(2.00 hodin)
(pokračuje Janda)
Ačkoli Národní sportovní agentura vznikla, se sportem se nijak výrazně nepohnulo. Ambiciózní a velkolepě pojaté paragrafové znění novely zákona o podpoře sportu v části sportovního rejstříku sice dává nějakou naději na transparentnost, jaká je však dnešní realita? Sportovní rejstříky, které měly fungovat od 1. 1. 2016, dodnes pořádně nefungují. Výchova trenérů, jejich motivace a zapojení na základních školách a centrech volného času se nekoná. Systematická výchova talentů, podpora sportovních středisek a center mládeže a nově uvažovaných sportovních olympijských center nebo center krajského sportu se nekoná.
Stejné je to i s pohybovou gramotností, o níž se píše jak ve volebním programu ČSSD, tak v programovém prohlášení vlády. Realita je opět jiná. Pohybová gramotnost klesá stejně jako fyzická zdatnost obyvatel. Kde je slibovaný komplexní motivační program pro děti předškolního věku? Kde je systém návaznosti organizované sportovní činnosti pro studenty přecházejících ze středních škol na univerzity, o které se před volbami tak hojně mluvilo? Vše to jsou samozřejmě věci, které vyžadují dlouhodobé řešení. Nelze je napravit během jednoho či dvou roků. Strany nynější vládní koalice jsou ale u moci šestým rokem a oblastí, kde bychom zaznamenali výrazné zlepšení, je pomálu.
Musím samozřejmě ocenit přínos Milana Hniličky, který pro to, aby český sport se dostal zpátky na světovou úroveň, udělal a dělá mnohé. Bohužel jedna vlaštovka však jaro nedělá. Byl jste to vy, pane premiére a vládo, kdo v tom nechali mého poslaneckého kolegu samotného. Místo koncepční zákonodárné iniciativy vládní úrovně jste jej nechali v těžké úloze předložit komplikovaný zákon a namísto pomoci celého vládního servisu jste jej nechal čekat, jak si s tím poradí.
Na závěr musím konstatovat, že nemám důvěru ani ve vás, ani ve vaši vládu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem pan ministr Plaga. Já bych chtěl upozornit poslance a poslankyně, že tady budeme ještě dlouho. A čím víc se budeme navzájem vyrušovat, tím déle tady budeme. Takže jenom abychom to brali v potaz. Pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Vážený pane předsedající, dámy a pánové, druhá hodina, druhá minuta a já se pokusím po tomto příspěvku, který vnímám jako velmi nefér vůči práci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v posledních letech, tak to vrátím na věcnou rovinu. Toho času, který pan poslanec Janda věnoval tvrzením a dalším charakteristikám v oblasti sportu, tak já jsem využil, abych si dohledal čísla.
Takže investice z centrální úrovně v roce 2015 500 milionů korun do sportovní infrastruktury, 2016 800 milionů korun. Ano, a tady je jediné místo, kde vám dám za pravdu. Kauza roku 2017, která nikoho z nás netěší. Dotační kauza na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy vedla k tomu, že v tom roce bylo vyplaceno pouze 86 milionů korun. Ale od té doby, a věřte, že ten dohled nad Ministerstvem školství a došetřování těch kauz skutečně tu práci nečiní úplně lehkou, tak přesto byl nastaven informační systém Sport, to znamená elektronická evidence těch žádostí. A v roce 2018 bylo vyplaceno 1,21 miliardy korun. A v letošním roce bude rozděleno do zanedbané, dlouhodobě zanedbané sportovní infrastruktury 1,8 miliardy korun.
A teď to podstatné k tomu. Ta infrastruktura není v majetku státu. Ta infrastruktura je v majetku buď spolku, nebo je v majetku měst a obcí. Takže stát zde přikládá ruku k dílu, nezříká se jí, a jak ukazuju od těch čísel, je to téměř čtyřnásobek, nebo chcete-li proti roku 2015 je to letos 3,6 násobek. Takže ne že se nic neděje, ale děje se a je to podstatné. A říkám úplně upřímně, kdyby úředníci na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy po roce 2017 odložili tužky a báli se podepisovat, neb probíhá stále došetřování té kauzy, nikdo se nemohl divit a nic se tady neudělalo. Přesto jsme ta opatření udělali, nastavili jsme ten systém a je téměř 300 staveb v republice, které tu podporu v těch dvou letech dostaly. Takže to je jedna věc.
Co se týká národních sportovních center, zase je to záležitost, která se táhne nikoliv jedno volební období, nikoliv dvě volební období, ale delší dobu. A vy sám dobře víte, že problém, proč se nestaví v Harrachově, není na úrovni státu, ale je kvůli tomu, že tam nejsou vypořádané pozemky. A nechci zacházet do detailů, jak je majetkově vypořádaná sjezdovka, která je hned vedle těch můstků, a že by stát měl platit pouze ty můstky, zatímco výdělečné aktivity jdou někomu jinému, a to je jak spolku, tak některým svazům. To je k investicím.
Stejně bych mohl pokračovat v případě Nymburka, kde v případě Nymburka investice za 2,7 miliardy korun, která je uvažovaná, není v majetku státu, tak je nedílnou podmínkou to, aby ty svazy, které by se tam měly podílet, respektive měly by tam využívat ten Nymburk, tak by ho měly využívat a měly by se upsat k tomu, že ho budou využívat v míře takové, aby se tato investice státních peněz vyplatila. Je to velmi jednoduché. Není to selhání státu, nehraje v tom stát sám. Kdyby to bylo státní zařízení a státní majetek, tak se bavme o tom, jestli je tam nějaká liknavost. Ale problémy v těch vámi zmiňovaných případech velkých investic nejsou na straně státu dlouhodobě. To není o mně jako ministrovi školství a nebude to ani o Milanovi Hniličkovi nebo jakémkoliv jiném šéfovi Národní sportovní agentury, Ministerstva sportu. Pokud nebudou vyřešeny ty elementární věci, tak k té investici nedojde.
Co se týká podpory, tak já zopakuji, protože jsem to dnes ještě neříkal, říkal jsem to včera, tak opakování je matkou moudrosti. Můj klub 2016, tři tisíce klubů, 310 milionů; 2019, šest tisíc klubů, 1,4 miliardy přímo do obcí na sportující děti. Já tam prostě vidím nárůst, který není zanedbatelný. Je pětinásobný.
A to, že na některých obcích navýšení státní podpory vede k tomu, že ta obec přestane podporovat, protože říká "o vás se postará stát", tak to není správně. I na obce a místní samosprávu byly dány prostředky a přesměrovány prostředky z videoloterijních terminálů a dalších věcí, které měly mimo jiné směřovat do oblasti sportu a jeho podpory. Některé obce se toho zhostily, budiž jim za to dík. Stát k tomu přidává peníze. Ale jsou obce, které spoléhají na ten stát. A zase, stát nemůže vyřešit z centrální úrovně všechno. Takže ale ten nárůst a ta podpora, aby vůbec fungoval nějaký přímý nástroj podpory klubů, tak tady je a funguje.
Zopakuji ještě jednou. Sportuj ve škole, to znamená pohybová gramotnost dětí, v roce 2019 tisíc zapojených škol. Ano, máme, včetně, nebo když vezmu základní školy, tak máme čtyři a půl tisíce základních škol a je to 40 tisíc dětí, které jsme zapojili. V roce 2016 to bylo jenom 160 škol a pilotovalo se to, sedm tisíc zapojených dětí.
Talentovaná mládež, program, kde ne stát rozhoduje o tom, jaký bude systém výchovy mládeže, ale je to přímo ten sportovní svaz, který má mít propracovaný systém, jak vybírá mládež, jak s ní pracuje, jak pracuje s trenéry, jak pracuje s metodikou a dalšími věcmi. Do Talentované mládeže šlo 324 milionů korun, v letošním roce 900 milionů korun.
Ten, kdo je primárně zodpovědný za to, protože tomu sportu rozumí, není úředník na Ministerstvu školství. My vytváříme podmínky na Ministerstvu školství a stejně tak to bude činit agentura, stejně tak to bude činit případné Ministerstvo sportu. Podmínky pro to, aby ty svazy, které mají rozvíjet sport nebo ten spolek, kde ta činnost probíhá, tak aby tam se ta činnost skutečně realizovala a oni si mohli nastavit. My k tomu vytváříme jako stát, centrální úroveň, podmínky. Je tady trojnásobný nárůst prostředků. A prosím, buďme féroví. Ta zodpovědnost je i na tom, a vy to víte, protože jste členem jednoho svazu, který má hodně vnitřních problémů, sám mezi jednotlivými sekcemi, že ten problém častokrát bývá uvnitř toho svazu, nikoliv na centrální úrovni.
Co se týká reformy toho systému, zase k ní během těch posledních nebo roku a půl, k té změně, došlo. 750 milionů korun na platy trenérů. A já vám řeknu, že v letošním roce jsme poprvé do toho programu, kdy ty svazy si ty prostředky nárokovaly téměř automaticky, dali podmínku, aby tam daly rozvojový program. Aby ony ukázaly státu, jak chtějí pracovat s těmi trenéry. A to, co jsem říkal, jak vybírají mládež, jak s ní pracují, kde mají ta centra a jestli mají ten propracovaný systém. Nepřejte si vidět, jak vypadaly některé projektové žádosti některých svazů, kam jdou vysoké objemy prostředků. To znamená, že - a toto byla skutečně část toho hodnocení a opravdu, byli jsme tam tvrdí. To, že pak nedostanou tolik prostředků, když nemají ani vymyšleno, jakým způsobem budou rozvíjet systémově podporu mládeže tak, abychom zase byli úspěšní třeba v kolektivních sportech, tak to není opět selhání státu. Anebo pak v tu chvíli nemáme mít svazy, máme mít sportovní úseky a máme mít obrovské ministerstvo sportu, kde bude mít každý sport svou sekci? Asi ne.***