(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík. Připraví se paní poslankyně Richterová a následně pan poslanec Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem jenom stručně vaším prostřednictvím reagovat na kolegu Bláhu. Pane poslanče, pokud vy sám jste v nejhorší desetině poslanců svého klubu v účasti zde, to znamená více než čtvrtinu hlasování tady vůbec nejste, tak mistrovat ostatní o pracovních návycích mi přijde poněkud nepatřičné. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo. (Neklid v sále.)
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Nyní zpátky k věcným otázkám pana poslance Bláhy. Ptal se, zda jsou malé děti ve stresu víc, když jsou od čtyř měsíců věku v kolektivních zařízeních. A já mu mohu s radostí odpovědět, že právě proto tady nikdo nevystupuje proti naší rodičovské, protože na to jsou právě studie, že velmi malé děti v kolektivních zařízeních samozřejmě trpí velkým stresem, měří se to ze slin, a právě z toho důvodu se v řadě jiných zemí od toho raného umísťování velmi malých dětí do kolektivních zařízení upouští. Samozřejmě to, jak hovořila paní ministryně o potřebě služeb péče pro děti, řekněme, od roka věku a výše, to potřebujeme, to tímto vůbec nechci rozporovat, ale čtyřměsíční děti jsou v kolektivním zařízení ve stresu.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji, paní poslankyně. Poprosím, abychom interní diskuse vedli mimo jednací sál. S faktickou poznámkou je tady přihlášen ještě pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já vás tady opravdu nechci školit a hlavně se nechci nechat školit v tom, abych si něco nastudoval. Já to, o čem tady mluvíte, třicet let prožívám v praxi, v každodenní praxi, takže o tom s těmi lidmi hovořím, s těma lidma to denně prožívám a denně musím koordinovat pracovní plán mé firmy na to, jak potřebují právě matky, které se starají o děti. Takže jim vycházíme vstříc třeba i zkrácením pracovního úvazku nebo nástupem v jiný pracovní čas a tak dále a tak dále. Já nevím, jestli vůbec víte to, že když někdo nastoupí na mateřskou dovolenou, tak firma mu musí vyplatit ještě za tu dobu dovolenou normálně, klasicky, za celý rok. To znamená, že jestli ta dotyčná žena si prodlouží to mateřství na další dítě, aniž přijde do práce, ale pořád spadá do toho, že by měla nastoupit, tak firma zase zaplatí celý rok dovolené té ženě, která nastoupila na tu mateřskou dovolenou třeba před těmi čtyřmi lety. Tak to u nás je a vy o tom vůbec nic nevíte. Firmy to neuvěřitelně zatěžuje, musí držet těm lidem pracovní místo. V okamžiku, kdy ho nedrží, tak samozřejmě jsou nějakým způsobem za to popotahovány a mohly by být popotahovány a je to obrovsky složité v tomhle systému nějakým způsobem pracovat. A rozhodně má slova nesměřují k tomu, abychom tady něco zhoršili, ale právě abychom to zlepšili. Je potřeba pracovat na celkovém systému podpory rodičovství a vymyslet celou řadu podpůrných věcí tak, aby se nám stalo, že nebudeme mít porodnost 1,7, ale budeme mít třeba 2,3 porodnost.
Takže děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní ministryně s přednostním právem.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Faktická. Děkuji. Jenom uvedu na pravou míru, co řekl pan poslanec Bláha. Není to tak, že by se vám nárok na dovolenou během mateřské počítal za celý rok, ale pouze po délku trvání mateřské dovolené, kdy čerpáte peněžitou pomoc v mateřství. To je zásadní rozdíl a je to věc, která vyplývá z evropské legislativy. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha, faktická poznámka.
Poslanec Jiří Bláha: Poprosím paní ministryni prostřednictvím pana předsedajícího, aby si to opravdu nastudovala. Protože v okamžiku, kdy odpracuje, fiktivně odpracuje, je na té nemocnosti a na té mateřské dovolené a splní fond pracovní doby, což je 60 odpracovaných dnů, které ale neodpracuje, protože je na té mateřské dovolené, tak jí připadá nárok na celou dovolenou. Nastudujte si to, přijdete na to, že je to úplně jinak.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Vyčerpali jsme faktické poznámky. Můžeme se vrátit zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Jan Bauer. Připraví se paní poslankyně Hyťhová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, já se přiznám, že jsem tady přednedávnem, asi minulý týden, řekl, že když paní ministryně práce a sociálních věcí vstoupí do sálu Poslanecké sněmovny, tak je jedna z mála, která vzbuzuje emoce, tak se musím, vážená paní ministryně, buď omluvit, nebo spíše poopravit své stanovisko. Nejste jediná, kdo tady čas od času vzbuzuje emoce. Je nás tady více, viďte, pane kolego Jirko Bláho? Opravdu někdy prostě platí mlčeti, mlčeti zlato.
Pak jsem chtěl jenom opravdu v krátkosti reagovat, ještě než se vyjádřím k rodičovské, k neustálému porovnávání roku 2018, 2019, 2007, 2008 nebo 2009. Já myslím, že je to složité, ale nepřál bych to ani této zemi, nepřál bych to ani zde přítomné paní ministryni financí, ale opravdu porovnávat z hlediska příjmů státních rozpočtů obecních nebo krajských dobu, kdy, a teď mluvím především k panu poslanci Romanu Sklenákovi prostřednictvím pana předsedajícího, padal Lehman Brothers, dobu, kdy Česká republika zažívala obrovské povodně a kdy propady na všech úrovních byly obrovské, a ptát se, proč se v té době některé dávky zvyšovaly nebo nezvyšovaly, mi přijde sice legitimní, já tomu rozumím, že se můžete takto zeptat, vážený pane kolego, ale přijde mi to prostě neuvěřitelné, protože srovnání je téměř nemožné. To jenom zkráceně na to, co tady v diskusi proběhlo.
A teď mi dovolte, k rodičovské promluvím opravdu velmi krátce, protože debatu nechci protahovat. Ostatně ten, kdo ji protahoval a kvůli komu rodiny na vyšší rodičovskou čekají navzdory veřejným slibům pana premiéra a vlády, je právě vládní koalice hnutí ANO a sociální demokracie. My jsme to tady v Poslanecké sněmovně opravdu nezdržovali. Kvůli handrkování a neshodám ve vládě nejen že rodiny a maminky na rodičovské doposud vyšší rodičovskou nedostaly, ale vláda udělala čáru přes rozpočet mnoha rodinám i proto, že některé z nich již s přidáním přestaly počítat, to je prostě evidentní fakt, a zvolily si rychlejší variantu čerpání rodičovské dovolené. A to jim podle navrhovaného vládního modelu už neumožní přidané peníze dočerpat, což je také fakt. Připomínám, že vláda má zvýšení rodičovské ve svém programovém prohlášení a že měla od začátku v této věci podporu opozice, včetně občanských demokratů. A opakuji, o to více mě mrzí, že se problematika rodičovské s takto masivní podporou i z naší strany nedostala na plénum Poslanecké sněmovny daleko dříve.
Mohu tedy jen zopakovat otázky, které jsem tu vznesl už během hlasování o nedůvěře vládě. Proč jste zvýšení rodičovské dávno neschválili? Proč jste ho neschválili, když máte i podporu opozice? A odpovědi zní: Protože jste se neuměli dohodnout ani sami mezi sebou.
Když to jenom shrnu, ono to tady už padlo z úst paní kolegyně Pekarové, nejdříve jste navrhovali navýšení rodičovské z 220 tis. na 260 tis. a mohli si na ni sáhnout alespoň všichni rodiče dětí do čtyř let, i ti, kteří si již v rámci kratší rodičovské původní částku 220 tis. dočerpali. Pak jste přišli s návrhem navýšit rodičovskou na 300 tis. korun - opět pro všechny. A i tento model byla připravena Občanská demokratická strana podpořit. A nakonec, a to je ta výsledná varianta, o které tady dnes diskutujeme, jste vymysleli variantu, kdy částka 300 tis. zůstává, ale maminky - nebo rodiče, kteří šli do práce dřív, nedostanou nic. Je to těch zmiňovaných přibližně 20 tis. těch, kteří požívají rodičovský příspěvek. Do práce odešli hlavně proto, že rodina potřebuje peníze. To je evidentní. Možná by taky chtěli zůstat doma s dětmi o rok déle, ale nerozhodli se takto, nebo si chtěli vzít třeba jen poloviční úvazek, jenomže nemohli čekat na to, až se vláda rozhodne, zda svůj slib z programového prohlášení splní, nebo nesplní. A tyhle mámy předložený návrh zákona evidentně opomíjí.***