(10.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Řeknu vám úplně přesně okamžik, kdy jsem nabyl přesvědčení, že musíme přenést signály o výsledcích vládní politiky na půdu Poslanecké sněmovny. Nebo spíš, kdy musíme přenést signály o výsledcích vládní nepolitiky na půdu Poslanecké sněmovny. Bylo to tehdy, když jsem slyšel reakci předsedy vlády Andreje Babiše na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018. Toto je, dámy a pánové, tato zpráva (ukazuje) Nejvyššího kontrolního úřadu. Má zhruba sto stran. A pan předseda vlády tuto podrobnou zprávu odbyl slovy, že on ji vlastně nečetl, ale i když ji nečetl, tak ví, že ta zpráva není v pořádku. Pak se snažil znevěrohodnit předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu, že pochází z ČSSD. Tak mimochodem ČSSD je koaliční partner hnutí ANO ve vládě, podotýkám. A za třetí, že NKÚ předložil analýzu vládních politik a že do toho NKÚ nic není. A že vláda zprávu NKÚ odbude tak, že jim vytkne, že jim do toho nic není. Tak tak se k této zprávě postavil Andrej Babiš. Suma sumárum, stará oblíbená finta. Zpochybnit, zaútočit, odbýt, ale vůbec se nevyjádřit k meritu věci a nevyjádřit se k tomu, co je na této zprávě podstatné.
A já vám řeknu, že je mi upřímně jedno, jestli Nejvyšší kontrolní úřad rozšířil výklad svých úkolů, nebo ne. Je mi úplně jedno, z jaké strany pochází předseda Nejvyššího kontrolního úřadu. Ale jedna věc je jasná. Nejvyšší kontrolní úřad je oficiální státní instituce, mají tam analytiky, mají tam pravomoci získat požadované údaje. A podstatné je v tomto případě, co tam píší. Co tam píší. A to předseda vlády, když jsem ho poslouchal, ani jedním slovem nezpochybnil. Zpochybnil politické zaměření předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu, rozsah pravomocí, ale nezpochybnil ani slovem to, co se píše ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu.
Z toho usuzuji, že i předseda vlády ví, že je to pravda. A poslouchejte pozorně pár vět, co se píše v té zprávě:
Že v klíčových oblastech přešlapujeme na místě.
Že namísto reforem zakládáme problémy do budoucna.
Že projídáme ekonomický růst.
Že sestavujeme deficitní rozpočty v období hospodářského růstu a máme nízkou kvalitu rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu.
Že máme výrazný růst běžných výdajů státu a související riziko neudržitelnosti veřejných financí v budoucnu.
Že nedostatečně snižujeme administrativní zátěže a nezjednodušujeme daně poplatníkům.
Že v roce 2018 na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí upozornila vládu také Národní rozpočtová rada, která za hlavní riziko považuje nesoulad mezi nastavením legislativy, budoucím demografickým vývojem a oddalováním důchodové reformy.
Že podporujeme velké potravinářské firmy na úkor malých a středních zemědělských podniků. - Tak tato věta nepochybně pana předsedu vlády osobně rozčilila, a to jsme, dámy a pánové, teprve na straně 14 této více než stostránkové zprávy.
A už na následující straně 15 (ukazuje) si mohl pan předseda vlády přečíst to, že si Nejvyššího kontrolní úřad dovolil korigovat řeči, fráze, grafy, fantazie pana předsedy vlády v poměrně citlivé oblasti, když o úspěších vlády při budování dálnice tam na té straně 15 píše: V oblasti dopravní infrastruktury se síť dálnic v roce 2018 rozšířila jen o necelé čtyři kilometry.
Dámy a pánové, toto jsou všechno fakta obsažená ve zprávě (opět ukazuje zprávu) Nejvyššího kontrolního úřadu. Vážená Sněmovno, rozumní lidé vědí, že mnohem podstatnější než momentální stav je trend. A předseda vlády tady napadá zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za to, že řeší, co nemá. V pořádku. To ať si s Nejvyšším kontrolním úřadem vyřídí on. Pro mě je naopak podstatné, že ta zpráva obsahuje popis trendu, směru, kterým jde Česká republika. Popisuje ho věrně, a že ten trend není dobrý. Ten trend je takový, že přešlapujeme na místě. Ten trend je takový, že neslyšíme zvonit na poplach. Ten trend je takový, že jsme skoro v polovině funkčního volebního období a koncepční práce vlády by v podstatě měla být v těch základních věcech dávno ukončena a měli bychom vidět první reformní kroky. Ale mně se naopak zdá, a nejenom že se mně to zdá, ono se o tom píše i v té zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, že se vlastně s ničím pořádným ani nezačalo.
Já myslím, že v tomto sále všichni dokážeme dobře rozlišit, co je kampaň, co je účelovka a co je téma rozhovoru a jaká jsou autentická svědectví zevnitř úřadů, ministerstev, institucí, kde vám řeknou, co se opravdu děje. A ono to mnohdy o realitě vypovídá víc než ty sny, marketingové triky a řeči, kterými nás zásobuje předseda vlády a jeho tým.
Abych to na něčem dokumentoval, tak vám tady odcituji svědectví člověka, který vidí do střev vlády, který teď nedělá kampaně po republice, který nemá své mágy na sociálních sítích, který byl na Ministerstvu financí ministrem - mimochodem za hnutí ANO - a který je dnes náměstkem na Ministerstvu průmyslu a obchodu. A ten zcela nenápadně před dvěma týdny v České televizi v debatě o rozpočtových problémech, a zda je reálné, že vláda udrží aspoň 40miliardový deficit, tak tento člověk řekl toto - cituji: "Příští rok to bude daleko problematičtější než letos a určitě se musí hledat nějaké cesty, jak to změnit. Ale pokud nedojde k nějakým drastickým škrtům, a šetřit rozhodně nemůžeme tak, že se zbavíme deseti procent státních úředníků. To bychom nejdřív museli začít redukovat všechny zákony, a my máme 136 strategií. Těch 136 strategií přináší několik set priorit, to znamená, že nemáme žádnou. Všechny tyto strategie se pravidelně reportují, jsou na to navýšeni nějací úředníci a tak dále." Konec citátu slov člověka, který je náměstek na Ministerstvu průmyslu, který byl ministr financí a který vidí do toho, co se ve vládě děje.
Ano. A tak dále. Toto je autentické svědectví o reálném stavu věcí. A celá ta kampaň pana předsedy vlády ze začátku roku, jak se budou snižovat stavy úředníků o deset procent, to byly blafy. Tady to slyšíme od jeho vlastních lidí. A už to zaznělo i od pana ministra vnitra, že se na jeho rezortu v této věci nic dělat nebude. Tady jsme slyšeli, řekl bych, obecnější svědectví a tohle dohromady nám vytváří nějaký názor o tom, jaká je atmosféra ve vládě a co se reálně uvnitř vlády děje. No a to, co řekl pan Pilný, že neexistují žádné priority, žádné skutečné priority, to nemusí nikdo tajně z rezortu vynášet, to není žádné tajemství. To vidíme všichni, když se podíváme na to, co vláda vlastně dělá.
A to je důvod. I tohle je důvod, proč jsme požádali o svolání této schůze. Chceme dát vládě najevo, že jí ujíždí vlak, že České republice ujíždí vlak. Že je nejvyšší čas se probudit. A že je potřeba začít něco dělat. A já vám to tady dokazuji ne na nějakých názorech opozice, na zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu a na slovech člověka, který za vás sedí ve vládních funkcích.
K druhému bodu schůze, k tomu nebudu mluvit dlouho. Vyjádřím se jenom velmi krátce. Ale fakta jsou velmi jasná a také nejsou příliš povzbudivá. A také bychom tady měli zvonit na poplach, protože se děje vážná věc. Ministerstvo financí neustále snižuje výhledy růstu HDP. Z původních 3,1 % jsme teď někde na 2,4 %. Růst ekonomiky má samozřejmě dopad na plnění státního rozpočtu. A když se podíváme na to, jak to vypadá, tak výsledek rozpočtu je oproti roku 2018 horší o 58 miliard korun. A to je teprve duben. Je teprve duben, a už jsme v takto špatných číslech. Pokud vláda nic neudělá, a zatím to nevypadá, že by vláda něco dělala, a bude dál slibovat a ještě víc slibovat a rozdávat, tak se můžeme na konci roku propadnout na nějakých 100 miliard korun.
A neslyšíme, nevidíme, že by někdo tuto Sněmovnu, která by to logicky měla slyšet, že by někdo tuto Sněmovnu informoval, jakou strategii chce vláda zvolit. Co s tím hodlá dělat. Nic takového se nestalo. My jsme prostě v situaci, že o to musíme požádat sami, protože nemůžeme přihlížet k tomu, abychom se řítili samospádem díky působení vlády, díky všem těm slibům, díky všem těm rozdaným penězům, abychom se řítili do problémů, které tady objektivně hrozí. ***