(15.10 hodin)
Poslanec Pavel Plzák: Dobré odpoledne, děkuji za pozornost, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já reaguji faktickou poznámkou na tu tabulku, která nám tady byla vyjmenována. Mně tam chyběl jeden podstatný rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím. A velmi důležitý. Manželé spolu mohou zplodit potomstvo, registrovaní partneři nemohou zplodit potomstvo. A co s tím budeme dělat?
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická, pan poslanec Výborný.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Chtěl jsem jenom kratičce reagovat na ten výčet, který tady zazněl. To všechno je pravda. Ano. Ale otázka toho, kde mají registrované páry uzavírat registrované partnerství, zda mají mít k tomu nárok na dva dny dovolené, otázka řešení vdoveckých důchodů, otázka řešení společného jmění, to všechno, dámy a pánové, to všechno bylo obsahem návrhu, který tady předkládal můj ctěný kolega Patrik Nacher, který tady sedí tamhle v lavici, a když se o něco podobného pokusil, tak se setkal doslova s šikanou ze strany LGBT komunity, protože se zjevně ukázalo, že to není to, oč tady usilujeme. Čili jsem trošku zklamán tímto přístupem. On o tom možná bude hovořit sám, protože avizoval i tady veřejně říkal, že něco podobného chce připravovat, a ukázalo se, že to vůbec není cílem toho, co předkládá druhá skupina poslanců. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Dovolte mi přečíst jednu dodatečnou omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Maxová od 15.30 do 16.00 hodin z pracovních důvodů.
Ještě je tu jedna faktická poznámka, a to pan poslanec Kopřiva.
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych možná uvést na pravou míru jenom tu skutečnost, že ne nutně všechny heterosexuální páry mohou mít děti a ne všechny je mají. A také jim vlastně nezakazujeme uzavírat svazek manželství. Na druhou stranu bych byl rád, aby zákony odpovídaly realitě. A ta realita zkrátka taková je, že ty takzvaně duhové rodiny existují. Jsou stejnopohlavní páry, které děti vychovávají, ty děti chtějí být vychovávány v těchto rodinách. Ono se to stane tak, že ti partneři mají třeba dítě z předchozího manželství. Nebo si zkrátka to dítě jeden z nich přisvojí, což už teď je možné.
Každopádně předkladatelům novely občanského zákoníku jde o to, aby skutečně institut manželství, kterým stát garantuje nějaká práva a vymáhá nějaké povinnosti po těch lidech, který se rozhodnou spolu žít, tak aby tento institut mohl být aplikován na všechny občany bez rozdílu. Stejně tak jako všichni platíme stejné daně, my chceme, aby i ty stejnopohlavní páry musely dodržovat stejné povinnosti a mít stejná práva, zkrátka z toho důvodu, že už takové rodiny teď existují. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. Mám tu ale další dvě faktické. A jako první pan poslanec Špičák, poté paní poslankyně Kovářová.
Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedo, vážené přítomní, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil jako praktikující lékař, to znamená jako člověk, který má zcela mimořádný autentický v podstatě vhled do lidské společnosti.
Takže za prvé jsou to pacienti, kteří se s tím praktikujícím lékařem radí kompletně o všem - o svých finančních problémech, partnerských problémech, sexuální orientaci. Dále bych nechtěl spekulovat o odlišné psychologii jednotlivých manželství, ale je faktem, že v podstatě gayové směřují, podobně jako ženy směřují stále ještě tradičně do určitých zaměstnání, podobně gayové směřují do určitých zaměstnání, takže je vídáme například dnes více a více v oblasti sester. Máme běžně sestry jako sestry-ženy a sestry jako muže-gaye. A já musím říci, že jsem s nimi denně v kontaktu, a mohl bych říci, že v se podstatě konfrontuji s touto problematikou, ale to by nebylo správné. To není pro mě problematika. Já jsem s touto skutečností zcela sžitý a nenacházím zásadní problémy, které by ospravedlňovaly jakoukoliv odlišnost stejnopohlavních a heteropohlavních svazků. Je zcela jasné - a nezazněla tady slova naprosté většiny psychologů a psychiatrů, včetně například prof. Höschla - že gayové jsou nadáni stejnou schopností citu, stejně stálým citem a schopností budovat svazek, který je v podstatě stejně kvalitní, není naprosto odlišný od heterosexuálního svazku. A to, že nejsou dva stejnopohlavní jedinci schopni plodit děti, to naprosto tady nezpochybňuji, nicméně jsou schopni tyto děti vychovávat a já bych velmi rád, aby se problematika sirotčinců otevřela právě pro tato kvalitní manželství a tito je mohli vychovávat (upozornění na čas) a mohli vychovávat naprosto na stejné úrovni jako svazky heterosexuální.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Další faktická poznámka, paní poslankyně Kovářová.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych reagovala na vystoupení pana poslance Plzáka, který se ptal, co s tím uděláme, když stejnopohlavní páry nemohou plodit potomstvo. A já mu tedy odpovídám. Neuděláme s tím nic, ale co můžeme udělat - můžeme dopřát těm, kteří ty děti zplodit nemohou, aby si je buď mohli adoptovat, nebo osvojit. To za prvé. Oni požadují určitá práva, ale požadují také - nebo respektive jsou ochotni plnit určité povinnosti a to myslím, že je správné. Často se slýchá o tom, co je tradiční rodina. Občanský zákoník říká, že manželství je svazek muže a ženy a je to svazek trvalý, ale ze zkušeností víme, že padesát procent manželství se rozpadá. A já bych na to chtěla reagovat, protože si myslím, že tyto otázky, zda zplodit, nezplodit či podobné, já na to reaguji osobně. Osobně jako matka, tam se to vyřešilo, protože dcera si našla partnera, ale také jako potenciální babička. A já bych chtěla, pokud by se něco takového stalo, že by si moje vnouče našlo stejnopohlavního partnera či partnerku, aby mělo stejná práva, ale také stejné povinnosti.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali pro tuto chvíli faktické poznámky a dostávají se na pořad ti, kteří jsou přihlášeni do řádné rozpravy. Jako první je tam napsán pan poslanec Bauer. Máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji. Hezké odpoledne, pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové. Máme sloučenou rozpravu a já jsem se k tomu předchozímu sněmovnímu tisku číslo 201 již obsáhle vyjádřil v tom prvním čtení, které tady proběhlo již před drahnou dobou, a chtěl bych jenom osvěžit vaši paměť, že jsem navrhl zamítnutí v prvním čtení.
Stejně tak považuji za slušnost, abych se v krátkosti vyjádřil ke sněmovnímu tisku číslo 211, který jsme tady dneska otevřeli. Platí, že v rámci předchozí diskuse jsem se v podstatě vyjádřil i k návrhu na legislativní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. Ve zkratce LGBT osoby podle mého názoru mají právo na svou důstojnost jako každý jiný člověk a také na rovné zacházení. Je to naprosto zřejmé, správné a nesporně nezpochybnitelné. Respekt si ale podle mého názoru aktivisté nezískají tím, že budou útočit na samotnou podstatu rodiny a manželství a směšovat pojmy rovnost a stejnost. Jak už jsem zde dříve uvedl, mohou docílit přesného opaku toho, oč usilují, a bohužel ve výsledku ztratit i to, co již získali. A já se přiznám, že těch práv určitě není málo.
Chtěl bych také říci, že existují země, které ve své ústavě výslovně stanoví, že manželství je svazek muže a ženy a že základem společnosti je rodina. Já jsem si se svými spolupracovníky skutečně dal tu práci, a proto mi dovolte jenom namátkou některé příklady:
"Manželství je založeno na svobodném souhlasu muže a ženy," praví článek 51 ukrajinské ústavy.
"Manželství je dobrovolný svazek mezi mužem a ženou," říká článek číslo 46 bulharské ústavy.
"Muž a žena, kteří dosáhli věku, ve kterém jsou způsobilí uzavřít manželství, mají právo svobodně spolu uzavřít sňatek a založit rodinu," říká se v článku 35 arménské ústavy.***