(10.10 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Myslím si, že to není otázka politického či nepolitického boje nebo ideologie, je to prostě typický problém úředního charakteru a toho šimla. K čemu nicméně došlo, když překročím všechny ty milníky, žádosti a vrácení a Evropská komise a obava a nepovolená veřejná podpora a tak dál.
Tak v srpnu roku 2018 - a to je celkem důležitý milník - po všech těch diskusích obdržel státní podnik, čili Palivový kombinát Ústí, žádost dalšího zájemce o odkoupení čističky důlních vod v Radvanicích včetně části okolních pozemků. Takže my jsme se paradoxně po deseti letech diskusí, jak to máme převést či nepřevést, dostali do situace, kdy skutečně už teď ten Palivový kombinát je v prekérní situaci, protože on skutečně musí jednat s péčí řádného hospodáře, což tedy znamená, že on by to jakoby neměl teď převést, protože v tu chvíli má nějakou nabídku. A to zase není možné se mu divit. Druhá věc, proč to nastalo a proč to těch deset let trvalo. A na druhé straně pochopitelný zájem veřejný, kterým je to vybudování sportovního, kulturního a rekreačního místa atd.
Já na to nemůžu říct teď nic jiného, než - samozřejmě my musíme postupovat v nějakém právním režimu, který je vykolíkován - že jsme v tuto chvíli vyvolali to, že se jedná. Jedná se na úrovni toho, že bude předložen nový návrh, jakým způsobem s tím naložit, a to na nejbližší jednání dozorčí rady, která bude skutečně relativně brzy. Já si vezmu všechny ty detaily, příp. jsem připraven i tam jet a vyslechnout si to. V každém případě se tomu budu věnovat osobně, už jenom z toho důvodu, že bych byl docela rád, aby se tahle věc dotáhla, aby se dal nějaký příklad tomu, že to není jenom o tom úředním postupu, ale že to je také o nějakém kupeckém pohledu. Protože my tady nadřazujeme ten úředně právní postup, který v zásadě asi nebyl úplně chybný, úplně laickému kupeckému pohledu a veřejnému zájmu, nemluvě o tom, že ten to chtěl a ten to nechtěl. Takže tady vůbec nešlo o finance, tady nešlo o nic jiného, než udělat nějaký akt, který by byl možná za rámec toho úředního postupu, ale byl by v souladu se zákonem a mohlo to být dávno, dávno vyřešeno. Protože při představě, že bychom takhle řešili všechna sanovaná území, kterých tady máme obrovské množství jenom pod naším resortem, tak si myslím, že bychom se k ničemu nedostali.
Takže já to nechci teď omlouvat, já přijímám pochopitelně tu odpovědnost za to, co se zde realizovalo, do určité míry rozumím i těm úředním postupům, není možné je zcela zpochybnit, ale ten zdravý rozum tady zcela evidentně byl potlačen. Budu se tomu teď věnovat, půjdu za tím a udělám maximum pro to, aby veřejný zájem v tomhle případě zvítězil. Nic víc k tomu bohužel říct neumím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a panu ministru průmyslu a obchodu Havlíčkovi a pan kolega Adamec se ještě hlásí do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, já jsem neočekával ani jinou odpověď od vás. Já si myslím, že bylo naprosto správné, co jste tady říkal. Na druhou stranu je také pravda ta, že vždy se najde nějaký zájemce, pokud je nějaká vůle. A teď nechci říkat, že ta vůle může být dobrá nebo může být i na té opačné straně pólu, i zlá. A byl bych velmi nerad, aby to někdo od státu koupil a chátralo to dál a nedělo se tam nic a po letech samozřejmě donutil tu obec, aby za své poslední peníze to vykoupila, protože se tam nic neděje.
A ještě je tam jeden problém, o kterém je potřeba tady říct. Obec, pokud by měla získat jenom tu část, která není úplně ta komerční, tak o to ztratí zájem v tento okamžik, protože ten odval si pak už nikdo nekoupí a zůstane na bedrech pořád státu, resp. správy té společnosti, toho státního podniku. Takže já tady vidím samozřejmě ty pohledy také tak, že stát se chová podle zákona. Mé zkušenosti s tím opravdu jsou bohaté za historii, co působím v komunální sféře. A většinou až na výjimky to nevedlo nikdy k dobrému konci. A byl bych velmi rád, kdyby se tady někdo zamyslel. Navíc Radvanice nejsou severní Čechy, kde třeba to komerčně může být velmi zajímavé. V tomto případě je to fakt malá obec, je to údolí, kde je to zajímavé pro tu obec, pro to zvýšení, řekl bych, atraktivity krásných Jestřebích hor. Kdybyste nevěděli a slyšeli někdy Brendy, je to jedno a totéž, protože německy to byly Brendy, dneska to jsou Jestřebí hory. Byl bych rád, kdyby skutečně tento příběh dopadl dobře ve prospěch jak obce Radvanice, tak ve prospěch českého státu. A opravdu někdy ty zákony, které tady aplikujeme, jsou velmi komplikované.
Já vám možná řeknu ještě jeden případ z historie, abyste si to uvědomili. Město Trutnov vlastní asi 2,5 tisíce hektarů obecního lesa. V současné době z toho nejsme nadšeni, protože se nám zhroutilo lesní hospodářství, ekonomicky, nikoliv fyzicky. My jsme před lety chtěli udělat jednu věc. Lesy, které vlastní město, jsou samozřejmě hospodářské lesy, ale také jsou to lesy pro využití, řekl bych, oddychového času svých obyvatel. A protože sousedíme s Krkonošským národním parkem a taky samozřejmě nejbližší soused je Česká republika, státní majetek, tak jsme chtěli tehdy, a dohadovali jsme to s jednotlivými řediteli, učinit trojsměnu lesů tak, aby pás lesa kolem Trutnova byl městský, zbytek byl státní, a co patří parku, bylo Krkonošského národního parku. Můžu vám říct, že když souhlasil jeden ministr - zemědělství, nesouhlasil ministr životního prostředí, když souhlasil ministr životního prostředí, nesouhlasil ministr zemědělství. Všichni se báli zákona o státním majetku. Obávali se, pokud udělají tyto kroky, aby to nebylo kriminalizováno, aby to nebylo posuzováno jako trestný čin. A nakonec to dopadlo tak, že lesy státní jsou pořád lesy státní, lesy městské jsou lesy městské a Krkonošskému národnímu parku se nám podařilo lesy prodat za velmi pěkné peníze před lety, kdy ten les měl hodnotu, protože oni tam stejně už hospodařili prakticky od svého vzniku a předtím vlastně už za německé říše ty lesy byly našemu městu zestátněny. Takže takhle to nakonec dopadlo, nepodařilo se toho záměru vůbec dosáhnout, pouze částečně jsme se dohodli s Krkonošským národním parkem.
Takže já bych si přál, aby v tomto případě to bylo jinak. Myslím si, že je potřeba hledat další cesty v tomto, i zákonné cesty, aby ten stát se choval pragmatičtěji, aby byl pružnější. Jen tak mimochodem, když jsou nějaké aukce, tak obec do toho nemůže jít. Vezměte si, jak funguje obec. Těžkopádné rozhodování o majetku přes zastupitelstvo obce, musíme zveřejnit ten záměr, tam už jsou ty peníze a každý spekulant nás prostě předběhne. Já si myslím, že v tomto případě je tady třeba udělat legislativní změny, a docela vážné, a je potřeba si říct, i když já jsem tady samozřejmě ve dvojí situaci, hájím stát, hájím samosprávu, ale je třeba říct, že obě to jsou veřejné instituce, které mají na paměti rozvoj a blaho občanů České republiky. A tady v tomto případě je potřeba ty postoje přehodnotit a udělat to tak, aby ty bezúplatné převody byly možné, aby stát důvěřoval obcím a obce státu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Adamcovi a teď se ptám, jestli se někdo hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, pan poslanec Adamec nenavrhl žádné usnesení, nesouhlas s odpovědí pana ministra, a když se nikdo nehlásí, mohu tedy ukončit projednávání této interpelace. Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru průmyslu a obchodu.
Tím jsme vyčerpali všechny písemné interpelace, které byly zařazeny na tuto schůzi. Konstatuji tedy, že pro dnešní den jsme ukončili tento bod a pokračovat budeme v 11 hodin podle schváleného pořadu schůze. Upozorňuji, že v 11 hodin je také ještě čas pro případné návrhy na změnu pořadu. Děkuji.
(Jednání přerušeno v 10.18 hodin.) ***