(16.10 hodin)
(pokračuje Beitl)
Úprava na úrovni EU obsahuje tyto informace:
V Listině základních práv Evropské unie je v článku 31 zakotveno, že každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.
V oblasti regulace pracovní doby a dovolené, tj. pracovních podmínek, sdílí členské státy kompetenci z EU ve smyslu článku 153 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Konkrétní úprava placené dovolené je stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Článek 7 směrnice stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. A dále: minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.
Úprava délky a hrazení dovolené v členských zemích EU. Směrnice stanovuje minimální délku placené dovolené, umožňuje však členským státům stanovit delší minimální dobu placené dovolené, popřípadě umožnit zaměstnavatelům poskytovat delší dobu placené dovolené na základě kolektivních i individuálních dohod se zaměstnanci. Mohu vyjmenovat země s dovolenou delší než dvacet dnů: 22 dnů má Portugalsko, 24 dnů Belgie a Německo, 25 dnů Dánsko, Francie, Lucembursko, Švédsko, 28 dnů Estonsko a Spojené království, 30 dnů Španělsko, Rakousko a Finsko. Maďarsko navyšuje počet dnů dovolené v závislosti na počtu odpracovaných let. Pro pracovníky nad 25 let věku se základní doba dovolené 20 dnů navyšuje o jeden den, nad 28 let o dva dny, nad 31 let o tři dny, pro pracovníky do 45 let o další jeden den za každé dva roky a pro pracovníky nad 45 let o 10 pracovních dnů.
U nás je současný stav takový, že pět týdnů dovolené poskytují jen některé firmy. Nárok na vyšší výměru dovolené mají někteří zaměstnanci danou zákonem. Osm týdnů mají učitelé a akademičtí pracovníci vysokých škol, pět týdnů ti, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, konkrétně jsou definováni v § 109 odst. 3 a jsou to zaměstnanci státu, územně správních celků, státních fondů, některých příspěvkových organizací státu a zaměstnanci regionální rad regionů soudržnosti.
Nyní dovolte, abych vám přednesl několik stanovisek k této problematice od kompetentních orgánů a organizací. Prvním je stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjadřuje k výše uvedenému materiálu nesouhlasné stanovisko, a to především z těchto důvodů: Jakékoliv nové právní úpravě a právní úpravě týkající se problematiky nárokové délky dovolené nevyjímaje by měla předcházet odborná diskuse a případný návrh zákona by pak měl být realizován na základě hlubší ekonomické analýzy. V současné době mohou zaměstnavatelé vedle dobrovolného prodloužení pracovní dovolené využít řadu daňově zvýhodněných benefitů, například vzdělávání, stravování, volnočasové benefity, režijní jízdenky, dary do dvou tisíc korun ročně, přechodné ubytování do tří a půl tisíce korun měsíčně, penzijní nebo životní pojištění do padesáti tisíc korun ročně, kapesné na pracovních cestách, náhrady při přijetí, náhrady za opotřebení vlastního nářadí, za využití domácí kanceláře, osobní ochranné prostředky včetně příspěvku na jejich udržování. Zavedení tohoto institutu doporučujeme ponechat na kolektivním vyjednávání a smluvních vztazích. V poslední době bylo vystaveno podnikatelské prostředí řadě chystaných změn s mnohými negativními dopady a regulacemi, například zvyšování minimální mzdy, zrušení karenční doby, zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů v souvislosti s exekucemi, chybějící potřebné profese na trhu práce, nedostatek lidských zdrojů; v současné době je někdy řešen zaměstnáváním právě zaměstnanců, na které je uvalena exekuce, kteří jsou v exekuci, nebo je na ně vyhlášen konkurz.
Dalším stanoviskem je stanovisko Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky. V návaznosti na předložený návrh tento považujeme především za nesystémový, když v současné době proběhlo připomínkové řízení k vládnímu návrhu novely zákoníku práce. Proto nedoporučujeme, aby byly podporovány dílčí návrhy mimo uvedený vládní návrh. Poslanci mohou své návrhy uplatňovat při projednávání vládní novely. Domníváme se, že u podnikatelů by měla být ponechána možnost prodloužení dovolené na kolektivní smlouvě s přihlédnutím k možnosti poskytnutí benefitů zaměstnancům prostřednictvím sick days.
Současně konstatujeme, že realizace předloženého návrhu by zcela zbytečně, velmi výrazně prohloubila dlouhodobý problém zemědělství - čerpání dovolené. I za současné právní úpravy, čtyři týdny zákonné dovolené, se podnikatelé v zemědělství každoročně potýkají s problémem čerpání zákonné dovolené. Důvodem je nejenom charakter zemědělské výroby, její sezónnost, ale především nezájem a neochota samotných zaměstnanců zákonnou dovolenou vyčerpat. Jak bylo uvedeno výše, domníváme se, že daleko vhodnější a z hlediska praxe pro obě strany pracovněprávního vztahu přijatelnější je stávající právní norma, která delší dobu dovolené s výjimkou ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce a pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol umožňuje. V resortu zemědělství je tato možnost dlouhodobě a každoročně využívána tím, že kolektivní smlouva vyššího stupně dává subjektům, pro které je závazná, možnost výběru - buď dovolená v rozsahu pěti týdnů, anebo v rozsahu čtyř týdnů spolu se stanoveným finančním bonusem. Přesto i při této úpravě přetrvává výše uvedený problém, to je nečerpání dovolené. Tato skutečnost pak vede řadu podnikatelských subjektů k obcházení zákona.
Dle našeho názoru je právě problematika délky dovolené jednou z mnoha oblastí, kde by bylo žádoucí a prospěšné v daleko vyšší míře využít institut kolektivního vyjednávání a kolektivní smlouvy jako takové, podnikové i vyššího stupně. Ve výše uvedeném smyslu tedy nelze souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že navrhovaná úprava nepřináší žádné negativní dopady.
Závěrem: Navrhovaná právní úprava v podobě prodloužení zákonné dovolené pouze znásobí případy obcházení zákona, přičemž pro zaměstnance nepřinese v této věci žádné zlepšení. Naopak, ve svých důsledcích jim situaci zhorší. Tento závěr platí v plném rozsahu pro odvětví zemědělství. Nicméně jsme přesvědčeni, že negativní dopady budou širší.
A na závěr dovolte ještě třetí stanovisko, a to stanovisko Hospodářské komory. Hospodářská komora rezolutně odmítá návrh na změnu zákoníku práce, jejíž podstatou je plošné zvýšení nároku na dovolenou ze současných čtyř na pět týdnů. Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že cílem je zrušit nerovnost zaměstnanců z hlediska nároku na dovolenou, neboť zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel je definován v § 109, to je stát, územní samosprávný celek, státní fond, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství a tělovýchovy nebo územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, příspěvková organizace a regionální rada soudržnosti, tedy všichni tito mají nárok na pět týdnů dovolené. Tento důvod nelze rozumně akceptovat z několika důvodů. Jednak je třeba si uvědomit, že pracovní právo je součástí občanského práva, a i když je v něm smluvní volnost stran omezena v důsledku přijetí principu ochrany slabší smluvní strany, tj. zaměstnance, je třeba, aby obsahovalo instituty a nástroje, které dávají oběma stranám možnost určitého výběru. Délka dovolené takovým institutem do určité míry je. ***