(16.10 hodin)
(pokračuje Černochová)
Kolegyně, kolegové, chápu, že nás tady straší Ústavní soud, že pokud nepřijmeme nic, tak bude platit mnohem horší verze, že vlastně přestane platit v tomto ohledu služební zákon a bude platit standardní zákoník práce. To si asi nikdo z nás nepřeje. Na druhou stranu toto není cesta, tak jak to předkládá pan ministr vnitra, k tomu, abychom pro to hlasovali, a ještě abychom pro to hlasovali jedním hlasováním v rámci devadesátky.
Asi se většina z nás shodne... (Řečnici ruší hlasitý hovor a napomíná kolegu: Ivane!) Asi se většina z nás shodne, že publikační, vědecká, pedagogická a jiná činnost ničemu nevadí. Rozhodně mi nevadí ani to, když nějaký policista je zkušební komisař, když je instruktor střelby, když se stará o střelnici, kterou mají s nějakým spolkem. To si myslím, že tady skutečně nějaký střet zájmů nehrozí. Ale vám by se líbilo, kdyby příslušník třeba SKPV na vedlejšák dělal ekonomické poradenství? No mně by se to moc nelíbilo a myslím si, že by se to nelíbilo, nemělo líbit ani panu ministrovi vnitra a že by se to nemělo líbit ani dalším členům této vlády, která pro to hlasovala, protože samozřejmě ty konsekvence si tady umíme uvědomit snad všichni.
Kolegyně, kolegové, jak říkám, nechci, aby se prostě pan ministr dostal do situace, že když se nepřijme nic, bude platit klasický zákoník práce v tomto ohledu. Zjišťovala jsem tedy proto, jak to je u vojáků, jak je to u vojáků z povolání, kteří mají svůj služební zákon a který podle mě by vyřešil ten problém, do kterého dostal policisty Ústavní soud, a který by vyřešil ten problém, který má teď před sebou pan ministr vnitra. Kromě toho, že navrhuji veto, navrhuji vrátit tento návrh vládě k přepracování s prosbou, aby vláda České republiky si za vzor vzala ustanovení § 47 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a udělala to podle této předlohy, protože ta je naprosto v pořádku. I praxe ukázala, že tady žádný problém není, tak proč by to samé nemohlo platit u bezpečnostních sborů, konkrétně u Policie České republiky.
V tomto ustanovení § 47 je, dovolte mi citovat: Voják může výjimečně - výjimečně, výjimečně, výjimečně - vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho služby nebo jiný důležitý zájem služby. V tom je prostě řečeno úplně vše. A toto ustanovení, pokud by navrhl pan ministr vnitra Hanáček, tak já rozhodně nebudu vetovat to, aby se tento návrh dostal do Poslanecké sněmovny znovu, abychom ho projednali v devadesátce, tedy jedním návrhem. Ale pro tento návrh, tak jak byl předložen, hlasovat v devadesátce nemůžeme. A skutečně bych požádala, aby na bezpečnostní výbor, který se tímto bude zabývat, přišli policejní funkcionáři, možná přišli i zástupci jiných bezpečnostních sborů, aby nám i oni řekli, jaká ta praxe u nich je, byť - jak jsem řekla před malou chvílí - je v tom zásadní rozdíl, protože ti policisté jsou orgán činný v trestním řízení. Nejsou to záchranáři, nejsou to hasiči, takže tady ten střet zájmů právě může být nejvíc u té policie.
Děkuji vám za pozornost, omlouvám se, že jsem vás zdržela tak dlouho.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Černochové. Vyvolala dvě faktické poznámky. Respektuji zájem zpravodaje vystoupit v rozpravě, ale faktická poznámka, nejdříve Jiří Bláha, poté Milan Brázdil. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně a kolegové, slyšeli jsme emotivní vystoupení prostřednictvím poslankyně ODS. Já bych se pozastavil nad dvěma věcmi. První je to, že jsme nazvali své spoluobčany drbany. Drbani jsme v ten okamžik opravdu všichni, protože ti policisté vlastně šetří skutky, který děláme každý. Každý porušíme občas rychlost, každý přejdeme na červenou, každý občas něco provedeme, takže vlastně jsme se deklasovali na drbany všichni, protože nevěřím, že paní Černochová všechno dodržuje.
A druhá věc, která tady zazněla, byla ta, že bychom měli výjimečně těm, kteří jsou orgány v trestním řízení, jako třeba policisté nebo vojáci, výjimečně - tady to zaznělo několikrát - dovolit, aby si mohli přivydělat. Uvědomme si, že ti lidé jsou normálními občany naší země, že žijí v rodinách, že mají svoje potřeby a nemají možnost si často vydělat prostřednictvím svých služebních poměrů na normální život. A my jim zakážeme to, aby si oficiálně přivydělali, a ponecháme stav, který dneska už je. To znamená, že je stav, kdy ti, kteří mají ty rodiny a jsou tlačeni rodinou do toho: tak buďto přineseš ty peníze, anebo nech toho policisty, a oni to dělají opravdu s láskou a jsou schopni najít volný čas, aby si přivydělali, tak si chodí přivydělat načerno. Jestliže to nevíte a neznáte a nejste s tím seznámeni, tak běžte do těch krajů a do těch měst a zeptejte se jich, jak žijí, a dozvíte se (Předsedající vstupuje řečníkovi do řeči: Pane poslanče, skončil vám čas. Ne, pane poslanče!), že pracují tímto způsobem již dnes. Děkuji za váš čas.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, nenuťte mě, abych byl úplně bezcitný. Prosím, pan kolega Brázdil, faktická poznámka. Potom pan poslanec Ondráček, potom paní poslankyně Černochová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já budu faktický. Já to vnímám tak, že v podstatě je to změkčení tvrdosti služebního zákona. Přimlouval bych se za to, nebo vnímám to pozitivně. Ti lidé prostě něco umí a umí spoustu jiných věcí a jistě by si třeba i rádi vydělali, a pokud mají čas, tak já bych jim to naopak povolil. A hlavně bych v tom viděl to pozitivum, že by možná i zdravotnické záchranné služby, které dneska jsou krajské a jsou hlavní složkou IZS a jsou mimo vnitro, že by možná právě to umožnilo i to, že by se nakonec záchranná služba stala plnohodnotným členem IZS a že by nakonec lékaři, kteří se v současné době bojí jít do služebního zákona, anebo ti záchranáři, protože by nakonec byli ochotni. A možná by to právě pootevřelo tato dvířka a IZS by byla jednotná a ty hlavní složky by byly pod jedním ministerstvem. Tak to je můj názor a děkuji za vyslyšení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zdeněk Ondráček, připraví se kolegyně Černochová. Pane poslanče, máte slovo v rozpravě.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. My jsme se s panem ministrem zapovídali o závažnosti tohoto tisku.
Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, po diskusi s několika bývalými kolegy u nás vyvstaly otázky obecné povahy, kdy touto rozpravou zřejmě nedojde k rozdrobení podmínek, jak si každý nadřízený stanoví zcela individuálně, zda k tomu nedojde. Tuším, že mi odpovíte, že určitě ne, ale podle toho, jak je to zatím předloženo, to asi zaručit úplně nemůžete. Zkusme si dát jeden konkrétní příklad a uvidíme, zda nám bude pan ministr schopen odpovědět. Neočekávám dnes, ale budeme to mít ve výborech, takže na to máme čas.
Dnes v podstatě mohu prodávat přebytky z vlastního hospodaření, třeba jablka, med z včelaření. Myslím, že se to nazývá prodej ze dvorka nebo ze dvora, a to až do výše, kdy mi nevzniká daňová povinnost. Pokud vím, tak to dnes nikomu nevadí a v podstatě řada příslušníků, kteří se touto činností zabývají, tak i koná, např. ten prodej medu. Myslím, že toto vycházelo i ze závazného pokynu policejního prezidenta, který byl vydán pro úpravu právě zmíněného § 48 zákona o služebním poměru.
Moje otázka směřuje ke zjištění, zda podle této nové úpravy bude muset tedy každý sadař, včelař či malozemědělec žádat o povolení svého nadřízeného a ten si podle své "libovůle" usmyslí, zda povolení vydá, nebo nevydá, či dokonce následně zruší pro porušení určitých podmínek. ***