(18.50 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji, pane předsedající. Já tu rukavici pana kolegy Patrika Nachera zvednu. Já jsem byl o Velikonocích, bylo krásně, s rodinou na kolo výletě. Zastavil jsem se v jedné oblíbené zastávce. Já jsem měl tedy radlera, neměl jsem klasické pivo, jednoho. Ale koukal jsem se, co konzumují ostatní cyklisté. A ve většině případů to bylo právě pivo. Nebyla to žádná malinovka, žádná voda, bylo to pivo. Protože proč? Protože to je normální. A jaký smysl má zákon dneska, zákaz, který se dnes automaticky porušuje?
Paní kolegyně Pastuchová prostřednictvím pana předsedajícího, mně to její vystoupení připadalo ve smyslu když já ne, tak vy také ne. Ale řekla tady také jednu větu, že je to každého věc. Ono to dneska každého věc není, protože dneska s přílišnými zákony a regulacemi mluvíme lidem do života víc, než je nezbytně nutné. A já si, dámy a pánové, na rozdíl od některých z vás nemyslím, že odpovědnost člověka vznikne nějakým zákonem. Odpovědnost člověka skutečně nevznikne a nevzroste úměrně nějakou regulací, vzrůstajícím počtem nařízení, zákazů a příkazů. Naopak, čím bude větší omezení svobodné lidské vůle, tím větší bude neschopnost lidí, aby sami posoudili adekvátnost svého počínání. A čím více bude náš právní řád obsahovat podobné různé zákazy a příkazy, které lidé nebudou přirozeně respektovat, tím méně budou sami lidé respektovat celý právní řád jako celek. Proto já to vnímám ještě jako hlubší otázku než pouze nastavení hranice. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A jako poslední faktickou zatím pan poslanec Mikuláš Peksa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já bych prostřednictvím vaším, pane předsedající, chtěl reagovat na kolegyni Pastuchovou. Myslím si, že náhodným vyhledáváním mi teď vypadl odkaz na alkohol tester za 260 korun, který dokáže zjistit, jestli jste pod vlivem alkoholu, tak jak ten zákon nebo ten návrh uvádí, nebo ne. Takže si myslím, že to odpovídá na vaši otázku, jak to ten cyklista zjistí v případě potřeby.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní ještě jedna faktická mi naskočila. Pan poslanec Roman Onderka. Prosím.
Poslanec Roman Onderka: Pro kolegu Patrika Nachera prostřednictvím pana předsedajícího. Já střet zájmů nemám, protože piju, ale nejezdím na kole. To je za prvé. Za druhé. Asi by si každý měl rozmyslet, jestli chce pít, anebo jezdit na kole. A když to zvládáme my na jižní Moravě, tak si myslím, že to zvládnou i všichni ostatní v celé České republice.
A k těm testerům - to ani nezkoušejte, protože jedinou jistotu máte u testerů, které jsou co? Certifikovány. Přesně tak. Děkuji, kolegové. Pěkný den. (Neklid v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Válek. Prosím, máte slovo. Prosím klid.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Člověk si vždycky něco nachystá, ono se to tak posune. Tak já prostřednictvím pana předsedajícího bych na kolegu Onderku mohl navázat, také se odhalit, ale neodhalím se. Jednak je tady chladno, jednak by to nebyl hezký pohled. Takže spíš k tomu alkoholu.
Tady se démonizuje alkohol, a přitom Ministerstvo zdravotnictví hradí alkohol, hradí použití alkoholu, a poměrně dobře. Já za to děkuji panu ministrovi. Prostřednictvím pana předsedajícího pan profesor Vyzula, pan poslanec Vyzula ví, o čem mluvím. Když jsem se vrátil z Japonska, tak jsem v České republice zavedl alkoholizaci a jsem na to velmi hrdý. Je metoda léčby hepatocelulárního karcinomu jater, a pokud by se alkoholizace perkutánně nepoužívala, tak by umíralo poměrně hodně lidí v Itálii, ve Španělsku, ve Francii, v Japonsku, v Číně, v Singapuru, na Tchaj-wanu a v těch zemích, kde je screening hepatocelulárního karcinomu. To znamená boj proti alkoholu, alespoň co se týče pacientů s hepatocelulárním karcinomem, není dobrým bojem.
Co se alkoholu jako takového týče, tak asi je nesmysl tady debatovat, jestli to je droga, nebo to není droga. Droga to je. To si asi nikdo netroufne zpochybnit. Že je to látka návyková, to je asi také fakt. A říkat, že alkohol a nápoj obsahující alkohol člověk nepožívá proto, aby jaksi uvolnil svoje jednání a spontánnost, to také není pravda. Ten alkohol tento účinek má. Na druhé straně to, že ten cyklista je trošku veselejší, to, že ten cyklista má poněkud horší reflexy, pokud má malou, já nevím, půl promile alkoholu, 0,3 promile alkoholu, to možná je problém. Ale já úplně nevím, jestli je to problém na cyklostezkách. Já si neuvědomuji, že bych četl jakoukoliv statistku o tom, jak se srážejí opilí cyklisté či chodci na cyklostezkách. Ano, na silnicích ano. Já studoval gymnázium v Břeclavi a znám opakované historky od svých rodičů o opilých cyklistech v příkopech, kteří leželi a stále ještě jeli na tom kole, byť už leželi na boku. Ale ty cyklostezky bych jako problém osobně neviděl.
Proto bych byl velmi rád, kdyby ten zákon prošel do dalšího čtení a mohli jsme o něm diskutovat. Já popravdě řečeno v této fázi nemám úplně jasno, kdybychom teď o tomto zákonu hlasovali, jestli bych hlasoval ano, nebo bych hlasoval ne, nebo jak bych hlasoval. Nemám v tom jasno. A proto bych velmi ocenil, kdyby byla debata v jednotlivých výborech, kde bychom mohli ve zdravotním výboru debatovat, protože k té problematice se cyklicky budeme vracet a je to téma, které prostě tady je. Já si pamatuji, když jsem začínal jako dobrovolná sestra, mladá dobrovolná sestra, když nás u Apolináře školili, jak máme přednášet našim kolegům gymnazistům o alkoholu, a ti tam byli ze škol z Hodonína, z Břeclavi a z Uherského Hradiště. A první nás testovali, kdo z nás tedy jaksi někdy požil alko, popil alkoholický nápoj, a postupně jsme prošli dotazníkem. A ten školitel usoudil, že jsme všichni notoričtí alkoholici, a nechtěl, abychom školili o těch rizicích, byť to z našeho pohledu takto nevypadalo.
Názor na to, kdy se člověk stane - jaká je hranice mezi alkoholikem, pijákem a konzumentem alkoholu, všichni z vás, co jste lékaři, víte, že se mění, historicky, že ten názor psychiatrie se na to vyvíjí. A prostě takhle paušálně se k tomu stavit a odsuzovat to na jednu stranu, nebo na druhou stranu to nějakým způsobem glorifikovat asi není správné. Ale z praktického hlediska alkohol se poměrně rychle spaluje. Alkohol se likviduje při pohybu, při energetickém vydání. To znamená, pokud ten cyklista opravdu šlape na kole, vypije jedno pivo, tak to pivo poměrně rychle spálí a zlikviduje. To zbytkové množství alkoholu, které mu zůstane, které by nějak zásadně ovlivňovalo jeho reakce, to je podle mě naprosto minimálně. Já jsem si teď velmi rychle procházel PubMed, našel jsem prakticky jenom čtyři odborné články, které se tím nějak zabývají, tím měřením, rychlostí spalování alkoholu při pohybu, při fyzických aktivitách. Já si úplně nemyslím, že nějaký cyklista na cyklostezce vymlaskne dvě sedmičky vína a pak někde bude šlapat. A pokud to udělá, tak o těch se pravděpodobně nebavíme. Ale bavíme o nějaké situaci, ať už je to ten zbytkový alkohol, což tady zaznělo. Prostě je to problém, pokud jezdíte nejenom na cyklostezkách vinařských, ale pokud máte jakoukoliv oslavu, tak byste druhý den v podstatě neměli sednout na kolo, že?
Bavíme se o tom, že nevím jak vy, ale já, ať se tedy přiznám, když jezdím na kole, jezdím poměrně hodně na kole, teď už sice méně, ale jezdím hodně na kole, tak pokud ujedu třicet čtyřicet kilometrů, tak vždycky si aspoň jedno pivo dám po těch třiceti kilometrech. Jezdím lesem po cyklostezkách, prakticky vůbec nejezdím po silnicích. A nikdy mě nenapadlo, že by to mohl být problém. To samozřejmě, pokud jedu nějaký downhill nebo pokud jedu nějakou těžší stezku, no tak nejsem blázen, abych u toho pil, protože člověk už tak ve svých letech to těžko zvládá, a ještě když by měl tedy horší reakce.
Na druhé straně faktem je, že cyklostezky existují. Faktem je, že ty cyklostezky vedou vinařskými obcemi. Faktem je, že podél všech cyklostezek, nejenom vinařských, jsou různá občerstvení, kde se podávají i alkoholické nápoje včetně piva. Faktem je, že jedno pivo, dvě piva když vypije ten člověk a jede na kole a přitom intenzivně šlape, tak spálí a zlikviduje velmi rychle a prakticky to na něm nezanechá žádné následky.
Nemyslím si, že je nezbytně nutné ten zákon zaříznout v prvním čtení a teď hned ho zlikvidovat a nebavit se o něm dál. Je to jakýsi návrh, je to jakýsi pracovní materiál, o kterém podle mého názoru může být velmi zajímavá diskuse. ***