(19.30 hodin)
(pokračuje Výborný)
Jsem rád, že Senát v tomto smyslu naprosto většinově, průřezově napříč kluby, když se podíváte na to hlasování, pochopil, že zde dochází k popření skutečně principů právního státu. A přestože jsme tady na to mnozí opakovaně upozorňovali v průběhu všech tří čtení zde na půdě Poslanecké sněmovny, tak bohužel většina poslanců se rozhodla nesledovat věcný obsah, meritum té věci, ale podlehla hlasování, které bylo obchodem, jednoznačným obchodem s podporou vládě, státnímu rozpočtu atd.
Dovolte mi se teď ale vyjádřit k tomu, co tady opakovaně zaznívalo. A když to dneska opět pan kolega Grospič za předkladatele velmi detailně uváděl ve své vstupní řeči, když vidím, že na tabuli je přihlášený pan kolega Mašek, který se opakovaně věnuje tématu, jakým způsobem a jak špatně byly oceněny ty finanční náhrady, tak mi dovolte se k tomuto tématu vyjádřit podrobně, ať všichni víme, ať všichni víte, jakým způsobem k tomu ocenění původního církevního majetku došlo.
Ocenění původního církevního majetku bylo provedeno v roce 2007 na základě tehdejších podkladů. Tady myslím, že se shodujeme s tím, co zde zaznělo. Vycházelo se z tržní ceny majetku, která se blížila jeho skutečné hodnotě a představovala současnou, nebo tehdejší hodnotu majetku, který byl církvím v minulosti protiprávně odebrán a se kterým v důsledku toho nemohly nakládat a mít z něj užitky. Původní církevní majetek je charakteristický tím, že jeho rozmístění po území České republiky je prakticky rovnoměrné. Z toho důvodu byla zjištěna průměrná cena zemědělské půdy za celou Českou republiku ve výši 44,48 Kč za jeden metr čtvereční, podotýkám v cenách z roku 2007. Při výpočtu byly použity studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky a dále přehled cen stavebních pozemků v krajích České republiky z června 2007, který zpracoval inženýr Václav Dolanský z katedry oboru management a marketing Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Podle studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky se tržní ceny zemědělské půdy pohybovaly ve velice širokém rozmezí od 5 do 500 Kč za jeden metr čtvereční v závislosti na výměře pozemku, jeho předpokládaném budoucím využití a lokalizaci. Podstatně nižší cena je vysledována u pozemků nad 10 hektarů mimo zástavbu a její okolí ve venkovských oblastech. Nejvyšší tržní ceny potom dosahují pozemky v okolí Prahy o výměře do 0,1 hektaru. Vysoká tržní hodnota byla zjištěna rovněž na Brněnsku. Zemědělskou půdou se rozumí půda, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší zemědělské půdy je dnes v intravilánech velkých měst, jako je Praha nebo Brno, kde je její cena mnohem vyšší než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech. Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny zemědělské půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.
A teď mi dovolte se ještě vyjádřit k prověření toho výpočtu. Ověření výpočtu provedlo nejprve Ministerstvo kultury. Bylo zjištěno, že podle studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky průměrná hodnota sjednávaných cen v prodejích realizovaných v období 1993 až 2003 činí 37,72 Kč za jeden metr čtvereční. Extrapolace těchto průměrných cen metodou lineární regrese vedla v roce 2008 k odhadu průměrné ceny zemědělské půdy ve výši 54,58 Kč za jeden metr čtvereční. Tato cena byla vyšší než použitá cena - opakuji - 44,48 Kč. V roce 2008 zadala sněmovní komise prověření výpočtu společnosti Ernst and Young a tato společnost zkontrolovala vybrané položky v jednotlivých krajích a shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální.
Ceny, které byly použity pro výpočet hodnoty původního církevního majetku, jsou často srovnávány s cenami, které byly použity pro účely restituce podle zákona o půdě. Takové srovnání je ale chybné, neboť zákon o půdě pracuje s odlišnou koncepcí. Zákon o půdě č. 229/1991 Sb. zásadně preferuje náhradu v naturální formě, finanční náhrada byla záležitostí okrajovou. Pouze v 10 % nebylo možné vydat původní nemovitost a z těchto 10 % pouze 7 % dostalo finanční náhradu. Finanční náhrada se tak poskytovala za relativně nevelké množství majetku a byla stanovena samostatně u každé jednotlivé položky. Jelikož v roce 1991 ještě neexistovaly tržní ceny zemědělské půdy, byly ceny stanoveny administrativně, a to podle cenového předpisu platného v době přijetí zákona o půdě. Jednalo se tehdy o vyhlášku Ministerstva financí č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Zákon o majetkovém vyrovnání stanoví paušální finanční náhradu, tedy nebylo reálné ocenit všechny položky samostatně. Při počtu cca 110 000 položek by to představovalo značné finanční a časové náklady. Proto se při stanovení finanční náhrady vycházelo ze zjištěných průměrných tržních cen, které v současnosti, na rozdíl od roku 1991, nebo tehdy v tom roce 2008 existovaly. Cena lesní půdy včetně porostů byla stanovena na základě Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství.
Pokud by ocenění historického církevního majetku bylo určeno podle vyhlášky Ministerstva financí, jak jsem ji citoval, mohla by být finanční náhrada napadena u Ústavního soudu. Taková kompenzace by zjevně nesplňovala kritérium přiměřenosti a byla by výsledkem libovůle zákonodárce, který by stanovil cenovou hladinu zpětně o 21 let. Bylo by možno hovořit o nové křivdě na straně církví a náboženských společností ve smyslu tehdy už známé judikatury Ústavního soudu.
Na rozdíl od zákona o půdě zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi předpokládá vydávání majetku pouze státem. Podle zákona o půdě přitom vydávaly i obce a všechny právnické osoby. Rovněž se neposkytují náhrady za znehodnocení majetku nebo živý a mrtvý inventář, který se podle zákona o půdě také poskytoval. V neposlední řadě mohly fyzické osoby 20 let, dneska už téměř 30 let čerpat výnosy z majetku, který jim byl vydán podle zákona o půdě. A jenom zisky z bývalých církevních lesů za dobu 20 let se pohybovaly v řádu miliard českých korun. A tyto zisky, které samozřejmě plynuly státu, nikdo ani z církví a z náboženských společností nepožadoval.
To jsou tedy základní informace, které si nakonec můžete dohledat i na stránkách Ministerstva kultury a které zjevně dokazují, že občas to kouzlení s různými čísly, kouzlení s hranicí 25. února 1948, která nebyla prolomena, to jsme si tady také opakovaně říkali, kdy ten zákon byl sice schválen v roce 1947, nicméně jeho účinnost nastala až po 25. únoru 1948, že k ničemu takovému nedošlo. Čili tolik k tomu, co říkal za předkladatele pan poslanec Grospič a co tady možná ještě zazní, aby bylo zřejmé a jasné, jakým způsobem došlo k vyčíslení těch náhrad. Musíme si uvědomit, že se samozřejmě jednalo, a to tady také nikdy nikdo nezapíral, o politickou dohodu, protože nebylo možné dojít k přesnému stanovení, protože ten majetek prostě byl minulým komunistickým režimem často zlikvidován, zplundrován nebo prostě už neexistoval a nebylo co oceňovat.
Dovolte mi nyní se vrátit ještě obecně k tomuto tisku a ke snaze, kterou tady vládní hnutí ANO se snaží zdanit něco, co bylo schváleno a na co byly také uzavřeny smlouvy. ***