(16.10 hodin)
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne. Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se účastní této diskuze, za velmi hodnotné příspěvky.
Jak víte, před rokem jsem organizoval seminář na téma sociálních mezer v našem systému, který byl zaměřen na bezdomovce, kterých máme podle veřejných médií nějakých 62 až 65 tisíc registrovaných, a zhruba 350 tisíc lidí, kteří jsou v hmotné nouzi. Velmi pečlivě jsem poslouchal údaje týkající se rozpočtu na sociální služby a nemohl jsem si nevzpomenout na svoje pozměňovací návrhy k rozpočtu, které mi vládní koalice shodila ze stolu, když jsem navrhoval, abychom namísto podpory bosenských včelařů, nebo bosenských sýrařů a gruzínských včelařů, abych byl přesný, podpořili svoje vlastní potřebné. Takže rád bych tuto záležitost připomněl s tím, že v našem rozpočtu jsou prostředky, které jsou vynakládány podle mého názoru velmi omezeně účelně, zatímco lidi, kteří by skutečně potřebovali pomoc, na ty prostředky dosáhnou velmi obtížně.
Co se týče těch 62 tisíc bezdomovců, tak zhruba čtvrtina z nich je resocializovatelná, ale bez vlastní pomoci nebo vlastními silami to nejsou schopni udělat. Oni tu pomoc skutečně potřebují a pak jsou za ni vděční. Zase fakt je, že potom z těchto lidí se rekrutují pracovníci sociálních služeb, protože znají prostředí a mají důvěru těch lidí. Takže rád bych jenom měl těchto pár poznámek k tomu a ještě jednou děkuji za tuto diskusi.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím pana předsedu Stanjuru. Připraví se do rozpravy paní poslankyně Valachová. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan místopředseda říkal, že máme takovou poklidnou debatu, tak já to zkusím trošku rozproudit, ať to není taková nuda.
Zkusme si vzít zprávy za posledních deset dnů. Minulé pondělí koaliční rada, velký úspěch, domluvená rodičovská. Nejdříve přetahovaná o to, kdo to prosadil, po oprávněných protestech rodičů přetahovaná o to, kdo to vlastně navrhl, a všichni jsou proti a nejsou peníze. Včera večer, dneska ráno jsme hlasovali o platech učitelů. Vládní koalice se zachovala v podobném duchu - nejsou peníze. Teď debatujeme o chybějících 2 miliardách, kdy se někteří vládní poslanci tváří hrozně překvapeně, že to nečekali. Tak já připomínám, že jsme navrhovali např. 1 miliardu v rámci státního rozpočtu. To jste se nám vysmáli, ten pozměňovací návrh jste odmítli - a teď tady tak vážně a klidně debatujete, jak je to velký problém.
Já myslím, že paní ministryně je skutečně důstojnou pokračovatelkou politiky Vladimíra Špidly a jeho okřídleného "zdroje jsou". Zdroje jsou, zdroje jsou. A posledních deset dnů ukazuje, že ten bankomat, do kterého si chodí paní ministryně pro peníze, přestává vydávat peníze. Už tam nejsou. Na rodičovskou, na platy učitelů, na sociální služby. Ale paní ministryně pořád chodí s tou kartou a má další nápady, co by ještě z toho automatu vytáhla. A ty peníze docházejí. Tak to jenom tak na okraj, abychom zasadili tu debatu jenom do posledních deseti dnů, kdy se ten bankomat nějak zasekl.
A teď k tomu problému, který řešíme. Málo se tady, na můj vkus málo, se tady mluví o klientech v té debatě. Já myslím, že ty platy jsou bezesporu důležité, ale pouhé navýšení platů prostě nestačí, aby se zlepšila situace v poskytování sociálních služeb. Včera jsem se svým kolegou panem doc. Svobodou debatoval o změnách ve zdravotnictví a on mi poukazoval na fakt, který se málo zdůrazňuje ve veřejné debatě, na skokové navýšení délky dožití v České republice za posledních třicet let. Je to nejvyšší číslo v rámci Evropy. Zdravotní péče je lepší a taky nákladnější. A vládu dobíhá to, že za pět a půl roku, kdy vládnou socialisté a hnutí ANO, se vlastně ani jednou pořádně nepodívali na zbytečné výdaje - zbytečné výdaje - protože bankomat fungoval, daňoví poplatníci platili, a vydával peníze.
Je bez jakékoli debaty, že ty 2 miliardy jsou potřeba. Ano, zvýšily se tabulkové platy v příspěvkových organizacích, ale v neziskových organizacích, kde nejsou platy, ale mzdy, k takovému nárůstu zdaleka nedochází. Opakovaně tady řešíme, minimálně poslední tři roky, možná déle, to, že se opakuje stejný jev, že vlastně na začátku každého roku ta organizace neví, jaké budou příspěvky státu, kraje, obce a jak to vlastně zvládne. Já si nemyslím, že k tomu potřebujeme zákon, abychom měli víceleté financování. Myslím si, že dnešní rozpočtová pravidla to umožňují, myslím, že je jenom o dobré vůli to zkusit. Mnohá města to už mimochodem dělají, že mají víceleté grantové okruhy, a samozřejmě neposílají se ty peníze na začátku na celé funkční období. A ten protiargument, že když někdo neplní své povinnosti, no tak zastavím to financování, pokud někdo např. nevyúčtuje správně dotaci, kterou obdržel.
Velký problém, o kterém málo debatujeme, a zrovna v tomto bodě bychom to měli debatovat, je dostupnost a množství sociálních služeb. Je nedostatečná. Mnozí třeba v naší generaci se chtějí starat o své rodiče, jsou i připraveni platit za ty sociální služby, ale ty sociální služby nepřicházejí. Takže kromě platů musíme řešit i systém jako celek. A mimo jiné proto jsme navrhli - nebo navrhneme legislativně - aby jednou z odpočitatelných položek u daňového přiznání - já jsem byl v pondělí na finančním úřadu, takový smutný týden, paní ministryně -, aby jedna z odpočitatelných položek byly náklady, které daňový poplatník uplatní na nákup sociálních nebo zdravotních služeb pro své rodiče či prarodiče. Tak můžeme i zvýšit objem soukromých peněz, které do tohoto segmentu jdou. Ale současně musíme zvýšit i tu nabídku, ať už se jedná o terénní služby, ambulantní služby a podobně.
Někteří z předřečníků - já se omlouvám, poslouchal jsem to v kanceláři, takže nevím přesně, kdo mluvil o reformě psychiatrické péče, o které se taky dlouho mluví. A ti klienti velmi často přicházejí do jiných zařízení a tam se chovají velmi často jako agresoři a ta zařízení na to nejsou připravena. A v tomhle opět děláme hrozně málo. Tak to, že podpoříme to usnesení, které navrhl pan poslanec Kaňkovský, považuji za samozřejmost. Mohli jsme to vyřešit v prosinci u rozpočtu. My, kteří komunikujeme s Asociací poskytovatelů služeb, jsme věděli dopředu, že ta čísla jsou malá, nicméně vládní koalice se tvářila, že to potřeba prostě není.
Ale současně bych chtěl vyzvat paní ministryni, aby vedla vážnou debatu, a teď nemyslím nad návrhem zákona, ale v rámci Sněmovny, v rámci sociálního výboru, o tom systému, aby stát - kdo jiný by měl garantovat ten systém (nesrozumitelné) - aby garantoval rovné podmínky, platové podmínky jak v příspěvkových organizacích, tak v neziskovém sektoru a současně aby se zamyslel nad sítí těch služeb, které budou čerpat peníze, tak aby ta nabídka byla širší, než je dneska, a byla bohatší. Aby se ti, kteří se chtějí starat o své rodinné příslušníky, kteří potřebují tu péči, měli možnost. Samozřejmě jsou místa v republice, kde to funguje bez problémů, ale současně, a mluvil o tom taky někdo z předřečníků, jsou místa, kde to nefunguje. (V sále je hluk.)
Paní poslankyně Pekarová tady říkala, že věří, že vláda začne šetřit. No já tomu teda nevěřím, ale mohu být mile překvapen. Ale když shrnu těch posledních deset dnů, tak u té rodičovské - a teď vycházím z veřejných vystoupení členů vládní koalice - se dodatečné náklady, někdo říkal 6 miliard, někdo 8, někdo 9, já tomu rozumím, že jsou různé varianty, ale jsou to jednotky miliard, nejsou to malé peníze. Tady máme další 2 miliardy. Když sečtu jenom ty dva problémy, to znamená rodičovskou a sociální služby, tak si myslím, že když řeknu 10 miliard, že to nějakým způsobem nepřeháním a nedramatizuji.
Tak samozřejmě můžeme uložit paní ministryni, ať to najde ve svém resortu. Já myslím, že to tam nenajde, že takovou velkou částku tam prostě najít není schopna, že pro to, abychom něco ušetřili, potřebovali bychom nějaké legislativní změny. Ty žádné nebudou. Takže je to úkol pro vládu jako celek. Tohle nemůžeme nechat na jednom resortu, přestože má největší rozpočet, ale po pravdě řečeno, naprostá a drtivá většina těch prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí jsou mandatorní výdaje. (Nápověda ze sálu.) 94 %, děkuji. To znamená, ten manévrovací prostor kteréhokoli ministra či ministryně je relativně - ne relativně, je velmi malý. Jestli je to 6 % rozpočtu, tak tam se podle mě 10 miliard ušetřit prostě nedá, a kdo to po paní ministryni chce, tak si lže to vlastní kapsy nebo dává úkol, který splnit nejde.
Já bych měl na paní ministryni jinou prosbu - aby přestala chodit k tomu bankomatu. Ty peníze fakt vypadávat nebudou. To je všechno, děkuji.***