(16.50 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Navrhovatelé i vláda přiznávají, že motivací k přijetí zákona je věcný nesouhlas s původní výší finanční náhrady. Tato náhrada je brána jako paušální. Na její výši mohou být rozdílné názory z hlediska věcné správnosti. Paušálnost náhrady v sobě z povahy věci zahrnuje určitou míru neurčitosti při jejím stanovení, kdy církevního majetku, za který je vyplacena finanční náhrada, je značné množství. Mnohdy se jedná o pozemky, které dříve byly zemědělskou půdou, nyní se však nacházejí v zastavitelném území a mají charakter stavebních pozemků. Z hlediska právního je rozhodující, že s paušální částkou stát souhlasil zákonem i ve smlouvách o vyrovnání s církvemi. Církvím vznikl majetkoprávní nárok, byť ještě není zcela splatný, a mají legitimní očekávání, že v době splatnosti jim postupně budou částky vyplaceny ve smluvené výši. Změna politického složení Parlamentu ani vlády není legitimním ústavně akceptovatelným důvodem pro změnu majetkových pohledávek osob, včetně církví vůči státu.
Samotní navrhovatelé a vláda přiznávají, že pravým důvodem zdanění nejsou změny v daňové politice státu, ale věcný politický nesouhlas s výší paušální finanční náhrady. Protože vláda nemůže dosáhnout změny smlouvy bez souhlasu s církvemi, využívá se vrchnostenské úpravy zdanění jako cesta, jak dosáhnout faktické změny výše peněžité náhrady. Taková motivace státu pro úpravu daní, tedy jako nástroj soukromoprávní výhody formou daňové politiky, je ústavněprávně nelegitimní. Církvím uzavřením smluv o vyrovnání se státem vznikl právní nárok na finanční náhradu v určité výši, a kdyby ji stát zaplatil ihned, nebyla by zdaněna. Církve tedy byly v legitimním očekávání, že stejné daňové podmínky budou platit po celou dobu splácení finanční náhrady. Vláda i Parlament můžou v průběhu času změnit svou vůli. Pokud však na základě původního rozhodnutí vlády vznikly soukromoprávní smlouvy, nová vláda je nemůže jednostranně zrušit či změnit. Je pak nepřípustné tohoto cíle dosahovat cestou vrchnostenského působení státu v rámci jeho působnosti tvůrce práva včetně práva daňového.
Obsah vyrovnání s církvemi se skládá z naturální restituce, finanční náhrady, úročení finanční náhrady a snižující se příspěvek státu. Návrh zákona se týká zdanění finanční náhrady včetně jejího úročení.
Restituce majetku není příjmem, ale obnovením původní majetkové podstaty. V případě naturální restituce jde o vrácení věci. V případě finanční restituce jde o nahrazení v penězích. Byla-li věc odebrána protiprávně státem, což stát zákonem o vyrovnání uznal, je v rozporu s principem právního řádu státu vrácení takového majetku zdaňovat. Ani v případě jiných restitucí jako soudní rehabilitace, mimosoudní rehabilitace, zemědělské a jiné restituce nebo jiného návratu protiprávně odňatého majetku, například vrácení odcizené věci, není restituce majetku zdaňována.
Finanční náhrada je vyplácena za církvi odňatý majetek, který však již není ve vlastnictví státu, ale československý stát jí v roce 1991 chtěl zachovat možnost jeho vydání církvím, a proto blokačním paragrafem zákona o půdě znemožnil jeho převedení na jiné subjekty. Pokud k tomuto převodu došlo, bylo tak činěno v rozporu s kogentním zákonným ustanovením. Je nutno říci, že v procesu restitucí fyzických osob nebo i sportovních organizací vydával věci v naturální restituci nejen stát, ale i ostatní povinné osoby, obce, státní podniky, družstva atd. To, že stát namísto naturální restituce od nestátních osob, na které přešel původní majetek církví, vyplatil peněžní náhradu, je dobrodiním státu ve prospěch těchto ostatních osob.
Dovolím si tedy již dále nečíst podrobnou zprávu expertů na právo z právnické fakulty, kdy mnoho z těchto lidí působilo na Ústavním soudě, nebo tam působí doteď v různých pozicích, třeba i asistentů ústavních soudců. Ale závěr této zprávy, milé kolegyně, kolegové, zní zcela jasně: Zdanění finanční restituce, vlastní finanční náhrady, je neústavní.
Prosím pěkně, podobných odborných posudků od ostatních právnických fakult v České republice máme k tomuto sněmovnímu tisku vícero. Nevím, kdo z vás se obtěžoval si tyto argumenty přečíst. Ty argumenty jsou podle mě věcné, pádné a jasné. A pokud chceme dělat legislativně zákonodárný proces ve svobodném demokratickém státě, státě, který je předvídatelný, a nejsme před rokem 1989, pak si myslím, že zodpovědný zákonodárce nemůže zvednout ruku pro takovýto krok s odůvodněním, jak někteří mimo tento sál říkají, však on to spraví Ústavní soud. Takto určitě zákonodárce, legislativní proces ve vyspělé demokratické zemi fungovat nemůže a nesmí. Myslím si, že by také stálo za to, aby ti, kteří tady mluví o té nepřiměřenosti, z řad komunistických poslanců, a mají tak ambici mluvit o tom, že chtějí tady křivdou v uvozovkách něco narovnávat, by případně také řekli a přihlásili se ke křivdám, které spáchali oni po roce 1945, po roce 1948, nejenom majetkových, ale i těch lidských osudů, a měli se snažit třeba o finanční vyrovnávání. Takovou snahu jsem tady nezaznamenal.
Takže prosím pěkně, kolegyně, kolegové, zvažte opravdu věcnost argumentů, které jsem tady uváděl já, ale i mnozí předřečníci, ty argumenty, které zaznívaly v rozpravě na půdě Senátu, kdy i senátoři za ČSSD argumentovali nikoli politicky, ale věcně, s nadhledem, který má patřit zákonodárcům, a odmítli tento návrh z komunistického pera.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marianu Jurečkovi. Nyní faktická poznámka Vojtěcha Pikala, místopředsedy Sněmovny, a poté přednostní právo Miroslava Kalouska, poté Marek Výborný. Máte slovo, pane poslanče.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Jenom bych se chtěl přihlásit ke svému návrhu k pořadu, který jsem přednášel, a připomenout vám ho a omluvit se senátorům a senátorkám, kteří tady už tři hodiny zbytečně čekají, jestli se dnes dostanou na řadu. (Reakce poslanců z lavic ANO, že nečekají zbytečně a oni jako poslanci mají právo si k čemukoli řečnit, jak dlouho budou chtít.) Protože už tady tři hodiny debatujeme. A já jsem to říkal, že ta debata bude dlouhá. (Opakovaná reakce poslanců ANO, že si můžou debatovat klidně 20 hodin, když se jim zachce, a on jim v tom nemůže bránit.) Já nikomu nebráním debatovat. Já jenom říkám, že jsme předtím mohli probrat ty body, na kterých by možná byla větší shoda. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan předseda Miroslav Kalousek. Pane poslanče, ještě posečkejte chvilku, já zjednám dostatečný klid ve sněmovně. Kolegové, kteří diskutují jiná témata, nejsou na svých místech, prosím, přesuňte debatu do předsálí. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, když téměř před sedmi lety, v létě 2012, tady byl schválen definitivně zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi - o dva hlasy, zdůrazňuji pro ty, kteří pořád šíří v novinách a na sítích, že to bylo o jeden hlas, ne, o dva hlasy - tak jsem měl pocit, že tím byla uzavřena dvacetiletá diskuse, které jsem měl celé tu čest se zúčastnit, dvacetiletá diskuse o definitivním vypořádání mezi státem a církvemi a o nápravě některých - zdůrazňuji některých - křivd, protože všechny křivdy napravit nelze. Nelze napravit stovky let kriminálů slušných lidí, kteří byli uvězněni. Nelze napravit umučené, neřeknu popravené, řeknu zavražděné. To všechno se prostě odehrálo od toho roku 1948. A my jsme domlouvali pouze napravení některých křivd. A domlouvali jsme nikoli napravení pouze restitucí majetkových, ale také jsme domlouvali něco, co ten komunistický režim nikdy nechtěl - oddělení státu od církve. ***