(13.00 hodin)
(pokračuje Fiala)
Já musím souhlasit s panem ministrem, že je nutné podporovat výzkum a vývoj. Jsem také pro, aby investiční podmínky byly pro malé a střední české společnosti, které tady daní, které nevytahují ten zisk, které nepotřebují dávat minimální mzdy a malé mzdy pro to, aby co nejvíc zisku mohly vytáhnout na dividendách a na ziscích z České republiky ven. Takže jsme pro podporu výzkumu a vývoje, jsou to spojené nádoby, ale pokud investiční podmínky, tak těm malým a středním českým společnostem, které to určitě potřebují. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Juříček a dále v obecné rozpravě pan poslanec Válek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Pavel Juříček: Jenom možná ještě jednu informaci pro vás všechny. Víte, chytré nápady se rodí v hlavách jednotlivců, ale nikoliv v tom, jestli je to malá, střední nebo velká firma. To je o kreativitě několika jednotlivců, na kterých se pak postaví ten byznys plán. Jenom pro zajímavost, Německo má malé a střední firmy hodnocené do 2 000 zaměstnanců, takže to není tak, že to číslo, které tady dneska my v České republice uvádíme, my hodnotíme malé a střední firmy do 250 zaměstnanců. Mohu vám říct, že na celém světě už prakticky žádné hranice neexistují, protože všichni pochopili, že ten nápad se tvoří v hlavách skutečně jednotlivců a jenom skupina ho pak rozvíjí. Zapomeňme už na tu kategorizaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Taky děkuji za dodržení času. Pěkné odpoledne a nyní do obecné rozpravy pan poslanec Válek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Já děkuji. Mě by ve snu ještě ráno nenapadlo, že budu mít něco, co bych mohl říct k investičním pobídkám. Ale mě zmátla ta diskuse, kde se dávají na jednu hromadu investiční pobídky a granty, a já jsem si za těch třicet let, co se pohybuji ve výzkumu, myslel, že každé je něco úplně jiného. Za mě vrchol vědy je Nobelova cena, a tak jsem se snažil najít nějakého zaměstnance nějaké firmy, co dostal Nobelovu cenu. Našel jsem spoustu zaměstnanců různých univerzit a výzkumných center a nějak jsem tam nenašel toho zaměstnance té firmy, ale věřím tomu, že ten výzkum se dělá hlavně ve firmách. Taky jsem si doposud myslel, že soukromé firmy v Americe dotují výzkum v Massachusetts Institute, a ne naopak. Ale možná se pletu, já tu situaci zase tak podrobně neznám. A byl jsem přesvědčen, že vrchol výzkumu ve Spojených státech je Harvardova univerzita a její výzkumné centrum, stejně jako v Japonsku Tsukuba University a její výzkumné centrum, kde vyvinuli první protonový přístroj, třeba, a ne že je to nějaká firma.
Rozumím tomu, že se výzkum a vývoj dělá i ve firmách, a proto jsou granty a o ty granty může kdokoliv jakkoliv kompetovat na základě toho, že podá nějaký návrh, nějaký projekt, nějaký nápad, a pak nezávislá komise odborníků, ideálně anonymních, českých a zahraničních, čím více anonymní a čím více nezávislá, to posuzuje. A pokud ta agentura je kvalitní, seriózní, solidní, tak se to posouzení nedá cinknout. Byly agentury v České republice, kde to tak fungovalo a cinklo se to, a pak ty agentury skončily, často to byly rezortní agentury, dneska ta situace, pánbůh zaplať, je daleko lepší.
Když to vezmu hodně, hodně za vlasy přitaženě a laicky, tak z pohledu nemocnice je urgentní příjem místo, kde potřebují investiční pobídku, protože je očistec tam pracovat pro doktory, pro sestry, je to strašná dřina, a tak hledám různé investiční pobídky, aby ten lékař na tom urgentním příjmu byl, snažím se ho co nejlépe vybavit, snažím se mu dát co nejvyšší osobní ohodnocení, pokud to jde. A takto já vnímám investiční pobídku do toho, aby mi fungovalo zařízení nemocnice, v tomto případě stát. Rozumím tomu, že jsou firmy, které chci nějakým způsobem stimulovat, aby dělaly nějaké činnosti v nějakých místech, kde by to jinak nefungovalo, a takhle já vnímám investiční pobídku.
A pak mám něco úplně jiného, v nemocnici pracuje řada lékařů, sester, různých zaměstnanců, kteří mají ty chytré nápady, o kterých prostřednictvím pana předsedajícího tady mluvil pan poslanec Juříček. A tito lidé chtějí tento chytrý nápad nějakým způsobem realizovat, ať už sami jako součást týmu, který si vytvoří, postupy jsou různé, a všichni z vás, kdo se buď ve výzkumu pohybují nebo sami výzkum dělali nebo hodnotili, je znají, a přijdou s tím nápadem a naprosto za stejných podmínek, opravdu naprosto za stejných podmínek bez ohledu na to, jestli je to profesor, nebo začínající asistent, jestli je to zdravotní sestra, anebo je to výzkumník kovaný několika granty, předkládají nějaké komisi schopné posoudit odborně, jestli ten nápad je dobrý, nebo není dobrý tento nápad. A já si vytvořím určitý balík peněz, který se rozhodnu na tyto nápady použít, a pak na základě co nejvíce otevřené, co nejvíce objektivní a co nejvíce férové soutěže peníze rozdělím, a oni pak dělají, říkejme tomu výzkum a vědu, ať už je to aplikovaný výzkum, ať je to základní výzkum, ať už je to jakákoliv kombinace a definice hranic těch výzkumů. Je to věčná bolest, se kterou se hádají různé rezortní agentury s Akademií věd, a koneckonců my s TA ČR. A všichni, kdo se v tom pohybujeme, to velmi dobře víme a nikdy jsme se nedostali k nějaké seriózní shodě, protože často základní výzkum, nebo teoretický výzkum, chcete-li, končí podáním patentu a často aplikovaný výzkum podáním patentu nekončí, protože se ukáže, že to byla slepá cesta, což vůbec nemusí být špatné, protože holt ostatním to ukázalo tudy ne. I negativní výsledek výzkumu nemusí být špatný.
Samozřejmě něco jinšího je inovace, kdy prostě chci inovovat a vytvořit určitý výrobek, produkt, a chci jaksi získat na vytvoření tohoto produktu, na zavedení tohoto produktu, typickým příkladem ze zdravotnictví je v České republice firma ELLA, která dodává zdravotnické výrobky do celého světa a která tímto způsobem spolupracuje s řadou univerzit a vyvíjí v rámci základního výzkumu nějaké materiály. My jsme například země, která vyvinula biodegradabilní materiál, je to naprosto unikátní materiál v rámci celého světa, a pak na základě samozřejmě aplikovaného výzkumu přes TA ČR firma ELLA získala grant na to, aby zavedla tento produkt do výroby, začala ho vyrábět, protože ze začátku v podstatě absolutně nebylo jasné, jestli tento produkt může být nebo nemůže být na trhu uplatnitelný. Byl to skok do tmy, po čase se ukázalo, že je velmi uplatnitelný, výhodný, firma tím pádem má daleko větší daně a daleko víc peněz pak odvádí státu a státu se toto jistě vrátilo.
Ale myslím si, že plést investice, které jsou do něčeho konkrétního, co chci podpořit, jestli stát, jestli soukromá firma, kdokoliv, s kompeticí grantovou o vědecké projekty, není šťastné a já doufám a věřím, že TA ČR je především grantová agentura, kde nezávislí odborníci hodnotí kvalitu grantů, a že to není investiční nebo pobídková agentura, která u vybraných projektů dělá pobídky na něco, co se rozhodne stát. To bych nebyl asi spokojen a rád. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní se hlásí pan ministr, poté pan poslanec Lipavský.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji za připomínky. Možná to ještě jenom v rychlosti vysvětlím. Samozřejmě TA ČR je grantová agentura. Já jsem ji tady použil pouze v tom slova smyslu, kdy jsme diskutovali, že menší a střední firmy díky tomuto budou mít zhoršenou pozici vůči třeba velkým firmám. A já jsem říkal, nejenom že se ten limit snižuje na polovičku a že se do toho dostávají i ty menší firmy, ale navíc, že ty menší a střední firmy mají daleko elegantnější prostředky, jakým způsobem si stáhnout peníze na výzkum. Například jsem uvedl TA ČR, kde se skutečně, když se spolupracuje s různými univerzitami a vysokými školami a případně výzkumnými centry, dá získat prostředek investičního charakteru na podporu výzkumu. A jsou to právě ty malé zdroje v řádu jednotek milionů korun. Čili my tady hrajeme o ten GAP mezi těmi jednotkami milionů korun až těmi 25 miliony korun a více. A jenom jsem na tom deklaroval, že ty menší firmy v tomhle mají těch prostředků dokonce více, než jsou schopny vyčerpat.
To, co zde ještě říkal pan poslanec, má do určité míry smysl pouze za předpokladu, že budu vycházet z toho, že se dělá oddělený výzkum průmyslu a oddělený výzkum vysoké školy a výzkumné organizace. Ale to tak právě vůbec není. Pro konkretizaci: 90 mld. korun jde ročně na výzkum, vývoj a inovace, přičemž přibližně 55 mld. korun jde právě z privátní sféry. A privátní sféra tam nedává zdroje jenom ve smyslu toho, že dělá takzvaný svůj výzkum, polovička těch zdrojů jde takzvaným pákovým efektem, to znamená, jde i ve prospěch těch univerzit a výzkumných center. To znamená, pokud my dneska tento zákon takto schválíme, tak tím dáváme opětovně zelenou všem průmyslovým firmám, nebo řekněme podnikatelským subjektům, nemusí být jenom průmyslové, které dále s těmi prostředky budou hospodařit i ve prospěch univerzit a výzkumných center, protože oni si tam zadávají smluvní výzkum. A tak je to všude na světě. A všude na světě, i v té Americe, kterou jste zmiňoval, se hledají nástroje, jak ještě více zamotivovat privátní sektor, aby spolupracoval s tím výzkumným sektorem, protože je to win-win pro obě strany. Ten výzkumný sektor a ten univerzitní z toho má samozřejmě nějaké vzdělávací programy, má z toho prostě vzdělanější studenty, má z toho svoje výsledky výzkumného charakteru a ten byznys sektor z toho potom má pochopitelně ty výsledky. Čili o tom vlastně celá ta diskuse je. Děkuji. ***