(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď mi naskočila faktická poznámka, takže pan poslanec Ferjenčík a potom do obecné rozpravy pan poslanec Michálek a pan předseda Kalousek.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych jen velmi stručně reagovat na kolegyni Valachovou. Musím upozornit, že tato vláda bohužel seká dluhy, přestože máme období velmi dlouhého hospodářského růstu.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní další faktická poznámka - paní poslankyně Valachová. Prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: My dluhy splácíme a bohužel to není skrz obrovské dluhy, které byly nasekány zejména směrem k rodinám s dětmi a seniorům, dost. Je to ostuda předchozích vlád a tato vláda se s tím vypořádává se ctí. A co se týká dluhů, tak bych chtěla jenom upozornit, že všechny předchozí rozpočty za poslední tři roky končily vyrovnaně nebo s přebytkem. (Velmi emotivně.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Vyčerpali jsme faktické poznámky a můžeme pokračovat v rozpravě. Nyní pan předseda klubu Pirátů Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, vidím, že debata je velmi vzrušená a emotivní. Já bych se chtěl trošku vrátit k ratiu, k důchodové reformě, tomu, o čem tady začal mluvit pan předseda Stanjura.
My jsme samozřejmě podpořili navýšení důchodů. Myslím, že skutečně historicky nebyl přístup k důchodcům úplně fér, ale musíme současně taky řešit, jak ten systém bude fungovat dlouhodobě. Máme tady prognózy, máme tady Radu pro rozpočtovou zodpovědnost a máme tady informace o tom, že za dvacet, třicet let bude zkrátka systém fungovat s deficitem 200 mld. korun. A to je celý ten problém té takzvané důchodové reformy. To, že samozřejmě chce někdo srovnat důchody mezi různými kategoriemi - ženy, muži, podle délky práce a tak dále - to je bohulibé, ale současně musíme řešit i to B, to znamená, jak to dlouhodobě budeme financovat. A to je ten zásadní dotaz, na který jsme chtěli slyšet odpověď od paní ministryně, protože žádný boom porodnosti se tady nechystá. Naše generace se nezačne rozmnožovat jenom kvůli tomu, že sociální demokracie chce nějakým způsobem získat peníze na placení důchodů. To by tady musela být nějaká opravdu velmi motivační opatření. Máme tady situaci, že za dvacet až třicet let to bude 200 mld. korun ročně, které se budou muset někde vzít. Takže logicky pokud tady stavíme ten stát na čtyřicet, na sto let dopředu, tak musíme s tímto počítat a musíme vycházet z existujících prognóz.
Mě by zajímal jednoduchý dotaz na paní ministryni. Kolik peněz si bude muset stát půjčit na dluhopisy, aby pokryly ten deficit? A já si myslím, že to bude přes bilion korun. Bylo by dobré, kdybyste tady vystoupila a seznámila nás s tím, jakým způsobem to bude financováno, ta důchodová reforma. A když mluvím o důchodové reformě, tak skutečně nemyslím to, že vymyslíte další skupiny, kterým budete rozdávat další peníze, ale to, jak budete řešit ten demografický zub, který zkrátka máme a který povede k tomu, že se podstatně zvýší počet seniorů, kteří pobírají důchod, a podstatně se sníží počet lidí, kteří budou ekonomicky aktivní a budou na důchody přispívat. A to je samozřejmě věc, kdy je nepopulární na tuto otázku odpovědět.
Ale já si myslím, že to východisko tady existuje. Je to východisko, které je ve schválené strategii vlády 2020 až 2030, a to východisko se jmenuje mezigenerační solidarita. To znamená, jestli tady máme nějaký celospolečenský problém, který historicky vznikl tím, že se změnily proporce ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel, tak by se na řešení tohoto problému měly podílet rovnou měrou všechny generace. To znamená, že bychom neměli pouze zadlužovat mladou generaci a ohrožovat důchody budoucích osob, kterým je dneska čtyřicet nebo padesát let, které, pokud ten systém poběží dál, ty důchody nedostanou, nebo je dostanou v podstatně snížené výši. Měli bychom zodpovědně říct, jakým způsobem se to bude řešit a jakým způsobem, v jaké výši na to bude ta která generace přispívat. To znamená lidi, kteří dneska nejsou ještě ani narození, na to budou muset přispívat tím, že se částečně zvýší zadlužení. Lidé, kteří dneska studují, na to budou muset přispívat tím, že se zvýší daňové zatížení. Lidé, kteří půjdou do důchodu, se na tom budou muset podílet zase jinými způsoby, třeba tím, že se nastaví mechanismus, aby opravdu odchod do důchodu zohledňoval zvyšující se dobu dožití a podobně. Tohle je klíčová úvaha, kde by mělo být vysvětleno, z jakých peněz, z jakých zdrojů se ten demografický zub bude financovat, a to jsme tady zatím od paní ministryně neslyšeli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Michálkovi. Vnímám přihlášku paní ministryně. S přednostním právem pan kolega Kalousek a poté paní ministryně Maláčová. Ještě než dám slovo panu Miroslavu Kalouskovi, paní kolegyně Jana Pastuchová ruší svou omluvu z dnešního jednání, už je přítomna. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Jenom jsem chtěl poměrně stručně reagovat na vystoupení paní poslankyně Valachové, která říkala, že od té doby, co jsme tedy schválili ten valorizační vzorec, si naši důchodci mohou být jisti. Já bych to rád upřesnil, že si mohou být jisti naši důchodci 80+. Ti opravdu mohou počítat s tím, že dřív než se ten systém dostane do zásadních potíží, si tím mohou být jisti. Potom ta jistota klesá s nižším věkem, který nám v tuhle chvíli je. Už moje generace - mně bude příští rok šedesát - je poměrně zásadně ohrožena. A generace paní ministryně Maláčové a paní ministryně Valachové je ohrožena naprosto zásadně. Můžeme samozřejmě vést diskusi o tom, jaká má být míra zásluhovosti a jaká má být míra solidarity. Z mého pohledu je ten systém dnes už příliš rovnostářský, ale chápu, že někomu může připadat naopak málo solidární. Nicméně pokud se s tím systémem nestane vůbec nic, tak jak půjde čas po tom roce 2030, jak vy samy, milé vládní strany, máte ve svých vládních dokumentech, taktak se bude ten důchod blížit stále víc a víc jednotné dávce, potom jednotné chudinské dávce a pak už na něj nebude. To není ideologie, to není strašení, to jsou jednoduché počty, kde si vystačíme s trojčlenkou.
Já jsem na rozpočtovém výboru, když jsme projednávali valorizaci důchodů na příští rok, položil zdvořilou otázku, jak si předkladatel představuje další financování po roce 2020, protože financování důchodů přece nemůže být zoufalé vyškrabávání misek, jak to zaplatíme příští rok, ale nějaká jasná koncepce, jak to uděláme udržitelné na příštích třicet až čtyřicet let. Rozumím tomu, že vláda, byť to slibuje už pět let, stále není schopná dát na stůl koncept nějaké smysluplné udržitelné systémové změny, byť ji slibovala. Nemá na to buď politickou odvahu, nebo na to nemá kompetenci, obávám se, že na to nemá obojí.
Přesto bych alespoň od předkladatele rád slyšel, když ne teď, tak na rozpočtovém výboru, jak si to představuje on, zda si představuje, že dojde k zásadním parametrickým změnám. Protože víme, že k zásadnímu zhoršení prognózy došlo zastropováním věku do důchodu 65 let. Tak zda to pokládá za neudržitelné a míní těch 65 let odstropovat a nastavit tam zpátky nějaký automat, nebo zda si představuje, že do důchodového účtu budou masivně zapojeny i jiné příjmy než příjmy vázající se na pracovní místo, což se stejně děje, když je důchod v deficitu, ale měli bychom vědět, na úkor čeho, protože pak ty peníze chybí někde jinde. Nebo zda si skutečně představuje postupné snižování důchodů, to jsou představitelné parametrické změny. ***