(14.50 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Paní ministryně tady zmiňovala některé další finanční částky, které byly alokovány, které Ministerstvo práce a sociálních věcí do sociálních služeb dává. Já to nechci zpochybňovat. Ale je potřeba si uvědomit, že skutečně fakt, že došlo k navýšení tarifních platů, že došlo k navýšení zvláštních příplatků a že na toto navýšení nebyla dána ze státního rozpočtu dostatečná alokace, je nezpochybnitelný. Poskytovatelé to mají propočítané a v tuto chvíli napříč republikou apelují na vládu s tím, že jejich finanční prostředky jim budou stačit na provoz do září tohoto roku.
To znamená, já se chci zeptat, jestli vláda má to srdce, že dopustí, aby došlo k redukci některých typů sociálních služeb v krajích na podzim tohoto roku. Je potřeba si uvědomit, že primárně, pokud budu poskytovatelem sociálních služeb, tak nebudu mít příliš mnoho řešení na stole. Pokud budu poskytovat pobytové i ambulantní složky a terénní služby, tak samozřejmě v prvé linii sáhnu na ty terénní a ambulantní služby. Co to bude znamenat v praxi? Odnesou to rodiny, které většinou 24 hodin pečují o svého blízkého. Pečují o něj velmi obětavě a samozřejmě využívají k tomu terénních sociálních služeb, protože často by to jinak nevydržely. Ale pokud nedojde k dofinancování sociálních služeb, tak tento druh péče bude v krajích omezen.
Co může nastat dále? Tou další alternativou pro poskytovatele sociálních služeb je omezit preventivní programy. To znamená omezit provoz občanských poraden, sociálně aktivizačních služeb a různého typu poradenství. Pokud si dnes připouštíme, a už jsme to tady opakovaně řešili, že máme dneska více než 800 tisíc lidí v dluhové pasti, tak se ptám, kdo přebere odpovědnost za pomoc těmto osobám. Opět se ptám, jestli vláda a vládní koalice má to srdce tyto lidi vydělit a říci jim: bohužel, poslední čtvrtrok roku 2019 služby, které jste doposud využívali, funkční nebudou.
Proto jsem rád, že ta diskuse tady dneska může proběhnout, a já bych v rámci té diskuse chtěl požádat vládu o stanovisko, jak je připravena řešit tuto situaci. Paní ministryně řekla, že je připravena sednout za společný stůl s poskytovateli a se zástupci krajů. To samozřejmě oceňuji. Ale je potřeba vidět i ten časový horizont a také je potřeba vidět politické stanovisko vládní koalice, zda skutečně je připravena dofinancovat sociální služby ve výši 2,1 miliardy korun.
Také tady padly údaje o tom, že kraje se stále málo podílejí na financování sociálních služeb. Tady si dovolím s paní ministryní nesouhlasit. Obecně je doporučováno, že by se měly kraje podílet někde kolem 20 procent. Situace v některých krajích nedosahuje této částky. Nicméně není pravda, že by se všechny kraje podílely pouze 10 procenty. A na to ty statistické údaje existují. V mém mateřském kraji, Kraji Vysočina, kde mimo jiné schází na tento rok 220 milionů korun, a to patříme mezi nejmenší kraje, v mém mateřském kraji se pohybuje ta částka spolufinancování někde kolem 19 procent. Takže já nesouhlasím s tím, že by se kraje nepodílely.
A pak je potřeba se také podívat na další součásti, které jsou v souvislosti financování sociálních služeb. Sociální služby pak potřebují také materiálně-technickou základnu. A my dobře víme, že ze strany státu se nedostává financí na investiční činnost. Opakovaně jsme tady řešili ten ISPROFIN na právě financování nových kapacit či rekonstrukcí. A víme, že ta alokace, která se tam pohybuje někde kolem půl miliardy, a letos je to významně méně, je několikanásobně menší než ty požadavky. Na Ministerstvo práce a sociálních věcí běžně bývají požadavky za více než 2 miliardy korun právě na rekonstrukce a nové kapacity v sociálních službách. A tuto činnost státu nahrazují kraje, které poměrně hojně investují do svých sociálních služeb právě v té investiční oblasti. Samozřejmě doposud to bylo velmi často za podpory evropských fondů. Ale je potřeba si uvědomit, že tato podpora už v této chvíli víceméně končí. To znamená, to je další aspekt, který je potřeba si uvědomit. A já nesouhlasím s tím, že by tíha toho dofinancování měla být pouze na krajích a obcích.
A pak je tady ještě jeden aspekt, o kterém je potřeba se zmínit, a to už se dostávám k těm dlouhodobým záměrům, a to je zdravotní složka sociálních služeb. My dobře víme, že sice v posledních letech, a to oceňuji, byly navýšeny platby na domácí zdravotní péči i na zdravotní a ošetřovatelskou péči v pobytových službách. Nicméně stále je to výrazně pod náklady, které tyto služby mají. Pokud nedojde k dofinancování i této složky, a to už je samozřejmě spíše na pana ministra zdravotnictví, tak reálně hrozí, že zdravotní sestry z těchto typů služeb odejdou, protože v tuto chvíli došlo přece jenom k navýšení v lůžkových zařízeních nemocničního typu, to je samozřejmě dobře, ale ty zdravotní sestry ze sociálních služeb budou utíkat.
To znamená, to jsou další věci, které je potřeba v této souvislosti řešit. A to je můj další dotaz nebo námět směrem k vládě, jak je vláda připravena systémově řešit dlouhodobé problémy ve financování sociálních služeb. To znamená, směřuje to k novele zákona o sociálních službách, o které zde hovořila paní ministryně, a já pevně věřím, že s jejími obrysy budeme seznámeni v rámci jednání výboru pro sociální politiku. Ale týká se to také valorizace plateb právě za domácí zdravotní péči a za zdravotní péči v pobytových sociálních službách.
Takže na závěr mi dovolte apel směrem k vládě, aby nás vláda seznámila s jednoznačnými i časově ohraničenými kroky, které udělá k dofinancování sociálních služeb v roce 2019, a dále, jaké má připravené systémové kroky k tomu, aby došlo ke změně financování sociálních služeb, nejlépe v modelu víceletého financování, což by měl být cíl, ke kterému bychom měli směřovat, jakým způsobem narovná deficit v platbách za zdravotní výkony a jakým způsobem bude dál bojovat proti personální decimaci, kterou v sociálních službách zažíváme.
Znovu chci zopakovat, že my tady bojujeme samozřejmě za platy pracovníků v sociálních službách, protože víme, že si to zaslouží. Ale ta rovnice je úplně jednoznačná. Pokud nebudeme mít dobře zaplacené a motivované pracovníky v sociálních službách, odejdou nám. Dneska ty možnosti, kam odejít, mají. Pokud nebudeme mít pracovníky v sociálních službách, v prvé fázi nám zkolabují některé typy terénních a ambulantních služeb a v další fázi samozřejmě budeme mít problémy i v těch pobytových službách.
Děkuji vám, kolegyně a kolegové, za pozornost a věřím, že se členové vlády i za Ministerstvo financí, za Ministerstvo práce a sociálních věcí a za Ministerstvo zdravotnictví k této problematice vyjádří a představí nám plán, alespoň ten krátkodobý, jak dofinancují sociální služby pro rok 2019. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji a nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám řadu přihlášených poslanců a poslankyň. Takže jako prvního vyzývám, aby se ujal slova pan poslanec Petr Beitl a připraví se opět pan poslanec Vít Kaňkovský. (Poslanec Kaňkovský naznačuje, že přihlášku stahuje). Ano, vy stahujete, takže následně se připraví pan poslanec Jan Bauer. A já prosím Poslaneckou sněmovnu o klid, aby bylo slyšet, co pan poslanec říká. Tak, prosím.
Poslanec Petr Beitl: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, já bych se chtěl připojit k požadavkům Asociace krajů a všech poskytovatelů sociálních služeb k navýšení dotace na sociální služby ve výši více než 2 miliardy korun. Paní ministryně tady mluvila o tom, jakým tempem stoupají náklady na sociální služby, ale asi všichni si uvědomujeme, že tento trend nás v následujících letech bude provázet neustále a je potřeba udělat to, o čem mluvil doktor Kaňkovský, naplánovat si financování těch služeb v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu, tak aby ten systém neprocházel permanentní krizí a organizace necítily permanentní pocit ohrožení.
Já jsem minulý týden seděl na sociálním výboru Libereckého kraje s představiteli mnoha organizací a z jejich úst bylo avizováno všechno možné, jenom ne klid a jistota nějaké budoucnosti, aby se mohly soustředit na ten hlavní předmět svého podnikání.***