(22.00 hodin)
(pokračuje Richterová)
Já vím, že třeba v oblasti, které se věnuji já, široká sociální problematika, jsou ty úkoly poměrně těžké. Ale představte si, ony se většinou nezakládají na tom, že by byl problém v legislativě. Nejsou opřené tak často o problém zákonů, ale spíš o metodické řízení a vůbec často absenci řízení, absenci spolupráce různých složek státu. Dám vám konkrétní příklad. Přibývá nám seniorů. Je to skvělé, dožíváme se stále vyššího věku. To znamená stále více křehkých seniorů nad 85, nad 90 let. Tito lidé potřebují - říká se tomu systém integrovaných podpůrných služeb, speciální koordinovaný přístup, aby jejich rodiny, jejich pečující to mohli zvládnout, aby se to dalo zvládnout, i když oni nemohou. Tuhle vizi velice propracovaně najdete třeba na webu Důstojné stárnutí. Jenom zmiňuji, je to výzva budoucnosti, která už začala, už o tom tady hovořili jiní, a bude se týkat i zdravotnictví. Ale my se na ni zatím vůbec nepřipravujeme. A to není o změně zákonů.
Stejně tak když se podíváte na to, že se nám nedaří prolomit zakletí chudoby. Kdo se narodí do chudé rodiny, tak má v průměru významně horší vzdělání, zůstává chudším a bohužel v nějakém procentu ten, kdo se narodí do rodiny závislé na dávkách, zůstává mimo systém. To je významná prohra naší společnosti. Přicházíme o potenciál těchto mladých lidí. V severozápadním regionu řečí toho členění podle eurofondů, řeči naší v Ústeckém kraji, v Karlovarském kraji, jsou alarmující čísla předčasných odchodů ze škol. V Ústeckém kraji, pokud se nemýlím, 15 % dětí nedokončí vzdělání, ať už základní, nebo středoškolské. A to je něco, co má prostě obrovské dopady na budoucnost naší společnosti. Je tam to číslo, že člověk, který nedokončí alespoň nějaký druh vzdělání, s obrovskou pravděpodobností půjde do šedé ekonomiky, bude pracovat jen na brigádách, bude významně závislý na státu. A to pak znamená ve výsledku celkové náklady za jeho život pro veřejné rozpočty. Mnozí jste tu částku už slyšeli, je to těch zhruba 12 milionů korun. Spočítala to Agentura pro sociální začleňování. Připomínám to, protože to je ten náklad pro budoucnost, kterou promeškáváme dnes. Už ani nemluvím o rostoucím rozšiřování ghett.
A ještě chci říct, že se to pak projevuje i ve zcela konkrétních politikách, které tlačí na rychlá řešení, ale nevedou k řešením skutečným a vedou právě k tomu, že se třeba opravdu jako jediné řešení rodinám s dětmi v potížích, a ty se pak obracejí na mě, na úřad ombudsmana, věřím, že i na spoustu z vás, a pak i na spoustu zoufalých sociálních pracovníků, kteří nevědí, jak jim pomoci. V situaci vícečetných rodin v potížích je velice těžké najít řešení bytové nouze. Prostě podpora v bydlení. Obrovský problém. Vy jste to jako vláda měli v programovém prohlášení, že vytvoříte zákon. Také by mohla pomoci intenzivní metodická podpora obcí, co vše mohou dělat. Já vím, argumentujete programem Výstavba, ale často je to právě o koordinaci podpory v terénu služeb a o tom, že nesmí být jako řešení nabízeno umístění dětí do klokánku. A to je standardní praxe. Standardní praxe, když obec zkrátka nemá volný byt, je: tak je umístěte. Tohle si naše země myslím nezaslouží, zvláště proto, že to vše má obrovské dopady jak na děti, tak právě na prospívání celé společnosti v budoucnu.
A teď trošku z jiného soudku, z takového toho běžně administrativního. Jenom stručně řeknu, dnes už leccos jde zařídit přes datové schránky. Ale i když podáte právě žádost o přechod z mateřské na rodičovskou datovou schránkou, tak - a to je něco, za co nemůže nový ePortál ČSSZ, který bych naopak pochválila, to je první pochvalná vsuvka - tak se stane to, že pak úřednice na úřadu práce musí ty údaje přeťukat z toho elektronicky zaslaného, elektronicky vyplněného formuláře datovou schránkou. To přeťukávají. To je přesně příklad něčeho, co je prostě zoufalství. Zoufalé plýtvání lidskými kapacitami. Práce pro automat. Zmiňuji to jako názorný příklad toho, kde nepotřebujeme změny zákonů. My potřebujeme změny zkrátka čistě toho výkonu státní správy na této administrativní úrovni.
Stejně tak ufinancování sociálních služeb. Je velmi zajímavé, že tady v posledních týdnech vedeme, řekla bych, až opravdu horkou krev vyvolávající debaty, protože situace v terénu není dobrá, ale přitom když se podívám do tisku, do odborného časopisu, nebo odbornějšího, řekněme, Sociální služby, do rozboru vedoucího příslušného odboru na krajském úřadě, publikovaného aktuálně, který vychází z nálezu Ústavního soudu, který vychází z rozboru toho, jak to tedy má být s tím dofinancováním, jak to má být s povinností zajistit finanční prostředky a s tím, kdo má zajistit právě to poskytování sociálních služeb, tak vám teď odcituji - vlastně vtip je v tom, že o vícezdrojovém financování se u nás v žádném právním předpise nehovoří. Skutečně ta část šestá zákona, která definuje financování sociálních služeb u nás, to vůbec nezmiňuje. Takže to zaběhlé spolufinancování ze strany krajů a obcí je spíše zvyková záležitost.
A teď vám to může znít technicky, ale to je přece fascinující příklad toho, jak - samozřejmě je dobře, že se kraje a obce spolupodílejí - ale jak, byť my tady máme nějaký zákon, který stanoví povinnosti státu, máme tady nález Ústavního soudu vydaný již před několika lety, který to potvrzuje. Máme tady uložený prováděcí právní předpis, který se měl vyhotovit, měl být účinný od 1. ledna 2017, je to už dva a půl roku zpátky, který by stanovil obvyklé náklady na jednotlivé služby s ohledem na regionální specifika sociálních služeb, takže myslím, velmi dobře formulováno. Zde jde myslím pochvala směrem ke klubu KDU, který to tehdy navrhl a prosadil. Tak chci říct, my tady máme spoustu věcí, které by prospěly, uložili jsme je sami sobě, měly by platit. A jenom proto, že je roky zanedbáváme, tak jsme nyní v takových průšvizích, každý rok se řeší chybějící miliardy na dofinancování sociálních služeb. A v návrhu rozpočtu to opět není zohledněno. To je selhání tohohle státu. Nic jiného. A zkrátka vláda ho řídí. Vláda za to nese zodpovědnost.
Ještě připomenu, že všechny tyhle věci právě vláda dlouhodobě má ve svých strategických koncepcích. Máme Národní strategii rozvoje sociálních služeb a už na období 2016 až 2025. Máme Akční plán rozvoje sociálních služeb 2017 až 2018. Tam všude se o tomhle všem koncepčně hovoří. Já vím, ti z vás, kteří se tímto nezabývají, zabýváte se jinými oblastmi, si možná myslíte, proč takto podrobně to rozříkávám. Já chci ukázat, že to nejsou planá slova, když kritizujeme tuto vládu, že důležité systémové věci, kvůli kterým jsou tisíce pečujících a desetitisíce klientů stále ještě v obrovské nejistotě, že je v této nejistotě udržují prostě proto, že neplní své uložené úkoly, koncepční povinnosti.
Zkrátím to. Těch míst, na něž bych mohla jasně upozornit a jsou důležitá pro až skutečně statisíce lidí palčivě, je to lékařská posudková služba, kde jsou neuvěřitelné průtahy v řízeních. A jenom dám takovou perličku. Vlastně lhůty podle správního řádu neplatí v okamžiku, kdy zdravotní stav posuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Stopne se to. Neběží to po tu dobu. Vypne se správní řád. Takovéto věci u nás jsou. ***