(10.00 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Těch věcí, které bych mohl říkat, je celá řada. Já si nemyslím, že by to byly věci, které jsou pro vás tak zásadní. Tento zákon pro normálního poslance je jistě velmi okrajový proti zákonům o daních a zákonům o manželstvích, ale jsem přesvědčen, že toto je zákon, který budeme muset opravovat. A kdybychom se dostali někdy do situace, že bychom tu možnost měli, tak to určitě bude zákon, kterým se budeme zabývat, a budeme se snažit dát ho do podoby, aby byl věcný, lidský a aby odpovídal tomu, jaký je vývoj chápání lidí. Prostě my stále řešíme zdravotnictví, jak bylo v roce 1910. A to, že ten vývoj půjde někam jinam, že ten vývoj půjde směrem i od těch lékařů k nějakým technickým věcem, že půjde někam jinam prostě proto, že ti lidé začnou jinak stonat, to nerespektujeme. A jednou z ukázek toho je i tento zákon, kde předpokládáme, že všichni souhlasí s tím, že budou mít další povinnost vydat se do rukou státu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme pokračovat. Máme tady několik faktických poznámek. První faktickou poznámku má pan ministr zdravotnictví, poté pan kolega Brázdil, Válek, Mašek, Procházková, Kasal a pak řádně přihlášení v rozpravě. Pane ministře, máte slovo k faktické poznámce.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji. Já skutečně velmi stručně, protože nechci už hodnotit lékový záznam atd., já se k tomu vyjádřím ještě v závěrečném projevu. Ale jenom k návrhu pana poslance Pawlase. My jsme skutečně vždy byli proti tomuto návrhu, i pan poslanec Pawlas myslím to může potvrdit, dávali jsme toto stanovisko před jednáním zdravotního výboru, tzn. my jsme nepodporovali nikdy návrh pana poslance Pawlase z legislativních důvodů, věcných důvodů, to stanovisko psal i pan náměstek Policar i Vrubel, čili skutečně nikoliv. Jediné, kde jsme změnili názor, je na návrh pana poslance Pávka. Původně jsme s ním souhlasili, principiálně, ale poté jsme říkali, že nikoliv, že budeme tuto problematiku řešit v té separátní novele zákona o léčivech. Takže, já jsem to tady říkal úplně na začátku té diskuse ve středu, my nepodporujeme ani návrh pana poslance Pawlase, ani návrh pana poslance Pávka.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce od pana ministra. A než dám slovo panu poslanci Milanu Brázdilovi, ještě přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to paní poslankyně Aleny Gajdůškové od 10.30 do konce jednacího dne. Nyní tedy pan kolega Brázdil. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.
Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Dovolte mi krátkou reakci k té přednemocniční neodkladné péči. My lékový záznam už máme. A máme ho tu dlouho. Není sofistikovaný. Víte, on je v takové té podobě, kdy jestliže ten pacient chce, až bude ležet na zemi, aby si ho nespletl někdo s opilým, a protože je epileptik, tak si to napíše na kartičku, jsem diabetik, diabetické průkazy. Pokud si nepamatuje ta paní své léky, i kdyby byla při vědomí, tak má v mobilu telefon na svou maminku - nebo maminku asi ne, ale někoho z rodiny. A to je po telefonu. Dokonce v Evropě existuje ICE - In Case of Emergency, kdy v Evropě funguje to, že když se vám dostanou potom do telefonu, tak zjistí, že existuje číslo, kde vaši anamnézu zná ten rodinný příslušník. Je to taková lidová tvořivost. A je to dobré. Dokonce si myslím, že to může zachránit lidský život, i když my umíme tu glykémii i epilepsii poznat. Ale dnes se přichází s novou podobou, tedy sofistikovanější. Ona bude lepší, jasně, nebude aktivní, bude to tedy pasivní souhlas, a když nebude chtít, možná se z toho vymaní.
Ale já bych chtěl říct i jiný pohled. Víte, každá informace vede k tomu, že když ji máte, musíte s ní pracovat. Pro lékaře v přednemocniční neodkladné péči, když je někdo v bezvědomí, tak si jede podle své lajny a je to lege artis, i když se může lehce zmýlit. Zatímco teď když bude mít tu informaci a nepodíval by se, znamená to, že on poruší. On měl informace, měl je možná k dispozici a on je nepoužil. Čili je to i taky druhý pohled. Ale rozhodně mít informaci o pacientovi je dobré a přednemocniční neodkladná péče to jistě bude využívat, akorát to bude sofistikovanější, bude to trošku složitější, ale rozhodně krok dopředu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. A nyní tedy další faktická poznámka poslance Vlastimila Válka - ne, stahuje. Pan kolega Jiří Mašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím jenom ke svému kolegovi panu doc. Svobodovi prostřednictvím pana předsedajícího, napsal jsem si několik poznámek tady a budu krátký.
Patřím do kategorie psychicky a fyzicky limitovaných záchranářů, a přesto ty údaje, ke kterým se dostanu na místě, jsou pro mě důležité. Například u člověka v bezvědomí, který bere nějaké léky na ředění krve, mě vedou k tomu, že mám podezření na cévní mozkovou příhodu krvácivého typu a povezu ho do komplexního iktového centra a ne na spádovou internu apod. Takže už jenom to rozhodování - ne o té práci na místě, ta je stejná, zajistit toho pacienta, ale o jeho směrování, znamená, že pacient spíše přežije, nebo spíše nepřežije. To je jen jeden z mnoha příkladů a nechci tady být podrobný a nechci otravovat Poslaneckou sněmovnou lékařskými výměnami názorů.
Šel bych k číslům. V roce 2017, jak uvedl v jednom nejmenovaném pořadu pan ministr zdravotnictví, v televizním pořadu, více než 6,5 tisíce hospitalizací způsobených právě nevhodnými interakcemi léků a 252 úmrtí, dokázaných úmrtí, je jich o řadu víc... Proboha, musíme s tím něco dělat! Tady se mě piráti minule zeptali, proč jsme s tím nedělali my lékaři dřív něco. No protože kdybychom něco dělali, říkali to nahlas, tak je to šíření poplašné zprávy. Ale my dneska máme prostředek, jak to omezit. A tady stojí za to s tím začít co nejdříve. To je ten důvod, proč začít s 10 miliony lidí, ze kterých se třeba 50 tisíc po poradě vás mladších a bystřejších třeba odhlásí, ale těch 10,5 milionu zbylých má šanci přežít. A zároveň se nám budou redukovat náklady na zbytečné hospitalizace atd. atd. Prostě to jsou důvody, proč já pro tento návrh zvednu ruku. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Maškovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Procházkové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Procházková: Děkuji za slovo. No úplně to samé, co říkali mí předřečníci. Ale já bych k tomu ještě chtěla dodat jednu věc. Souhlas s nahlížením do lékového záznamu vůbec nezabrání v tom, ať je aktivní, nebo pasivní, nebo nesouhlas, aby ten systém nebyl prolomen. Prostě tak to je. Takže to fakt nemá spolu vůbec nic společného. Dneska v záchrance je situace taková, že vám pacient stejně nemusí říct pravdu. A já se pak musím stejně rozhodnout. A když bude ten lékový záznam, tak pro mě je to další informace. A díky tomu se můžu rozhodnout lépe. Takže to je určitě v pořádku.
A jinak k mému předřečníkovi panu dr. Svobodovi. No nezlobte se, ale trošičku jste se mě dotkl. Vy jste taky vyššího věku, já taky, na záchrance jezdím, budu dneska sloužit večer v Karlovarském kraji. A můžu vám říct, že v Karlovarském kraji lékaři mají průměrný věk 56 let. Takže určitě jsou to starší lékaři, zkušení, ani jinak to není. A fyzicky to je úplně jedno. Protože lékař především řídí ten tým a za nás tu fyzickou práci odvádějí paramedici.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Procházkové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec David Kasal a poté kolega Bohuslav Svoboda. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já bych se obrátil také na váženého kolegu pana doc. Svobodu vaším prostřednictvím. Já bych jenom chtěl říct jednu paralelu. Z vaší strany před x lety vzešel projekt IZIP, kde se dávaly ale i zdravotnické informace. Já si velice dobře pamatuji v uvozovkách, když se tady budeme bavit o souhlasu, nesouhlasu, jakým způsobem to probíhalo. Za každý zápis, který se tam udělal, dostávala nemocnice 20 haléřů. Bylo to tak, že já jsem tam měl ambulantně ošetřeného člověka, ještě jsem neměl zprávu uloženou, tak za jednu zprávu tam šlo 20 haléřů, laboratoř se tam načítala samostatně a takovýmhle způsobem se s tím pracovalo. A teď se tady bavíme o relativně jednoduché věci, která hovoří jenom o lécích a která výrazným způsobem pomůže všem zúčastněným.
Vy jste zkušený rétor, já vás v tomhle uznávám. Ale vysvětlovat to na tom, že ta maminka ty léky nebude brát... Ano, tak je nebude brát. Ale ve chvíli, kdy tam bude záznam o alergické reakci, tak vím, že já ten lék, i když byl podán jednou, stejně ho nemůžu dát. Opravdu ten systém přináší velký benefit jak pro lékaře, ať jsou to záchranáři, ať jsou to lékaři v nemocnicích, ať jsou to ambulantní lékaři. A jak už tady bylo řečeno, komukoliv se může udělat špatně kdekoliv, cestujeme. V tom je i ideál toho systému. Tak já teď tomu nerozumím, když před 15 lety se zaváděl IZIP, tak teď brojíte proti lékovému záznamu.