(12.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Nicméně tady v tomto případě jsou zcela jasná rizika pojmenovávána, jasně, stručně, ale velmi varovně, jak tedy institucemi, jako je právě Evropská komise, ale celou řadou dalších. A odborníci prostě bijí na poplach, a přesto je na ministerstvu ticho a příliš se nedostává odpovědí na to, jak tyto výzvy řešit. Co se týče komise, ta se tím má zabývat, ano. Někdy v budoucnu, někdy snad na podzim. To nejdůležitější totiž je opravdu asi celá řada těch kosmetických věcí a to, jakým způsobem mít peníze na penze, to je až to poslední, co máme řešit. To poslední, co vlastně nás má zajímat, byť tedy na podzim to budou dva roky do voleb. To znamená, na nějakou opravdu důslednou reformu příliš mnoho času nezbude.
Já se tedy chci zeptat paní ministryně, jak bude na tyto výhrady, výtky, upozornění a podněty Evropské komise ministerstvo pod jejím vedením reagovat. Protože ten zákon, který tady máme a který teď projednáváme, ten žádné řešení pro opravdu financování toho systému nepřináší. Ten se týká pouze výdajů. A my jako TOP 09 přejeme našim důchodcům co nejvyšší možné penze s ohledem na to, aby na ně bylo i v budoucnu. Protože to je hezké, že teď si užijeme nějaký mejdan, ale za pár let ti lidé budou stále v důchodu a bude jich tam ještě víc. A budou tam i ti, kteří ještě dneska tedy v důchodu nejsou, pracují a platí odvody, platí daně. A jak to bude s jejich penzemi? Jak to bude s jejich důchody? To už se nedostává odpovědí.
My jsme tady tento týden už mnohokrát, a vlastně hlavně v minulém týdnu, řešili, že nejsme schopni dofinancovat sociální služby, které velmi často právě se seniory souvisí. Senioři je potřebují využívat. Senioři jsou na nich velmi často závislí. A chybí v nich 2 miliardy korun. Do budoucna nám budou chybět desítky miliard korun na to, abychom byli schopni pokrýt penze. Co bude se sociálními službami v té době, kdy vzroste nárok na jejich potřebu, kdy bude mnohem víc jejich uživatelů? To je teď velká neznámá, protože zatím je velká neznámá i to, kde vezmeme teď, aktuálně, v červnu 2019, peníze na dofinancování těchto služeb, natož abychom se dívali do budoucna. Ale ta budoucnost jednou přijde. Přijde a bude nemilosrdná, pokud nezačneme něco dělat. Budoucnost se nemá řešit až v budoucnu, ale máme ji řešit dnes. Teď, když víme, že zatím tedy máme ještě nějaký ten čas. Ale je za pět minut dvanáct.
Vím, že paní ministryně to neslyší ráda a zase bude mluvit o těch současných penzích. O tom, jak je potřeba přidávat těm současným penzistům. A já říkám, opravdu přeji jim, aby byly penze co nejvyšší, ale věřím tomu, že i oni si přejí, aby na penze bylo i v dalších letech. Protože pokud máme věk dožití více než osmdesát let, tak ten současný důchodce, kterému je pětašedesát, tady vysoce pravděpodobně, když vezmu průměrná čísla, ještě těch dalších deset, patnáct, možná mnohem více let žít prostě bude. Takže i jeho se to bude týkat a jeho se dotýká to, co tady budeme řešit, či resp. jestli to vůbec budeme řešit.
Proto by mě zajímalo, jakým způsobem je zajištěna udržitelnost, jak koresponduje to zvyšování penzí, které je v plánu, s rozpočtovým výhledem. A abychom se zase nedočkali v příštím roce toho, že se tady budou dvě ministryně hádat. Jedna bude říkat: Tady v tomto případě, dali jsme vyšší penze, tak na jiné věci, jako jsou sociální služby, už nemáme, nedáme. A druhá bude říkat: Musíte dát, protože bez toho se nedá žít. Bez toho ti lidé nepřežijí. Tak jestli to tady nastane v tomto případě, tak si prosím pamatujme, že to je i díky tomu, že tady opravdu řešíme jenom jednotlivosti a neřešíme ten systém jako celek, ačkoliv nám to všichni odborníci doporučují a mají v tomto jednoznačně pravdu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Další v pořadí požádám o vystoupení paní poslankyni Lucii Šafránkovou a připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, hnutí SPD opakovaně deklarovalo, že jednou z jeho nejvyšší priorit je významné zlepšení příjmové situace a životní úrovně našich seniorů, starobních důchodců. Situaci desítek až stovek tisíc z nich považujeme za alarmující, podceňovanou a dlouhodobě v podstatě neřešenou. I proto považujeme vládou navrhované zvýšení důchodů za velmi nedostatečné, a to zejména ve vztahu ke starobních důchodcům a zvláště ke starobním důchodcům s nejnižšími příjmy. Plánované navýšení nejen starobních důchodů, a to opakovaně, stěží pokryje růst inflace spotřebitelských cen, která pozvolna stoupá i proti posledním rokům, včetně značného nárůstu cen základních životních potřeb, potravin, ale především nákladů spojených s bydlením. V současné době zejména cen energií, jejichž zvýšení je nejmarkantnější za poslední léta, jehož dopady se ještě v průběhu času plně projeví. Mimochodem, za toto zvýšení cen je vláda do velké míry spoluzodpovědná. Touto vládou plánované navýšení důchodů tedy v podstatě znamená pouze částečnou kompenzaci růstu životních nákladů, na které má činnost, či spíše nečinnost vlády svůj nezanedbatelný podíl.
Předkládaná novela zákona taktéž vůbec neřeší složitou a ponižující situaci tisíců starobních důchodců, kteří jsou nuceni každý měsíc žádat o tzv. dávky v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, resp. o dávky státní sociální podpory ve formě tzv. příspěvku na bydlení. Počet příjemců této dávky, příspěvku na bydlení, narostl za posledních deset let trojnásobně. A co je zásadní, dle dat Českého statistického úřadu se průměrně náklady starobních důchodců na bydlení blíží 30 procentům jejich čistého měsíčního příjmu a u stovek tisíc z nich jsou samozřejmě i mnohem vyšší.
Zásadním systémovým problémem v oblasti starobních důchodů je na prvním místě stále narůstající příjmová nerovnost, a to ať už mezi starobními důchodci samotnými, anebo zejména mezi starobními důchodci a zaměstnanci, resp. mezi vývojem starobních důchodů a mezd. Poměr průměrného starobního důchodu vůči průměrné mzdě totiž setrvale klesá. Z hodnoty 42,3 % v roce 2013 na 37,9 % v roce 2018, což v odůvodnění svého předkládaného pozměňovacího návrhu konstatuje i sama vláda. Tyto poměry a zejména dlouhodobý a trvalý trend jejich poklesu jsou nepřijatelné. Celá problematika je uspokojivě řešitelná pouze souhrnem zásadních reformních kroků, ke kterým vláda nejeví ochotu a připravenost přistoupit, a předkládá nám pouze kosmetické a nic neřešící úpravy, jejichž financování se ještě navíc děje na úkor financování jiných klíčových oblastí sociální politiky.
Vláda ovšem žádné systémové řešení nepředkládá, a tak musíme operativně reagovat alespoň na nejaktuálnější problémy. Není totiž možné, udržitelné, spravedlivé ani únosné to, že dle aktuálních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí pobírá zhruba 190 tisíc seniorů starobní důchod nižší než 10 tisíc korun měsíčně, a téměř 60 tisíc našich seniorů dokonce pobírá důchod ve výši pod 8 tisíc korun měsíčně, přičemž hranice tzv. příjmové chudoby pro samostatně žijící osobu činila v loňském roce 11 963 korun. A nesmíme zapomenout ani na tu tristní skutečnost, že více než 90 tisíc našich seniorů má uvalenou na důchod exekuci. Čili reálný počet seniorů s příjmem pod 10 tisíc korun je vyšší než uváděné statistiky. A hlavně, nejčastější příčinou těchto exekucí jsou nejrůznější půjčky, které si byli nuceni senioři brát z toho důvodu, že jim právě jejich nízký starobní důchod nestačil na pokrytí nezbytných výdajů.
Vzhledem k těmto skutečnostem a především s ohledem na faktor času, kdy každý odklad výhledu na alespoň mírné zlepšení životní úrovně je pro naše starší spoluobčany fatální, musíme v oblasti valorizace starobních důchodů postupovat mnohem rychleji, razantněji a ambiciózněji než dosud. ***