(15.10 hodin)
(pokračuje Bauer)
Víte, to, že je systém financování sociálních služeb v naší zemi v ohrožení, to pro ty z vás, kteří se tomu dlouhodobě věnují, není žádná nová informace, protože mimo jiné i na sklonku loňského roku, kdy jsme schvalovali a projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2019, tady velmi fundovaně hovořili mnozí poslanci nebo poslankyně. Musím říci, že nejenom z mé strany byly předloženy pozměňující návrhy, které významným způsobem měly posílit financování sociálních služeb, a já tedy jenom připomenu, že i já sám osobně jsem navrhl posílit financování systému sociálních služeb o 929 milionů korun, mimo jiné tedy na úkor dávek v hmotné nouzi. Bohužel tento pozměňující návrh nebyl přijat, takže z tohoto důvodu mám pocit, že vláda ani příslušné ministerstvo neměly pocit, že ten systém se může v průběhu roku 2019 dostat do nějakého zásadního problému.
Já sám jsem osobně v praxi ve velmi těsném kontaktu s poskytovateli sociálních služeb v mém rodném městě Prachaticích. Velmi úzce spolupracuji s Asociací veřejně prospěšných organizací. Mimo jiné musím říci, že cítím oprávněnou kritiku, že systém financování se dostává do dlouhodobého problému, se kterým se nic neřeší, a nesporně platí to, že potřebujeme systémové a promyšlené změny, které zajistí spravedlivé dělení financí podle skutečné potřebnosti. Mám pocit, možná ten názor dnes po vystoupení paní ministryně změním, že na těchto změnách se zatím dlouhodobě nic moc neděje, ani se na tom nepracuje.
Já si jenom zkráceně dovolím shrnout věci, které jsou ze strany poskytovatelů velmi kritické a které stojí za to, aby tady byly zmíněny.
Za prvé se jedná o problematiku nerovných mezd. Nesporně platí, že úroveň mezd pracovníků v sociálních službách se liší podle toho, jestli pracují v příspěvkové, nebo neziskové organizaci. Platí, že lidé v neziskovkách jsou odměňováni hůře, což je dáno nastavením dotačních titulů.
Druhý okruh problémů se týká potřeby víceletého financování. Tady mi dovolte sdělit, že neziskovky poskytující sociální služby jsou vystaveny logicky permanentní nejistotě, protože peníze získávají vždy pouze na jeden rok, a přitom na jejich činnost nelze nahlížet v žádném případě jako na roční projekty, protože ty projekty jsou kontinuální. Roční financování neumožňuje rozumnou úroveň plánování, což je logické.
Dalším okruhem problémů, který cítím z jejich strany a který by tady měl zaznít, je cyklus financování, který nesporně neodpovídá účetnímu období, a platí, že neziskovky dostávají prostředky až během jara a do té doby žijí v nejistotě a je běžné, že zaměstnanci v prvních měsících roku pobírají jen minimální mzdy.
Posledním okruhem je rozsah poskytovaných služeb. Zde platí, že neziskové organizace poskytují více než 60 % všech sociálních služeb v naší zemi, a v oblasti nepobytových, to znamená terénních služeb, je tento trend a poměr ještě mnohem vyšší.
V neposlední řadě bych chtěl také říci, že jsem jihočeský poslanec, prostě všichni jsme odněkud, a musím říci, že samotný Jihočeský kraj se potýká s problémem financování a v našem případě nedostatek finančních prostředků se pohybuje přibližně na úrovni 400 milionů korun.
Závěrem, vážené kolegyně a kolegové. Já bych si velmi přál, aby se nejen díky té diskusi, která tady probíhá nebo ještě bude probíhat, a díky případným usnesením, která asi budou navržena, vláda České republiky skutečně probrala a začala řešit systém financování sociálních služeb, který je, já už jsem to dneska několikrát zopakoval, podle mého názoru v ohrožení. Také bych si přál, aby si členové vlády znovu přečetli programové prohlášení, které tady mám k dispozici, hlavně stránku 9, kde jejich představa o financování sociálních služeb je velmi detailně popsána, a aby se také tomuto programovému prohlášení opětovně nezpronevěřili.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní jedna omluva, resp. zrušení omluvy. Pan poslanec Mikuláš Peksa ruší omluvu do konce jednacího dne a je již v sále a bude do konce jednacího dne.
Nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Mariana Jurečku a připraví se paní poslankyně Golasowská. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, pana ministra zdravotnictví tady teď nevidím, děkuji za možnost tady dnes diskutovat o tomto problému, i když bych byl raději, aby tento problém byl vyřešen.
Nicméně mám pocit, že bohužel tato vláda raději vyřeší slevu jízdného pro studenty a pro seniory místo toho, aby se věnovala tomu, kdo bude opravdu schopen se postarat o lidi, kteří jsou vážně nemocní, kteří umírají, kteří potřebují podanou ruku v nouzi. Tak to na mě působí v situaci, kdy se ví už od loňského roku, že tady není dostatek finančních prostředků pro ty, kteří poskytují sociální služby lidem bez rozdílu věku, pohlaví, kteří jsou prostě v těžké životní situaci, pomáhají rodinám zvládnout péči o umírající lidi.
My jako KDU-ČSL jsme navrhovali v loňském roce zvýšení v rámci schvalování státního rozpočtu. Bylo to tehdy odmítnuto a naprosto řekněme symbolický návrh o zvýšení o 200 milionů korun z dílny komunistů tady prošel. Ale už tehdy se vědělo, že to není dostačující.
Paní ministryně tady argumentovala tím, že jsou tady rozpočty a finanční prostředky krajů, měst a obcí, aby se také více zapojily. Mně tak odpověděl i pan premiér, když jsem se ho na to ptal ve své interpelaci. Ale má to jeden zásadní háček. Myslím si, že ani Ministerstvo práce a sociálních věcí nedisponuje analýzou, která by byla schopna říci, kde, ve kterých lokalitách jaké typy sociálních služeb jsou potřebné z hlediska demografie, zdravotního stavu obyvatel a podobně, protože pak by nemohli takto paušálně říkat, že tam jsou prostředky. Protože jsou evidentně obce, které mohou být v takzvaně strukturálně postižených regionech, malé obce s hodně místními částmi, které prostě mají jinou demografickou strukturu tím, že tam dochází k vylidňování, je tam větší procento starších lidí, kteří tyto služby potřebují více, a není fér vůči těmto obcím říci paušálně " vy to dofinancujte", když dost často tyto obce nejsou schopny financovat ani základní potřeby, jako je třeba územní plán obce, který mají mít.
To prostě není řešení problémů a znalost situace, která panuje v mnoha částech České republiky. Není to zodpovědné ani vůči těm poskytovatelům, kteří tyto služby zajišťují. Protože jaký oni mají právní rámec a nárok na to, aby přišli za hejtmanem, za starostou, primátorem, a řekli "my na vašem území, ve vaší obci, městě, poskytujeme tuto a tuto službu tolika a tolika lidem, nemáme na to finanční prostředky, které nám nevykryl příspěvek, který je z Ministerstva práce a sociálních věcí, dofinancujte nám to"? Ten nárok na to není. Je to dobrovolné. Pokud je osvícený starosta, zastupitelstva o tom rozhodnou a dnes ty finanční částky dají. Ale zdaleka ne vždy a všude se takto zodpovědně ten starosta či to zastupitelstvo zachová.
Pak je zde druhý problém. Logicky se tito představitelé obcí také ptají: A v jakém rozsahu tady poskytujete tyto služby, když žádáte po nás peníze? A komu? Opět - bílé místo na mapě legislativy, protože správně takovou informaci poskytovatel nemůže tomu starostovi sdělit. A já zase chápu starostu, který, když má rozhodnout o tom, že vydá nějakou část z rozpočtu, chce vědět proč, a jaký je ten důvod. To je první velký problém.
Další. Dnes tady na bedra krajů padají mnohé jiné výdaje, které musí financovat. Vyčíst tady a argumentovat navýšením příjmů krajů z rozpočtového určení daní - ono to zní strašně pěkně, ta čísla, ale podívejme se, že dneska kraje mají problém ufinancovat samotná zdravotnická zařízení. Jsou kraje, které tady mají ve stamilionech korun ztrátu. Jsou kraje, které nejsou schopny zafinancovat investice do silnic druhých a třetích tříd, do mostů, do věcí, které se týkají bezpečnosti občanů, ale v jiné části spektra života. Takže alibisticky říci "vy, milé kraje, zaplaťte to", to prostě takhle úplně nejde.
A mezitím pan premiér je schopen veřejně slíbit, a tedy dát jasný vzkaz i těm zaměstnancům v sociálních službách, že se jim zvýší platy a mzdy v letošním roce o 7 %. A když se podíváme na rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, tak ten meziročně vzrostl o 12,9 %, ze 489 miliard na 552 miliard, ale rozpočet vyčleněný na financování sociálních služeb vzrostl pouze o 4,2 %. Nějak těch 7 %, která byla slíbena z úst pana premiéra, k těm lidem nedoputovalo. ***