(10.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Česká vláda, a sama to má ve svém dokumentu, říká: my aktivně a vědomě svými rozhodnutími zhoršujeme bilanci veřejných rozpočtů a hodláme to dělat i v příštím roce. Já si myslím, že to zaslouží svoji diskusi. Jsme po pěti letech mimořádného ekonomického růstu. Ekonomika ochlazuje, ale stále, doufám, před námi není žádná tragédie, je před námi stále ještě velmi slušný hospodářský růst, ale vláda říká: my chceme dál aktivně zhoršovat stav našich veřejných rozpočtů, protože vyvíjíme negativní fiskální úsilí. Každý si to může v tom konvergenčním programu přečíst. To je prosím pěkně dokument vlády, to není moje tvrzení, a budeme ho zítra projednávat.
Samozřejmě největším problémem udržitelnosti veřejných rozpočtů, kterým se zpráva NKÚ také věnuje, tím největším problémem je udržitelnost systému povinných pojistných, tedy sociálního pojištění a zdravotního pojištění. To je notoricky známý problém. Jistě si, dámy a pánové, vzpomenete, jak podrážděně reagoval pan předseda vlády na zprávu Národní rozpočtové rady, která predikovala vývoj do roku 2050, 2060 a říkala, že v té době se stane zejména systém sociálního pojištění a důchodového pojištění zcela neudržitelný. Jak to odbyl pan premiér, jak říkal, ať si Národní rozpočtová rada nehraje na prognostika na příštích 50 let, ať nestraší lidi. Ona nějak podobně to popisuje, tak jako Národní rozpočtová rada to nějak podobně popisuje jako rizika budoucího vývoje udržitelnosti veřejných rozpočtů, to popisuje i ona zpráva NKÚ, ke které se pan premiér vyjádřil ještě podrážděněji. Opět řekl, že je to nesmysl a že do toho NKÚ nic není.
Tak se podívejme na to, co o tomto problému píše sama vláda, protože i konvergenční program, což je vládní dokument, se věnuje dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, tomuto také, a ve vládním dokumentu vláda píše: Očekáváme, že do roku 2030 bude saldo relativně stabilní na úrovni kolem minus 0,3 % HDP. V dalším období se bude saldo zhoršovat a klesne kolem roku 2060 téměř až k minus 4 % HDP, píše vláda. Vláda, jejíž premiér toto popírá, když to řekne nějaká jiná instituce. Je to samozřejmě pravda. Vláda má pravdu, ale současně předseda vlády, když to řekne někdo jiný, tak to prostě popírá a říká, že to je kampaň a účelovka.
Tak se prosím pěkně podržme onoho vládního dokumentu, podržme se konvergenčního programu, přiznejme si, že systém sociálního pojištění opravdu je udržitelný pouze do roku 2030 - a to je prosím pěkně, dámy a pánové, za chvilku, to je jedenáct let, to je v podstatě nic z hlediska dlouhodobého cash flow penzijního systému - a že po roce 2030 se začne rychle propadat do obrovských problémů, a pokud se něco nestane v nejbližší době, tak do problémů neřešitelných. Přičemž vláda tohle ví, vláda tohle říká rozpočtovému výboru Sněmovny, vláda tohle pošle na DG Ecofin do Bruselu, ale my zatím vůbec nevíme, co s tím ta vláda chce dělat. Známe jenom programové prohlášení vlády, kde je napsáno, že penzijní reforma je prioritou číslo jedna a že jejím základním pilířem je oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu.
Já si dovolím konstatovat, že oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu není žádná reforma. To je prostě metodický účetní krok, který vůbec nic nevyřeší. Já si naopak myslím, že tu situaci ještě zkomplikuje. Ale dobrá, pojďme se o tom bavit, pojďme se bavit o tom, co uděláme, jaké kroky, na jakých principech, aby se v roce 2040 nepropadl deficit důchodového účtu ke 2 % HDP a v roce 2060 ke 4 % HDP, protože to už jsme v naprosto neudržitelné situaci. Nikdo z nás samozřejmě neví, kolik bude v roce 2050 HDP, ale kdyby to prosím pěkně bylo dneska, tak je to 200 miliard. A to je, všichni víme, že to je neudržitelné. Vláda to ví, nemůže to nevědět, protože to sama píše ve svém dokumentu, o kterém bude zítra jednat rozpočtový výbor, a nedělá vůbec nic. A ani nenaznačuje jakými opatřeními - já si nepředstavuji, že uvidím na stole penzijní reformu v paragrafovaném znění, ale myslím si, že by měla Sněmovna diskutovat aspoň o těch základních principech, jak zajistit udržitelnost veřejných rozpočtů, na jejichž rizika upozorňuje zpráva NKÚ a koneckonců která přiznává i vláda sama ve svém konvergenčním programu.
Rovněž se zpráva NKÚ věnuje otázce daní z hlediska toho, že se nepodařilo zjednodušit daňový systém, což samozřejmě komplikuje život jak správci daně, tak daňovým poplatníkům. Opět si to zaslouží svoji diskusi. Opět si zaslouží svoji diskusi zejména proto, že projekt Moje daně, který často paní ministryně prezentuje, bohužel nepočítá, pokud vím, zatím s tím, že by docházelo k jednotnému odvodu všech přímých odvodů, tedy daně z příjmů fyzických osob, sociálního pojištění a zdravotního pojištění, ze sjednoceného základu, z jednoho místa na jedno odvodové inkasní místo, ze kterého by také přicházela ta společná kontrola. S touhle ideou jsme přece vždycky všichni souhlasili. Byla i uzákoněna, pak to bylo zrušeno, padla kolem toho spousta nepravdivých výroků, ale prostě nevyčítejme si minulost. Vraťme se k té základní otázce zjednodušení daňového systému a řekněme si proboha, že odvádět tři daně ze tří různých míst, z různých základů, na různá místa, a odtud aby přicházely kontroly, je prostě neefektivní a nikdo z nás to nechce. A jak to tedy uděláme, aby to šlo z jednoho místa, z jednoho základu, na jeden účet a z něj přicházela jedna kontrola. To je to tak složité si o tom aspoň povídat a zkusit to zrealizovat? Proč se tomu ta vláda tak urputně brání? Prosím, schvalme tedy ten program, abychom o tom diskutovat mohli.
Zrovna tak stojí za diskusi kvalita a konkurenceschopnost veřejné správy. Porovnáme-li Českou republiku v mezinárodním měřítku, a její konkurenceschopnost, no tak si díky podnikatelům vůbec nevede špatně. Ze 140 hodnocených zemí v rámci OECD jsme na 29. místě. A mohli bychom být mnohem výš než na 29. místě, kdybychom neměli tak neefektivní veřejnou správu. Protože v rámci stejného hodnocení, stejné metodiky, co se týče konkurenceschopnosti veřejné správy, jsme na 97. místě, daleko za některými rozvojovými zeměmi, a v rámci 28 zemí Evropské unie dvacátí čtvrtí. Pokud byste si mysleli, že si vymýšlím, tak i tohle najdete v té zprávě NKÚ. To přece stojí za velmi vážnou diskusi v Poslanecké sněmovně. Tady se přece zjevně ukazuje, že tady máme přímou - pardon, přímou, naopak - máme tady nepřímou úměru mezi kvantitou a kvalitou. ***