(12.30 hodin)
(pokračuje Havlíček)
A dodržujeme to, co jsme řekli v našich závazcích vůči fosilním palivům. Uhlí dnes 43 %, během 20 let 15 %. Ono se to dobře řekne, když tady takhle stojíme, ale věřte tomu, že je to nesmírně náročné opět ve smyslu přípravy jízdního řádu, komunikace s těžaři, komunikace s ekologickými organizacemi. Jsme pod obrovským tlakem, ale na druhou stranu si myslím, že je to třeba. A v tomhle musíme být absolutně nezranitelní, absolutně tvrdí a musíme v tom být maximálně objektivní. Mimo jiné i proto s Ministerstvem pro životní prostředí připravujeme, už je hotova po dlouhé době diskutovaná takzvaná uhelná komise.
Nakonec jsme se vyrovnali i s energetickými šmejdy. Ti, kteří zde lítali a natahovali každého spotřebitele, každou babičku ve smyslu toho, že zneužívali toho, jakým způsobem jí nabízejí elektrickou energii, tak tím, že to převádíme pod Energetický regulační úřad, tím, že je začínáme registrovat, tím, že měníme legislativu, tak během několika měsíců by toto mělo být opět ukonáno.
Investice. Padlo zde už to - protože pochopitelně investice jsou základem budoucího růstu - že se posouvají z 85, respektive 85 + 50 miliard, čili že celkem budou 135 miliard. Pokud říkám 85 + 50, jsou to národní zdroje a evropské zdroje. Takhle se vždycky připravovaly investice. Vzal se balíček, hodily se národní zdroje, evropské zdroje. Tady nejde o to, že by dneska někdo tajil nějaký investiční plán. Popravdě řečeno, kdo by si dal tu práci, tak si ty klíčové investice najde sám. To najdu, když sednu za Google, tak to budu mít za čtvrt hodiny. Podstatné je to, že se z nich musí vybrat ty, které se budou realizovat, a ty, které máme šanci odfinancovat v příštích deseti letech.
A přece všichni víme, že nemáme šanci je odfinancovat pouze ze státního rozpočtu, ani z evropských peněz. Proto dneska hledáme další, alternativní zdroje. Proto dneska zapojujeme a poprvé vytváříme skupinu, která tady začne řídit PPP projekty. Proto dneska aktivujeme zdroje na úrovni Evropské investiční banky, Evropského investičního fondu. Proto dneska vytváříme takzvaný Národní rozvojový fond, který budeme za dva dny prezentovat, kdy jsme se domluvili s těmi klíčovými hráči na prvních několika miliardách, které se do něj vloží, a pákovým efektem z toho získáme řádově třeba 30, 40 miliard korun. Proto dneska měníme strukturu Českomoravské záruční a rozvojové banky, protože to je banka za zenitem. Je to banka, která zde historicky odsuplovala docela správně podporu ve smyslu malých a středních podniků a živnostníků. A to bude i nadále dělat. Ale za b) - ta banka musí dneska dostat parametry právě toho, aby byla nositelem těch národních investic ve smyslu jejich financování ať už přes Evropskou investiční banku, Evropský investiční fond, anebo třeba aby zastřešila Národní rozvojový fond.
Proto jsme změnili před čtrnácti dny po trošku emotivnější diskuzi zde ve Sněmovně zákon o investičních pobídkách. Ano, ten zákon, který zde fungoval 25 let, ten zákon, který ve finále znamenal, že zahraniční subjekty zde získaly skoro 3 miliony na hlavu, a nedívalo se na to, jestli je to produkce s přidanou hodnotou, nebo bez přidané hodnoty. Tento zákon se nezrušil, tento zákon se zásadně změnil. A to tak, že bude naprosto minimalizován. A minimalizován pouze pro toho, kdo bude investovat do výzkumu, do vývoje, do vědy. Čili to, co jsem zde říkal v úvodu. Jinými slovy, podporujeme tím opět inovační růst. A nejenom inovační růst firem, ale i pochopitelně rozvoj univerzit. Protože to všechno je s tím spojeno. Ty univerzity se bez privátních peněz pro oblast výzkumu a vývoje neobejdou.
Abychom tyto investice byli schopni zrealizovat, potřebujeme k tomu mít prostředí, nejenom technologické, ale i stavební. Proto se finišuje s tím, aby se připravila rekodifikace stavebního práva. Proto se po dlouhé době začíná zcela měnit systém od digitalizace přes zásadní zjednodušení pro jakéhokoliv stavebníka, ať už stavebníka velkého, nebo malého. Na tom, věřím, že se shodnou rovněž takřka všichni.
Trh práce. Možná největší bariéra současného růstu tuzemských firem. Nikoliv sám o sobě ten trh práce, ale situace, která je kritická. Dneska se poptává 350 tisíc zaměstnanců. Přibližně 200 tisíc jich je v uvozovkách volných na trhu práce. Pokud od toho odečteme přibližně 100 tisíc těch, kteří nepracují a pracovat nikdy nebudou, tak jsme v situaci, která tady historicky nikdy nebyla. Ta se nedá vyřešit pouze za stolem, ta se nedá vyřešit tím, že někdo řekne: a budeme robotizovat. To zní hrozně hezky, to zní efektivně, ale zkusme prostě zrobotizovat všechny malé firmy, střední firmy, živnostníky a tak dále.
Máme tady celou řadu produktů, které prostě nedokážeme dostat do oblasti ať už umělé inteligence, nebo prostě jakéhokoliv 4.0 formátu. Takže nám nezbývá než zvyšovat podíl zahraničních pracovníků. Takže je to týden, co jsme odsouhlasili z 20 tisíc na 40 tisíc pracovníků z Ukrajiny na tlak podnikatelských svazů, Hospodářské komory, Svazu průmyslu, asociace malých a středních a tak dále. Všichni je znáte. Samozřejmě, že to neřeší na dlouhou dobu všechno. Ale ve stejný den jsme přijali opatření, kdy se budou navyšovat řádově o stovky, nebo třeba o tisícovku, pracovníci z Běloruska, Kazachstánu, z Moldávie, ze Srbska, ale i třeba z Filipín. Takže ten požadavek trhu, který byl v minimální výši 50 tisíc, byl naplněn. I když to nebylo jednoduché a pochopitelně respektujeme třeba to, že odbory by to řešily i jinak.
Není to ale jenom o základní pracovní síle. Pokud zde chceme udržet ten trend, který jsme si tady řekli ve smyslu inovací, ve smyslu vysoké přidané hodnoty, tak je to pochopitelně i o tom, že sem musíme dotáhnout talenty ze zahraničí, udržet tady naše lidi. Mimo jiné k tomu zase směřovala ta inovační strategie. Ta směřuje k tomu, abychom tady vytvořili pěkné prostředí, technologické prostředí, příjemné prostředí pro lidi, ať už budou pracovat v byznysu, ať už budou pracovat ve škole, ať už budou pracovat ve státní sféře, kdekoliv. Proto jim tady to prostředí dneska tvoříme, abychom sem ty zahraniční pracovníky dostali.
Vytváříme model, který se jmenuje práce s talenty, a získáváme talenty z celého světa. Pochopitelně získáváme je na dobré univerzity, získáváme je na dobrá výzkumná pracoviště, kterých mimo jiné máme přes stovku. A nejsou špatné, jsou dobré. Některé z nich patří mezi nejlepší na světě. Ale musíme je umět zpropagovat, musíme je umět nabídnout a musíme umět vytvořit zázemí pro ty, kteří sem přijdou, včetně jejich rodin, včetně jejich dětí. To je to, na čem teď pracujeme. A pochopitelně můžeme to přerušit. Asi se svět nezblázní, ale v každém případě si myslím, že by to byla škoda.
Vzdělávání. Nechci zde hovořit o reformě vzdělávání. Mně to nepřísluší a kolega Plaga by to popsal určitě lépe. Ale jestliže připravujeme hospodářskou strategii, tak přece chápeme to, že na ni musíme napasovat i vzdělávací systém ve smyslu toho, že říkáme-li si, kde budeme v roce 2030 v oblasti autonomního řízení, elektromobility, v oblasti třeba i energetického mixu, třeba jádra, no tak už dneska musíme vychovávat kapacity. Nemůžeme čekat na to, až tady bude rok 2025, 2030. A začít prostě připravovat studijní programy. Dneska si musíme říct, kde chceme být a v tu samou dobu musíme začít vytvářet nové studijní programy. To je to, co dneska děláme na úrovni Ministerstva školství, to je to, do čeho zasahuje v uvozovkách byznys, to je to, do čeho zasahují podnikatelé. A to je to, do čeho musí zasáhnout stát. Protože on musí ukázat tu budoucí situaci a na základě toho začít ty programy připravovat, ať už na úrovni středních škol, nebo vysokých škol.
Když už jsme u těch středních škol. Na podzim bude hotov a připraven po 25 letech legislativní návrh pro duální vzdělávání. Neříkám, že tím otočíme kormidlem dějin a od dalšího roku tady začne všechno fungovat na duální bázi. Já tím jenom říkám to, že zde bude vytvořen kompletní základ včetně role krajů, včetně role státu, včetně role komor, svazů a všech ostatních.
Ve stejnou dobu připravujeme zásadní prolnutí univerzit zejména s takzvanými pokročilými technologiemi ve spolupráci s byznysem. Včera se otevřelo GE centrum ve spojení s ČVUT. Mimo jiné včera, když jsme se vrátili z Drážďan, respektive když jsme byli v Drážďanech, tak se nám tam podařilo domluvit, že první Fraunhoferovo centrum v České republice bude otevřeno v příštím roce. A co je zajímavé, bude v Ostravě, nebude v Praze. Bude v oblasti umělé inteligence a její aplikace do materiálového inženýrství. Fraunhofera snad nemusíme nikomu představovat. Je to nejvýznamnější světová výzkumná organizace v oblasti aplikovaného výzkumu.
Podnikání. Trošku moje doména. A pochopitelně rozumím, že podnikatelé si stěžují. Já jsem byl ještě nedávno na jejich úrovni a tvrdě jsem kritizoval, co se nepodařilo, co by se mělo zlepšit. A je pravda, že máme toho hodně co zlepšovat. V každém případě nemá cenu si dneska dávat stovky úkolů. Stačí si dát šest, sedm, deset klíčových, ale ty dotáhnout. A my je máme, jsou připraveny. A začínáme je dokonce už dělat.
Malé jednotné inkasní místo. My tomu tak říkáme marketingově. Ale je to to, o čem se opět možná mluví 15 let. Nebude to zde takzvané velké jednotné inkasní místo. Ale pro všechny, kteří mají příjmy do jednoho milionu obyvatel (korun) - což je 420 tisíc živnostníků - tak je připraven šmahem jeden odvod na úrovni sociálního, zdravotního i daně z příjmu. V příštím roce by to mělo být uvedeno v život. Spolupracujeme na tom s rezortem financí.
Ve stejný den a ve stejném období docela zásadním způsobem snižujeme všechny úkony v oblasti statistiky. Nechci vás tím teď zatěžovat, ale jenom pro 35 tisíc podnikatelů se nám to podařilo v posledních 14 dnech - ono to ještě není tak vysoké číslo, protože samozřejmě na 1,5 milionu podnikatelů to není ještě žádné vítězství, ale alespoň první krok. Všechny informace pro podnikatele budou od podzimu na novém centrálním místě, nebo staronovém, nebudeme investovat nic nového, bude to byznys info. Všechno zkoncentrujeme na jedno místo. Podnikatelé tam všechno najdou, v novém rozhraní, rychle, pěkná grafika. A zavádíme tam nový sledovací systém, ať je to pro všechny férové. Ten je založený na tom, že se tam přesně percentuálně každý den bude sledovat, co už se podařilo a co se nepodařilo. Takže každý bude moci vidět, co jsme slíbili, co se udělalo, co se neudělalo. Čili pleteme si bič sami na sebe. ***