(11.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
K emisním částečkám, které zabíjejí, patří saze, kouř nebo prach. Ty se pak spolu s kyslíkem dostanou do těl lidí a mohou způsobit zdravotní potíže. Čím menší částečky jsou, tím hlouběji se do lidského organismu dostanou. Ty menší se skrze plicní vaky dostanou do krevního oběhu, kde mohou zvyšovat krevní tlak a vytvářet krevní sraženiny. Po čase tak může jejich přítomnost v krvi vést k mrtvicím a infarktům. Nebezpečné mohou být částečky i pro mozek. Pokud se dostanou až k němu, způsobí, že mozek rychleji zestárne, kognitivní funkce jsou sníženy a výsledkem může být i onemocnění Alzheimerovou chorobou. Hodnota menších částeček v Česku byla v roce 2016 vypočítána na 17,3 mikrogramu na metr krychlový. Bezpečný limit tedy překročila o 7,3 mikrogramu. Nejhůře v měření dopadl Bruntál, Kroměříž a Šumperk. Pokud by se povedlo dostat tuto hodnotu na bezpečnou úroveň, mohla by se doba dožití Čechů prodloužit o 8,5 měsíce.
Emisní náročnost hospodářství byla v roce 2016 o 66,5 % vyšší než průměr členských států Evropské unie. Je to dané mimo jiné také povahou naší výroby. Jsme prostě ekonomická kolonie, takové smetiště, kam se posílají nejen druhořadé potraviny a zboží, ale také se sem přesouvá špinavá výroba. Není to jen ukázka přístupu západních firem, ale i naše. Nějak jsme si tady na tu naši ocel a uhlí zvykli. Bohužel je to jako s AIDS. Dá se s tím žít až do smrti, ale ta přijde daleko rychleji. A vlády i my jako parlament bychom měli na problémy reagovat.
Protikuřácká lobby tady prosadila plošný zákaz kouření, které zabíjí daleko méně lidí než smog a prach, které jsou zřejmě hlavní příčinou rakoviny plic, dokonce i u mnoha kuřáků. Teď bychom tedy mohli spojit síly a řešit skutečný problém, který opravdu zabíjí.
Ve světě se osvědčuje několik metod. Je to v prvé řadě takzvaná uhlíková daň na všechny produkty, které spalováním produkují emise a nebezpečné zplodiny. Je to také systémová podpora změny třeba lokálního vytápění. Kotlíkové dotace, které se dostanou pouze na pár vyvolených, to nejsou. Každý, kdo je ochotný stát se například energeticky nezávislým například pomocí fotovoltaiky, větrné elektrárny anebo jinak, by měl mít nárok na podporu investice do technologií, které mu to umožní. Mluvím samozřejmě o rodinných domech a tak podobně. Vždyť například všechny rodinné domy by mohly být ihned energeticky soběstačné. Jen je třeba k tomu majitele motivovat. A ihned bychom ušetřili nový blok Temelína a za méně peněz. V rodinných domech přitom žije přes 43 % domácností. Úspora, která se tu nabízí, je v řádu milionů megawattů ročně, přičemž do výhod můžeme započítat i úspory za výstavbu a údržbu elektrického vedení anebo ztráty přenosové soustavy nebo ztráty v přečerpávacích elektrárnách. A mít elektřinu zdarma, není to sen všech našich občanů?
Pokud jde o klima, nejde jen o dopravu a energetiku. Málokdo ví, že zvyšování obsahu organických látek v půdě snižuje obsah oxidu uhličitého v ovzduší a samozřejmě zvyšuje schopnost půdy vázat tolik potřebnou vodu. Problém je, že nám tu chybí skutečně koncepční analýza stavu s návrhem systémového řešení, které není jednoduché, ale obsahuje stovky dílčích změn od výsadby lesů přes ochranu a zlepšování půdy až na omezení spotřeby uhlí a ropných produktů.
Bohužel my v České republice se radujeme, že Volkswagen k nám přesune končící výrobu aut se spalovacími motory, zatímco v Asii nebo Latinské Americe je už standard, že ve městech jezdí elektrotaxi a elektrické vozy na rozvoz zboží, a Čína za pár let končí definitivně se všemi spalovacími motory. Američané dokonce zkoušejí vyvíjet motorky na dřevoplyn. Jen u nás se uklidňujeme mýtem, že ropa a uhlí nám vystačí na věky. Bohužel, vlak s nejnovějšími trendy nám už dávno ujel. A marně hledám zemi, která by na tom byla hůř, protože popravdě čínská solární osvětlení, a to veřejná i v chatrči, už mají domorodci v africké nebo jihoamerické džungli.
Od vlády bych proto očekával alespoň návrh nějaké prvotní strategie, jak se dopracujeme skutečné změny, která nastartuje zlepšování energetické náročnosti, snižování emisí a podobně. Tuto strategii však není vláda hnutí ANO a ČSSD schopna předložit. Dílčí nápady, jako jsou už zmíněné kotlíkové dotace ve vybraných krajích pro pár lidí, co si vystojí frontu, tím systémovým řešením prostě nejsou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Okamurovi. Nyní s přednostním právem ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Ještě než jí udělím slovo, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny od 13.30 hodin do konce jednacího dne - poslankyně Lucie Šafránková. Paní ministryně, prosím, máte slovo.
Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Děkuji. Dobré dopoledne, pane předsedající. Vážené paní poslankyně a páni poslanci, já bych za Ministerstvo průmyslu a obchodu jen ráda možná doplnila některé informace, které tady již přednesl pan vicepremiér Brabec, ministr životního prostředí.
Jednak Ministerstvo průmyslu a obchodu je zcela zodpovědné a má ve svých kompetencích takzvaný národní klimaticko-energetický plán. Tento národní klimaticko-energetický plán vytváří Česká republika jako součást celého evropského klimaticko-energetického plánu, kdy z Evropské komise byly nastaveny základní cíle pro Evropskou unii jako celek. My v tom našem národním klimaticko-energetickém plánu jsme zanalyzovali a nastavili pravidla tak, abychom byli schopni v jednotlivých oblastech, kterých se plán dotýká, dosáhnout cílů, kterými by měla Česká republika přispět k těm evropským cílům. Tento plán byl poslán do Evropské komise, ale zároveň není ještě ani uzavřena naše interní národní diskuse nad tím plánem. Diskutujeme jednotlivé položky se všemi zainteresovanými subjekty, kterých se jednotlivé oblasti dotýkají.
Tento národní klimaticko-energetický plán bude zároveň základem aktualizace státní energetické koncepce, která je také v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Státní energetická koncepce je strategický dokument, jehož poslední aktualizace je z roku 2015, a já bych tady chtěla podotknout, že je to jeden ze strategických dokumentů, nad kterým byl jakýsi politický konsenzus napříč politickým spektrem. Tento dokument nám zároveň určuje energetický mix do roku 2040. V rámci toho energetického mixu počítáme s úbytkem energie vyráběné z fosilních paliv a počítáme také s tím, že tento úbytek by měl být nahrazen rozšířením zdrojů energie jaderné. Asi bychom tady na téma rozšíření jaderné energetiky mohli vést diskusi poměrně hodně dlouho, nicméně je to jedna z částí, kterou my jako vláda a i Česká republika považujeme za zcela komplementární náhradu za fosilní paliva.
Součástí energetické koncepce je také zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Pokud se týká podílu obnovitelných zdrojů, Česká republika vlastně už dnes, pokud se týká evropských plánů do roku 2020, naplňuje ten podíl, který máme jako závazný pro rok 2020. Pokud se budeme bavit o podílu do roku 2030, máme připravena taková opatření, abychom se vyrovnali s těmi cíli, které, předpokládám, budeme mít dojednány v rámci Evropské komise. Říkám, že předpokládám, protože zatím v rámci Evropské komise a pro Českou republiku není žádný konkrétní závazný cíl, je tady jenom ten evropský, a jednotlivé země si dneska stanovují své vlastní cíle, kterými se na tom celkovém evropském cíli chtějí podílet. A je tedy otázkou dalšího jednání v Evropské komisi, abychom cíle, který jsme si nastavili, 20,8 % podílu obnovitelných zdrojů, potom dosáhli.***