(15.50 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Proto bych opravdu apelovala na to, abychom začali mít systémové řešení, abychom neházeli do jednoho ranku tamhle, pak přijde zase návrh, protože je před volbami, tamhle do toho ranku, ale abychom si uvědomili, že vše, co uděláme, má nějaký dopad. A abychom to dokázali koordinovat. Já si myslím, že i některé záležitosti, přidání nebo změny by se opravdu měly i třeba prodloužit jenom proto, aby se to připravovalo správně a ty dopady byly pro naše občany co nejmenší.
Takže za nás - budeme velice rádi, když si sednou k jednomu stolu zástupci Asociace krajů a zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí a samozřejmě asi ministryně financí, ale řekla bych, že největší kámen úrazu je to, že tam chyběla především komunikace při tom jednání o rozpočtu na rok 2019. A já bych i možná tak nějak trošku nerada, nechci to říkat, ale mám pocit, že i některé dohody, které se při různých jednáních udělaly, a tady to opravdu nebylo na straně Ministerstva financí, které se snažilo být velice vstřícné, tak si myslím, že si někteří zástupci neuvědomili, co to všechno mohlo znamenat a co to bude znamenat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Pávka a připraví se paní poslankyně Pekarová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já se s vámi chci podělit o zkušenost ředitele domova důchodců. To je ústav, ze kterého jsem přešel do tohohle ústavu, takže vím o tom problému financování, personálním a prolínání dvou oborů.
První část mého vystoupení bude zahrnovat povídání o tom, jak to v tom domově důchodců funguje. Ten domov důchodců, o kterém mluvím, leží v Jindřichovicích pod Smrkem, to je Liberecký kraj, pohraničí, v obci, která má necelých 700 obyvatel, to znamená, sama se potýká s rozpočtem. Je to krajské zařízení, příspěvková organizace, tzn. na financování tohoto domova důchodců se podílí stát, kraj a klienti. Zhruba po třetinách. To znamená, nevím, kde se tady vzalo číslo 10 %. Pravda je, že zhruba 30 % šlo z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, zhruba třetina šla od Libereckého kraje a zhruba třetinu jsme vybírali od našich klientů, tedy důchodců.
Domov důchodců má dvě složky, to je domov pro seniory, která je stále menší a menší, a potom domov se zvláštním režimem, to jsou lidé, kteří jsou postiženi stařeckými nebo jinými demencemi. A v zásadě se dá říct, že tato skupina postupně vytlačuje tu klasickou skupinu seniorů. Práce v tom domově důchodců je extrémně náročná, zejména pro pečovatelky. Pečovatelky dělaly podle tabulek MPSV za méně, než kolik činila minimální mzda. To je prostě neuvěřitelné, že když my tady, nebo ministerstvo rozhodne o navýšení např. minimální mzdy, tak se to okamžitě neprojeví do platových tabulek. Takže když já jsem navýšil pečovatelkám jejich plat na úroveň minimální mzdy, tak jsem za to byl potrestán odebráním odměn. Myslím si, že to stálo za to, že se podařilo alespoň ty pečovatelky udržet.
Zkuste si představit, jak je práce pečovatelek nesmírně náročná a těžká. Musí pohybovat většinou nemobilními lidmi, kteří jsou těžcí. Musí obstarávat všechny jejich potřeby. Musí je přebalovat, musí je krmit. Střídají se tam ve dne v noci. Na noc tam na jedno zařízení, na jeden dům zůstávala pouze jedna jediná pečovatelka, protože víc jsme nebyli schopni finančně pokrýt. Nemohli jsme je tam nechat dokonce ani ve dvou. Stále více těchto klientů vyžaduje zdravotnickou péči. Zdravotnickou péči nemohou vykonávat pečovatelky. To znamená, musíme tam mít zdravotnický personál, rozumějte zdravotní sestry. Jejich platy odpovídají tabulkám, které nejsou od MPSV, ale od Ministerstva zdravotnictví. Ve zdravotnictví jsou platy mnohem vyšší, takže ty sestry jsou lépe honorovány. Ale co je nám to platné v té realitě, když víme, že máme nedostatek pracovních sil na trhu? Když vidíme, jak ve všech ostatních odvětvích rostou mzdy a platy v tomto odvětví, které je tak důležité, při stárnoucí generaci a její závislosti na péči, ať už domácí, nebo ústavní, tak ty platy prostě zamrzají anebo jsou naprosto nedostatečné a neodpovídající? Na pokrytí mezd zdravotnického personálu v podstatě nebyly prostředky vůbec nikdy. Jestliže se dneska zdravotnická zařízení přetahují o zdravotní sestry, o zdravotní personál obecně, nemocnice soukromé nebo krajské nabízejí při náboru poměrně vysoké částky, ty sestry si můžou vydělat poměrně slušné peníze, pokud jsou v režimu služeb, tak odcházejí z těchto sociálních zařízení. To znamená, vede to zase k tomu, že se zatěžuje záchranka, že se zatěžují nemocnice. Protože jestliže ten domov důchodců nemůže některé ty úkony udělat prostě proto, že mu to zakazuje zákon, tak musí povolat záchranku a musí toho člověka nechat odvézt do nemocnice. To je strašně drahé. A není to ani lidsky důstojné.
Takže to jsem vám chtěl jenom říct, abyste pochopili, jak ta situace prostě funguje.
A druhá část vystoupení bude politická, ale nikoliv stranická. Já se domnívám, že je extrémně nezodpovědné od nás a od ministerstva, abychom tady od zeleného stolu prostě rozhodli o navýšení platů v jakékoliv sféře. A teď mluvím o rozhodnutí, teď nemluvím o slibech, jako jsme třeba debatovali učitele, kterým to bylo slíbeno, ale ještě to nebylo rozhodnuto. O těch pracovnících v sociálních službách bylo rozhodnuto a nemáme na to rozpočtové krytí? Pak se tedy, milé kolegyně a kolegové, chováme sami velmi nezodpovědně a vláda se chová velmi nezodpovědně. A toto nemá politický podtext, já do toho netahám stranickost. Říkám, že jestliže vláda rozhodla o navýšení platů v sociální sféře, a z dobrých důvodů, protože prostě ta sociální sféra se nám vylidňuje a není personál, který by tu práci dál chtěl vykonávat a mohl vykonávat, tak potom je tedy velmi nezodpovědné a v podstatě trestuhodné, jestliže na to nemá vyčleněné finanční prostředky.
Takže bych z tohoto místa chtěl poděkovat kolegovi Kaňkovskému, který si s tím dal tu práci, předložil tady pozměňovací návrhy, které považuji za dobré, určitě pro ně budu hlasovat, a byl bych velmi rád, kdybyste je podpořili též a kdyby ministryně financí našla v tom rozpočtu prostředky, o kterých bylo rozhodnuto. Není možné to převalovat dál na kraje a obce. Jak jsem vám vysvětlil, nejsou všechny situace stejné. Mluvím o konkrétních případech v pohraničí, kde ta zařízení dlouhodobě po desítky a desítky let historicky stojí na území vesnic, které se samy potýkají s rozpočtem. Od těch není možné očekávat žádný příspěvek. A ten kraj taky na to nemá. Vysvětlil jsem vám, jak vlastně to financování probíhalo po třetinách.
Co je zajímavé, ten domov důchodců, o kterém hovořím, měl 70 lůžek, měl 70 klientů, venku stála fronta další stovky. Normálně v pořadníku, na který se nikdy nedostalo. Protože byli upřednostňováni klienti, které nám posílali z LDN. Prostě lidé, kteří byli opravdu v zoufalém stavu jak zdravotním, tak sociálním, a prostě ta LDN si je tam podrží tři měsíce, pak je vyhodí na ulici. Když mají štěstí, tak je znovu vezme na tři měsíce a po těch šesti měsících, protože nemůže jinak, po těch šesti měsících je nechá na ulici. To znamená, ti lidé končí potom v takovýchto ústavech, v domovech důchodců a v domovech se zvláštním režimem. A tam nám dělají prostě děvčata za minimální mzdu, když mají ředitele, který se vzdá odměny proto, že jim na tu minimální mzdu prostě přidá, protože ani tabulky, které jdou z Ministerstva práce a sociálních věcí, nestíhají vlastně ten vývoj navyšování, o kterém tady bylo rozhodnuto. ***