni Ožanovou, která na mě reagovala. Prosím pěkně, zrovna v případě pana profesora Kysely si myslím, že pokud je někdo šéfem katedry, tak asi u zkoušek studenty zkouší. Běžně se v legislativě dělají výklady, aby následná praxe věděla, jakým způsobem legislativu v praxi vykládat a aplikovat. A jestliže tito renomovaní pánové, které jsem citoval, dali v této oblasti výklad, tak si myslím, že má poměrně vysokou právní relevanci, a netroufl bych si tyto věci zpochybňovat. Předpokládám, že kdyby u zkoušky u pana profesora Kysely nějaký studenty byl a měl tuto otázku, tak předpokládám, že ji zodpovídá v tomto duchu, protože prostě je to takto vyloženo. Pokud budeme tyto věci zpochybňovat, tak klidně potom budeme zpochybňovat mnohem závažnější věci v našem právním řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Je tu ještě jedna faktická poznámka pana poslance Výborného. Kolega Grebeníček ještě posečká. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Já budu velmi stručný, pane místopředsedo. Já bych chtěl zareagovat na paní kolegyni Ožanovou, resp. na pana kolegu Jurečku. Samozřejmě, máme tady různé názory právnických kapacit, něco říká profesor Gerloch, něco jiného doktor Kudrna, něco jiného profesor Kysela. Takhle bychom mohli postupovat dál a dál. Ale přesně to je ten důvod, proč si myslím, že bychom všichni měli v zájmu té věci a v zájmu toho rozhodnutí, skutečného rozhodnutí, tu věc prostě posunout k Ústavnímu soudu, protože tam to už není o souboji právnických kapacit, ale je to o rozhodnutí Ústavního soudu. Ten jediný, tato jediná instance, může říci, jak se ta věc má nebo nemá. A pak to musíme všichni respektovat, protože ten, kdo rozhoduje o tom, jestli něco je nebo není v souladu s Ústavou, v tomto případě konání prezidenta republiky, nejsme ani my, a podotýkám, není to ani nikdo z těch ústavních právníků, to je jejich odborný názor, ale ten jediný, kdo může říci "tak to je a tak to má být a tak se ten dotyčný má chovat nebo nemá chovat", je Ústavní soud.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě než se kolega Grebeníček ujme slova, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Margity Balaštíkové od 17.30 do konce jednacího dne.

Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když jsem zaznamenal, že většina senátorů se rozhodla podat ústavní žalobu proti prezidentovi republiky, který byl zvolen občany v přímých volbách, první, co se mi vybavilo po všech účelových kampaních hlavních aktérů a po všem politickém pletichaření, je otázka legitimity a racionality takového kroku, a to zejména s ohledem na tradiční politické přetahování a skutečnost, že ani experti, a dnes to tady několikrát zaznělo, na ústavní právo se neshodnou v názorech na některé postupy prezidenta.

A vybavily se mi i mnohé jiné skutečnosti, třeba ta, kdy Miloš Zeman v někdejším Federálním shromáždění prohlásil, že si musíme vážit hodnot, které prošly zkouškou času a které se po čtyřiceti letech vracejí. Mluvil i o tom, že začátkem padesátých let minulého století se v Mníšku pod Brdy začala těžit ruda bohatá na kov jako marxismus na myšlenky.

Miloš Zeman v červenci 1990 vůbec asi netušil, že Britové o devět let později v anketě BBC zvolí myslitelem tisíciletí právě Karla Marxe. Jistě, Miloš Zeman měl v uplynulých třiceti letech i další úlety. Třeba ten, kdy v roce 1991 veřejně prohlásil, že v kvalifikačním rozvoji z hlediska změn výchovně-vzdělávacího systému jsme na padesátém místě na světě za Nepálem, což však zdaleka neodpovídalo skutečnosti. Jsem dalek toho, abych bral či chytal kohokoliv za slovo. Je ovšem skutečností, že jsem Miloše Zemana ostře kritizoval, především v roce 1999, kdy jako premiér bez jakýchkoliv připomínek souhlasil s bombardováním Jugoslávie.

Dnes ovšem posuzujeme zcela jiné záležitosti, neboť Miloš Zeman byl opakovaně zvolen prezidentem. V té souvislosti považuji za nepochybné, že původně slabé postavení prezidenta republiky voleného Parlamentem a poplatného konkrétním politickým stranám, jejich tahanicím a leckdy podivným dohodám, se velmi proměnilo. Zatímco postavení Senátu se v očích občanů propadá a je obecně velmi nízké, jak o tom svědčí i mizerná a nereprezentativní volební účast, postavení hlavy státu naopak nabylo přímou volbou na váze. Prezident přímo volený občany, jak jsme toho svědky, přestal být závislý na stranách a zájmových skupinách, které navrhovaly a adorují jeho předchůdce a oponenty.

Proto dnes vinit současného, přímo občany voleného prezidenta z toho, že (co?) již dříve dělali jeho Parlamentem volení předchůdci, považuji za zpozdilé. Je v tom ze strany konkrétních stran a osob jistá dávka pokrytectví. Pokud se většina senátorů postavila proti prezidentovi republiky, pak při všech kritických výhradách, které k současné hlavě státu mám, považuji snahu senátorů a jejich stran a spojenců o žalobu spíše za pokus vyřizovat si účty. Řeč je o mediálním natřásání politického peří.

Dovolím si tvrdit, že argumenty senátní žaloby nejsou dostatečně silné. Zaznamenávám pokusy vykládat kroky či nedostatky hlavy státu jako neústavní, za hranou Ústavy, přestože takové svou povahou nebo intenzitou nejsou. Žalobní snahy jednookých, kteří považují své oponenty a prezidenta za výlupky nectnosti a sebe samy za vyvolené, vševědoucí, spasitele, nesdílím.

V tomto okamžiku vnímám jako kritické a naléhavé zcela jiné problémy české společnosti a české politiky. Jsou zde vážné problémy sociální, ekonomické, životního prostředí, otázky zajištění míru a bezpečnosti republiky a občanů. Nemyslím si proto, že bychom se měli místo toho všeho vyčerpávat zástupnými tahanicemi mocichtivých a ješitných exhibicionistů.

Žalobní návrh Senátu v předložené podobě v konkrétních společenských souvislostech a okolnostech jsem nucen považovat za takový případ zástupného sporu. A právě proto nehodlám, podobně jako moji straničtí kolegové, žalobu Senátu na prezidenta České republiky Miloše Zemana podporovat. Jak se někdy říká, Bůh nám zachovej našeho pána, jiný by mohl být ještě větší rána. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. Mám tady jednu faktickou poznámku pana poslance Vlastimila Válka, kterému udělím slovo k faktické poznámce. Připravena je paní poslankyně Helena Válková. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane přesedající. Já jsem se přihlásil, protože mě zmátl konec toho projevu, kdy prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Grebeníček drtivě zkritizoval mnoho činů prezidenta Zemana - a myslím, že byl v tomto směru zatím nejostřejší zatím ze všech vystoupení - postupně definoval, co všechno prezident udělal špatně a kdy co porušil, a na začátku velmi bravurně zdůvodnil, proč bychom měli tu ústavní žalobu podpořit. A líbí se mi, jak to řekl, protože jasně definoval - ano, dvě skupiny odborníků se nemohou shodnout, dvě skupiny odborníků mají rozdílný názor, zda se jedná o porušení Ústavy, nebo nejedná.

No, kdo jiný by měl rozhodnout, jak to je? A já budu velmi rád, a doufám, že to tak dopadne, že ten Ústavní soud řekne ne, nedochází k porušení Ústavy, pan prezident koná správně. Koneckonců je to i můj prezident. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce panu poslanci Válkovi. Nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se paní poslankyně Helena Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, moje role nebude úplně snadná, protože můj projev, který jsem si jako ostatní připravila, protože je to velmi významná příležitost, která zřejmě vstoupí do historie parlamentního projednávání - jak tedy už naznačil náš pan předseda Poslanecké sněmovny pan Vondráček - právě závažností obsahu této materie, byla již obsahem vystoupení řady mých předřečníků. Takže pokud se vám bude zdát, že něco jenom parafrázuji, je to tak. Jsou to názory, které sdílím stejně. Přesto si troufnu některé myšlenky, které tady ještě nezazněly, vám ve svém projevu zprostředkovat.

Tak za prvé. A je to to, čím jsem se netajila a co říkám i svým kolegyním a kolegům na klubu. A můžeme říci, že se snažím i v tomto směru určitým způsobem zprostředkovat srozumitelně - ne vždy se mi to daří - poznatky a znalosti z oblasti teorie práva.

Za prvé. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli zapomenout na jeden ze základních principů dělby moci a přenechat Ústavnímu soudu to, co patří pouze nám, suverénnímu zákonodárci. Jedině my jsme ti, kteří by měli definovat, co je hrubým porušením Ústavy a ústavního pořádku. Myslím si, že spoléhat se - dokonce já jsem o tom osobně přesvědčena - na to, že tento problém za nás vyřeší Ústavní soud, je nejenom lehkomyslné, ale je to i nezodpovědné.

Musím udělat odbočku. Studenti právnických fakult se již v prvním ročníku v rámci předmětu teorie práva učí rozlišovat výklad. Výklad systematický, výklad autentický, výklad doktrinální. A - a za to se vyhazuje, nebo se přinejmenším nedávají jedničky - je tam takový chyták. Co to je tedy zákonná definice, zákonné vymezení. Například - teď mě napadá z mé oblasti - duševní porucha, § 123 trestního zákoníku. Tam mám zákonnou definici, tam se jí můžu držet. Jinak všechno ostatní jsou jenom nezávazné výklady.

Čili systematický výklad, a to vám budu za chvilku demonstrovat, si myslím, je ten výklad, kdy z kontextu celého systému, v tomto případě Ústavy a dalších ústavních předpisů, které zahrnujeme pod širší pojem ústavního pořádku, lze něco dovodit. Je nezávazný, je to vodítko.

Za druhé. Další takový výklad je výklad autentický. Kdo ho podává? Ten, kdo je autorem příslušné normy - Parlament. Máme takový výklad?

Za třetí. Výklad soudní, v tomto případě pouze výklad činěný Ústavním soudem. Ale ten platí jenom inter partes, tzn. mezi stranami. Ten za nás problém nevyřeší.

A pak samozřejmě výklad, o kterém se tady obecně celou dobu vypráví, a to je výklad vědecký, doktrinální, prestižní, který podávají kapacity ústavního práva v případech, kdy chybí zákonná definice. Tento výklad není závazný.

Já bych řekla, že tady nejsou jenom dvě skupiny. Jak jsem nastudovala vyjádření a literaturu, minimálně se mně rýsují tři skupiny, ale ono možná že je více názorů na to, co to je a co to není hrubé porušení Ústavy prezidentem republiky.

Ale mně z toho vyšlo celkem jednoduché poselství pro nás. My musíme tuto mezeru, o které mimochodem hovořil můj předřečník, nyní předsedající místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Filip - my bychom si za prvé neměli, dokonce nesmíme tuto kompetenci vzít a my bychom měli tuto mezeru co nejdříve vyplnit. Máme zde komisi pro Ústavu a je to jeden z úkolů, kterým bychom se měli zabývat. Se mnou samozřejmě také trošku hnula některá vyjádření a snažila jsem se, myslím úspěšně, nechat si to až na to svoje vystoupení a samozřejmě se nemusím potom vyjadřovat k tomu, že když profesor Gerloch údajně straní panu prezidentovi, tak pan profesor Kysela - a teď nechci říkat, v zájmu koho nejvíc vystupuje, kde je zaměstnaný, pro koho zpracovává posudky, to bych mohla takto pokračovat u ostatních expertů, pana kolegy Kudrny, Wintra, ale já se nechci dotknout těch, které teď nebudu jmenovat tím, že je nebudu jmenovat. Prostě každý z nás včetně mě pracujeme pro někoho, ale určité principy musíme ctít.

A tady je třeba říct první závěr. Nemáme definici. To, co je tady předestíráno, jsou nezávazné výklady a my se jimi nemáme nechat vést, zmást a tu odpovědnost a současně náš úkol a povinnost definovat a zlepšit, zdokonalit Ústavu právě v této kritické oblasti co nejdříve naplnit. A jednoduchý ten úkol určitě nebude. To je první bod, na který jsem chtěla zde upozornit.

Druhým bodem je to, že ten systematický výklad - a teď už to ale můžete brát, že Válková vám tady říká svoje nezávazné, byť třeba více či méně odborné právní názory, vy se jimi můžete řídit, vést, ve své argumentaci je můžete použít, ale také nemusíte. Pochopitelně sáhnu do oblasti, která je mi nejbližší, oblasti trestního práva.

Ono z toho systematického výkladu - nemusí se mnou kolegové z ústavního práva stoprocentně souhlasit - mně to připomíná, jak velezrada, tak hrubé porušení Ústavy, takové kvazitrestní delikty. A tady budu aplikovat jeden ze základních principů nejen trestního práva, ale zejména trestního práva. My nemůžeme nikdy někoho stíhat, obžalovat a odsuzovat za něco, co je vágně vymezeno, kde chybí definice. To je skutečně, jak už tady bylo řečeno, jako kdybychom stíhali někoho za trestný čin nebo zločin, zvlášť závažný zločin, který velmi hrubým způsobem porušuje právní řád a ohrožuje naše spoluobčany. To prostě nejde. Na to existuje velice stará latinská zásada, která nám říká, že bez zákonného vymezení určité skutkové podstaty, určitého jednání, neexistuje ani vina a ani nelze uložit žádný trest.

Já bych si dovolila nesouhlasit s jedním závěrem, byť byl velmi expresivní a výmluvný, že by se takový trest pro prezidenta republiky v případě, že by ústavní žaloba byla úspěšná, rovnal trestu na doživotí. Byl by to trest zákazu činnosti. Byť ty důsledky by byly fatální a byly by fakticky jako trest smrti nebo trest na doživotí. My nemáme trest smrti, ale zazněl tady ze strany pana poslance Faltýnka trest smrti.

Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege - platí to tady, je to zločin, byť sui generis, a my na něj musíme tuto zásadu aplikovat. Čili za druhé, porušili bychom tady tím, že nemáme ústavně vymezenou skutkovou podstatu těchto deliktů, jeden ze základních principů, na kterých je postaven právní stát a o kterých se učíme, když při výuce učíme studenty v oblasti teorie práva. Ale jak říkám, je to výklad, je to výklad systematický a řekněme doktrinální, ale rozhodně není pro vás výkladem závazným.

Další závěr, který z toho, co zde zaznělo, jsem chtěla zdůraznit - a toto už není nic původního. Existuje diskontinuita výkonu moci včetně moci výkonné a včetně výkonu prezidentské funkce. Takže tady bych poukázala na srozumitelné, stručné a správné vyjádření pana poslance Michálka, který říká, že bychom se měli zabývat, pokud, tak jenom dvěma údajnými delikty. Říkám údajnými, protože tady zatím nepadlo ani rozhodnutí o podání žaloby, a to tedy takové to obstruování resp. neplnění určitých ústavních povinností v souvislosti s odvoláváním a jmenováním. A ten druhý delikt - zasahování do nezávislosti soudní moci.

Tak já začnu tím druhým deliktem, protože si myslím, že předmětem naší úvahy a dalšího rozboru by se měl stát jenom ten první jmenovaný delikt. Ten druhý vylučuji jako členka podvýboru, který se zabýval právě možným ovlivňováním soudní nezávislosti, kdy na můj opakovaný dotaz pan bývalý předseda Nejvyššího správního soudu dr. Baxa odpověděl, že tyto intervence nezasáhly do nezávislosti soudní pravomoci, a už je celkem jedno, jak se zde opět nezávazným výkladem dovozovalo - z důvodu silné morální integrity těch dotyčných soudců - samozřejmě myslel zejména sebe, což dobře chápu, protože ho znám a jeho morální integrita je jistě velmi silná. Pouze mě překvapilo, dovolte mně takové povzdechnutí, že pokud se mu to stalo, že s tím váhal dva a půl roku... Ale v každém případě chápu, že k některým rozhodnutím člověk dospěje až po delší době. A prostě nedošlo. Nedošlo k tomu, že by ta nezávislost byla ohrožená. A my vůbec nevíme - já vycházím z toho, co nám bylo řečeno - co si pánové řekli. Tady neproběhlo žádné vyšetřování. Čili mohu tomu věřit, a nemusím tomu věřit. Kdyby tam byl pan prezident, říkal by zřejmě pravý opak. A toto musíme prokázat. Zatím se neprokázal ani výsledek, natož příčinná souvislost, natož jednání. Bylo to jednostranné slyšení jednoho z účastníků, který je logicky podjatý. Logicky, protože hájí svoji věc. Čili bylo by to porušení jednoho ze základních procesních pravidel - slyš druhou stranu. Takže já to vypouštím, to opravdu není možné.

A pokud jde o ten mnou v pořadí jako první jmenovaný delikt, tzn. nečinnost prezidenta republiky, tam si myslím, že bychom se měli vždycky, a já už jsem to říkala v jiné souvislosti v médiích, zamyslet, jestli ta nečinnost je zdůvodněná, nebo nezdůvodněná. Protože já si velmi vážím pana předsedy Ústavního soudu Rychetského, který zde byl citován, nicméně je to opět veliká autorita i pro mě, ale nezávazná. To je jeho pojetí. Já mám jiné. I když nejsem ani soudkyní Ústavního soudu. Já vnímám absenci lhůt v Ústavě pro rozhodnutí prezidenta republiky tak, že tato lhůta, pokud je zdůvodněně nenaplněná okamžitě, neprodleně, tak není porušena. A je to můj výklad. Heleny Válkové. Nezávazný.

Takže ostatní, o čem se tady hovořilo, bohužel, anebo bohudíky pro vás, protože je pozdní odpoledne, nemusím opakovat. Mohu vysvětlovat, ale řadu těch argumentů, které jste už slyšeli od řečníků, které asi si dovedete dovodit, na které tzv. straně stáli, bych podpořila. Na druhé straně odmítám zásadně jakýmkoli způsobem podporovat politické pokračování v boji o to, kdo by měl nebo neměl být prezidentem formou podání ústavní žaloby, protože ústavní žaloba opravdu není nástrojem, prostřednictvím kterého by se měla vyvozovat politická nebo politicko-právní odpovědnost. V tomto smyslu souhlasím s tím, co říkala paní zpravodajka Ožanová.

Takže závěrem samozřejmě, ani nemusím tajně hlasovat, jsem proti podání ústavní žaloby a ten hlavní důvod je, že Ústavnímu soudu bychom svěřili kompetenci, která patří pouze nám jako suverénům, zákonodárnému sboru, a porušili bychom princip dělby moci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Vyvolala dvě faktické poznámky, a to pana poslance Lipavského a Dominika Feriho. Kolegyně Gajdůšková ještě posečká. Nyní pan poslanec Lipavský k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych chtěl moc poděkovat paní poslankyni Válkové za její příspěvek. Ta zmínka, že každý pro někoho pracujeme, to mi přišlo opravdu jako sonda do duše nějakého přemýšlení, do světa, kde někdo pro někoho pracuje. Samozřejmě lidé chodí do práce, mají zaměstnání, ale akademici mají třeba své působiště, nebo lidé mají své zaměstnavatele, a není to tak, že by někdo pro někoho musel pracovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Dominik Feri, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, já tu situaci paní kolegyni Válkové prostřednictvím pana předsedajícího nezávidím. Protože ona musí najít právní pokličku na politický hrnec a to se hledá opravdu velmi složitě. Citovat tady latinské maximy nullum crimen sine lege nebo nulla poena sine lege mi přijde poněkud nemístné, protože zákon o Ústavním soudu i Ústava vymezují jasně, co je to provinění nebo co je to protiústavní jednání a jaký trest je s tím spojený.

Co se týče těch skutkových podstat, tak definovat je v Ústavě, si myslím, že je naprosto nerozumné. A z jakého důvodu? Protože zákonodárce přece nikdy nemůže postihnout veškerá protiústavní jednáním, která mohou nastat. Když tam dáme pevně nějakou lhůtu, kterou ten prezident musí dodržet, tak to může odporovat reálnému životu. Když tam dáme: Odvolá ministra do 15 dnů, do 30 dnů - třeba může nastat nějaká situace, kdy bude potřeba vést politická jednání, velmi složitá politická jednání. Třicet dnů nebude stačit. Dopustí se pak automaticky hrubého porušen Ústavy? Skutečně, to považuji za velmi nevhodné.

Podívejme se na situaci v Americe, jak je to koncipované v Americe. Ano, v americké ústavě je, že když se prezident nebo viceprezident dopustí nějaké zrady, nějakého uplácení nebo je obviněn z uplácení, tak může proběhnout impeachment. Ale také je tam velké okno na to, že jsou to jiné podobné zločiny, nebo jiná široká provinění právě proto, aby se tam nechalo velké okno pro ten reálný život, který prostě zákonodárce nemůže postihnout. A vyjmenovávat tam, že prezident se dopustí hrubého porušení Ústavy, když raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, tak to prostě není vhodné, není to praktické. A ten výklad nám poskytne závazný právní -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce. Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní zpravodajka a poté pan poslanec Marian Jurečka, také s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím, Dominiku, já se domnívám, že to bylo zcela nevhodné vyjádření vůči osobě paní profesorky Válkové týkající se nějaké pokličky. Já si paní profesorky vážím a domnívám se, že názory, které říká, tak skutečně myslí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Marian Jurečka také s faktickou poznámkou. Kolegyně Gajdůšková je připravena. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já taky říkám názory, které si myslím, a dovolím si tady dvě věci trošku okomentovat. Já si myslím, že tady je aspoň za mne důležité, pokud má fungovat právní demokratický stát, aby tady zůstaly ty tři pilíře: moc zákonodárná, výkonná a soudní. Tak to bylo nastaveno. Myslím, že to funguje dobře, má to určitou logiku. A já si neumím představit, že by moc zákonodárná začala v některých oblastech suplovat moc soudní. Přiznám se, to mě překvapilo. Já nevím, jakým způsobem bychom tady měli posuzovat, jestli něco je, či není v souladu s Ústavou a podobně. Od toho opravdu je tady kompetentní orgán, který má k tomu erudici, má k tomu vybavení.

A teď ještě k té jedné podstatě, která byla v diskusi zmiňovaná, otázka toho, dokdy prezident má konat a jestli máme dávat lhůty do Ústavy, nebo ne. Prosím pěkně, já ještě jednou tady ocituji to, co říkal pan předseda Ústavního soudu Rychetský. Právě fakt, že Ústava neukládá v této věci prezidentovi žádnou lhůtu, čím argumentuje Zeman, podle Rychetského znamená, že hlava státu nemá prostor pro úvahy a má tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu. V tomto bodě je Ústava nekompromisní, dodala vysoká autorita, předseda Ústavního soudu České republiky. A myslím si, že doba dva a půl měsíce není něco, co by vyhovovalo této definici.

Ale proto, jak jsem říkal i já ve svém vystoupení v závěru - já si neosvojuji právo o tom rozhodovat a říkat je vinen, není vinen a podobně. Jenom říkáme, je tady autorita, které to postupme, a nemusíme se tady vyčerpávat dlouhými diskusemi. Už to mohlo být třeba za dopolední jednání klidně schváleno, pokud by byla dobrá vůle. A pak by nám tedy senát (ÚS?) buďto těm, kteří to podporujeme, dal nepřímo za pravdu, nebo by naopak strhal to, jak tady někteří kritizovali, jak je to napsáno a koncipováno, tato senátní ústavní žaloba.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Heleny Válkové a následuje vystoupení kolegyně Gajdůškové. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Už vás nebudu unavovat nějakým příliš teoretickým výkladem, ale podívejte se prosím, milý pane kolego, poslanče Feri, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, na to, jak je vymezena velezrada. Tam bychom problém neměli, pokud by byla naplněna. Ta v Ústavě je dostatečně vymezena. A z toho pochopíte, co jsem myslela absencí analogického vymezení hrubého porušení výkonu pravomocí prezidenta republiky. Doporučuji jako studium dnes večer.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegyni Válkové za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Gajdůšková. Připraví se kolega Lipavský. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, nejsem právník, nemohu se tedy zapojit do této právnické debaty. Jsem v této chvíli řadový poslanec, bavím se s lidmi. Dovolím si podívat se na celou věc jejich úhlem pohledu.

Stanovisko klubu sociální demokracie je známé, prezentovala ho zde Kateřina Valachová a já ho sdílím. Jen bych ráda řekla proč. Ještě na úvod možná chci říci, že jestliže nám záleží na ústavnosti a vládě práva v naší zemi, musíme se prostě bavit o konání pana prezidenta. Z tohoto důvodu je obsah ústavní žaloby od senátorů důležitým impulsem k diskusi. Ona ta dnešní diskuse není marná. Sama o sobě je podle mého názoru velmi cenná. Já bych se tady senátorů skutečně zastala. Senát je ústavní pojistka a oni se této role ujali. Ale otázka je, zda je odpovídající reakcí na některá konání a výroky, a tady zdůrazňuji, přímo voleného prezidenta skutečně ústavní žaloba, která má vést ke zbavení jeho mandátu.

Vyhlášení klubu sociální demokracie, že aktivně nepodpoříme podání ústavní žaloby, není rozhodnutí žádného stranického sekretariátu. Tady bych se velmi a velmi osobně ohradila. Nevím, jak v jiných politických stranách, ale u nás se rozhodnutí tvoří v diskusi v našich volených orgánech, s našimi členy, s našimi občany. Ti v tomto případě, upřímně řečeno, moc nechápou, co tady řešíme. Říkají nám, jste tam pro nás, přestaňte se zabývat sami sebou, protože tuto diskusi trošku tak vnímají, že se zabýváme sami sebou, a řešte problémy lidí. Poukazují na dlouhé čekací doby na lékařská vyšetření a zákroky, nemožnost zajistit bydlení pro mladé, odpovídající péči pro seniory a miliony problémů a byrokracie při komunikaci s úřady, sociální problémy nejen ve vyloučených lokalitách, ale i samoživitelek a samoživitelů, problémy životního prostředí, dopravy.

Kateřina Valachová mluvila o právní kvalitě textu. Od občanů, ale mezi právníky pak je velká pochybnost o tom, zda je odpovídající reakce na konání přímo voleného prezidenta jeho zbavení mandátu. O tom už jsem mluvila.

Řekli jsme také na klubu sociální demokracie, že většinově nebudeme ani proti této žalobě.

Ústavní systém právního státu a jeho samostatná existence je dána dělbou moci mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. To zde několikrát zaznělo a ví to každý žák základní školy. Ústava, první zákon státu, pak zakotvuje vyvažování těchto mocí, vzájemnou kontrolu, brzdy i protiváhy, a tedy i nástroje, jak onu rovnováhu udržet. Tady chci připomenout, že Parlament má v rukou vůči prezidentovi, který je součástí moci výkonné, dva nástroje. Jeden je ústavní žaloba, kterou projednáváme. Druhý je přenos kompetencí prezidenta na další ústavní činitele, pokud prezident konat nemůže. Jen připomenu, se skromností sobě vlastní, že jsem to byla já, kdo inicioval a pak také podal za Senát ústavní žalobu na Václava Klause v roce 2013 za jeho amnestii, kterou zbavil trestu ty, kteří byli odsouzeni za hospodářské trestné činy nejen v devadesátých letech. A byla jsem pak velmi zklamaná, že Ústavní soud se tehdejší žalobou Senátu nezabýval se zdůvodněním, že mandát Václava Klause, tehdejšího prezidenta, již tehdy končil. My jsme tehdy očekávali, a teď mluvím za tehdejší senátory, to, o čem mluví senátoři i dnes, že Ústavní soud dá jasné vyjádření k tomu, co je a co není v souladu s Ústavou pro budoucnost. Nestalo se tak.

Mluvíme-li o budoucnosti, musím se trochu vrátit i do minulosti, a to k Miloši Zemanovi samotnému, o němž a jeho konání ten text, který projednáváme, je. Jednotlivé kroky, které jsou zde popisovány, se do vysoké míry týkají sociální demokracie. A mě by zajímalo, zda si navrhovatelé položili otázku, zda prezident šel na hranici ústavnosti jen ve vztahu k sociální demokracii, nebo jen autoři žaloby chtěli, aby sociální demokraté byli v situaci, kdy návrh nemohou nepodpořit. K tomu by mě vedla i ta ranní vyjádření k tomu, že vlastně ta žaloba chrání sociální demokracii. Ale dámy a pánové, sociální demokracie je suverénní strana, nepotřebuje chránit. Musí se umět postarat sama o sebe. A tak jak znám vnitřní poměry v sociální demokracii, vztah k Miloši Zemanovi máme vyřešen. Je pravda, že Miloš Zeman v akci "čisté ruce", v boji proti korupci, přivedl sociální demokracii do vlády. Vlády sociální demokracie a uplatňování principů sociálně tržního hospodářství, vládnutí na základě sociálního dialogu pak znamenaly, že zůstaly přes všechny snahy toto rozbourat a privatizovat vše za každou cenu dostupné veřejné služby, Česká republika je dnes fungujícím evropských sociálním státem. U toho na začátku Miloš Zeman stál a to mu nelze upřít.

Vládní angažmá sociální demokracie, mimo jiné, znamenalo a znamená, že Česká republika je dnes šestou nejbezpečnější zemí na světě a dnešní informace je, že Česká republika je také sedmou nejpokročilejší zemí na světě podle indexu cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. Miloš Zeman ale skončil v čele sociální demokracie v roce 2003. To, co by se možná mohlo rozvíjet dál, si nechám až na popis do svých pamětí. Nebudu se v této chvíli k tomu vyjadřovat. Nemůže zde nikdo ale apelovat na nějaký náš dluh nebo submisivitu vůči Miloši Zemanovi. Za sebe jen říkám, budiž odpuštěno. Současnou žalobu nahlížím a jako sociální demokracie nahlížíme jen z pohledu dělby moci ve státě.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, není asi sporu, že podle Ústavy měl prezident konat bezodkladně při podání návrhu na odvolání a pak jmenování ministra. Nakonec jste se někteří opírali i o vyjádření takových renomovaných právních kapacit, jako je Pavel Rychetský. V době, kdy se tak dělo, zhruba v červenci, jsem řekla, že ústavní systém musí reagovat, a na dotaz novinářů jsem připustila, že iniciativu senátorů podpořím. Navrhovala jsem ale v té době použít článek 66 Ústavy, kde se říká, že pokud prezident nemůže konat, usnesením obou komor Parlamentu přejdou jeho kompetence na další dva ústavní činitele, kterými je premiér a předseda Poslanecké sněmovny. Ústavní právníci ale tenkrát tvrdili, že toto ustanovení je myšleno pouze pro případ, že prezident je naprosto nemohoucí. Dnes ale o této věci již někteří právníci opět mluví. Z mého pohledu, řekněme laického, prostě česky: pokud někdo nekoná, co konat má, tak zřejmě z nějakého důvodu konat nemůže. Ústava České republiky nedává prostor pro úvahu, zda ústavní činitel konat chce, nebo nechce. V tomto případě mu nedává vůli. To mi připadá odpovídající reakcí na situaci, kdy byla vláda neúplná, protože prezident odmítl respektovat deklarovanou vůli premiéra ke složení jeho vlády, myslím tím článek 66 Ústavy. Situace se ale od té doby změnila. Ministr kultury je jmenován naprosto podle ústavních pravidel.

Dámy a pánové, já musím slyšet, co mi říkají občané, a to dokonce i ti, kteří Miloše Zemana nevolili nebo absolutně nesouhlasí s jeho postoji v zahraniční politice. Zrušení mandátu přímo voleného prezidenta není odpovídající reakcí na současný stav, jakkoliv se v minulosti prezident možná pohyboval na hraně Ústavy či se pokoušel jít až za její hranu. O tom mluvila Kateřina Valachová. Nemohu proto hlasovat pro navrhovanou žalobu, ale vzhledem k popisu situace, kterou obsahuje, nemohu říci, že bych popis mohla příliš rozporovat. Nemohu tedy být ani proti ní. Při hlasování se zdržím. Pokud ale nastane v budoucnu situace, kdy prezident, ať jím bude kdokoliv, nebude konat, i když konat podle Ústavy má, a já u toho ještě budu, budu iniciovat spuštění článku 66 Ústavy České republiky.

Děkuji za trpělivost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gajdůškové. Je tady jedna faktická poznámka, a to pana poslance Mariana Jurečky. Připraven v rozpravě je pan poslanec Lipavský. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím navázat na paní kolegyni Gajdůškovou. Když jsem v posledních dvou měsících mluvil s lidmi, s občany, tak mi naopak říkali: jak je možné, že tady v tomto státě může platit dvojí metr? My musíme dodržovat zákonné povinnosti, my jako rodiče musíme plnit to, co nám zákon ukládá, dát dítě do předškolní výchovy, dát daňová přiznání, respektovat pravidla silničního provozu. Když to nerespektujeme, přijde trest, přijde sankce. Tady je prezident, který je schopen někoho křivě obvinit, soud mu uloží se omluvit. On nerespektuje rozhodnutí soudu, my jako daňoví poplatníci za celou tuto anabázi zaplatíme bezmála 200 tisíc korun. Za koho z nás by zaplatil někdo soudní výlohy, kdybychom někoho křivě obvinili a měli nést následně náklady řízení? Nikdo to za nás nezaplatí. Zaplatili by to ti občané. A lidé říkají: přece není možné, ať je to hlava státu, nebo kdokoliv jiný, vysoce postavený ústavní činitel, aby nerespektoval zákony a Ústavu tohoto státu.

Takže bych byl rád, abychom tady dali prostor pro to, aby se mohlo ukázat, jestli mohou mantinely platit pro všechny stejně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka, a to od paní kolegyně Gajdůškové. Kolega Lipavský posečká. Máte slovo k faktické poznámce, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na slova pana poslance Jurečky. To je trošku nedorozumění. Pokud i někdo ve vztahu ke svým dětem nesplní nějakou povinnost, jak o tom mluvil, tak ale není zbaven rodičovských práv. Dostane prostě sankci. A to je to, o čem jsem mluvila. Zbavení mandátu přímo voleného prezidenta, byť se možná pohybuje na nějakých hranicích nebo možná někdy i v nějakém čase za hranicemi, není prostě adekvátní sankce. Ona o tom tady mluvila paní poslankyně Válková. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Slovo má pan kolega Lipavský, připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane místopředsedo, vážení páni senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, o čem tedy dneska debatujeme, když je asi znám výsledek? Není to jenom prázdné řečnické cvičení? Domnívám se, že není.

Já jsem si důkladně pročítal žalobu a našel jsem tam bod, který se velmi, velmi dotýká i toho, co řešíme my zde v Poslanecké sněmovně. Je to bod E, který řeší kauzu novičok. Já teď budu trošku číst, abychom měli ten kontext, a projdeme si takovou časovou linku a dojdeme až do momentu, který začíná být velice zajímavý.

Po předchozím útoku nervově paralytickým jedem s označením A-234, který patří do skupiny typu takzvaně novičoků vyvinutých v někdejším Svazu sovětských socialistických republik, na bývalého agenta vojenské zpravodajské služby Ruské federace Sergeje Skripala ze dne 4. března 2018, který byl spáchán ve města Salisbury, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, označila za jeho strůjce předsedkyně vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Theresa May dne 12. března 2018 s nejvyšší pravděpodobností Ruskou federaci, přičemž posléze byla tato skutečnost potvrzena. Samozřejmě Rusko se tehdy snažilo na tuto situaci reagovat a 17. března 2018 se to snažila vyvrátit tisková mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace tvrzením, podle kterého od 90. let 20. století Česká republika a některé další státy prováděly intenzivní výzkum látek ze skupiny novičoků.

A teď to začíná být zajímavé, protože se do této kauzy dostává Česká republika. Okamžitě ministr zahraničí, tehdy Stropnický za ANO, vydává negativní stanovisko, kde se k tomu ohrazuje. Záhy nato vystupuje Karla Šlechtová, která jaksi mluví o našich mezinárodních závazcích. Opět se striktně ohrazuje. A Ruská federace toto tvrzení opakuje 21. března sdělením Ministerstva zahraničních věcí, kde zase znovu říká, že považuje Českou republiku za zemi, které prováděly vývoj látek ze skupiny novičoků. 26. března premiér Andrej Babiš oznámil záměr vlády připojit se k vyhošťovací operaci a následně byl vyhoštěn, tuším, jeden, možná až tři příslušníci ruské mise Ruské federace v České republice.

Pokračujeme dál. V tu chvíli se do toho vkládá prezident Zeman, který vydává tiskovou zprávu, ve které informuje, že přijme ředitele BIS, kterého následně přijímá a veřejně mu ukládá, veřejně, on o tom prostě prezident mluví, že má zjistit, jestli se nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn ze skupiny novičoků, a to již v průmyslových nebo vědeckotechnických zařízeních. Už to samotné, že zadá úkol tajné službě veřejně, je těžko myslitelné. Na to reaguje výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky, který to 3. dubna odsoudil, že to znemožňuje splnění zadaného úkolu. To jsme 3. dubna.

Pokračujeme dál. Dne 26. dubna tiskový mluvčí BIS na dotaz ČTK uvedl, že zadaný úkol byl splněn a výsledek bude předán prezidentu republiky v zadaném termínu. Zároveň prezident republiky zveřejnil informaci, že zadal také úkol Vojenskému zpravodajství, takže prezident vlastně rozehrál takovou vlastní zpravodajskou hru, a samozřejmě zadání bylo stejné jako u BIS. Prezident oznámil, že se v České republice v malém množství a pro účely testování vyráběla ve Vojenském výzkumném ústavu v Brně nervově paralytická látka označovaná jako novičok A-230, která patří do skupiny novičoků, přičemž byla po testování zničena. Zároveň uvedl prezident, že Bezpečnostní informační služba dospěla k závěru, že tato látka mezi novičoky nepatří. To znamená, on vytvořil fiktivní rozpor mezi těmito dvěma službami. To se následně dozvíme, že vlastně bylo vyvráceno na jednání Parlamentu. Prezident tehdy označil za pokrytectví předstírat, že se nic takového v České republice nedělo.

Na toto vystoupení prezidenta reagovala v ten samý den zase ministryně obrany Karla Šlechtová, která uvedla, že veřejné vyjádření prezidenta republiky nemůže komentovat, protože prezident mluvil o informacích, které byly v režimu utajeném. To znamená, on porušoval tehdy zákon, vyzrazoval nějaké véčkové nebo téčkové informace. Takže už na to samotné vyzrazení se dalo hledět jako na trestný čin. Nicméně je to prostě trestný čin, který nelze kategorizovat do těch činů, které... teď se zabýváme tou ústavní žalobou.

Každopádně důležité je říct, že následně se proti tvrzení prezidenta ohrazovala vláda. Vláda se jednoznačně vyjádřila, že obě zpravodajské služby konstatovaly shodně ve svých zprávách, že testována byla pouze látka typu A-230, která byla získána mikrosyntézou, to znamená v množství, které nemůže být za žádných okolností použito pro takovýto typ útoku. A dále se vyjadřoval zahraniční výbor Poslanecké sněmovny 10. května, opět se k tomu vyjadřoval výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky 14. května. A všechny tyto výbory konstatovaly, že se ty zprávy zpravodajských služeb shodují, protože tam poslanci a senátoři byli seznámeni s obsahem těch zpráv, nebo s tou klíčovou částí těch zpráv.

A teď se dostáváme do 31. května, kdy v Poslanecké sněmovně, zde, tady, v tomto sále proběhla mimořádná schůze. O té následně pohovořím.

Ústavní žaloba jaksi konstatuje, že vzhledem k výše uvedenému se tak prezident republiky svým přístupem a tvrzením, které bylo v rozporu se skutečností a vycházelo z nepravdivé interpretace utajovaných informací poskytnutých zpravodajskými službami, jejíž obsah tím byl současně veřejně vyzrazen a který zároveň podpořilo stanovisko Ruské federace v rozporu se soustavnou a veřejně opakovanou, prezentovanou oficiální zahraniční politikou stanovenou vládou, která postupovala na základě ověřených zpravodajských informací o útoku na Sergeje Skripala ve spolupráci s ostatními členskými státy NATO a na podporu jednoho ze členských států NATO Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Přeskočím ty části, které hovoří o vyzrazení informací. Ta druhá část zní: "... se dopustil jednání v rozporu s chráněnými zájmy dle článku 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který stanoví, že ochrana životů a zdraví je základní povinností státu, přičemž dle článku 54 odst. 1 Ústavy je prezident republiky hlavou státu a jako takový by tedy neměl jednat v rozporu s těmito základními povinnostmi ani ohrožovat zájmy České republiky, čímž zároveň porušil slib prezidenta České republiky dle článku 59 odst. 2 Ústavy, podle kterého slíbil věrnost České republice, a svůj úřad má zastávat v zájmu všeho lidu."

Na závěr je také nutno dodat, že prezident republiky na svém postoji a přístupu setrval. On nikdy nezměnil názor, neomluvil se, řekl, že to byla chyba, nebo nějaké nedorozumění. On jaksi toto stanovisko stále drží. A to dokazuje například rozhovor poskytnutý ruské televizní stanici NTV, který byl zveřejněn 9. prosince 2018, a v tom zopakoval své tvrzení, že se novičok v České republice vyráběl. Takže to je ze strany prezidenta.

A nyní ze strany této Sněmovny, která na žádost 55 poslanců svolala mimořádnou schůzi 31. května, aby se touto otázkou zabývala. A proč je to relevantní? Je to relevantní z toho důvodu, že ti samí poslanci, kteří tehdy vyobstruovali jednání Sněmovny k tomuto jednání prezidenta k této kauze, budou nyní rozhodovat o té žalobě. Přečtu ten stenozáznam. On je krátký, takže to není zas takový problém.

Návrh pořadu předložený skupinou poslanců, usnesení Poslanecké sněmovny k údajné výrobě a testování látky novičok na území České republiky. Jsme tedy 31. května 2018 devět hodin nula jedna. Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 14. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás tu vítám. Schůze byla svolána podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu a na základě žádosti 55 poslanců. Pozvánka vám byla rozdána přes poslanecké kluby ve čtvrtek 24. května tohoto roku. Prosím vás, abyste se všichni přihlásili svými kartami - přihlásili svými kartami - a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní.

Dále přeskočím dlouhý blok omluv, protože to není relevantní pro to, o čem mluvíme. Nyní přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili paní poslankyni Janu Krutákovou a poslance Jiřího Valentu. Má někdo jiný návrh? Nikoho nevidím. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Pan předseda Vondráček pokračuje: Nicméně v tuto chvíli konstatuji, že není Sněmovna usnášeníschopná, je přihlášeno pouze 34 poslanců. V závorce - chvíli čeká. Ještě jednou poprosím, aby se poslanci přihlásili svými kartami. Následuje komentář od stenografů: Další poslanci se nepřihlašují, počet přihlášených stoupl pouze na 39. Zleva se ozývají hlasy: Učíme se od vás.

Já doplním jako pamětník této Sněmovny, že to s velkou pravděpodobností byl pan poslanec Hájek, který se tím tady nadšeně prezentoval, že to okopíroval z nějakého předchozího jednání Sněmovny, že se tedy vládní koalice naučila trik s obstrukcí, že poslanci přišli do sálu, ale porušili jednací řád, protože podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny - část věnující se hlasování na schůzích Sněmovny § 6 odst. 2 - první věta zní: "Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím hlasovacího zařízení." Což poslanci především ANO, ale pravděpodobně i dalších stran, KSČM, SPD, neučinili, protože tím chtěli vyobstruovat jednání Poslanecké sněmovny. Můžeme si samozřejmě ověřit, kdo byl tehdy přihlášen. Vlastně nemůžeme, protože neexistuje žádné hlasování, aby se to zjistilo. Takže je to vlastně nezjistitelné. Ale zcela velmi dobře víme, kteří poslanci to byli, z jakých stran to je. To je prostě evidentní.

Pan předseda Vondráček pokračuje: Vzhledem k tomu, že kvorum není ani zdaleka naplněno - ještě počkáme chviličku. Asi čeká. V tom případě mi nezbývá, než přerušit tuto schůzi na neurčito až do okamžiku, kdy dojde k nějaké dohodě předsedů poslaneckých klubů, což tedy tímto činím. K mikrofonu se blíží poslanec Bartošek - v závorce. S přednostním právem pan předseda Bartošek. Ne, ne, ne, přerušil jsem. V tom případě je přerušena schůze na neurčito a poprosím přestávku v délce trvání do 9.20, abychom mohli nastavit zařízení, a můžeme pokračovat v programu 13. schůze.

Schůze byla přerušena v 9.07. Celkově tedy trvala šest minut. Byl to rychlý proces. A ti samí poslanci, kteří ji tehdy vyobstruovali, abychom se nemohli bavit o novičoku, dnes budou zamítat žalobu, která zcela jednoznačně a pregnantně ukázala, jakým způsobem se zachoval prezident republiky proti ústavnímu pořádku České republiky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Lipavský. Vyvolal několik faktických poznámek. Já ale předtím přečtu došlé omluvy. Z jednání Poslanecké sněmovny se omlouvá od 17.45 do 19.00 z pracovních důvodů pan poslanec David Štolpa. Dále se omlouvá z rodinných důvodů mezi 17.40 a 18.00 pan Robert Králíček. A poslední omluva je od Jany Levové, a to od 18 do 21 hodin.

Faktická poznámka - první od pana poslance Jaroslava Foldyny. Dále kolega Luzar, Feranec a Růžička. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za poznámku, pane předsedající. Já jsem si to rychle musel poznamenat. Chtěl bych, pane předsedající, upozornit pana kolegu Lipavského, protože jsem si to vyslechl a úplně jsem se vyděsil. A v zásadě jsem si uvědomil to, že bych ho chtěl doplnit. V našich lesích, přátelé, neřádí žádný kůrovec. V našich lesích řádí ruský brouk a toho brouka přivezl Miloš Zeman v krabici od cigaret. Takže to na mě udělalo ten dojem, to jeho vystoupení, pana kolegy Lipavského. Takže bojme se těch ruských brouků. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Leo Luzara. Máte slovo, pane poslanče, s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ke kolegovi Lipavskému vaším prostřednictvím. Kdyby toto vystoupení měl kterýkoli jiný člen Parlamentu z jiné politické strany, tak bych to bral. Ale zrovna od Pirátů použít tento konkrétní případ... Mně vyvstalo, jak jsem to poslouchal, jiné jméno. Nějaký Edward Snowden - se jmenuje - vynesl maily americké tajné služby, vydal je na veřejnost, prozradil. Jaké byly reakce oficiálních míst? Kdybych vzal kolegu Lipavského, jak tady toto četl, tak přesně tak se americká administrativa postavila proti němu. Přesně tytéž argumenty, přesně tak, a ještě by ho chtěli zavřít, možná i popravit za vlastizradu. A Piráti, dámy a pánové, stojí v jedné lince s těmi, kteří tohoto dle mého názoru odvážného mladého muže, který se odvážil vytáhnout tu korespondenci, kterou jsme si měli možnost číst a dozvědět se, jak funguje zahraniční politika Spojených států amerických, na světlo světa. A zrovna Piráti! Chápete to? A poslechněte si nebo přečtěte si ten záznam, co tady řekl, jaké argumenty používal, a podívejte se na to, jaké argumenty používají američtí žalobci vůči Snowdenovi, když žádají o jeho vydání a jeho souzení. Najdete tam nádhernou paralelu a je to krásný příklad pokrytectví Pirátů, o co se tady v této věci jedná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Milan Feranec, připraví se s faktickou poznámkou pan kolega Růžička. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já rovněž budu reagovat na pana poslance Lipavského. To, co jste řekl, mě vyděsilo. Fakt mě to vyděsilo. Vy jste se pozastavil nad tím, že budou rozhodovat poslanci. A podle vaše názoru by neměli ti správní. A kdo má rozhodovat? Ti, které si zvolíte v pirátském referendu? Zatím tady poslanci jsme a budeme rozhodovat. Že vám se to nelíbí, mi přijde skutečně divné a pro mě je to děsivé, ta vaše revoluční spravedlnost, to revoluční právo, jak říkáte, kdo může, nebo nemůže rozhodovat! Fakt je to pro mě děsivé! Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferancovi za dodržení času. Nyní pan poslanec Pavel Růžička s faktickou poznámkou, poté paní kolegyně Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jsem se zhruba před dvěma hodinami byl seznámit s výroční zprávou Vojenského zpravodajství za rok 2018, kde jsem podepsal, že tato zpráva je v režimu tajné, a přede mnou tam byl podepsán pan poslanec Lipavský. A já se chci zeptat, co ho opravňuje k tomu, aby z této zprávy tady veřejně citoval. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011 a ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Langšádlová s faktickou poznámkou, dále pan kolega Hájek s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Nečetla jsem zprávu, nebyla jsem podepsána, ale to, že prezident Zeman v případě kauzy Skripal hájil ruské zájmy a ne zájmy České republiky, to lze naprosto jednoznačně dovodit z veřejných zdrojů. A věřím, pane kolego, že když jste si tu zprávu přečetl, stejně vy, kteří jste si přečetli zprávu BIS, byť i její veřejné části, tak musíte vědět, že na Českou republiku je veden útok ze strany zejména Ruska a Číny a že ta situace je vážná a že prezident Zeman velmi často stojí na straně Ruska a Číny a nehájí české zájmy, ale zájmy těchto mocností.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Josef Hájek, dále kolega Lipavský také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se, ale musel jsem vystoupit, protože mě pan kolega Lipavský prostřednictvím pana předsedajícího jmenoval. Já mám tu výhodu, že mám sloní paměť. Já si naprosto ten den pamatuji. Byla mimořádná schůze, kterou svolalo, teď nevím přesně to číslo, jestli 52, 53, 54 poslanců. My jsme sem přišli ráno a vás tady bylo 30 a my jsme si pouze testovali, jaký je skutečný zájem vás, těch, kteří svolali tuto mimořádnou schůzi, se jí zúčastnit. To byl ten důvod, proč jsme si ty kartičky vytáhli. A jelikož jste nepřišli v dostatečném počtu, tak jsme vás nedoplnili. Kdyby vás tady těch 52, tak schůze pokračovala. Možná si kolega Bartošek vzpomene prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme spolu o tom potom večer diskutovali v Komentářích a událostech.

A ještě bych chtěl využít tohoto momentu, že je přímý přenos, takže bych chtěl našim občanům oznámit, že vyšetřovací komise OKD finišuje se svou zprávou, měli bychom ji projednávat na říjnové schůzi a doufám, že Česká televize zajistí přímý přenos. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Josefu Hájkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Lipavského, poté pan kolega Jurečka. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak já také využiji toho, že je přímý přenos. Chtěl bych pozdravit svoji maminku, protože to je unikátní příležitost, jak to takhle říct na mikrofon.

Děkuji panu poslanci Hájkovi prostřednictvím pana předsedajícího, že se tady jaksi přiznal k tomu, že to byli oni, kdo vytáhli ty kartičky, že testovali tu přítomnost. To je také skvělé. Testovali jste to skrze porušení zákona.

Ale teď k tomu skutečně závažnému, co říkal pan poslanec Růžička. Ano, seznamoval jsem se s výroční zprávou Vojenského zpravodajství za rok 2018, nicméně z této zprávy jsem nijak zde necitoval. Citoval jsem z toho dokumentu, který je veřejný, a to z té ústavní žaloby. Jinak kdybyste jaksi poté, co jste se seznámil s tou výroční zprávou, tak věřím tomu, že budete hlasovat pro tu žalobu. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Marian Jurečka. Dále pan kolega Holík. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý podvečer. Já si dovolím technickou reagovat na kolegu poslance Kubíčka (Hájka). Nevím, jestli je úplně fér říkat, že poslanec přijde ráno do práce, do sálu, rozhlédne se a zjistí, že tady někteří jiní kolegové nejsou, tak si vytáhnu kartičku proto, aby jednání schůze nemohlo pokračovat. To mi přijde zvláštní. Já to neumím třeba vysvětlit lidem, kteří běžně pracují, že by prostě přišli do práce, rozmysleli si, že tam kolegové nejsou na lince, a oni se odhlásili a prostě seděli tam se založenýma rukama a řekli: dneska, protože kolega nedošel, nebudeme pracovat. To je prostě pro mě zvláštní argumentace a já to nemám rád. Já prostě takové faktické fauly nedělám, a když teď třeba byly věci, kdy vám, současné koalici, tekla voda do bot, když jste potřebovali například už v časové tísni schválit některé mandáty pro zahraniční mise, tak jsme se nechovali takticky, ale chovali jsme se v zájmu České republiky. A jestliže i v jiných oblastech bezpečnosti může být polemika o tom, jestli zájem České republiky není ohrožen, tak si myslím, že tyhle taktické věci do práce poslanců, zodpovědných poslanců, nepatří! (Potlesk poslanců KDU-ČSL a Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jaroslava Holíka a potom pokračuje kolega Grospič, který čeká. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že tady probíráme poměrně vážnou věc, ústavní žalobu Senátu na prezidenta České republiky. Jsem ale hodně překvapen, že toto vážné téma měníme na pozdravy svých rodinných příslušníků. Ano, změňme název tohoto bodu na panoptikum! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Stanislava Grospiče, připraví se Miroslava Němcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já volně navážu v té rozpravě k senátnímu návrhu ústavní žaloby rozměrem, který se právě týká vztahu Ústavy, ústavního zákona o Ústavním soudu. Chtěl bych poukázat na to, že pokud by Ústavní soud o žalobě rozhodoval, pak jeho rozhodnutí nelze dle mého názoru jednoznačně očekávat, že by v něm vymezil jakési mantinely pro budoucí jednání prezidenta, a tedy že by stanovil, kdy se prezident svým jednáním dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, jak očekávají někteří zřejmě mí tady kolegové v Poslanecké sněmovně a jak vedeme neustále spor o tom, o čem vlastně rozhodujeme a jestli my někam ten spor posuneme, nebo neposuneme, a jestli vůbec je to spor.

Vedla mě k tomu pondělní diskuze, která byla vedena k projednávané žalobě tady ve Sněmovně v rámci kulatého stolu, kde jsem sice nebyl přítomen, ale měl jsem možnost se s tím poměrně podrobně seznámit, a asi každý z nás to obdržel také v podobě sdělení Rekonstrukce státu, vyslovené názory vztahující se k rozhodnutí Ústavního soudu, resp. k uložení tedy předmětné sankce. Přestože v diskuzi na pondělním kulatém stolu byly shledány určité nejasnosti ohledně automatické či volitelné povahy sankce, bylo také fakticky poukázáno na to, že zákon o Ústavním soudu není zcela v souladu s Ústavou. Došlo i ze strany pozvaných ústavních právníků, kterými byli pan doktor Kudrna, pan docent Wintr, k tomuto problému a k vyslovení i názorů, že některé nekorespondují s dikcí Ústavy a podporují dikci zákona o Ústavním soudu. To si myslím, že je podstatné.

O co jde? Ústava ve svém čl. 65 odst. 2 říká, poslední věta stanoví, že Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Tady si dovolím zdůraznit slovo "může", protože dikce § 104 zákona o Ústavním soudu upravující nález a jeho právní důsledky, pokud jde o ústavní žalobu Senátu na prezidenta, je od citovaného znění Ústavy zcela odlišná. Toto ustanovení už nedává Ústavnímu soudu možnost volby, ale jednoznačně v podstatě stanoví sankci, a z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud Ústavní soud žalobě vyhoví a rozhodne, že se případně prezident republiky dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku a toto své rozhodnutí vyhlásí formou nálezu, ztrácí prezident republiky tímto prezidentský úřad a způsobilost ho znovu nabývat. Vyplývá to z § 104 odst. 2 citovaného zákona o Ústavním soudu.

Z toho je zřejmé, že Ústavní soud o ztrátě prezidentského úřadu i nezpůsobilosti jej znovu nabýt nerozhoduje, ale dochází k ní ze zákona, a tato skutečnost neodpovídá znění Ústavy České republiky.

Mě k tomu vede právě to, že Poslanecká sněmovna, její členové, tedy poslanci, jsou ti, kteří musí posoudit, zda Senátem předložená žaloba splňuje veškerá kritéria k tomu, aby byla postoupena Ústavnímu soudu, a zda v ní uvedené určité skutkové podstaty jsou zpracovateli žaloby dostatečné a relevantně prokázány. Nic to nemění na mém názoru a mých vyjádřeních k napsané žalobě. Proto se nemohu tím pádem ztotožnit ani věcně, ani právně s tím, že by v dané věci neměla úřadovat Sněmovna. Sněmovna samozřejmě rozhoduje.

Bylo zde zmíněno, že se k danému problému vyjádřil i předseda Ústavního soudu pan doktor Rychetský. Takže podle něho prezident Ústavu v podstatě porušil, učinil tak několikrát, je to veřejně zaznamenatelné. A mě to vede k další úvaze, a sice že předseda Ústavního soudu svými prohlášeními v podstatě nevyloučil z rozhodování o žalobě prezidenta, a zda neovlivnil ostatní, třeba i ústavní soudce. Protože k tomu, abych si tyto otázky položil, zda se Ústavní soud jinými slovy vlastně nediskvalifikoval o případné žalobě rozhodovat. Protože Ústavní soud není sice součástí obecné soustavy soudů, nicméně svými pravidly a svým jednáním by měl ctít to, že rozhoduje buď ústavní soudce jako takový, nebo v kolegiu, nebo v celém plénu, ale nemůže individuálně sdělovat svůj názor veřejnosti a podsouvat jí určitou domněnku, byť z hlediska profese určitým způsobem kvalifikovanou.

Myslím si, že na to si musíme odpovědět každý samostatně, musíme to zohlednit při posuzování žaloby Senátu Parlamentu ČR, kterou se dnes tady zabýváme. Ale myslím si, že to je jen další důvod k tomu, abychom nedémonizovali skutky současného prezidenta republiky, abychom je věcně posuzovali se skutky prezidentů předchozích. V podstatě není to ani důvod k tomu, aby Poslanecká sněmovna se ztotožnila z mého pohledu se žalobou, tak jak ji předkládá Senát Parlamentu České republiky. Proto si myslím, že bychom ji neměli souběžně posouvat dále, ale měli bychom ji odmítnout. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci. Další v rozpravě přihlášenou je paní poslankyně Němcová. Přihlásí se pan poslanec Klaus. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, kolegové ze Senátu, dovolte mi, abych začala své vystoupení v podstatě faktickou poznámkou, kterou jsem nemohla pronést ve chvíli, kdy by bylo záhodno, protože dnešní formát našeho jednání byl specifický, to znamená, že ještě předtím, než byla otevřena rozprava, v níž mohou zaznívat faktické poznámky, zde bylo asi deset přednostních práv, nebo vystoupení s přednostním právem, která zabrala spoustu času, zazněla zde spousta věcí, na které by bylo možno reagovat . Já jsem na část z nich chtěla reagovat, ale faktickou poznámku tehdy uplatnit nebylo možné. Takže teď reaguji na něco, co zaznělo v rozmezí 10.20 až 10.40, bylo to vystoupení pana místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury, který nazval našeho kolegu parlamentního senátora, pana kolegu Lásku, obskurním raketýrem.

Myslím si, že přispěje k politické kultuře, ke vztahu mezi námi, ke vztahu mezi naší komorou a horní komorou Parlamentu, když budeme ctít nějaká pravidla. Dokonce pan senátor Goláň ve svém úvodním slově řekl: věnujte se tomu, co jsme vám napsali, o co vás žádáme, abyste se k tomu vyslovili, ale vystříhejme se prosím - řekl to i ve vztahu k sobě - vystříhejme se prosím osobních útoků. Načež opět byla zahájena rozprava tímto útokem. Za sebe se panu senátorovi Láskovi omlouvám, myslím si, že takhle to být nemá. My si můžeme sdělovat své názory a můžeme je mít velmi odlišné, nemusíme spolu souhlasit, ale ta společenská pravidla by nám měla pomoci k tomu, abychom svá stanoviska mohli říkat na nějaké úrovni.

Nyní k tomu, co máme projednávat. Senát jako celek nám předložil žalobu, která - kdo jste si ji, a nepochybuji, že většina z nás si ji pročítala, věnovala se jí - má 55 stran. Je to komplikovaný, z mého pohledu, nejsem právník, je to v některých částech komplikovaný právní text. Dodám, že tato žaloba má osm bodů, ve kterých jsou vymezeny skutky, které senátoři, členové horní komory Parlamentu České republiky, považují za důležité pro to, aby detailně popsali to, jak s výkonem své funkce zachází prezident Miloš Zeman.

V bodě A, který mě samozřejmě zajímal, protože jsem pamětník těch věcí, bych chtěla přičinit některé konkretizující poznámky. Nemění se tím vůbec význam toho bodu, ale možná pomůže naší společné úvaze, když si tuto dobu připomeneme trochu detailněji.

Bod A - pracovně ho nazývám úřednická vláda Jiřího Rusnoka a dalších přátel Miloše Zemana.

Některá data: 17. června roku 2013 podává demisi vláda premiéra Petra Nečase. Pak probíhá týden vyjednávání mezi politickými stranami uvnitř Poslanecké sněmovny, mezi parlamentními stranami a prezidentem republiky o tom, které ty okolnosti, jak a v jakém složení by mohla vzniknout nová vláda. Je to zhruba týden. Osm dní po demisi vlády Petra Nečase, tedy 25. 6., jmenuje prezident Miloš Zeman Jiřího Rusnoka premiérem.

V tom týdnu, kdy ta jednání probíhala, vznikly některé požadavky ze strany prezidenta. Jedním z nich bylo, že si přeje, aby vytvořená většina, kterou jsme deklarovali, byla stvrzena písemně 101 podpisem poslanců, kteří chtějí podpořit vznik nové vlády na tom konceptu, který jsme tehdy oznamovali. Prezident tento seznam 101 podpisů dostal. Okamžitě na to reagoval tím, že mu to nestačí, že potřebuje, aby těch 101 podpisů bylo notářsky ověřeno. Řekli jsme mu, že to neuděláme, protože to odporuje všem myslitelným pravidlům vztahu jednání Parlamentu a prezidenta republiky. Takže výsledkem bylo, že fiktivně prezident republiky vedl jednání o tom, zda by mohla vzniknout vláda, o které věděl, že se může opřít o většinu v Poslanecké sněmovně, a mezitím už vyjednával svoji vládu, což dokládá to, že vznikla týden, osm dní poté, kdy byla podána demise Petra Nečase.

Jmenoval tedy Jiřího Rusnoka. Ten krátce nato představil ministry své vlády. Byli to všichni přátelé Miloše Zemana z tehdejších dob. V dnešní vládě zasedají dva tito přátelé - současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová a ministr zemědělství Miroslav Toman. Ti byli v té úřednické vládě Miloše Zemana. K tomu chci dodat ze svého pohledu, zcela jistě subjektivního, ale jsem o tom přesvědčena, že toto byla svévole prezidenta republiky, kterou chtěl obejít Parlament. Věděl, že je tady většina, která může potvrdit vládu, která by se opírala o většinu v Poslanecké sněmovně, která by umožnila Poslanecké sněmovně plnit její funkci, tedy kontrolovat vládu, tak jak jí ukládá Ústava. Tento princip prezident záměrně obešel. Vznikla tak tedy vláda jeho přátel, kterým byl z nějakých důvodů zavázán za podpory, kterých se mu dostalo v prezidentských volbách.

Dodám jenom, že 7. srpna nezískala důvěru Poslanecké sněmovny vláda Jiřího Rusnoka, ale zůstala u vlády až do 29. ledna 2014. Sedmého srpna 2013 nedostala důvěru - a do ledna, do konce ledna 2014, zůstává u vlády.

Mezitím ale byly parlamentní volby. Ty probíhaly ve dnech 25. a 26. října 2013. Volby vyhrála tehdy Česká strana sociálně demokratická. Jejím lídrem byl Bohuslav Sobotka. A následovalo to, co všichni víme, lánský puč, protože pan prezident si nepřál jmenovat Bohuslava Sobotku premiérem. Proto vytvořil uvnitř své kdysi strany takový vnitrostranický puč, vybral si ty, které do vlády chce, a tím pádem se zasekla všechna možná logická a solidní vyjednávání o tom, jak vláda vznikne, a Jiří Rusnok vládl až do toho ledna 2014, tedy sedm měsíců od demise vlády Petra Nečase, tři měsíce od voleb.

K tomu dodám, pro vaši úvahu, že tehdy prezident Zeman ve velmi složité politické situaci potřeboval osm dní na to, aby vedl jednání, která vedla k sestavení nějaké vlády. Teď nechám stranou jaké. Zatímco - a to byla jeho, stoprocentně jeho vláda, tu měl sfouknutou hned, tam nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Za osm dní tady byla na stole. Zatímco když bylo po volbách a měl respektovat vůli voličů, většinu v Poslanecké sněmovně, tak mu trvalo tři měsíce, než umožnil nastoupit vítězi voleb, sestavit vládu a nastoupit do funkce předsedy vlády. Myslím teď Bohuslava Sobotku. A když už to porovnám, ta vyjednávání, s tou komedií, které jsme byli svědky během letošního léta, kdy k odvolání a nominování jednoho ministra kultury potřeboval pan prezident dva měsíce, tak to už mluví samo za sebe.

Ta lánská schůzka, která je obsažena v bodu B ústavní žaloby, já ji hodnotím jako opravdu snahu prezidenta republiky ovlivnit a upozadit Poslaneckou sněmovnu a rozhodovat podle toho, jak on chce tu vládu mít sestavenou. V tom vidím kolizi s ústavním rozdělením mocí.

Pak je tady bod D - vláda Andreje Babiše bez důvěry. Opět některá data. Parlamentní volby se konaly 20. a 21. října 2017. První vláda Andreje Babiše byla jmenována 13. prosince 2017. Nezískala důvěru a vědělo se, že nezíská důvěru. A to se stalo 16. ledna 2018. V tu chvíli byl opět pověřen Andrej Babiš vyjednáváním, sestavováním, a jeho první vláda vládla v demisi, tady vládla pět měsíců, uměle udržována prezidentem republiky, který nevyvíjel dostatečnou aktivitu k tomu, aby umožnil vznik nové, normální vlády, která by se mohla opřít o většinu v Poslanecké sněmovně, a taková jednání ani nevedl. Došlo z mého pohledu k jednoznačnému omezení funkce Sněmovny.

A dodám k tomu, že ještě na rozdíl od toho roku 2013, kdy byly ty absurdní požadavky o nutném seznamu 101 podpisů notářsky ověřených, tak v případě Andreje Babiše žádný takový požadavek... nebo byl formálně vznesen, ale potom od něj prezident ustoupil a řekl, že nic takového nepotřebuje. Z toho je vidět jeho odlišný přístup k jednotlivým aktérům na politické scéně. A dá se z toho dovodit, že ten, kdo mu je sympatický, tak tomu vytváří podmínky, aby na té politické scéně mohl fungovat lépe než ti druzí.

Bod F - tlak na justici. Nemohu si odpustit aktualizovat ta zjištění, s nimiž přicházejí senátoři, o vývoj aktuální. Protože jsme svědky toho, že poté co bylo zastaveno trestní stíhání ve věci Čapího hnízda pana předsedy vlády Andreje Babiše, tak prezident republiky velmi vehementně, dramaticky vyzýval k tomu, aby se nedej bože nikdo k tomu nevyjadřoval, ať už z opozice, ať už z občanů, jak je nesmírně důležité nechat konat orgány činné v trestním řízení, potažmo celou justici bez jakéhokoliv tlaku, aby mohly opravdu svobodně a nezávisle rozhodnout.

To všichni podepíšeme. To se dobře říká. Nikdo nepřizná, že by si myslel, že by to i mohlo být jinak. Ale prezident sám proti těmto slovům se ukázal ve světle svých činů. Vždyť tady máme popis toho, jaký tlak vyvíjel na justici ve chvíli, kdy předseda Nejvyššího správního soudu doktor Josef Baxa dostává od prezidenta nabídku do vedení Ústavního soudu za to, když ve věci, která se prezidenta, v níž je činný, když tam zamhouří oko a rozhodne ji ve prospěch prezidenta. To přece je úplně enormní porušení povinností a vztahů, které mají panovat mezi mocí výkonnou, zákonodárnou atd. Tady je jednoznačná, jednoznačná dramatická role prezidenta republiky, který destruuje nezávislost naší justice a orgánů činných v trestním řízení a vyvíjí na ně přímý tlak.

Je tady bod G, což je výměna (ministra) kultury. Už jsem se ho trošku dotkla. A v podstatě bych řekla, že o něm mluvila většina z nás jako o jednom z těch bodů, které mají nejvyšší relevanci, úspěch na to, že by mohly u Ústavního soudu uspět ve smyslu, že zde došlo skutečně k porušení Ústavy. Je to ta výměna ministra kultury. K tomu dovolte dva citáty.

Ústavní právník Jan Kysela, citát z 18. 7. 2019, Blesk. Cituji: "Ptáte-li se mě na konkrétní případ ministra Staňka, tak jelikož si myslím, že povinnost prezidenta republiky je nepodmíněná a že ji tedy nesplnil už po dobu více než šesti týdnů, tak nemám žádnou pochybnost, že prezident republiky už po řadu týdnů Ústavu porušuje. Mám pocit, že ji porušuje hrubým způsobem, protože jí porušuje vědomě. Pravidlo, které porušuje, je mimořádně důležité. Takže z mého pohledu podmínka pro podání ústavní žaloby ze strany Senátu se souhlasem Sněmovny je splněna."

Druhý citát. Ústavní právník Jan Wintr, 20. 7. 2019, televize Nova, Televizní noviny. Cituji: "Podle mě to je evidentně hrubé porušení Ústavy, protože Ústava jasně říká, že - prezident míněno - je povinen odvolat ministra na návrh předsedy vlády. Ignoruje to ustanovení Ústavy stejně, jako kdyby policie zítra přišla do Lán zatknout prezidenta za zneužití pravomoci úřední osoby s tím, že přehlídne v Ústavě, že prezident má imunitu. Podle mě to je evidentní, hrubé porušení Ústavy. A jsem přesvědčen, že Ústavní soud by tak rozhodl, pokud bude ta ústavní žaloba podána."

To je k tomu bodu, který popisuje události kolem výměny ministra kultury. Myslím, že není k tomu co dodávat. Snad pouze to, co mě zaujalo v úvodu během těch vystoupení s přednostním právem, kdy vystupovala paní kolegyně Kateřina Valachová se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD, kdy - nemám to úplně přesně - ale ve stenozáznamu si každý z vás může zjistit, jak přesně slova volila, ale řekla, že stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD je to, že došlo k porušení Ústavy v tomto bodě, tedy neodvolávání ministra Antonína Staňka, na tom že je shoda. Vezmu-li to tedy vážně, tak shoda senátorů, části Sněmovny a expertů se projevuje v tom, že byla v tomto bodě porušena Ústava, a jak jsme byli upozorněni v úvodu, stačí jeden bod z té žaloby, který může vést k tomu, aby Ústavní soud mohl vynést nějaký verdikt. A my tím Ústavním soudem nejsme, to zde bylo opakováno mnohokrát, a je důležité, aby Ústavní soud tuto materii do ruky dostal a aby nám řekl, kde skutečně ty mantinely leží.

V bodě H je popis dalších dílčích skutků, mezi něž bychom každý z nás mohli přiřadit ještě něco z toho, jak pozorujeme, že prezident republiky svou funkci vykonává nebo nevykonává. Já se zastavím u jednoho bodu, který v souvislosti s 30. výročím znovunabytí svobody a demokracie v naší zemi považuji za velmi důležitý. Týká se toho, že prezident republiky odmítl jmenovat některé profesory s odůvodněním, které se vztahuje k jejich působení před rokem 1989. Mínil tím spolupráci s StB a členství v komunistické straně. Já určitě toto vidím jako vadu, ale divím se, proč prezident republiky, když mu toto vadí, se stejným přístupem a konzistentně nepřistupuje úplně ke všem. Jak to, že mu tato vada nevadí u současného premiéra, která je úplně stejná? Jak to, že mu tato vada nevadí u předsedy parlamentní strany, která tuto vládu podporuje? Není jejím členem, ale písemně se zavázala, že ji bude podporovat. Jde o stejnou vadu. Tam prezidentovi republiky nevadí, tyto osoby bere jako ty, které chce preferovat, opakovaně říká, že Andreji Babišovi dá kdykoliv jmenování opět, o předsedovi oné nejmenované politické strany, ale všichni víme, že mluvím o KSČM a jejím předsedovi Vojtěchovi Filipovi, nemá pochybnosti, že by měl být tím, kdo bude tuto vládu dále protežovat a držet. Tato nekonzistence je pro mě zarážející a dokládá to, že prezident republiky jedná výsostně účelově, a to nikoliv v zájmu toho, co potřebuje demokratická společnost, co potřebuje vztah moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní, ale jedná přímo proti tomu a tyto vztahy destruuje.

To by mohl být i závěr toho, co jsem si tady poznamenala jako věci, které chci zmínit. Jsem přesvědčena o tom, že Senát udělal dobrou práci. Nemusí uspět. Tato debata, která trvá už řadu hodin, ukazuje, že naše pohledy se liší. Může nám Ústavní soud říci - a řekne-li, tak já za to budu velmi vděčná - v čem jsme se mýlili, v čem jsme měli pravdu, ale nikdo jiný než on nám to nemůže říci. Proto považuji tuto práci za velmi cennou. Dokonce sama pro sebe si říkám, byla bych velmi ráda, kdyby skutečně ta žaloba dospěla k Ústavnímu soudu, protože by to byla logická tečka za těmi spory, které se ve společnosti vaří, za těmi úvahami, které vedeme mezi sebou, protože by přišlo nějaké rozřešení té věci. Jestliže k tomu nedojde, svět se jistě nezboří, ale ta cennost toho materiálu pro mě zůstane v tom, že bude existovat nějaký opravdu přesný, detailní popis toho, jak si v jedné historické etapě počínala hlava státu a jak nebezpečně destruovala nejenom ústavní pořádek, ale v důsledku toho také celou společnost, která - když jsem mluvila o tom 30. výročí vzniku - určitě směřovala k něčemu jinému než k tomu, aby se musela zabývat tím, jestli platí základní věci, tedy první zákon naší země, Ústava, a jestli ten, kdo ji má dodržovat první, tedy hlava státu, tak koná, nebo nekoná.

Je mi velmi líto, že toto jednání musíme vést, ale z mého pohledu Miloš Zeman se opravdu podílí na destrukci Ústavy a záměrně, cílevědomě, opakovaně a soustavně koná tak, aby oslabil roli Poslanecké sněmovny.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Černohorský ruší svoji omluvu, je přítomen. Pan senátor Láska se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Václav Láska: Pane předsedající, děkuji za slovo. My jsme se dohodli, že závěrečné slovo k té naší materii bude mít kolega Goláň, ale já mám na srdci jednu věc, pro kterou jsem využil tuto faktickou poznámku.

Podívám se teď doprava a chtěl bych poděkovat řečníkům, kteří dosud přišli z této části Sněmovny, ono se to možná za chvilku změní, ale ti, co přišli doteď. Já jsem si dobře vědom toho - byl jsem účasten těch jednání v Senátu - že řada z vás má trošku jinou představu o tom, jak by ta žaloba měla vypadat, že jste měli jinou představu, snažili jste se třeba prosadit jinou podobu té žaloby, přesto ale v tuto chvíli jste všichni byli připraveni respektovat většinovou vůli Senátu, a přestože ta žaloba v plném znění nemusím vám všem osobně korespondovat, dokázali jste pro ni najít slova podpory a vyjádřili jste respekt vůči horní komoře. Za to vám velmi děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Klaus, připraví se pan předseda Kalousek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Vážení kolegové, ukradli jste mi moje dětství, moje sny (smích v sále, potlesk) a teď jste mi ukradli i celé odpoledne, kdy tady sledujeme plejádu vystoupení, která se liší na lidi, kteří prezidenta Zemana nemají rádi, mají s ním politické souboje, a lidi, kteří z levicové strany spektra ho rádi mají.

Naše hnutí Trikolóra se na této debatě nechce podílet a budeme se držet věcných věcí. Nepodpoříme ústavní žalobu na prezidenta a vedou nás k tomu tyto důvody:

Za prvé důvody ústavní. Pokud by zákonodárci chtěli, jistě by napsali do Ústavy: premiér jmenuje ministry nebo prezident jmenuje ministry do tří dnů a podobně. Neudělali to, napsali to jinak. Tím dali prezidentům České republiky jistý prostor pro jejich politickou činnost, a jak pan prezident Havel - například ministr Ruml byl v demisi asi osm měsíců od května do listopadu -, tak pan prezident Klaus tuto možnost využívali. Pan prezident Klaus tuším odmítl odvolat nebo rekonstruovat Grossovu vládu za ministry US-DEU. Tím znemožnil rekonstrukci a vláda mezitím padla. Netvrdím, že tehdejší zákonodárci při rozpadu federace napsali Ústavu špatně nebo nejasně. Jenom připomínám, že jde o lidský konstrukt, nikoliv o zásah prozřetelnosti.

Pokud si položíme otázku, zda se současný prezident Zeman chová fatálně jinak než oba jeho předchůdci, tady náš názor je, že ano, že se trochu jinak chová, ale myslíme, že to je zejména kvůli tomu, že má maličko jiný mandát. Ty miliony hlasů přímých voličů ho samozřejmě k takové nedůvěře k Parlamentu a k Senátu posilují. A tady musím říci, že bohužel ti stejní populisté, kteří dnes nejvíce křičí o neústavnosti, jsou ti, kteří tuto významnou změnu, přímou volbu prezidenta, prosadili, aniž přitom jasně vymezili či omezili prezidentovy pravomoci. Je to zejména ČSSD, Občanská demokratická strana a další.

No a to jsme u důležitého bodu. Když se politické změny dělají z populistických důvodů, krátkodobých - tehdy si mysleli, že prezidentem bude někdo jiný a že občané tento jejich krok nějak strašně výrazně ocení - tak to nepřináší většinou společnosti nic dobrého. Ovšem nepřináší to nic dobrého ani těm zmíněným politickým subjektům, protože prezidentem se nečekaně namísto jejich Pitharta a spol. stal úplně někdo jiný a jejich samotná voličská podpora poklesla čtyřikrát nebo třikrát v některých případech. Nyní tedy viděli hodně lidí na demonstraci. Přináší se zase jakoby toto politické řešení a opět to nikomu, ani jim samotným, nic nepřinese.

Pak tu máme meritum věci a to je ta nečinnost při odvolávání - Staněk, Šmarda a podobně. Tady musím říci, že kdybychom byli upřímní, tak můžeme uvažovat i o žalobě sami na sebe. Protože zákon nám například ukládá projednat zprávu o České televizi, a jak tady tak sleduji, tak ještě není projednána zpráva za rok 2016. A zákonodárce jistě taky nemyslel původně, že tu zprávu budeme projednávat za 76 let. No ale činíme tak, protože některé politické strany mají nějaké politické záměry, nechtějí tu zprávu projednat, aby televize něco a podobně. A proto to různě protahují a zdržují. A jistě bychom byli všichni velice hákliví na to, kdyby na nás někdo dával žalobu, protože bychom křičeli: my jsme demokratický fenomén zvolený lidem a my si sami určíme, kdy budeme projednávat jakou zprávu, a nikdo nám do toho nesmí nic říkat! V tomto musím říci, že jakoby ten prezident je na tom stejně. Je také fenoménem politické scény zmíněným v Ústavě a také je asi alergický na to, když mu někdo něco říká.

Tohle všechno, co jsem dosud řekl, je ale vedlejší. Náš hlavní argument, proč se Trikolóra nepřipojí k ústavní žalobě, je tento: My věříme Ústavě České republiky, která začíná slovy "všechna moc pochází z lidu", to znamená z voleb. Ať prezident Zeman dělá něco dobrého, nebo špatného, od toho je tady lid, aby ve všeobecných demokratických volbách rozhodl, a nikoliv aby to rozhodovali soudci, prokurátoři, policisté a další, protože různé převraty, soudy, policie a třeba chunty, to známe z Latinské Ameriky, ale není to to, na co my přísaháme.

Takže my jsme velice kritičtí, nebo mně osobně se velice nelíbí řada kroků leckoho, včetně třeba současného pana prezidenta, ale není to věc, která by se měla projednávat ústavní žalobou na prezidenta. Děkuji vám. (Potlesk poslanců vládní koalice a KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Z dnešního jednání se od 18.30 do konce jednacího dne omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská, pan poslanec Jaroslav Bžoch se omlouvá z dnešního jednání od 18.45 do 19 z důvodu nemoci. (K řečnickému stolku přichází poslanec Miroslav Kalousek.) Já se omlouvám, pane předsedo, mezitím sem ještě přišla faktická poznámka. Pan poslanec Martin Kupka bude mít v tomto případě přednost. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Já myslím, že je jasné, že tu nejde, jak zaznělo, o to, kdo má a kdo nemá rád pana prezidenta Zemana. My jsme tu předložili celou řadu jasných argumentů, odvolávali jsme se na názory relevantních ústavních právníků, kdy dochází k porušení, nebo minimálně k obcházení Ústavy.

Je také jasné, a je to jeden ze základních demokratických principů, že nám všem byla z rozhodnutí lidí z jejich voleb svěřena jenom naše moc, abychom ji v okamžiku, kdy bude mandát naplněn, zase odevzdali. A samozřejmě se může stát, že v tom období uděláme chyby, nebo se dokonce zpronevěříme tomuhle základnímu principu. A pak je zcela namístě, aby pokud - přirozeně to nemají posuzovat politici, ale ti, kteří jsou k tomu povoláni, jako Ústavní soud, tak aby pak takové přešlapy zvážili. Na tom přece není nic špatného, na tom není nic, co by odporovalo demokratickým principům. Naopak toto s demokratickými principy souvisí.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Novák ruší svoji omluvu, je přítomen. Pan předseda Kalousek má slovo, připraví se pan poslanec Feri. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, myslím si, že k věci samé zaznělo už vše. Bohužel se také domnívám, že zaznělo i více, než mělo. Já jsem bohužel už pamětník, takže mohu s jistotou říct, že za 23 let existence Senátu se žádnému poslanci Poslanecké sněmovny nestalo, že by byl v horní komoře vystaven takové spršce urážek a tolika hloupých dehonestujících výroků, jaké dnes zazněly na adresu našich kolegů, kteří přišli tenhle materiál předložit.

Jako člen Poslanecké sněmovny bych nad tím chtěl vyjádřit své hluboké politování a rád bych vás, vážený pane senátore Lásko a vážený pane senátore Goláni, ujistil svou úctou. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Feri, který je v tuto chvíli posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já už nechci reagovat na to, co tady bylo vysloveno, jenom bych rád vznesl návrh, a byl bych rád, aby byl zaznamenán, abychom hlasovali podle jmen. To, o čem budeme teď hlasovat, je z hlediska ústavněprávního jedno z nejdůležitějších hlasování ve státě. Má podobnou relevanci jako hlasování o důvěře vlády. A to je ex lege podle jmen a myslím si, že bychom měli zachovávat stejnou formu. Čili navrhuji, abychom o tomto hlasovali.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Zaznamenal jsem váš návrh. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do všeobecné rozpravy. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Se stanoviskem našeho klubu a naší politické strany k projednávání ústavní žaloby vystoupil pan předseda Fiala a paní poslankyně Němcová. Já se chci jenom vyjádřit za náš klub ke způsobu hlasování.

My nebudeme podporovat ani tajné hlasování, ani hlasování po jménech. Jsme pro, abychom hlasovali veřejně. Debata byla veřejná, my se za svůj názor nestydíme. Když hlasujeme u normálního hlasovacího zařízení, tak jsem si jistý, že nejenom že každý si může dohledat na webu, jak jsme hlasovali, ale mnohá média, mnozí novináři zveřejní výsledek hlasování.

Já osobně nevidím rozdíl mezi hlasováním veřejným a hlasováním po jménech. Ano, máme v jednacím řádu předepsané případy a situace, kdy se musí podle zákona hlasovat po jménech, tak jenom na vysvětlení. My budeme podporovat veřejné hlasování standardním způsobem. Každý, kdo bude chtít, si může zkontrolovat nebo najít, jak hlasovali členové našeho poslaneckého klubu, případně jiných poslaneckých klubů. Tolik na vysvětlení k návrhům, které podávali kolegové jak z poslaneckého klubu KDU, tak z poslaneckého klubu TOP 09.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je ještě nějaký zájem vystoupit ve všeobecné rozpravě? Zájem není, takže všeobecnou rozpravu končím. Budeme mít ještě podrobnou rozpravu, ale pokud je zájem o závěrečná slova po všeobecné rozpravě, tak dám slovo panu senátoru Tomáši Goláňovi. Prosím máte slovo.

 

Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, s velkým zájmem jsem si vyslechl všechna vystoupení. Chtěl bych na všechna reagovat jedním způsobem. Bylo tady hodně řečeno, hodně útoků. A hodně útoků bylo na pravicové strany, které sedí na pravé straně, že si něco vymyslely a že to je nějaký jejich politický boj. Jediný, kdo to vymyslel, jsem byl já. Já řekl, že poté co prezident vytvářel tlak na bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu doktora Baxu, budu iniciovat v Senátu debatu o tom, aby vznikla žaloba - já jsem to pojal špatně - za velezradu na prezidenta. Byl jsem upozorněn, že velezrada se nedá použít na tento čin, takže ta klasifikace přešla na hrubé porušení Ústavy.

Já nejsem příznivcem žádné strany. A pan Faltýnek řekl, že ví, odkud vítr věje, protože jsem řekl, že chráním především sociální demokracii. Spousta lidí ví, že jsem před asi dvěma lety napsal, že přeji sociální demokracii, aby skončila na smetišti dějin, takže to asi nebude ten hlavní důvod, proč jsem tu žalobu inicioval. Ta žaloba není vedena na Miloše Zemana jako osobu. Je vedena na to, jakým způsobem vykonává svůj prezidentský úřad.

Ta žaloba má chránit i vlády budoucí. Podívejme se do budoucna. Za tři a půl roku bude nový prezident. Tento prezident se může snažit ještě více přiklonit systém parlamentní k systému prezidentskému, jak to naklání dneska Miloš Zeman. A vězte, že to můžou být strany ANO, ČSSD a další, které dneska podporují vládu, které budou tímto prezidentem bity, omezovány, a bude porušována Ústava v jejich neprospěch. A věřte, že pokud budu senátorem, i na vaši podporu budu iniciovat takovouhle žalobu na prezidenta republiky.

Všechny ty pravicové strany jste napadli naprosto neprávem. Já jsem byl ten, kdo je přesvědčoval v Senátu, že je třeba něco udělat. A proč? Protože mám tři syny a mám nějakou budoucnost. Nejsem schopen vidět jenom na konec svého mandátu, který končí příští rok na podzim. Jsem schopen vidět mnohem dál. A já vám chci říct, že vy byste měli vidět taky mnohem dál, protože se to týká každého z nás.

Nedávno mi jeden můj kamarád, spolužák z vysoké školy, řekl: No, tu moc, co teďka máš, to je adrenalin, co? - Já jsem vůbec nerozuměl, co mně říká. Pro mě je moc obrovská odpovědnost. Je to pro mě někdy i hrůza, abych nerozhodl špatně. Studuju všechny zákony, abych o nich dobře hlasoval. Pro mě je moc pouze odpovědnost. A odpovědnost jsou schopni unést ti, co se nebojí. Ale tady jsme viděli útoky lidí, kteří se báli. Kdo útočí? Kdo křičí? Kdo kope? Ten, kdo se bojí. A někteří se báli. Přitom jsem úplně celou debatu uvedl tím - zkusme o tom mluvit věcně, probírejme žalobu, probírejme jednotlivé body a bavme se o tom, co udělal Senát dobře a co udělal špatně.

Senát žalobu neuměl udělat jinak. Nikdo tu žalobu nedělal. Nikdy. Neexistuje precedens, neexistuje vzor, neexistuje nic, čeho se Senát mohl chytit. Senát se snažil s nejlepším vědomím a svědomím vypracovat něco, co by bylo přijatelné i pro vás a co by tady sloužilo jako jakýsi vzor pro budoucnost. V tomto směru si myslím, že Senát odvedl výbornou práci a vůbec si nezasloužil ty útoky, které tady na něj zazněly.

Myslím si, že každý by měl hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale pokud jsem tady kritizoval některé útoky, musím říct, že i ze strany odpůrců žaloby tady zazněla výborná vystoupení, jako paní Valachové - velmi si ho vážím, protože to byla odborná diskuse, i ze strany paní Gajdůškové, která řekla, proč nebude hlasovat, bez toho, aby k tomu přitáhla politiku a jakékoli narážky na účelovost a napadala opozici, případně senátory.

Závěrem prosím všechny, aby se zamysleli nad tím, kdy budeme mít podobnou příležitost si něco do budoucna nastavit. Já si myslím, že teď nastala vhodná doba. A na základě tohoto vás všechny prosím, abyste tuto žalobu podpořili. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: To bylo závěrečné slovo pana senátora Goláně. Se závěrečným slovem po všeobecné rozpravě vystoupí také paní zpravodajka, paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, úkolem zpravodaje je spíše shrnutí. Já bych jen zrekapitulovala, že tady padly jak důvody, proč podpořit vydání souhlasu se žalobou, tak důvody, proč nepodpořit vydání souhlasu se žalobou. Připomněla bych, že ústavněprávní výbor se nijak k této věci nevyjádřil, pouze doporučil, aby věc byla projednávána veřejně. Domnívám se, že je na nás samých, abychom se každý rozhodli podle toho, co jsme vyslechli, jak budeme hlasovat.

Dále tady padly návrhy na způsob hlasování. Nejprve padl návrh na hlasování tajnou volbou, posléze po jménech, posléze se přiklonil pan předseda Stanjura k tomu, abychom hlasovali standardně. Je na nás, jakou volbu si zvolíme. Já se více k této věci nebudu vyjadřovat, ani nebudu doporučovat či nedoporučovat, jak by měli poslanci hlasovat. Nechám to na svědomí každého z nás.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní zpravodajce. Ještě otevírám podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova po podrobné rozpravě, předpokládám, není.

Konstatuji, že od 18 hodin se omlouvá pan poslanec Špičák do konce jednacího dne, pan poslanec Bžoch naopak ruší svoji omluvu, je přítomen.

Jak nám řekla paní zpravodajka, zazněly dva návrhy na způsob hlasování. Podotýkám, že § 70 odst. 5 způsob hlasování neřeší. Ty dva návrhy, které zazněly, jsou návrh pana poslance Čižinského na tajné hlasování, návrh pana poslance Feriho na hlasování podle jmen. S oběma těmi návrhy se musíme vyrovnat hlasováním. Já jsem přivolal poslankyně a poslance do sálu. Vidím, že je žádost o odhlášení, všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. (Děje se.) Nyní jsme připraveni na hlasování.

 

Budeme nyní hlasovat o návrhu na tajné hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 210, přihlášeno 128 poslanců, pro 2, proti 118. Návrh nebyl přijat.

 

Druhý návrh, se kterým se nyní vyrovnáme hlasováním, je návrh na to, abychom hlasovali podle jmen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 211, přihlášeno 128 poslanců, pro 18, proti 93. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní přistoupíme k hlasování. Je zde s přednostním právem přihlášen pan předseda Bartošek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Protože vidím, že především v řadách vládní koalice řada poslanců chybí, předpokládám, že ještě nestihli přijít na hlasování, tak vás poprosím o... (Řada poslanců volá ne!) ... O osm minut přestávky, osm minut, aby především vládní poslanci mohli dorazit do svých lavic a vyjádřit svou vůli hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Bartošek má právo požádat na přestávku pro jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL. Je to tradice v této Sněmovně, že takovéto žádosti předsedající bezprostředně vyhoví. Já tak také činím. Budeme pokračovat v jednání za osm minut.

 

(Jednání přerušeno v 18.48 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.55 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 18.55, skončil čas určený na přestávku pro jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL a vrátíme se k našemu hlasování. V tuto chvíli vás požádám o klid, protože přednesu návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat.

Návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku podle čl. 65 Ústavy ČR, podle sněmovního tisku 561/0."

Máme již nastavený potřebný počet hlasů, kterých je v tomto případě 120. Znovu slyším žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Návrh usnesení jsem přednesl, potřebný počet hlasů je nastaven, nic nebrání tomu, abych zahájil hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 212, přihlášeno 130 poslanců, pro 58, proti 62. Konstatuji, že návrh usnesení nebyl schválen.

 

Děkuji pánům senátorům a paní zpravodajce. Končím projednávání tohoto bodu a končím dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Pěkný večer.

 

(Jednání skončilo v 18.57 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.