(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Miholovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec a předseda klubu Jan Farský. Připraví se Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zvláště vy, kteří ještě i po všech těch projevech uvažujete o tom, že byste hlasovali pro zdanění náhrad církvím, tak jak bylo schváleno, obracím se na vás. Neobracím se na vás jako příslušník jakékoliv církve, nejsem členem církve. Obracím se na vás primárně jako právník a jako někdo, kdo má úctu k právnímu státu, a stanovisko, které vám tady přednesu, je i stanoviskem poslaneckého klubu Starostové a nezávislí.
Jak už i v médiích zaznělo, my se v případě, že to dnes bude schváleno, budeme obracet na posouzení na Ústavní soud, protože jsme přesvědčeni, že těch bodů, pro které to má posoudit Ústavní soud, je hned několik.
Jednak jde o nepravou retroaktivitu. Ve chvíli, kdy zpětně měníte smlouvy, které byly uzavřeny, tak se dopouštíte změny toho, na čem je založeno legitimní očekávání, a prostě měníte něco, co má být dodržováno. Už starořímská zásada pacta sunt servanda je tím narušena. A to je jeden z důvodů, pro který budeme navrhovat Ústavnímu soudu, aby pokud tento zákon bude schválen, tak aby ho zrušil. Ten zákon už jednou byl posuzován Ústavním soudem, ten zákon myslím teď o náhradách, o majetkovém vyrovnání s církvemi, a Ústavní soud konstatoval, že je v pořádku, že je v souladu s ústavním pořádkem.
Také budeme určitě namítat to, že z právního pohledu se principiálně nejedná o zdanění, byť se to tak nazývá, ale že jde o sankci. Proč nejde o zdanění? Protože tady primárně nejde o zvýšení příjmu státu, ale i oficiálně argumentované snížení výdajů státu.
Úplně z tohoto návrhu, který tady dnes se někteří chystáte schválit, vypadla odluka. Protože součástí narovnání vztahu s církvemi bylo to, že církve budou odloučeny od státu. Stát totiž dlouhodobě poskytuje příspěvky na mzdy církevních zaměstnanců a přijetím tohoto zákona už to po uplynutí doby a po splacení toho dluhu, který má k církvím, dělat nebude. Znamená to, že pokud chcete zdanit ty náhrady, ty splátky dluhu, znamená to, že budete i snižovat nebo zpomalovat klesání náhrad ve smyslu ty, které nahrazují odluku? Na to autoři tohoto návrhu úplně zapomněli. Zmínil jsem to, ale teď ještě explicitně. Tady můžete danit příjem. Ale splátky dluhu, což v tomto případě jsou splátky dluhu, který stát dává církvím, tak splátky dluhu se nedaní.
Já se na vás obracím takto, abych vás požádal, abyste zvážili svůj hlas, který k tomu připojujete, protože tady jde skutečně o základní zásady právního státu, o zachování očekávání toho, co odchází z této Sněmovny, a toho, co pochází ze smluv.
Geneze církevních restitucí je docela dlouhá. Ono to nebylo tak, že by byly schváleny, protože se tehdy Sněmovna usnesla, že má chuť posílat miliardy církvím. Ono to bylo tak, že byla k tomu několikrát vyzvána Ústavním soudem. A pokud by Sněmovna nereagovala, dostavily by se tisíce a desetitisíce, možná statisíce žalob, které by přirozeně přistály na soudech, a soudy by byly zahlceny vyřizováním restitučních nároků a spravedlnost občanů České republiky by se vzdálila. Stát by po celou tu dobu platil provoz soudního aparátu, platil by samozřejmě zastupování své v tom případě a celý tento výsledek by byl daleko nákladnější, než když tady docházelo a došlo k dohodě o narovnání. Bavit se o tom, že když někomu vezmu majetek, ten majetek dost výrazně znehodnotím, poškodím a poté, co po dvaceti, pětadvaceti letech po skončení totality, která toto spáchala, se konečně dostanu k náhradě, tak se ještě rozmyslím a ten majetek začnu zdaňovat, mně přijde nemravné a nedůstojné.
Politicky vcelku chápu, že je to splátka za zachování této vlády. Ale je to hodně, hodně drahá splátka. A historie ukazuje, že komunistická strana se nespokojí s málem. To není poslední splátka, kterou dáváte za to, že budete u moci. Ony se dostaví další a další můžou být ještě horší a ještě bolestivější. Stojí to za to? Nestálo by za to skutečně ctít zásady právního státu, ctít schválené zákony, uzavřené smlouvy a zachovat si důstojnost, a ne říkat pokoutně, že tak ať to za nás rozhodne Ústavní soud? My jakoby splatíme a on to pak Ústavní soud zruší, čímž budeme vlastně čistí, protože ten zákon nebude platit. To je hodně alibistické a myslím si, že takto by Poslanecká sněmovna rozhodovat v žádném případě neměla.
Je to zákon, který je z tohoto pohledu důležitý, protože pro Českou republiku znamená, jestli budeme moct nadále mluvit o tom, že jsme právním státem, nebo se stáváme státem, kde rozhoduje ten, kdo má v rukou zrovna moc, bez ohledu na právo a na zákony, které v zemi platí. Já vás žádám, zvažte ještě jednou prosím podporu, jestli chcete vstupovat do těchto kompromisů, které vám ubírají, každému z těch, který zvedne pro tento návrh zákona ruku, které ubírají kousky svobody a omezují váš prostor, ve kterém se budete moct jako poslanci v dalších rozhodováních pohybovat. Já si myslím, že to za to nestojí a že byste mohli ukázat, že nejste jenom rukojmí komunistické strany, ale že rozhodujete podle svého svědomí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Farskému. Než budeme pokračovat vystoupením Leo Luzara, přečtu ještě omluvy. Pan poslanec Lubomír Volný se omlouvá od 15.30 hodin do konce jednacího dne a omluven je také předseda Poslanecké sněmovny od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů.
Pane poslanče, prosím, máte slovo. Připraví se kolega Bělobrádek.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, psal se rok 2012 a v celém tomto roce se církevní restituce prolínaly jak červená niť projednáváním Sněmovny. V listopadu 2012 bylo rozhodnuto. Nechci se vracet do té historie, ale v tom roce zazněly veškeré argumenty, které dnes byly mnohdy opakovány, mnohdy znovu osvětlovány. Ale ty argumenty tam zazněly a těsnou většinou prošel zákon, který, a přiznejme si to tady všichni, rozdělil společnost. Ta společnost byla rozdělená na zastánce a odpůrce. Každý zůstal na svých pozicích a své argumenty neustále opakoval. Sedm let uplynulo a po sedmi letech se ten rozkol v té společnosti nedařilo urovnat. Ten rozkol je neustále dokonce prohlubován. Paradoxně prohlubován mnohdy ze strany vítězů tohoto zákona, kteří navyšují své nároky, a tyto nároky jsou medializovány u soudů, a žalují obce a žalují vlastníky a snaží se ten majetek, který v tom roce 2012 byl touto Sněmovnou přiřknut církvím, rozšířit, dle mého názoru nad rámec toho, co tehdy v roce 2012 bylo určeno. Čili ten exkurz jako takový dneska opakujeme proto, že prostě je tady ve společnosti společenská poptávka po tom, jak vyrovnat tuto historickou etapu se současností.
Bylo tady mnohokrát zmiňováno, že komunisté, komunistická strana, ti komunisté si to - já bych chtěl zdůraznit, že KSČM se pouze postavila za názor těch občanů, kterým se nelíbil ten výsledek z roku 2012 a jejichž přesvědčení po těch devíti letech zůstalo neustále stejné v tom pohledu: není to v pořádku. ***