(12.10 hodin)
Poslanec Ivan Bartoš: Druhou pro občany důležitou věcí je to neustálé opíjení rohlíkem, jak vláda Andreje Babiše i za podpory nyní již, řekl bych, druholigové sociální demokracie, ale i KSČM a SPD vede tuto zemi. Schválně se zeptejte těch učitelů, zdravotníků a sociálních pracovníků, kolik dostali reálně přidáno a jak se změnily jejich pracovní podmínky. Oni vám na to odpovědí. Nám na to odpovídají. Ale tady nejde jenom o mzdy, což bohužel panu premiérovi, který do novin vykládá o tom, jak přece všude pumpuje peníze, a nechápe, že to občané neocení. To on asi těžko pochopí, že život není jenom o tom, kolik majitel firmy nebo respektive premiér ČR tu komu přidá, ale je to o trvalém rozvoji, trvale udržitelném rozvoji.
Když už jsme u těch peněz, tak ten vyrovnaný rozpočet, o to se vláda už ani nesnaží a neplánuje. Rozpočet je trvale deficitní a on by tak teoreticky mohl být, kdyby na druhé straně byl vyvářen těmi zásadními investicemi, které zajistí budoucno, které zajistí to, že bude líp. Ale tyhlety investice se v reálném světě nedějí. Já musím říct, že ten deficitní rozpočet je důsledkem tohoto zdlouhavého pinožení. Já pro ty, co nevědí, co je slovo pinožení, je to upocené pachtění se někam slimáčím tempem. Takto já vidím současný vývoj ČR.
Vláda vedená Andrejem Babišem dlouhodobě nekope za občany české země a nemyslím si, že je schopná zaručit konkurenceschopnost a budoucnost ČR ve stále dynamičtějším, měnícím se prostředí. Já bych si dovolil použít termín, který zde už zazněl směrem i k předchozím vládám. Je to stále vláda udržovací. Vláda, která řeší problémy na základě toho, jak jí vycházejí výsledky průzkumu veřejného mínění, na ty problémy, které nahazuje a pak to řešení zcela nekoncepčně podle nich upravuje, místo aby předkládala a činila potřebné změny, které mají přesah přes volební období vlády, v jejíž půlce už se teď nacházíme. A já se tedy ani nedivím, a to tady zaznělo paradoxně od paní ministryně financí, že země je v takovém stavu, že pokrok nejde dostatečně rychle. Protože skutečně, i když tato schůze je výjimečná v poslaneckém týdnu, se musíme každý měsíc zabývat personálními problémy vlády, kompetenčními problémy vlády nebo problémy, které způsobuje premiér Babiš ve své funkci svým jednáním a svým střetem zájmů.
Co tedy potřebujeme řešit a na co bychom měli mít čas a co by mělo být prioritou? Máme tu téměř milion lidí v exekucích. Chybí tu desítky kilometrů dálnic. Neexistuje, a to předchozí jednání k tomu rozhodně nevedlo, jistota financování sociálních služeb v ČR. Digitalizace státu probíhá zatím tedy zejména na papíře. A já mám trochu obavy, jestli to není ten papírový diář pana premiéra Babiše. Zrovna tak začínáme vlastně zabrzďovat a pomalu přestáváme stačit tempu, jakým se mění způsob vzdělávání v zahraničí. Neřešíme devastaci životního prostředí.
Když se podívám na dlouhodobé úkoly, tak udržitelnost důchodového systému této vládě vůbec nic neříká. Stejně tak dostupnost bydlení. Zákon o sociálním bydlení byl smeten ze stolu, ministerstvo nabídlo jakýsi investiční program, který toto neřeší a situace na trhu s bydlením a problémy na trhu s bydlením se trvale prohlubují. Státní rozpočet tedy, a bude to velké téma tohoto léta, se zachraňuje různými účetními triky nebo převody z peněz, které rozhodně nejsou určeny na vyfutrování nějakých příjmových děr či špatných odhadů, ale byly určeny třeba na likvidaci ekologických katastrof nebo právě na zabránění rizik výpadků v důchodovém systému.
Abych tady pochválil to samé, ironicky, o čem zde hovořila paní ministryně Schillerová, tak jediný skutečný projekt, který Andrej Babiš vymyslel a dotáhl do konce i přes záchrannou brzdu, kterou tomu dal Ústavní soud, je šmírovací a šikanózní EET, nově tedy i pro ty nejmenší podnikatele a živnostníky a jejich činnosti. A ani ten reálný přínos, a tato debata se zde vedla velmi dlouho, nedokáže premiér a Ministerstvo financí přes masivní propagandu občanům doložit. To je podle mě za šest let působení Andreje Babiše ve vrcholné politice zoufale málo.
Namísto řešení zásadních problémů naší společnosti jsme tedy svědky politizace státní správy skrze vykostění služebního zákona, ale dokonce zastrašování a vyhazování nepohodlných lidí, dehonestace oponentů a odborníků a zvýhodňování mocných. Jak již jsem řekl, jsme svědky zmíněné agrofertizace státu.
Já si myslím, že řečeno bylo již dost, aby bylo jasné, že Piráti i dnes budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Karel Havlíček. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za možnost dnes vystoupit. Můj pohled bude logicky z úhlu pohledu hospodářství. A dovolte, abych jenom navázal na své předřečníky.
Pan předseda Bartoš v zásadě správně řekl, že se nám daří dobře. Já bych jenom to dokreslil tím, v čem se nám daří dobře z hospodářského úhlu pohledu. Nejnižší míra nezaměstnanosti znamená, že máme nejstabilnější pracovní trh v Evropě. Solidní hospodářský růst, rozumná míra inflace, stabilní bankovní finanční prostředí. Rostoucí počet nejmenších firem, historicky jsme nikdy neměli víc jak milion aktivních podnikatelů, čtvrtým rokem za sebou roste, a 470 tisíc právnických subjektů, opět nárůst každý rok přibližně o 20-25 tisíc nových subjektů.
S čím nesouhlasím, co řekl pan předseda Bartoš, je to, že to je pouze zásluha zaměstnanců, zaměstnavatelů, živnostníků. Je to nepochybně i jejich zásluha. Je to pravda a je to jejich velká zásluha, protože zde máme skutečně kvalitní firmy. Máme zde špičkové zaměstnance. Ale máme zde i fungující státní správu. A jsem bytostně přesvědčen, že je to i zásluhou vlády. Tvrdit, že dobrý výsledek ČR, který je dneska příkladem v celé Evropě, není zásluhou mimo jiné i vlády, je stejné, jako kdybychom tvrdili, že výborné výsledky jakékoliv firmy nejsou zásluhou managementu. To, abychom se udrželi v této špičce, a já si troufám tvrdit, že po dvaceti letech jedeme vozem první třídy evropského rychlíku, znamená, že musíme o něco více přidat a udržet pozice, znamená říci, co vlastně budeme dále dělat, jakým způsobem to budeme dělat. A to je to, co jsem bytostně přesvědčen, že kdyby došlo k destabilizaci vlády, kdyby došlo k tomu, co zde padlo, k předčasným volbám, tak zásadním způsobem naše hospodářství ovlivní, ale co hůře, celou řadu aktivit a kroků, které jsou dobře nasměřovány, bohužel bychom nebyli schopni zvládnout. Pokusím se představit pár z těch a dokreslit i to, co by mohlo nastat, kdybychom dneska naše kroky přerušili.
Toto všechno se snažíme dát do vize ČR, hospodářské vize, první hospodářské vize po dvaceti letech, kterou směřujeme ČR do roku 2030 jakožto zemi, která by měla být mezi dvaceti nejvíce konkurenceschopnými ekonomikami na světě. Šance, abychom to zvládli, zde je zaprvé proto, že vycházíme z dobrého základu, a to je vysoká ekonomická stabilita, dobrá infrastruktura, solidní vzdělávání, pracovití lidé a hlavně odhodlání a schopnost toho docílit. V jakých oblastech toho chceme docílit a současně i řeknu, v jaké jsme fázi, a tím pádem, co se nám i podařilo, nebo naopak taky nepodařilo. Pochopitelně ne všechno nám vyšlo.
Úplným základem pro budoucí prosperitu, a troufám si tvrdit jedna z nejlepších vizitek této vlády je podpora výzkumu, vědy a inovací. Nepochybně to říkal každý. Otázka je, co kdo pro to historicky kdy udělal. Pokud se podíváme na několik faktorů založených za prvé na financování vědy, tak jenom podotýkám, že od roku 2015 do roku 2020 jsme zvedli financování z 27 miliard na 38 miliard. Faktem ale je to, že to není pouze o financování, není to jenom o objemu peněz, je to o kvalitě výzkumu. Aby byl výzkum kvalitní, tak se musí kvalitně řídit. Aby se kvalitně řídil, musí se nastavit správné parametry. Parametry jsme nastavili v úplně novém systému hodnocení výzkumu a vývoje, úplně nová metodika, a to jak takzvané institucionální, tak účelové podpory. ***