(15.10 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Nicméně tentokrát to proběhlo velmi nestandardně, a to z toho důvodu, že zpráva, která je tak jako vždycky takzvaně confidential, to znamená zpráva, která je důvěrná, se v pátek dostala prakticky do všech médií, kolovala po všech sociálních sítích. Nicméně v té době ji neměl ani ten řídící orgán, ani ti příslušní pracovníci. To znamená, že jsme byli pod určitým tlakem, kdy nám okamžitě začali volat novináři, což je asi i celkem pochopitelné, abychom tuto zprávu komentovali, což jsme fakticky nesměli, nemohli, protože jestliže je něco důvěrné, tak nemůžu něco komentovat, úředníci rovněž ne. Na druhou stranu všichni viděli, že ta zpráva už je prostě zcela zřejmě prakticky všude.
Za povšimnutí stojí ještě to, že jeden server ten samý den předtím, než to měli možnost dotyční úředníci vůbec zhlédnout a vidět, už o nich napsal to, že budou hnáni k trestní odpovědnosti. Podotýkám, že je to jeden z těch serverů, který všichni známe, je to ten útočný server prakticky na vše, co dělá vláda. To znamená, že ti lidé byli v takové situaci, že aniž by měli cokoliv v ruce, aniž by věděli, co je oficiální a co není oficiální, tak už se skloňovalo to, kdo v uvozovkách půjde za mříže, nebo nepůjde za mříže. Takže se to vzalo tak, že v průběhu víkendu se udělal první rozbor této zprávy z angličtiny do češtiny, v rychlosti se prostě udělal první náhled.
A dovolte mi alespoň v rychlosti říct to, k čemu se vlastně po těch prvních náhledech na, opakovaně říkám, předběžnou zprávu došlo. Především je třeba říct, že se to týká let 2014, 2015, 2016, 2017. Byly to roky, kdy na Ministerstvu průmyslu, jakkoliv za to dneska nesu odpovědnost, byli kolegové Mládek a kolega Jiří Havlíček. Rozhodně to sice byla koaliční vláda, ale nebyli to lidé, kteří by nějakým způsobem byli ve fanklubu společnosti Agrofert. To znamená, byli to lidé, kteří na to navíc ani nemohli mít žádný zásadní vliv. Chci tím říct, že tam bylo zřejmé, že tam nemohlo dojít k žádnému takzvaně pozitivnímu ovlivňování těch, kteří na nějaké profesionální úrovni zpracovávali projekty, nemluvě o nezávislých hodnotitelích.
První takzvané pochybení je to, že se jednalo o střet zájmu. Tady podotýkám, a je velmi důležité zde sdělit to, že se jednalo o roky 2014, 2015, 2016, 2017, v době, kdy jediný výklad, který mohli mít naši úředníci, kteří byli nařčeni z toho, dokonce tedy, že mohou jít do vězení, byl výklad českého práva a ten pochopitelně nebyl kdekoliv k dispozici. Ten si vyžádali prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, to si ho vyžádalo od Ministerstva spravedlnosti a výsledek je ten, že expertní skupina dospěla k jasnému závěru, který je písemný, a to je, že vše je v souladu. Jinými slovy ten úředník, který, ať mohl, nebo nemohl, chtěl, či nechtěl mít jakýkoliv pohled na věc, se řídil jasně českým právem a české právo jasně říkalo, že jedná zcela v souladu. To znamená, že není možné mu dneska vyčítat to, protože jiné právo v té době nebylo, že se tam jednalo o nějaké nevšimnutí si střetu zájmu.
Pojďme se podívat k dalším - a já tady pochopitelně nemůžu teď říkat ani názvy firem, nemůžu se tady pouštět příliš do velkých detailů, ale na druhou stranu pokud dneska někdo spekuluje o tom, že je všechno špatně, tak je pochopitelné, že musím bránit naše úředníky, a pochopitelně nejenom naše úředníky, ale i naše firmy. Protože pokud bychom tímhle výkladem měli posuzovat jednotlivé projekty, tak to není ani útok na úředníky, jako že to samo o sobě není dobře, kteří se snaží práci dělat zodpovědně a poctivě, ale je to pochopitelně i útok na každého dalšího žadatele, protože tímto metrem, pokud bychom měli dále takhle měřit anebo vyhodnocovat, tak přijdeme v rámci našeho hospodářství v řádu o desítky miliard korun.
K čemu tam dále došlo? Jedna fatální chyba - prostě a jednoduše je projekt a v rámci tohoto projektu se zkonstatovalo, a tady mi dovolte drobný detail, ale je nutné ho říct, protože to dokresluje celou situaci - že ta dotyčná společnost nemůže čerpat, respektive musí vrátit zdroje, protože byla v takzvaném režimu pod emisními povolenkami. To je celkem důležitá zpráva. A ano, pokud by to tak bylo, tak skutečně nemůže, to je pravda. Problém byl v tom, že ta společnost a ten produkt nebyla. Stane se to, že se někdo přehlídne, na tom není zase nic mimořádného, prostě úředník auditního orgánu si nevšiml toho, že sice společnost je pod emisními povolenkami, ale ten projekt, kterého se to týká, naopak nejenom že nebyl pod emisními povolenkami, ale nejednalo se o spalovnu, ale jednalo se o projekt, který naopak modernizoval a s ohledem na životní prostředí se naopak choval přesně opačně.
Toto nastat může, já to snad ani nevyčítám, jestli to byl zlý úmysl, nebo ne, já tím jenom dokresluji to, že i když je zde prokazatelně nějaký předběžný návrh, tak to zdaleka neznamená, že je všechno v pořádku. A opět tím jenom dokresluji to, že normální proces by byl takový, že si to ti úředníci, kteří si toto přečtou, zoponují, během dvou měsíců to pošlou na auditní orgán a ten auditní orgán s největší pravděpodobností rozhodne tak, že skutečně došlo k nějakému přehlédnutí. Není to žádný mimořádný proces, ten proces prostě nastává standardně.
Další důležitá věc, která je, je otázka určitých výkladů. Zjednodušeně řečeno, chceme-li někoho na něco nachytat, vždycky to otočíme na inovacích. Inovace jsou velmi citlivé téma všech strukturálních fondů OP PIK, protože v rámci prioritní osy, která je na to zaměřena, se takto přerozdělují desítky miliard korun. Nechci tady chodit do zásadních detailů, jenom bych chtěl trošku okomentovat to, co letí současnými médii, že pakliže je nějaký produkt, a ten produkt je někde totožný, nejedná se o inovace. Tak to je asi tak úplně stejné, jako kdybych řekl, že je někde auto a já vyvinu jiné auto, a to auto tím pádem nespadá do režimu inovace. Taky intuitivně všichni cítíme, že to auto má nějaké vlastnosti. A toho se přesně týkal třeba tento projekt. To znamená, jedná se o to, jak to auto dojede, jestli 500 km, nebo 1000 km, jaký má design a tak dále. A to byla přesně ta inovace konkrétně v tomto produktu. Toto netvrdím já, toto netvrdí naši úředníci, toto tvrdí nezávislí odborní hodnotitelé. A teď může být diskuse, já to beru, s auditním orgánem, jestli to tak vnímá i on, jestli to tak nevnímá. A ta inovace je vždycky velmi spekulativní, velmi diskutabilní a opět se to musí nějakým způsobem vyjasňovat a obvykle to končí tak, že pokud to ten auditní orgán takto uzná opětovně, tak se ty české firmy soudí. To jenom pragmaticky říkám, jak to probíhá.
Můžeme jít ještě do větších detailů. A nechci tady teď zase všechno bagatelizovat a tvrdit, že auditní orgán udělal úplně ve všem chyby. Já tím chci jenom říct, že pokud se bavíme i o drobnostech charakteru, kdy auditní orgán napíše a nařkne úředníka z mého rezortu, že se nejednalo o náhodný výběr hodnotitelů, a my máme důkaz, že se ti hodnotitelé losovali, tak už nevím, co je více náhodný výběr hodnotitelů než klasický los. Na tomhle detailu opět jenom dokresluji to, že ne každý může mít na první nástřel pravdu. Tady jsme dokonce přesvědčeni o tom, že většina z těch výtek, které jsou, jsou bez problému vyargumentovatelné a dá se na nich postavit z našeho pohledu velmi seriózní oponentura a velmi seriózní rozklad. To samozřejmě bude trvat několik měsíců.
Proč to všechno říkám? Říkám to proto, že děláme účet bez hostinského, aniž bychom měli něco přeloženo do jiného jazyka, aniž bychom si na to udělali sebemenší pohled z druhé strany. Odsuzujeme kdekoho, odsuzujeme úředníky, dáváme příklad všem našim dalším firmám, aby se pokud možno do ničeho takového vůbec nepouštěly, protože kdo kdy dělal inovaci a přečte si v novinách to, že mu neuznají inovaci proto, že se jedná o produkt, který už má někde někdo jiný, dokonce i on sám, ačkoliv se nepodívá na vlastnosti tohoto produktu, tak logicky příště do tohoto programu vůbec nepůjde. Chci tím jenom říct, že na relativně běžné věci, kterých se dějí v průběhu roku jenom na našem rezortu neříkám desítky, ale řádově čtyři, pět takových auditů prostě prochází. Takže průběžně jednou za dva měsíce lze zdokladovat to, že to je prostě marketingově vyhnané, je to čistě účelová diskuse a komunikace. A doporučuji jedinou věc, a neberte to v tuto chvíli opravdu politicky: doporučuji to, aby se všechno řádně pročetlo, všechno řádně vyargumentovalo, počkalo se na zpětnou reakci a v momentě, kdy reakce bude, pak můžeme dělat nějaké předběžné závěry.
Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Slovo má paní ministryně Schillerová, poté paní ministryně Dostálová.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, už pátý den diskutujeme o detailech zprávy, která je předběžná. Spekulujeme o jejím obsahu, byť by v této fázi měl být důvěrný. Dovozujeme závěry, vymýšlíme scénáře. Slyšela jsem právní výklady, které nemají hodnotu referátu žáka druhého stupně základní školy v předmětu základy společenských věd. Důvody, proč mají být a jsou, alespoň většinou, návrhy auditních zpráv Evropské komise označovány jako předběžné, jsou přitom naprosto jasné. Česká republika zcela běžně dostává k vypořádání mnoho auditů, jen v posledních letech to byly desítky. Pokud se někdo domnívá, že návrhy těchto auditů a jejich finální znění po připomínkách a vysvětlení od kompetentních úřadů jsou totožné, je na velkém omylu a neví o této problematice vůbec nic. ***