(16.00 hodin)
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já jsem se přihlásil do rozpravy proto, že vidím takovou docela pozoruhodnou souvislost mezi výrokem pana Klause a výrokem pana poslance Roznera. A tahle souvislost mi připadá docela důležitá.
Jestli jsem správně pochopil to, co mínil pan poslanec Klaus, tak on vlastně přirovnal bezmoc této Sněmovny, na kterou se valí evropské zákony, on ji přirovnal k bezmoci našich židovských spoluobčanů, Židovské obce, kteří se shromažďovali tady někde v Praze u Veletržního paláce, když je odváželi do Terezína a pak později do Osvětimi. A mě na tom strašně zaujalo to, že v představě pana poslance Klause zřejmě ti naši židovští spoluobčané byli obětí nějaké cizí moci, která na ně spadla a se kterou se nedalo nic dělat.
Já bych vám rád řekl to, co mě celý život tíží jako docela zásadní věc, a nejsem si jist, jestli to cítí i pan Klaus podobně. Já velice špatně nesu to, že tehdy jsme my, tedy ne já, ale naši předkové, občané, kteří tady žili v této zemi, že jsme to dopustili a že jsme nechali takto naše spoluobčany odcházet do těch lágrů, protože my jsme byli stát, který měl garantovat práva a chránit své občany, a my jsme to nedokázali a vlastně jsme v tom selhali. A namlouváme si, že jsme s tím nemohli nic dělat. Ale já vás upozorňuji, že dnes existuje celá řada prací Timothyho Snydera a dalších, kteří ukazují, jak v Evropě v různých zemích ta schopnost chránit své občany byla různá, byla úplně jiná například v Dánsku a jinde, a proč si tam Němci nemohli dovolit to, co si dovolili na východě. To znamená, to, že my jsme jako stát nebyli dost silní na to, abychom se zastali svých občanů, to umožnilo prostě nejdřív z Ostravy do Niska a pak z dalších částí odvážet pohodlně naše židovské občany, protože my jsme nedokázali tomu čelit.
To znamená, pro mě to není tak, že to byla cizí moc, která tu zasáhla, a nic se nedalo dělat. Pro mě je to celoživotní problém, že jsme se nedokázali svých židovských občanů zastat. A to je odpovědnost, kterou máme. Dokonce ji máme dvojnásobně, pokud jsme poslanci. My vlastně ručíme za dodržování práv, ústavních práv v této zemi, a pokud se to neděje, tak jsme kapitulovali a selhali. To znamená, ta bezmoc, jako si myslím, že nejsme tak bezmocní vůči Evropě, tak si myslím, že nebyla tady taková bezmoc ani vůči tomu, co se tady tehdy dělo. A my bychom si měli klást otázku, proč jsme neudělali víc.
Já vůbec samozřejmě nejsem schopen soudit přesně tu kauzu, která se týká pana poslance Roznera, ale upozorňuji na to, že to, o čem tady jednáme, nebylo řečeno tady ve Sněmovně, ale pravděpodobně někde, policie má podezření, že jeden z nás, poslanec, se dopustil popírání holocaustu, což je vlastně něco, co souvisí s ochranou lidských práv. Pokud se někdo z nás z tohoto sboru něčeho takového dopustí, a přitom jsme to my, kdo máme povinnost hájit své občany, všechny bez rozdílu, a pokud to chce vyšetřit, tak nechápu, že bychom my řekli, že na to policie nemá právo. Tohle je role, kterou my tady plníme. A když chce někdo zjistit, jestli někdo z nás tuto úlohu neporušil, tak bychom neměli bránit tomu, aby se to zjistilo. A říkám to prostě bez toho, že já nevím, jak to bylo, ale je to naše úloha, dokonce bych řekl zásadní, kterou máme vůči všem občanům v této zemi. A pokud jí nechceme dostát, pokud někdo popírá principy, které bychom měli hájit, tak ať se zjistí, jestli je to pravda, nebo ne. Takhle to přece stojí. Proto si myslím, že to, co řekl pan Klaus, je v něčem stejně vážné a stejně vážný problém jako to, co řekl pan Rozner. A měli bychom si uvědomit, co tady děláme vlastně, za co máme odpovědnost - také za to, aby se neopakovalo to, co se tehdy stalo. A už dnes pro to můžeme něco dělat! Tak se netvařme, že se nás to netýká a že to, co říkáme, že se nás netýká! To, co říkáme, se zatraceně týká toho, co se děje v této zemi, a toho, jestli zítra budeme schopni obhájit práva našich občanů, když se bude něco dít. Vůbec nevíme jistě, jestli obstojíme, tak si dávejme pozor na to, co děláme a co říkáme! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám dobrý podvečer. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, já mám trochu problém s tím, co tady někteří naznačují nebo přímo otevřeně říkají. Oni říkají: pokud se pan Rozner omluví, tak my budeme hlasovat možná tak, že bychom ho nevydali. Buď jsem prostě přesvědčen o tom, že byl spáchán trestný čin, a pak hlasuji tak, že prostě vydám, anebo nejsem a nevydám. Tato Sněmovna přece nemůže toto vyměnit za omluvu. Jako kdyby tady přišel pan Babiš a řekl "sorry jako, to Čapí hnízdo", tak ho nevydáme? Já si myslím, že o tom to není. Tady přece musíme držet nějakou logickou štábní kulturu. Buď jsem přesvědčen o tom, že spáchal trestný čin, pro který stojí za to ho vydat, anebo ne.
A potom co se týče satisfakce Židovské obci. My se tady předháníme v tom, kdo vyjádří větší lítost nad ztrátou života, nad obrovským utrpením, obrovským utrpením zejména našich židovských spoluobčanů, a já si myslím, že je to správně, ale chce to také činy. A pokud chcete, tak to můžete, spousta z vás, dokázat velmi brzo a minimálně tím, že Židovské obci ten majetek už potřetí neukradnete! (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím s faktickou poznámkou pana poslance Klause, poté pan poslanec Kohoutek.
Poslanec Václav Klaus: Musím reagovat na pana poslance Zaorálka vaším prostřednictvím, pane předsedající.
Za prvé, popírání holocaustu je prasečina a je to také trestný čin. V tom jsem s vámi zcela zajedno.
Za druhé, vy sám jste zde ve své řeči použil několik příměrů, kdy jste srovnal to, co dělali Češi tehdy apod., čili použil jste dosti podobný příměr, že jste něco srovnával. Takže to je přesně - možná ten váš příměr také nebyl šťastný, ale nevím, proč mě spojujete s touto kauzou, kterou tady projednáváme zrovna teď.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana poslance Kohoutka.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den, vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl vyjádřit k žádosti o vydání kolegy Roznera z jiného pohledu. Já jsem přesvědčen o tom, že jsme poslanci v pondělí ráno, v pondělí večer, v úterý, ve středu, v sobotu bez ohledu na to, jestli jsme tady v jednacím sále, nebo jsme někde v restauraci, nebo jsme někde na chalupě doma a bavíme se se svými kolegy. Pokud je základním ústavním právem to, že poslanec by neměl být stíhán za své výroky, tak pojďme se bavit o tom tedy, jestli poslanec nebude moct být stíhán za své výroky, ať je řekne v tomto sále, nebo ať je řekne v předsálí, nebo ať je řekne v Praze na náplavce, anebo to zrušme úplně a ať si každý tedy uvědomí a je zodpovědný za své výroky.
Já také nesouhlasím s tím, co řekl kolega Rozner, ale vidím v tom paralelu, kdy jsme tady nedávno řešili, jestli vydáme kolegu Zdeňka Ondráčka, který poskytl nějaký internetový rozhovor. Protože podle mě poslanci nejsme jenom v tomto sále, ale jsme poslanci všude. Takže buď tu imunitu zrušme úplně, anebo netrestejme za to, když se poslanec vyjádří. Pokud se poslanec vyjádří nevhodně, což samozřejmě v tomto případě se stalo, nechť to tedy následně posoudí voliči, ale za vyjádření bychom neměli vydávat ke stíhání poslance. Proto tedy budu hlasovat proti vydání. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a tím jsme vyčerpali faktické poznámky, takže se přesuneme zpět k přihláškám do rozpravy. Mám tady paní poslankyni Gajdůškovou. Prosím.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, ctěná Sněmovno, ten problém je jeden. My se bavíme o výroku, který je v té kategorii trestných, protože prostě je v nesouladu se zákonem. Já jenom krátce chci připomenout, že extremismus, nacionalismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus, byl příčinou toho, že položilo životy, přišlo o život 60 milionů mrtvých za druhé světové války. A my na to nemůžeme zapomenout. Já si myslím, že debata tady musí znít ještě i trošku jinak. On o tom trošku mluvil Luboš Zaorálek, o odpovědnosti nás jako Poslanecké sněmovny. ***