(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní paní poslankyně Eva Fialová, připraví se paní poslankyně Červíčková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem moc ráda, že dnes můžu na této půdě projednávat novelizaci zákona takzvané manželství pro všechny. Je vidět, že naše společnost dospěla k velice průlomovému kroku a je připravena na to, aby již nedocházelo ke kastování nás všech.
Zaznělo zde mnoho důvodů pro i proti, a proto je nebudu opakovat.
Při debatách, proč podporuji tuto novelu, jsem se často zamýšlela, co je doopravdy mým osobním motivem. Ani na okamžik jsem nezaváhala a podpora této změny mi přišla automatická a logicky správná. Při rozhovorech zaznělo mnoho osobních příběhů, které ve skutečnosti proplétá vždy velice podobná nit a osobní příběh. Každý náctiletý, který zjistí, že má v oblibě stejné pohlaví, prochází velice těžkým obdobím: nejprve srovnání sám se sebou, dále přijetí nebo nepřijetí rodiny, přijetí svými blízkými, okolím a celou společností. Již od brzkého věku si jsou vědomi toho, že nebudou moci vyjádřit lásku svému partnerovi rovně jako muž a žena. V případě, že se rozhodnou pro registrované partnerství, vědí, že tento úkon mohou učinit pouze na 14 místech v republice a tento úkon nebude důstojný vůči tak hlubokému vyjádření lásky dvou lidí. Často očekávání tohoto aktu předchází vyzvednutí pořadového čísla stejně tak, jako když si jdeme vyzvednout balík na poště.
Dalším faktorem jsou odborné studie, které poukazují na to, že dítě vychovávané v barevné rodině není nijak traumatizované. Naopak, vnímá lásku od obou rodičů. A šťastné a milované děti by měly být naší prioritou.
Ale ani tento argument není mým osobním motivem. Ten je jednoduchý - a tím je možnost volby. Každý heterosexuální pár má možnost volby, zda dobrovolně vstoupí do manželství, zda budou mít děti nebo ne. Lesby a gayové tuto možnost nemají. Jsou naší společností a našimi současnými zákony škatulkováni do určité skupiny a předurčeni k tomu, jaké mají mantinely a kde je jejich místo. Proto vyzývám, dejme všem možnost volby a vzkaz našim teenagerům, že jejich vrozené orientace jsou společensky přijímány a jejich budoucnost bude založena na rovnosti práva bez škatulek a zákonně legitimizována.
Původně jsem v tomto okamžiku chtěla skončit své vystoupení a nechat na vaší volbě, zda ano, či ne. Ale díky velice čerstvé zkušenosti bych se s vámi ráda podělila o jeden příběh. Tuto neděli jsem se dozvěděla, že jeden z mých homosexuálních kamarádů zemřel. Zemřel náhle, nikdo to nečekal. Asi před 14 dny mu praskla aorta. Nikdy neuznával, že by někdy vstoupil do registrovaného partnerství. Vždy tvrdil, že se nenechá registrovat jako pes nebo známka. Nikdy netoužil po dětech. Měl vždy hodné a laskavé srdce. Vyrůstal v dětském domově, a tak jak jemu chyběla v životě láska, tak ji uměl plnými doušky rozdávat. Posledních pár let žil s partnerem, který má diagnostikovanou psychickou poruchu. V jeho nejtěžších chvílích stál při něm a nikdy v životě by ho neopustil pro malichernost. Až jeho smrt je rozdělila. Vzhledem k tomu, že nikdo netušil, že toto může nastat, nestihl napsat poslední závěť, ač o ní posledních pár měsíců mluvil. Zemřel v nemocnici a nikdo neměl nárok na vyzvednutí jeho osobních věcí, které jsou součástí dědického řízení. Přítel samozřejmě zkolaboval a nebyl schopný určit, komu, kdo a kam má zavolat, aby nás o této smutné zprávě informoval. Ani nebylo kde pátrat, protože veškerý telefonní seznam zůstal v telefonu mezi osobními věcmi v nemocnici. Jak už jsem zmínila, Pavel vyrůstal v dětském domově, a zda se nalezne dědic, to nikdo netuší. Zda bude mít jeho přítel nárok zůstat v bytě, také ne. Vše by mohlo být jiné, kdyby i v takto těžké situaci bylo možné mít uzavřený sňatek páru stejného pohlaví, protože jak je vidět, tak současné registrování partnerství není volbou - a teď se omlouvám za to přirovnání - je náplastí na prasklou aortu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Evě Fialové a budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Červíčkové. Připraví se paní kolegyně Melková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Monika Červíčková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás tímto požádat o zamyšlení se nad předkládanou novelou takzvaného manželství pro všechny v širším kontextu. Navrhovaná úprava se totiž netýká pouze členů LGBT komunity. Týká se také jejich rodičů, sourozenců, širší rodiny či přátel. Těm všem přirozeně záleží na tom, aby jejich blízkým byla přiznána nejen stejná práva, ale i důstojnost, jako mají všichni ostatní občané naší země. A jde zcela o legitimní požadavek. Vždyť hned v prvním článku Listiny základních práv a svobod stojí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Jak si ale mohou zachovat důstojnost lidé, kteří podle platné legislativy ve skutečnosti disponují méně právy než ostatní jen proto, že se nezamilovali podle většinového vkusu? Jak se musí cítit jejich rodiče, sourozenci, jejich blízcí? Zkusme se zamyslet opravdu nad jejich pocity také. Životy nás všech jsou občas komplikovanější, než bychom si my přáli. Každý jeden z nás je individualitou a žijeme v mnoha aspektech odlišné životy. Nicméně žádná odlišnost, tedy ani sexuální orientace, by neměla být důvodem k diskriminaci v právech.
Přijetí této novely slibuje umožnit lidem z LGBT komunity požívat stejných práv a zároveň i dosáhnout stejné úrovně partnerského uspořádání jako nám všem ostatním. A to mi přijde velmi důležité. Chci vás proto požádat, abyste tuto novelu nezavrhli hned na samém počátku, a to nejen s ohledem na její lidskoprávní rozměr, ale zejména kvůli možnosti zlepšit postavení nemalé skupiny našich spoluobčanů. Děkuji za vaši vstřícnost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Červíčkové. Nyní paní poslankyně Melková, připraví se paní poslankyně Richterová. (Hlasy z pléna upozorňují na nepřítomnost poslankyně Melkové.) Není, tak v tom případě její přihláška propadá na konec přihlášek. Paní poslankyně Richterová, připraví se pan kolega Řehounek. (Hlasy z pléna upozorňují na nepřítomnost poslankyně Richterové.) Také není, také propadá její přihláška. Nyní máme tedy přihlášku pana poslance Řehounka. Je tady, ano. Není omluven. Já vím, že teď jsem vzal ty přihlášky velmi rychle, takže posečkáme. Připraví se pan kolega Valenta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane předsedající, děkuji za tento velmi rychlý průběh. Nevzal jsem si ani brýle, takže snad to zvládnu. Já mám připravený jenom velmi krátký příspěvek. Jak tady říkala moje kolegyně, vaším prostřednictvím, Pekarová, že ona došla jakoby ke změně názoru týkajícího se tedy toho prvního sněmovního tisku, tak já jsem přesvědčen, že 99 % z nás, a možná si troufnu říci 100 %, je už pevně rozhodnuto, jak bude hlasovat... (Poslanci Řehounkovi přinesl kolega brýle.) Děkuji. ... jak bude hlasovat. ***