(12.30 hodin)
(pokračuje Feri)
Co se týče spotřebitelů, tak tam je ta situace taková, že 68 % spotřebitelů, 723 respondentů říká, že za bezpečnou považují úschovu toliko u těchto subjektů: advokáti, notáři, banky. A 30 % odpovídá, že jim je to vlastně jedno, hlavně když je to bezpečné, když to není postihnutelné v exekuci, když o ty peníze nepřijdou v rámci insolvence anebo když ty peníze nejsou zpronevěřeny.
Co jsme tady řešili, byla otázka nějakého právního vědomí národa. Já bych si skutečně velmi přál, kdyby všichni občané znali beze zbytku svá práva, svá procesní práva, věděli, jak se bránit u soudu, co kde namítat, a byli schopni ty své věci, záležitosti řešit zkrátka pořadem práva. Ale nemám ten pocit. Nemyslím si to zkrátka. Myslím si, že dost lidí si nedokáže vůbec představit, co se s těmi penězi, které, když plnili (?) tedy na tu kupní cenu, co se těmi penězi děje u toho realitního zprostředkovatele.
Možná že si někdo myslí, že ty peníze putují na nějaký oddělený účet, který bude veden specificky, prostě ad hoc tady k tomu účelu. Ale ve skutečnosti - a možná, že to část realitních makléřů dělá, ale nedokážu posoudit kolik. Ale spíš ta zkušenost, jak jsem hovořil s realitními makléři i s advokáty, je taková, že zkrátka ty peníze přijdou, slejou se do jednoho účtu, z toho účtu se hradí úplně všechno. Hradí se z toho nějaké provozní náklady, nájem kanceláře, úplně cokoliv. A až se stane nějaká situace typově jako exekuce, tak přijde exekutor a řekne: no to jsou peníze na vašem účtu, na to si sáhneme. A pak se prostě bude muset velmi složitě ten klient procesně bránit a namítat "to jsou moje peníze"? Ještě zmiňme zkrátka tu otázku toho, kdo o ty peníze v důsledku přijde případně. Jestli přijde ten kupující, ten prodávající. Co s těmi penězi bude? To je opravdu černý Petr. A já to tu trošku zlehčuji tím černým Petrem, ale to jsou celoživotní úspory, o které prostě někdo tady v tom přijde. Někdo přijde o nemovitost, někdo přijde o peníze. Zkrátka toto zůstává nedořešeno.
A dlužno podotknout, že pouze 12 odpovědí z nějakého toho tisíce spotřebitelů, tak u nich ta odpověď zněla, že považují za bezpečnou úschovu u realitních zprostředkovatelů. To znamená, tady jsou konečně nějaká... ministerstvo ta data má k dispozici a vyšlo z nich také v rámci legislativní přípravy, že zkrátka lidé nepovažují úschovu u realitních zprostředkovatelů za bezpečnou. Jenom procento z těch tisíce respondentů řeklo, že ta úschova je bezpečná.
Myslím si, že drtivá většina (nesroz.), ta čísla to ukazujou, drtivá většina klientů si přeje, aby ty peníze byly bezpečně uložené, aby byly bezpečně uložené u advokátů, notářů nebo bank. Co se týče toho pojištění a toho argumentu - vždyť i advokát s tím může zdrhnout. Advokáti jsou pojištěni na jednotky, notáři také, jednotky až desítky milionů korun. A jsou na ně kladeny dle jiných právních předpisů, a právních předpisů netoliko jenom zákonů, ale i samozřejmě nějakých etických kodexů a vnitřních nějakých samosprávných dokumentů, mnohem vyšší nároky než v současné době na realitní zprostředkovatele.
Kolega Kohoutek prostřednictvím pana předsedajícího tady zmiňoval, jak snadné je stát se realitním zprostředkovatelem. A já jsem ochoten a velmi rád přistoupím na tu logiku, dobře, nechť jsou ty nároky na to, aby byl člověk realitním makléřem nejnižší. Ale v nějakém konkrétním bodě, v nějakém konkrétním bodě té kontraktace, toho nákupu nemovitosti, v tom uzlovém bodu, což je ta úschova, by to zkrátka mělo být nějakým způsobem profesionalizované, aby člověk, který si opravdu vyběhá jenom ten živnosťák a pak volně podniká, tak aby měl u sebe miliony korun, což může být sprostě pro (?) - a zmiňoval to tady pan kolega také velmi dobře. Když by tady poslanec přišel o nějakou nemovitost v hodnotě sto, dvě stě, tři sta tisíc, tak to asi zvládne. Ale je-li to domek nějaké staré paní na vesnici, o který by přišla kvůli tomu, nebo nějaká mladá rodina, která si šetří, vzala si hypotéku a přišla by o ty peníze, tak je to naprosto devastující.
Čili tolik k tomu. A ještě tady padla nějaká námitka týkající se toho, že to je jenom nějaká lobby advokátů, notářů a že v tom vlastně létají nějaké obří peníze. Nutno říci, že neznám žádného takového advokáta. A i jsem se tady snažil hledat nějaké argumenty proti tady tomu. A nikdo nezná žádného advokáta nebo notáře, který by žil jenom z úschov, u kterého by to bylo nějaké zásadní. To je jenom prostě další služba, která je klientům poskytována. Je poskytována profesionálně. Ty peníze jsou na samostatném účtu. Nehospodaří se s nimi. Advokát je pojištěn a ty peníze nejsou postihnutelné v rámci exekuce u toho samotného advokáta. Čili je to úplně jiný, standardní a kvalitativně vyšší nějaký procesní režim.
S ohledem na výše uvedené bych si dovolil navrhnout, a pak to klidně zopakuji, přikázání i ústavněprávnímu výboru, a to prosím z důvodu nejenom těch úschov, ono se to týká těch právnických profesí, ale i z důvodu poskytování právních služeb, což je otázka, která tady byla také vznesena. Byla řešena i v rámci připomínek. Myslím, že ty připomínky k tomu uplatňovala konkrétně Notářská komora, a v rámci ústavněprávního výboru si myslím, že konkrétně tady k té věci bychom se měli nějakým způsobem vyjádřit a postavit. V rámci hospodářského výboru si myslím, že se budou řešit jiné věci. Ideologicky, jak moc regulovat to a to. Ale tady to je věc, která se významně týká právníků, a měli bychom se tomu věnovat. Takže děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Seznámím vás s omluvami, které mezitím přišly. Pan poslanec Špičák od 12.30 do 13 hodin z pracovních důvodů dnes, pan poslanec Dolínek od 14.30 do 15.45 z rodinných důvodů, paní poslankyně Malá od 12 do 13 hodin a pan poslanec Hnilička ruší omluvu od 11.00 do 13.00, omlouvá se od 11.00 do 12.00 z pracovních důvodů.
V obecné rozpravě nyní pan poslanec Skopeček, připraví se pan poslanec Martínek. Pan poslanec Skopeček není přítomen, takže na řadě je pan poslanec Martínek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, během projednávání padají relevantní argumenty od zástupců předkladatelů i od zástupců odpůrců návrhu. Chápu potřeby alespoň základní ochrany spotřebitelů na realitním trhu i na druhou stranu snahu nekomplikovat práci realitním zprostředkovatelům. Doufám proto, že se povede nalézt takové úpravy stávajícího návrhu, které budou více vyhovovat větší části Sněmovny i většině české společnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Do rozpravy už v tuto chvíli není nikdo přihlášen ani se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Je prosím zájem o závěrečná slova? Paní ministryně, pan zpravodaj? Paní ministryně má zájem o závěrečné slovo. Prosím, paní ministryně.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji moc za slovo, pane předsedající. Tak já jsem si opravdu velmi pečlivě a bedlivě vyslechla všechny názory kolegů, za které samozřejmě moc děkuji. Já jenom ale, protože se tedy musím upřímně přiznat, že mě některá vystoupení velmi překvapila, až skoro zaskočila. Protože to, aby vznikl zákon, vzešlo z Poslanecké sněmovny, a to přesně z hospodářského výboru, kde to inicioval podvýbor pro podnikatelské prostředí vedený panem Martinem Novotným z ODS.
Takže ODS požádala ministerstvo, abychom připravili zákon. My jsme samozřejmě po dohodě na hospodářském výboru - do 10. října 2012 se schválila analýza, která tomu předcházela. Tu analýzu samozřejmě pravděpodobně máte, ale tam samozřejmě je popsaná jak analýza současného stavu, historie, právní předpisy atd. A vycházelo se právě z kontextu toho mezinárodního srovnání, kde skutečně bylo vlastně deklarováno na hospodářském výboru, že si tzv. pomyslná černá ruku trhu bohužel tady neporadí a že skutečně dáváme všanc spotřebitele vlastně i nekalým praktikám některých realitních makléřů. Takže na základě těchto požadavků hospodářského výboru a vysloveně usnesení č. 194 Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo tento zákon.
Musím říci, že ten zákon skutečně je velmi intenzivně... byl připravován právě s odbornou veřejností, to znamená i s Asociací realitních kanceláří, která si je sama vědoma toho, že situace na trhu je neúměrná. Samozřejmě ty poctivé realitní kanceláře, už tady o tom byla mnohokrát řeč, vzdělávají své zaměstnance atd. Podstatou toho zákona je nejen jim tedy vlastně získat tu odbornou profesionalizaci těch realitních makléřů, a to samozřejmě prostřednictvím vázané živnosti, tak i samozřejmě zajistit to pojištění. A pokud se bavíme o tom pojištění jako takovém, tak to pojištění samozřejmě je zejména nastaveno tak, aby krylo možné újmy z pochybení, nedbalosti nebo opomenutí. Žádné pojištění na světě, ani advokátů, ani notářů, ani nikoho, nekryje podvod. To znamená, když někdo bude chtít ukrást peníze, tak na to žádné pojištění není. Naopak, to, co tady právě jeden z pánů poslanců říkal, že samozřejmě se tam stanou případy, kdy tam vyteče voda nebo některé takové věci, zapomenou se zavřít kohoutky, budou tam nějaká mimořádná... počasí atd., vyplaví tu nemovitost, tak přesně to pojištění kryje a ti makléři to musí mít. ***