Úterý 26. března 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Radek Vondráček)


Sloučená rozprava k bodům 37 a 38
/sněmovní tisky 201 a 211/

Jedná se o návrh poslanců Radky Maxové, Františka Kopřivy, Petra Dolínka, Víta Rakušana, Jiřího Dolejše, Dominika Feriho a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 201, prvé čtení (neklid a hluk v jednacím sále), a návrh poslanců Marka Výborného, Pavla Bělobrádka, Mariana Jurečky, Jana Bartoška, Pavly Golasowské, Aleše Juchelky a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění usnesení číslo 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 211, prvé čtení.

Těmito sněmovními tisky jsme se zabývali dne 14. listopadu 2018 na 20. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou obecnou rozpravu. Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujala své místo za skupinu navrhovatelů paní poslankyně Pastuchová a pan poslanec Výborný k tisku 211 nebo někdo jiný z navrhovatelů, pan poslanec je přítomen. Připomínám, že zpravodaji garančních výborů jsou poslanec Marek Novák a poslankyně Věra Procházková.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené sloučené obecné rozpravě. O slovo se v tuto chvíli jako první přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Okamura. (Předsedající vyčkává, až se sníží hluk v sále.) Já poprosím všechny diskutující, kteří potřebují něco dořešit, nechci jmenovat, dívám se spíše do levé části sálu. Ještě chvilku vydržte, pane místopředsedo. Čeká nás jistě velmi zajímavá a dlouhá rozprava k tomuto bodu. Tak já ještě jednou poprosím o klid. (Zvonec.) Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, ještě před deseti lety bychom se srdečně zasmáli myšlence, že manželství není svazek muže a ženy. Koneckonců pro gaye a lesbičky bylo proto vymyšleno registrované partnerství. A veřejnost byla vehementně ujišťována, že tohle je konečný požadavek stejnopohlavních párů. Proti registrovanému partnerství my v SPD nic nemáme. Ve světě jsou dokonce o krok dál. Mají už i třetí pohlaví. I když se přiznám, že takové pohlaví jsem ještě nikdy neviděl. (Smích z levé části sálu.) A myslím, že ho nikdo nikdy ani neuvidí, protože prostě neexistuje. Neexistující třetí pohlaví ovšem už bylo uzákoněno v Německu.

Vrtá mi hlavou, kdo konkrétně z vás poslanců, kteří navrhujete zrušení manželství jako svazku muže a ženy, psal tento váš návrh, kde v části páté ve změně zákona o specifických zdravotních službách čtu něco o poruše sexuální identifikace. No, řeknu to na plná ústa. Zrušení manželství jako svazku muže a ženy tady navrhují poslanci hnutí ANO, ČSSD, KSČM, Pirátů, TOP 09 a STAN. To aby voliči přesně věděli, kdo prosazuje takové nápady.

Málokdo si už dnes troufne říci, nebo dokonce napsat, že když se muž považuje za ženu nebo žena za muže, když spolu chtějí mít děti třeba dva muži, tak to není normální. Když muži chybí schopnost být mužem, tak to není nic, za co bychom se měli stydět. Já sám mám v nejbližší rodině gaye a mám ho samozřejmě celý život rád a je to skvělý, mimořádně vzdělaný a pro mě zcela nenahraditelný člověk. Ale na druhé straně není homosexualita něco, co bychom měli povyšovat na standard z hlediska manželství muže a ženy. Dám příklad z jiného soudku. Když je někdo tělesně postižený, tak se přece netváříme, že není postižený, a nepíšeme zákon, ve kterém bychom povýšili postiženého člověka na třetí samostatný druh člověka, který se vyznačuje třeba tím, že nemůže sám chodit.

Společnost svými zákony od pravěku po současnost a po celém světě nějakým způsobem kodifikovala svazek muže a ženy a chránila jej a zvýhodňovala. Nebylo to z nějakých ideologických důvodů. Ale bez ohledu na panující víru či ideologii si v každé době byli vládci a politici vědomi nevyvratitelné skutečnosti, že základní pilíř státu je rodina. Tedy rodina, kde muž a žena plodí a vychovávají děti. Řecká společnost dokonce vyzdvihovala homosexuální pederastické vztahy jako vrchol intelektuálního přátelství, ale nikdy se ho nepokusila postavit na úroveň manželství. Bez ohledu na pohlaví a sexuální preference jsme si jako občané rovni. Na straně druhé, chceme-li jako národ a společnost přežít, musíme preferovat tradiční manželství, protože ač se nám to líbí, či ne, klasická rodina stabilizuje společnost, jelikož mimo jiné plodí děti.

Jako argument se proti manželství využívá například vysoká rozvodovost. A my místo abychom skutečně dělali maximum pro to, aby manželství muže a ženy bylo pro páry co nejvhodnější, abychom motivovali muže a ženy, aby se nerozcházeli a společně plodili a vychovávali děti, tak výlučnost manželství naopak boříme. Dva muži nebo dvě ženy nikdy nebudou maminka a tatínek. Budou to dva chlapi nebo dvě dámy, ať do zákona napíšeme cokoliv.

Chceme-li jako evropská civilizace přežít, musíme uchovat její hodnoty. Jim vděčíme za to, že tu stále ještě jsme. Civilizace jako ta zmíněná řecká nebo římská zmizely v momentě, kdy přestaly své hodnoty a tradice hájit. Jejich území - Afriku i Malou Asii, dnešní Turecko - opanovali naopak muslimští barbaři, kteří své hodnoty tvrdě a nemilosrdně prosazují dodnes. Je velký omyl myslet si, že pokud se vzdáme veškerého našeho evropského dědictví, že přežijeme. Národ, který se nehájí, je poroben. To platí po tisíce let a platit bude vždy.

Takže za hnutí SPD říkám jasně, že my návrh zákona na to, aby se zrušilo manželství jako výlučný svazek muže a ženy, nepodpoříme.

Na rozdíl od návrhu, který navrhuje uzákonit manželství stejnopohlavních párů, je ovšem návrh zákona na zakotvení manželství jako svazku muže a ženy, který tady také projednáváme, skutečně potřebný, jelikož se ukazuje, že i tak zdánlivá samozřejmost jako manželství muže a ženy potřebuje ochranu i na ústavní úrovni. Při pohledu na strany, které tady navrhují změnit pojem manželství, a já bych je znovu vyjmenoval, že to tady navrhují poslanci hnutí ANO, ČSSD, KSČM, Pirátů, TOP 09 a STAN, tak na rozdíl od těchto stran, které tedy chtějí říci, že manželství není svazek muže a ženy, tak musím říci, že jsou to strany, kde jsou často proimigrační a k islámu tolerantní politici. Takže bych vás, vážení předkladatelé, jenom upozornil, že kupodivu váš názor nesdílí ani muslimští přistěhovalci a nesdílí je vlastně žádná kultura na celé planetě. Bláznivé nápady přetavit a deklasovat manželství mají pouze euroameričtí multikulturalisté.

Děkuji za pozornost. A myslím, že stanovisko SPD je zcela jasné. (Potlesk poslanců SPD a části hostů na galerii návštěvníků.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Vaším prostřednictvím bych chtěla tlumočit jednu prosbu, se kterou se na mne obrátili přátelé z lesbické a gay komunity. Neříkejte lesbám lesbičky. Nejsou lesbičky. Jsou to lesby. Stejně tak jako gayové nejsou gayíčkové, pane kolego Okamuro. Děkuju. (Pobavení v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. V tuto chvíli je přihlášen do rozpravy pan poslanec Bauer jako první v pořadí. Omlouvám se. Za navrhovatele pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, otevíráme pokračování rozpravy mimo jiné nad sněmovním tiskem 211, což je novela Listiny základních práv a svobod. Dovolte mi za předkladatele toto pokračování krátce uvést.

Cílem předkládaného návrhu je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku, tak jak je to zakotvené v článku 32 hlavy čtvrté Listiny základních práv a svobod, o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. Tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.

Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou. A tady je potřeba říci, že já i KDU-ČSL a skupina dalších předkladatelů jasně, srozumitelně, ale zároveň také slušně a kultivovaně se staví na stranu stabilní rodiny postavené a definované jako táta, máma a děti. Odmítáme relativizaci hodnoty manželství a představu, že by mohlo být svazkem kohokoli. Realita bohužel dnes nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství každému. Prožívá-li rodina v dnešním světě, a Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat. K tomuto cíli, k vytváření pozitivních vzorů, směřuje i tato novela.

Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště potom přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské i otcovské lásce a vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoli svévolné experimenty a pokusy vylepšit a přetvořit jej podle momentálních trendů. Opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. Je každého zcela svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Mohou to být nejenom dvě ženy, dva muži, ale mohou to být také třeba dvě sestry, které pečují o svoji starou matku nebo otce. Manželství je ale jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.

Nevedeme debatu o právech menšin. Vedeme debatu o hodnotách. V tomto smyslu na nikoho neútočíme. Odmítáme přízviska homofobů a podobně. A to i proto, že si vážíme každého člověka. Respektujeme různé formy lidského soužití a jejich hodnotu, ale hájíme manželský svazek, který je základem tradiční stabilní rodiny s veškerým jejím posláním. Krásně to vystihl jeden tweet - cituji: "Jsem vdaná za muže, pořád jednoho, toho samého, už 27 let. Máme tři děti a všechny jsou naše. Vím, jsem rebel." Konec citátu.

Toto se nesmí, toto se nesmí, dámy a pánové, stát v naší společnosti normou.

Zároveň je třeba připomenout, že debata se také nevede o právech dětí a právech dítěte. Dítě, lidský život, je dar. A jako takový se nesmí stát předmětem obchodu, objednávky, sociálního inženýrství nebo vyvzdorovaného práva. Odmítáme směřování k hedonistické společnosti, kde nikomu není upřeno vůbec nic, a pod pojmem "právo na" se schová úplně vše. Na dítě není nárok či právo. Je plodem vzájemné lásky manželů a my se hlásíme k tomu, aby to takto i zůstalo.

Současně si ale přiznejme: Dnešní krizi rodiny skutečně nezpůsobují homosexuální páry. Bylo by laciné a nepoctivé to na kohokoli házet. Za to si můžeme my sami, my, manželské páry a rodiny. Sami svou vlastní nezodpovědností, nepéčí o vztahy v rodinách, důrazem na nárokovou mentalitu. Celá debata je tedy hozenou rukavicí i nám, kteří hájí osvědčené pojetí manželství a rodiny, a současně i nám zákonodárcům, abychom maximálně z různých úhlů podporovali rodinu, roli a pozici matek, stejně jako roli otců při výchově dětí.

Dámy a pánové, zvláště dnes mi dovolte na závěr poděkovat všem, kteří se aktivně zapojili do podpory petice Aliance pro rodinu, která je hlasem veřejnosti k podpoře našeho návrhu ústavní ochrany manželství jako svazku muže a ženy. K dnešnímu dni se pod ni podepsalo 103 121 občanů České republiky. Petiční právo je nezanedbatelným znakem vyjádření svého občanského a v tomto případě i hodnotového postoje. Na věcném obsahu a zdůvodnění návrhu to samozřejmě vůbec nic nemění.

Dámy a pánové, vážení kolegové, vážené kolegyně, předem děkuji, že budeme i zde na půdě Poslanecké sněmovny pokračovat v kultivované a věcné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda za navrhovatele chce vystoupit ještě někdo. Jestliže ne, tak... Nebo chce vystoupit paní poslankyně Pastuchová za navrhovatele? V tom případě se ptám zpravodajů, zda je zájem o vystoupení. Tak paní poslankyně Procházková.

 

Poslankyně Věra Procházková: Dobré odpoledne všem. Navrhovaná změna je zjevně reakcí na aktuální snahy otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví. I z obsahu důvodové zprávy plyne, že smyslem navrhované změny Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina, mimo jiné je, že zákonem uznané manželství musí spočívat ve svazku jednoho muže a jedné ženy.

Vláda naopak svým usnesením ze dne 22. června 2018 číslo 414 vyjádřila souhlas s návrhem zákona, jehož cílem je otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví, sněmovní tisk 201. Vláda se domnívá, že k jakékoliv změně Listiny je třeba přistupovat zdrženlivě. Katalog práv a svobod zakotvený v Listině by neměl být používán k blokování práv určitých skupin. Vláda též uvádí, že podle jejího názoru výše uvedeného cíle, tedy že zákonem uznané manželství musí spočívat pouze ve svazku jednoho muže a jedné ženy, ani nebude zakotvením obecné proklamace do Listiny dosaženo. Vláda uvádí, že z formálního hlediska by nemělo jít o změny usnesení předsednictva České národní rady, ale mělo by se jednat o změnu samotné Listiny. Návrh navíc vykazuje i další legislativně technické nedostatky. Proto stanovisko vlády je nesouhlas. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Pastuchová za navrhovatele k prvnímu tisku. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jsem myslela, že nebudeme opakovat, když už bylo zmíněno, nicméně prostřednictvím, když pan kolega Výborný vystoupil, já bych tady upřesnila i náš navrhovaný zákon. Jenom to vezmu zkráceně, proč prosazujeme tuto změnu.

Mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím existuje řada rozdílů, o tom si nemusíme vyprávět. Já vám zde přečtu z tabulky, kterou jste měli i v důvodové zprávě, některé rozdíly. Symbolické rozdíly, manželé - registrovaní partneři.

Manželství je základním kamenem rodinného práva. Registrované partnerství je administrativním úkonem. Snoubenci se mohou vzít na téměř jakékoli matrice, registrovaní partneři jen na 14 určených úřadech. Manželství - mají dva svědky. Registrované partnerství - beze svědků. Manželství - prohlášení činí před starostkou, místostarostkou nebo pověřeným členem zastupitelstva. Registrované partnerství pouze před matrikářem nebo matrikářkou. Manželstvím získávají manželé příbuzné, jejichž vztah zákon uznává. Registrované partnerství - zákon např. švagry a švagrové registrovaných partnerů neuznává.

Prakticky: Manželství - pracovní volno dva dny na svatbu. Registrované partnerství - není v zákoně upraveno. Manželství - automaticky vzniká společné jmění manželů, jeho existence zlehčuje život manželů, kteří si nemusí ke všemu udělovat plnou moc. Také znamená, že na manžela může při dědění připadnout větší podíl než na registrovaného partnera. Dále je společné jmění výhodnější z hlediska daní. Registrované partnerství - nevzniká, partneři jsou jen podíloví spoluvlastníci, není žádná úprava vypořádání majetku v případě rozpadu vztahu. Manželé - při uzavření sňatku si snoubenci mohou určit, jaké společné příjmení budou používat. Registrované partnerství - nelze, je třeba žádat dodatečně po registraci. Manželé mají nárok na vdovský a vdovecký důchod. Registrovaní nemají. Manželé - po úmrtí manžela přechází na manžela nárok na různé dávky. Registrované partnerství - nepřechází.

A teď asi to nejdůležitější - ve vztahu k dětem. Manželé - manžel může přiosvojit dítě druhého manžela např. z předchozího vztahu. Registrované partnerství - nelze. Manželé mohou společně osvojit dítě z ústavu. Registrovaní - nelze. Manželé mohou být společnými pěstouny. Registrovaní - nelze. Podmínkou rozvodu u manželů je úprava vztahu k dětem. Registrované partnerství - není upraveno; partner, který není biologickým rodičem, nemá automaticky možnost děti dále vídat a nemá ani povinnost platit výživné. Manželství - zůstavitelovy děti jsou jeho zákonnými dědici a zároveň neopomenutelnými dědici. Registrovaní - děti nemají ze zákona možnost dědit po tom partnerů, který je sice vychovává, ale není jejich právem uznaným rodičem. A poslední: děti mají nárok na sirotčí důchod po svém rodiči v manželství. A registrované - děti tento nárok nemají ve vztahu k partnerovi, který není biologickým rodičem.

Takže tady jsem vám asi vyjmenovala základní rozdíly. Mohla bych hovořit i dál, ale myslím, že jsme si to už vyslechli i od mé kolegyně a spolupředkladatelky Radky Maxové. Já jsem jen chtěla připomenout důvody, pro které jsme i tento zákon předložili. A určitě si vyslechneme mnoho dalších názorů. Ale z mého hlediska i jako předsedkyně komise pro rodinu a rovné příležitosti - dítě, které vyrůstá v rodině registrovaných partnerů, je oproti dítěti vyrůstajícímu v rodině manželů neodůvodněně znevýhodněno a ocitá se ve vakuu a právní nejistotě. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Plzák, poté pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré odpoledne, děkuji za pozornost, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já reaguji faktickou poznámkou na tu tabulku, která nám tady byla vyjmenována. Mně tam chyběl jeden podstatný rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím. A velmi důležitý. Manželé spolu mohou zplodit potomstvo, registrovaní partneři nemohou zplodit potomstvo. A co s tím budeme dělat?

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická, pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Chtěl jsem jenom kratičce reagovat na ten výčet, který tady zazněl. To všechno je pravda. Ano. Ale otázka toho, kde mají registrované páry uzavírat registrované partnerství, zda mají mít k tomu nárok na dva dny dovolené, otázka řešení vdoveckých důchodů, otázka řešení společného jmění, to všechno, dámy a pánové, to všechno bylo obsahem návrhu, který tady předkládal můj ctěný kolega Patrik Nacher, který tady sedí tamhle v lavici, a když se o něco podobného pokusil, tak se setkal doslova s šikanou ze strany LGBT komunity, protože se zjevně ukázalo, že to není to, oč tady usilujeme. Čili jsem trošku zklamán tímto přístupem. On o tom možná bude hovořit sám, protože avizoval i tady veřejně říkal, že něco podobného chce připravovat, a ukázalo se, že to vůbec není cílem toho, co předkládá druhá skupina poslanců. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Dovolte mi přečíst jednu dodatečnou omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Maxová od 15.30 do 16.00 hodin z pracovních důvodů.

Ještě je tu jedna faktická poznámka, a to pan poslanec Kopřiva.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych možná uvést na pravou míru jenom tu skutečnost, že ne nutně všechny heterosexuální páry mohou mít děti a ne všechny je mají. A také jim vlastně nezakazujeme uzavírat svazek manželství. Na druhou stranu bych byl rád, aby zákony odpovídaly realitě. A ta realita zkrátka taková je, že ty takzvaně duhové rodiny existují. Jsou stejnopohlavní páry, které děti vychovávají, ty děti chtějí být vychovávány v těchto rodinách. Ono se to stane tak, že ti partneři mají třeba dítě z předchozího manželství. Nebo si zkrátka to dítě jeden z nich přisvojí, což už teď je možné.

Každopádně předkladatelům novely občanského zákoníku jde o to, aby skutečně institut manželství, kterým stát garantuje nějaká práva a vymáhá nějaké povinnosti po těch lidech, který se rozhodnou spolu žít, tak aby tento institut mohl být aplikován na všechny občany bez rozdílu. Stejně tak jako všichni platíme stejné daně, my chceme, aby i ty stejnopohlavní páry musely dodržovat stejné povinnosti a mít stejná práva, zkrátka z toho důvodu, že už takové rodiny teď existují. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. Mám tu ale další dvě faktické. A jako první pan poslanec Špičák, poté paní poslankyně Kovářová.

 

Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedo, vážené přítomní, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil jako praktikující lékař, to znamená jako člověk, který má zcela mimořádný autentický v podstatě vhled do lidské společnosti.

Takže za prvé jsou to pacienti, kteří se s tím praktikujícím lékařem radí kompletně o všem - o svých finančních problémech, partnerských problémech, sexuální orientaci. Dále bych nechtěl spekulovat o odlišné psychologii jednotlivých manželství, ale je faktem, že v podstatě gayové směřují, podobně jako ženy směřují stále ještě tradičně do určitých zaměstnání, podobně gayové směřují do určitých zaměstnání, takže je vídáme například dnes více a více v oblasti sester. Máme běžně sestry jako sestry-ženy a sestry jako muže-gaye. A já musím říci, že jsem s nimi denně v kontaktu, a mohl bych říci, že v se podstatě konfrontuji s touto problematikou, ale to by nebylo správné. To není pro mě problematika. Já jsem s touto skutečností zcela sžitý a nenacházím zásadní problémy, které by ospravedlňovaly jakoukoliv odlišnost stejnopohlavních a heteropohlavních svazků. Je zcela jasné - a nezazněla tady slova naprosté většiny psychologů a psychiatrů, včetně například prof. Höschla - že gayové jsou nadáni stejnou schopností citu, stejně stálým citem a schopností budovat svazek, který je v podstatě stejně kvalitní, není naprosto odlišný od heterosexuálního svazku. A to, že nejsou dva stejnopohlavní jedinci schopni plodit děti, to naprosto tady nezpochybňuji, nicméně jsou schopni tyto děti vychovávat a já bych velmi rád, aby se problematika sirotčinců otevřela právě pro tato kvalitní manželství a tito je mohli vychovávat (upozornění na čas) a mohli vychovávat naprosto na stejné úrovni jako svazky heterosexuální.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Další faktická poznámka, paní poslankyně Kovářová.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych reagovala na vystoupení pana poslance Plzáka, který se ptal, co s tím uděláme, když stejnopohlavní páry nemohou plodit potomstvo. A já mu tedy odpovídám. Neuděláme s tím nic, ale co můžeme udělat - můžeme dopřát těm, kteří ty děti zplodit nemohou, aby si je buď mohli adoptovat, nebo osvojit. To za prvé. Oni požadují určitá práva, ale požadují také - nebo respektive jsou ochotni plnit určité povinnosti a to myslím, že je správné. Často se slýchá o tom, co je tradiční rodina. Občanský zákoník říká, že manželství je svazek muže a ženy a je to svazek trvalý, ale ze zkušeností víme, že padesát procent manželství se rozpadá. A já bych na to chtěla reagovat, protože si myslím, že tyto otázky, zda zplodit, nezplodit či podobné, já na to reaguji osobně. Osobně jako matka, tam se to vyřešilo, protože dcera si našla partnera, ale také jako potenciální babička. A já bych chtěla, pokud by se něco takového stalo, že by si moje vnouče našlo stejnopohlavního partnera či partnerku, aby mělo stejná práva, ale také stejné povinnosti.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali pro tuto chvíli faktické poznámky a dostávají se na pořad ti, kteří jsou přihlášeni do řádné rozpravy. Jako první je tam napsán pan poslanec Bauer. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji. Hezké odpoledne, pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové. Máme sloučenou rozpravu a já jsem se k tomu předchozímu sněmovnímu tisku číslo 201 již obsáhle vyjádřil v tom prvním čtení, které tady proběhlo již před drahnou dobou, a chtěl bych jenom osvěžit vaši paměť, že jsem navrhl zamítnutí v prvním čtení.

Stejně tak považuji za slušnost, abych se v krátkosti vyjádřil ke sněmovnímu tisku číslo 211, který jsme tady dneska otevřeli. Platí, že v rámci předchozí diskuse jsem se v podstatě vyjádřil i k návrhu na legislativní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. Ve zkratce LGBT osoby podle mého názoru mají právo na svou důstojnost jako každý jiný člověk a také na rovné zacházení. Je to naprosto zřejmé, správné a nesporně nezpochybnitelné. Respekt si ale podle mého názoru aktivisté nezískají tím, že budou útočit na samotnou podstatu rodiny a manželství a směšovat pojmy rovnost a stejnost. Jak už jsem zde dříve uvedl, mohou docílit přesného opaku toho, oč usilují, a bohužel ve výsledku ztratit i to, co již získali. A já se přiznám, že těch práv určitě není málo.

Chtěl bych také říci, že existují země, které ve své ústavě výslovně stanoví, že manželství je svazek muže a ženy a že základem společnosti je rodina. Já jsem si se svými spolupracovníky skutečně dal tu práci, a proto mi dovolte jenom namátkou některé příklady:

"Manželství je založeno na svobodném souhlasu muže a ženy," praví článek 51 ukrajinské ústavy.

"Manželství je dobrovolný svazek mezi mužem a ženou," říká článek číslo 46 bulharské ústavy.

"Muž a žena, kteří dosáhli věku, ve kterém jsou způsobilí uzavřít manželství, mají právo svobodně spolu uzavřít sňatek a založit rodinu," říká se v článku 35 arménské ústavy.

"Manželství je životní svazek muže a ženy", je mimo jiné obsaženo v článku 61 chorvatské ústavy.

"Stát chrání a podporuje manželství, svazek mezi mužem a ženou." Je to v článku 110 taktéž chorvatské ústavy.

"Manželství smí být založeno jedině se vzájemným souhlasem obou pohlaví," praví se v článku 24 ústavy Japonska.

Na druhou stranu třeba Maďarsko chrání instituci manželství jako svazku muže a ženy, mimo jiné v článku L maďarské ústavy.

"Vstup do manželství je založen na svobodném souhlasu muže a ženy," je napsáno v článku 62 srbské ústavy.

"Manželství, jsa svazkem muže a ženy, stejně jako rodina, mateřství a rodičovství jsou pod ochranou a těší se péči Polské republiky," praví se mimo jiné v článku 18 polské ústavy.

"Muži a ženy, kteří dosáhli věku, ve kterém jsou způsobilí uzavřít manželství, mají právo vstoupit do manželství a založit rodinu," je mimo jiné napsáno v článku 12 britského zákona o lidských právech.

A nakonec třeba výjimkou není ani Slovensko, kde se v článku 41 slovenské ústavy výslovně stanoví, "že manželství je jediný svazek mezi mužem a ženou. Slovenská republika manželství všestranně chrání a pomáhá jeho dobru."

Milé dámy a pánové, úplně na závěr, proč jsem si vlastně dal tu práci a proč vás s těmito články jednotlivých ústav států seznamuji. To, že manželství je základem rodiny a že manželství je svazek muže a ženy, jsem vždy považoval za něco tak samozřejmého, jako že ráno vyjde na obloze slunce a večer zase zapadne, a nikdy by mě proto nenapadlo něco tak samozřejmého zapisovat do Ústavy České republiky. Nicméně pokud tu existují pokusy prosadit něco jiného, pak nezbývá než do Listiny základních práv a svobod zakotvit něco tak naprosto samozřejmého, že manželství je svazek muže a ženy.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Radek Rozvoral.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, naše hnutí SPD zaujme souhlasné stanovisko k návrhu na vydání ústavního zákona, kterým by se měnilo usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Hnutí SPD s předloženým návrhem souhlasí a zastává názor, že hodnoty tradiční rodiny musíme v naší zemi zachovat i pro příští generace. Jsme pro zachování současného právního vymezení manželství jako právní a společenské instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny, a uzavírají ho mezi sebou muž a žena, kteří navzájem znají svůj zdravotní stav. Manželství je tedy dobrovolným, v zásadě trvalým soužitím dvou osob různého pohlaví, které je založeno zákonem stanoveným způsobem, tedy sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona založení rodiny, řádná výchova dětí v přirozené rodině a přirozených hodnotách, tedy biologická a výchovná funkce a vzájemná pomoc a podpora.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie je politické hnutí, které prosazuje zásadní ústavní a legislativní změny směřující k obraně svobody a demokracie v České republice. Jak z názvu našeho hnutí vyplývá, podporujeme, aby každý občan mohl bez následných sankcí vyjádřit svůj názor, a tudíž nemáme nic ani proti sexuální orientaci každého z nás. Z tohoto důvodu jsme například respektovali festival Prague Pride s gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematikou, který proběhl druhý srpnový týden minulého roku v Praze a jehož tématem byla rodina.

Organizátoři této akce cílili na to, aby co nejvíce občanů informovali o tom, že homosexuálové mají mít stejná manželská práva a povinnosti jako tradiční rodina, včetně práva mít děti. Všichni poslanci našeho hnutí SPD jim tento názor neberou a respektují ho. Zároveň ale říkáme, že budeme podporovat pouze tradiční rodiny, které jako jediné mohou zachovat populaci, a tím i tradice, zvyky a národ jako takový. Pracovité tradiční rodiny, které řádně vychovávají děti, jsou pro náš stát základem a zárukou toho, že se zde budou mít naši občané i v budoucnu dobře. Předložený návrh tedy naše hnutí SPD podpoří, neboť v něm vidíme nástroj, který upevní a posílí svazek manželství muže a ženy, který by měl být chráněn ústavou.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Teď jsem nějak chybně manipuloval se seznamem přihlášených. Byla přihlášená paní poslankyně, já si to pamatuju, teď tam svítí kolega Juchelka, ale před ním byla určitě paní poslankyně Jarošová.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové. Právě zde na půdě Sněmovny probíhá legální boj proti rodině. Podrývá se instituce rodiny jako takové, a to snahou o legalizaci stejnopohlavních manželství. Rozhodně nechci snižovat či nějak hodnotit lidské kvality leseb a gayů, ale stavět jejich svazky na roveň rodiny nemohu. Oni nejsou schopni naplňovat její poslání, a tím je přivádět na svět děti a vštěpovat jim ve výchově důležitost mužského a ženského faktoru pro jejich vyvážený rozvoj. Když se něco jmenuje manželství, tak to asi nebude určené pro muže a muže nebo ženu a ženu. Mateřská školka také není určena pro důchodce a fotbalové hřiště pro hokejisty. Nechápu, že těmto jednoduchým věcem někdo nerozumí, nebo dělá, že nerozumí.

Zde nejde o pokrok společnosti, ale o její rozklad. Dnes možná zlegalizujete sňatky homosexuálů. Tak se ptám, kdo přijde na řadu příště? Bisexuálové a sňatky ve třech, ve čtyřech? Pedofilové a sňatky s dětmi? Zoofilové a sňatky se zvířaty? A další a další sexuální odlišnosti, tedy aby to bylo fér. Pokud chcete být féroví, vážená vládo a ostatní, co jste vyhlásili boj proti rodině, museli byste umožnit uzavřít sňatky lidem se všemi zmíněnými i nezmíněnými sexuálními odlišnostmi, abychom si byli všichni rovni. Co myslíte? Tomu se říká salámová metoda: nabídni prst a ukousnou ti ruku.

Podle průzkumu zpravodajství FTV Prima jsou Češi proti homosexuálním manželstvím, naopak pro je pouze 11 % české společnosti. A my všichni zde jsme byli těmi našimi občany zvoleni, z jejich daní jsme placeni, a proto právem předpokládám, že jejich hlasům budeme naslouchat a podle nich hlasovat.

Možná by naše občany zajímalo, kdo se všechno pod tento paskvil podepsal. Je to vláda, která dala souhlasné stanovisko. Cituji: "Vláda na své schůzi 22. června 2018 projednala a posoudila poslanecký návrh na vydání zákona a vyjádřila s tímto návrhem zákona souhlas." Z jakého důvodu, již neuvedla. Obvykle vláda důvody svých souhlasů, nesouhlasů a neutrálních postojů velmi ráda uvádí. Možná byla naše vláda pod nátlakem různých neziskovek nebo různých lobby skupin, to ví asi nejlépe sama právě vláda. Byla bych ráda, kdyby nás zde a občany s důvodem svého souhlasného stanoviska blíže seznámila. Kdo další tento paskvil podporuje? Jsou to někteří poslanci hnutí ANO, asi aby sjednotili svá stanoviska s postojem vlády, poslanci Pirátů, což mě vůbec nepřekvapuje, někteří poslanci ČSSD, jeden poslanec hnutí STAN a jeden z komunistů a poslanci za TOP 09 - u té obzvlášť nechápu, neboť se údajně hlásí ke konzervativním hodnotám. A co může být více konzervativní než tradiční pojetí rodiny? Takže mě a jistě i občany velmi zajímá postoj vlády v případě zrovnoprávnění dalších sexuálních odlišností.

Naopak co se týká ústavní ochrany manželství, vláda k tomuto návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko. A jeden z důvodů? Prý je cílem otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví. Tak to gratuluji a jsem ráda, že vláda své stanovisko vedoucí k rozpadu tradiční rodiny neskrývá a ani se o to nepokouší.

Ráda bych všechny, kteří se na této demontáži podílejí, upozornila, že SPD bude vždy proti těmto snahám bojovat, vystupovat a vysvětlovat, oč těmto kruhům jde. Nejde totiž o nic méně, než rozložit naši společnost, zničit její základy a vazby, které ji činí tak silnou. Manželství je institut, který provází lidstvo prakticky od samého počátku jeho bytí, od samého počátku jej tvořili muž a žena a nikdo doposud nic lepšího nevymyslel. Tedy pardon, naše vláda si zřejmě myslí, že přišla s inovací, a tato vláda je nyní zřejmě pod velkým tlakem různých lobby a politických neziskových institucí, které tak štědře dotuje, a nemá odvahu jim ty dotace utnout. Ale naše vláda není jen instituce, jsou to především obyčejní lidé, kteří byli počati mužem a ženou v tradiční rodině, a pokud se mýlím, tak ať mě opraví. Možná že kdybych se jich jednotlivě a hlavně soukromě ptala na jejich názor na manželství homosexuálů, budou mluvit úplně jinak. Manželství totiž není jen spojení lidí, kterým je spolu dobře, ale především touha přivádět na svět společné potomky, a to při nejlepší vůli u osob stejného pohlaví nelze. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a hned jsem si říkal, že určitě bude nějaká faktická poznámka, a taky že jo! Takže nejdřív paní poslankyně Šlechtová a připraví se pan poslanec Dolejš.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, milá Sněmovno, hosté, já bych ráda reagovala na slova paní poslankyně předřečnice. Tři věci. Pokud tady tento sál bude slyšet nadále obdobné projevy, tak se domnívám, že novela občanského zákoníku úplně v pohodě projde. Takový v uvozovkách svazácký projev už jsme tady dlouho nezažili a neslyšeli.

Další věc. Vzhledem k tomu, že zde bylo přirovnáno vlastně ponížení LGBT komunity k pedofilům a zoofilům, tak bych chtěla požádat paní poslankyni prostřednictvím pana předsedy, abyste si to odpustila v sále Parlamentu této země. Jednak jste urazila mnoho lidí této země, ale urazila jste i mě, protože já do té komunity patřím. Počkám, až paní poslankyně bude poslouchat, pane předsedo...

A poslední věc. Pokud bude SPD bojovat proti islámu, pokud bude SPD bojovat proti všemu, co se domníváte, že není tradiční, tak se domnívám, že se možná i brzo rozpadnete, protože naše země je liberální. A tím, že bychom schválili nebo poslali do prvního čtení tuto novelu, tak určitě neporušujeme žádné tradice ani práva tradičních rodin. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat, a to faktickými poznámkami. Faktickou poznámku nyní má pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se Tomáš Martínek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Jak se říká, zcela sine ira, tedy bez nenávisti. Já bych neřekl, že to byl svazácký projev, mně to spíš připomínalo monsignora Piťhu. Víte, žijeme v 21. století a já si myslím, že přejít do 21. století může individuálně dělat každému z nás nějaké složitosti, nějaké problémy, proto buďme tolerantní. Na druhou stranu se rozhlédněme po světě a uvidíme, že tolerance vůči diverzifikovanému způsobu soužití je ve světě velmi rozšířená.

A pokud jde o ty naše průzkumy, tak buďme exaktní. Ona různá klikací kampaň v různých médiích počínaje Parlamentními listy a konče třeba TV Barrandov může dopadnout různě, ale výzkumné agentury to dělají profesionálně a s jistou oscilací tam dominuje podpora tohoto manželství. Jestli se dobře pamatuji, zhruba asi 1,8 milionu je určitě pro a kolem 3,4 milionu je spíše pro. Takže ti lidé jsou v podstatě tolerantní a ty vyhraněné skupinky jsou menšinové.

Diskutujme, pusťme to druhého čtení, tam se to může třeba i v některých ohledech zkorigovat, ale tu militantnost bych nechal za dveřmi tohoto ctihodného sálu. (Potlesk poslanců KSČM a ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Tomáš Martínek, připraví se Marek Výborný. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji za slovo. Já se chci také jenom vyjádřit k těm průzkumům, které tady byly zmíněny u paní předřečnice. Televize Prima vlastně odvysílala hned několik reportáží v posledních dnech. Odvolávala se na průzkumy SANEP a Phoenix Research, přičemž uváděla třeba v tuším nedělní reportáži, že podpora u voličů Pirátů je kolem 5 %, přitom to je lež, protože když zveřejnila ten průzkum včera, ze kterého vycházela, tak tam bylo číslo několikanásobně vyšší. Těch 5 % bylo na jiném řádku u voličů SPD, takže se asi přehlédli redaktoři, ale byla to de facto zavádějící informace, která byla publikována jako pravda v rámci objektivity. Takže doopravdy na ty průzkumy, když se odvolává Televize Prima na průzkumy SANEP a Phoenix Research, které nejsou považovány odborníky za kvalitní agentury, tak úplně vynechává průzkumy CVVM z roku 2018 nebo Medianu z roku 2018, kde se dlouhodobě ta podpora veřejnosti pro rovnoprávné manželství pro všechny pohybuje nad 60% hranicí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Jsem tolerance sama. Já vím, že reagujete ve faktických poznámkách, ale předmětem jednání nejsou průzkumy veřejného mínění. Máme jiné téma. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Vzal jste mi to z úst. Já bych chtěl poprosit, vraťme se k meritu věci. Ono tady platí to, co říkal Winston Churchill: Věřím jenom takovému průzkumu, který jsem si sám zfalšoval. Myslím, že když se podíváme historicky za poslední půlrok, tak skutečně ty průzkumy vycházejí úplně nejednoznačně.

Ale co chci říci. Já myslím, že jedna i druhá strana tady nehovoří na základě průzkumů veřejného mínění. Pro nás přece manželství zůstane svazkem muže a ženy a nepotřebujeme si na to dělat žádné referendum, žádné ankety, žádné průzkumy, protože my se bavíme o hodnotách, a tak to prostě je. Takže já bych poprosil, vraťme se k meritu věci.

A ještě možná jedna věc. Něco jiného než průzkumy veřejného mínění je váha petičního hlasu. Tady vidím paní kolegyni Válkovou, předsedkyni petičního výboru, ta by o tom mohla tady pronést odbornou přednášku. Ale znovu zopakuji, tu petici na podporu manželství jako svazku muže a ženu podepsalo k dnešnímu dni přes 103 tisíc osob. A to je také hlas veřejnosti a to jsou lidé, kteří se podepisovali s vědomím toho, pod co se podepisují. A mimochodem na základě kampaně, která nestála 13 milionů nebo 11 milionů jako druhé straně, ale nějakých 160 tisíc, a ani korunu, ani haléř z veřejných prostředků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Také děkuji za dodržení času. Vrátíme se k řádné rozpravě. Nyní pan poslanec Aleš Juchelka, řádně přihlášený do rozpravy, připraví se Patrik Nacher. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, mí kolegové zde předkládají poslanecký návrh novelizace občanského zákoníku, který má za cíl uzákonění stejnopohlavního manželství. Jak o mně mnozí víte, jsem znám tím, že tomuto návrhu nefandím. Není to proto, že bych chtěl někomu šlapat po štěstí, ale z toho důvodu, že tento návrh není pouze o změně tří slov v jednom paragrafu, ale znamená změnu zásadní, celospolečenskou, s dalekosáhlými důsledky. V našem hlasování ve skutečnosti nepůjde o odstranění nějakých drobností v občanském právním systému, ale o zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny. Přijetím návrhu by se význam slova manželství nerozšířil, nýbrž ztratil. Smyslem tohoto slova manželství by se vzdálil realitě a přiblížil určitému přání. Jenže než začneme zvednutím ruky redefinovat pojmy, které dlouho a odůvodněně něco znamenaly, měli bychom dát pozor, jestli tím zdánlivě drobným revolučním gestem místo budování nebouráme. Měli bychom dát pozor, aby se naším přičiněním nezvětšovala propast mezi slovní zásobou a realitou.

Aktivisté volají po svobodě a rovnosti, ovšem svoboda nadefinovaná na úkor skutečnosti neznamená větší volnost, ale klam. A na něm nelze nic postavit. Vzdušné zámky postavené byť s nejlepším úmyslem se jednoduše rozplynou. Realita a skutečná podstata pojmu manželství, i když jej vyprázdníme tím, že posuneme v legislativním procesu tento návrh dále, se nijak nezmění. Proti přirozeně daným skutečnostem opravdu ani nejvýkonnější aktivista nemůže nic dělat. Nám však bude hrozit, že budeme v rostoucí míře žít v ideologickém nereálnu.

Předložený návrh bývá někdy shrnován do líbivých, jednoduchých marketingových hesel: stejná láska, stejná práva či většině to neublíží, menšině to pomůže. Tyto reklamní slogany se nám zákonodárcům snaží vnutit myšlenku, že změny zákonů společnost nemění. Ale víme, že je to jinak, že zákony utvářejí vědomí i svědomí jednotlivců i celé veřejnosti a mají dlouhodobý účinek. Jsme svědky situace, v níž se pouze otevírají další Overtonova okna.

Pamatujete? Začalo to registrovaným partnerstvím. V minulém období přišel k jednání požadavek alespoň částečných adopcí dětí z předchozích, většinou heterosexuálních vztahů. Mimochodem v archivu ČTK jsem našel zprávu, a to z 19. února 2001, ze které cituji: "Pokud bude návrh na registrované partnerství přijat, budou je homosexuálové uzavírat před starostou, primátorem či jiným členem obecního zastupitelstva v přítomnosti dvou svědků. Svatba to v žádném případě není, protože svatba patří k institutu manželství," uvedl to předseda Gay iniciativy Jiří Hromada. A dále říká: "Už odpočátku jasně říkáme, že si nenárokujeme adopce dětí. Tvrzení, že o toto usilujeme, nám podsouvají naši odpůrci." Konec citace.

V důvodové zprávě našim kolegům iniciativa Jsme fér napsala, že usilují tímto návrhem o stejnou důstojnost a stejný respekt, jakého požívají v současnosti heterosexuální páry. Jde však o požadavek zhola nemožný. Stejné úrovně právní ochrany homosexuální manželství dosáhnout prostě nemůže, jelikož naplňuje, resp. nenaplňuje definici manželství jako takovou. Ano, jde sice o trvalý svazek, ale chybí zde reprodukční potenciál. Pro mě je manželství svazek muže a ženy, symbol základu společnosti, ve které žijeme. Stát manželství zvýhodňuje ne pro nějaký citový vztah dvou lidí, ale protože to je nejlepší prostředí pro zplození a výchovu dětí garantující stabilitu. Rodina založená na manželském slibu věrnosti muže a ženy je stavebním kamenem budoucnosti národa a musíme udělat vše pro to, abychom ji zachovali. Redefinice pojmu manželství by znamenala ztrátu tohoto symbolu.

V médiích tuto skutečnost ostatně opakovaně přiznávají i lobbističtí tvůrci navržené novely. Této skupině lidí vadí, že jiná dosáhne spojením stabilního svazku muže a ženy symboliky, kterou jiné vztahy, a to ani přísně vzato, ostatní z těch nejbližších, to znamená rodinné, jednoduše nemají. Zneužijeme stará slova pro nové skutečnosti, a to k čemu dojde, nebude podíl další skupiny obyvatel na dobru zvaném manželství, ale rozmělnění významu tohoto slova. Posouvání hranic pojmu pak může být téměř libovolné.

Jako poslanci jsme vydíráni argumentem, že děti homosexuálních vychovatelů trpí, jelikož nejsou v případě např. úmrtí svého jednoho biologického rodiče dostatečně právně vázáni k druhému partnerovi či partnerce. Je však k řešení této otázky nezbytné položit si na stůl tisíce let starý pojem manželství, vykuchat jej a napěchovat novým významem? Proč aktivistům tolik záleží právě na tomto slově? Asi si umíme všichni odpovědět. Naznačil jsem to před chvílí. Jsme citliví na symboly, gesta, naše srdce se zachvějí při oslavách stoletého výročí republiky, třicetiletého výročí pádu železné opony, řešíme převzetí státních vyznamenání, dotýká se nás osud lidí na druhém konci světa. Vnímáme třeba symbolicky fotografie francouzského prezidenta, kdy chytne za rameno třeba německou kancléřku a otevírá jí dveře.

Všechno na nás působí. To, co jsem zmínil, vlastně dost nevinně. Ale změna takové symboliky, jakou nám předkládá manželství založené na odevzdanosti jednoho muže jedné ženě, bude skutečně znamenat hluboký převrat. Kdo bude hlasovat pro stejnopohlavní sňatky, schvaluje redefinici rodičovství. Bude třeba změnit zákon o matrikách, jelikož bude diskriminační. Matriky obsahují tak homofobní kolonky, jako je otec a matka. Bude je třeba nahradit položkami rodič jedna a rodič dvě, jak jsme se před chvílí, nebo před několika dny dozvěděli z Francie.

Neustále slyším argument, že tento návrh přece nikomu neublíží. Proto se s vámi, vážení kolegové, chci podělit o jeden konkrétní hypotetický příklad. Velmi často slyšíme debatu... (Hlasy z pléna.) Ano, konkrétní příklad. (Se smíchem.) Ale může být i hypotetický, to máte pravdu.

Velmi často slyšíme debatu o dětských domovech.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid. A pokud... Pane poslanče, já vás přeruším. Prosím, abyste na sebe nepokřikovali z lavic. Zejména na toho, kdo má udělené slovo. Pokud máte jiné téma než to, které je předmětem našeho jednání, prosím v předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Aleš Juchelka: V dětském domově bude např. existovat právně volné dítě, tedy bez právních rodičů. Komu má stát toto dítě svěřit k adopci? O toto dítě požádali manželé heterosexuální a homosexuální. Koho má stát zvolit, když v ostatních kritériích jsou oba páry totožné. Vzděláním, majetkově a tak dále. Jak se k tomu postaví soud, když i na základě rozhodnutí Ústavního soudu máme potvrzeno, že pro nejlepší zájem dítěte je rodina složená z muže a ženy, avšak zároveň bude třeba hrozit antidiskriminační žaloba?

Dámy a pánové, tento návrh se netýká pouze změny tří slov. Pokud tento návrh projde, bude mít dalekosáhlé důsledky pro naši vlast a její budoucnost. A především, bude mít dalekosáhlé důsledky pro děti, které se teprve narodí či narodily a ještě se jich nikdo na jejich názor kvalifikovaně nezeptal.

Zákony se musí tvořit s ohledem na všechny členy společnosti, nejen s ohledem na touhy dospělých lidí. Proto nenabourávejme pojem manželství, zachovávejme jeho hranice, kontury, bourejme spíše bariéry mezi námi. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Aleši Juchelkovi. Máme tady faktickou poznámku paní Jany Pastuchové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Já jenom zareaguji krátce na vystoupení kolegy Juchelky vaším prostřednictvím. Já se ohrazuji proti tomu, já nejsem nikým vydírána jako poslanec, žádnými skupinami. Je to moje přesvědčení a můj názor.

A jenom možná odpověď, komu svěříme do výchovy nebo do adopce děti z dětského domova. Já bych vám na to odpověděla asi tak, že těm, kdo bude lepší. A neříkám, že to musí být vždycky heterosexuální pár.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme vystoupením pana poslance Patrika Nachera. Připraví se paní poslankyně Pekarová Adamová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, jsem rád, že vás mohu takhle v českém parlamentu nazvat, protože v dnešní době to není až tak automatické, jak jste poznali ti, co jste byli v londýnském nebo newyorském metru, kde už se neříká dámy a pánové, ale říká se vážení přítomní nebo dobrý den všem. Já to tady říkám pro kontext. Pro kontext. Pro celou společenskou atmosféru, ve které západní civilizace dneska je. To není jenom ta izolovaná věc, to téma, které dneska tady probíráme. My jsme v době, kdy se v Austrálii předělávají semafory, kde jsou mimo panáčků i panáčkové jako ženy v sukních. Toalety pro třetí pohlaví. V Londýně se v některých nemocnicích říká těhotný člověk, ne těhotná žena. Céline Dion přišla v genderově neutrálním oblečení. V anglických školách se někde učí o tom, že svého druhu menstruaci mají i kluci. A německá feministka to korunovala před měsícem, když prohlásila, že dítě je to nejhorší, co může udělat pro životní prostředí.

Já tady to říkám proto, že nesouhlasím s relativizací všeho a všech. A my se tady za pár týdnů možná sejdeme k Istanbulské úmluvě a k její ratifikaci a budeme se bavit o tom, jestli se bude říkat - a ve Francii to už schválili ve školském zákoně - máma nebo táta, nebo rodič jedna, rodič dvě. V německé městě - teď mě nechytejte za slovo, v Duisburgu nebo někde, si zase schválili, že nebude učitel, učitelka, ale bude vyučující. Takže to je vyučující ta i ten atd. atd.

Všichni víme, nebo tak nějak tušíme intuitivně, že při schvalování zákonů tady se střídáme před mikrofonem ne proto, abychom přesvědčili vás kolegy, ale proto, abychom veřejnosti, médiím řekli svůj názor. A jsme víceméně vázáni stanovisky klubu, opozice, koalice, pravice, levice, atd. atd. Nicméně v této chvíli si myslím, že jsme u normy, kde to až tak neplatí. Že je mezi námi celá řada lidí, kteří nemají na to silný názor, nejsou rozhodnuti. A myslím si, že bychom se tady navzájem měli poslouchat a vést tu debatu kultivovaně a třeba přesvědčíme ty lidi, aby místo toho, že si dají tu kartičku pryč a alibisticky odtud odejdou, tak prostě řeknou názor - ano, nebo ne. Proto mě trochu mrzí, musím říct, že tady ten sál je poloprázdný, jsou poslanci venku a nevěnují se tomu. A naopak bych chtěl ocenit, že galerie pro veřejnost je úplně plná, že to lidi prostě zajímá.

Můj postoj, to víte, je dlouhodobě konzistentní. Já jsem na téma pro mě falešné politické korektnosti napsal knihu Šílenosti doby korektní. Využiji této příležitosti, abych si takhle udělal reklamu. Ale tím chci podtrhnout fakt, že ten názor mám dlouhodobý, že to není na základě průzkumů, ať už je dělal kdokoliv. Jeden je ten, jeden je takový a já tady budu jako korouhvička měnit svůj názor? Já ho mám dlouhodobě. Já jsem tu knihu a ty podklady pro to začal psát dávno předtím, než jsem kandidoval do Poslanecké sněmovny.

Jsou tu dva návrhy a já odmítám černobílé vidění světa, že jeden názor je jako správný, druhý je zpátečnický. Jeden je tolerantní, druhý netolerantní. Jeden je moderní a druhý je takový úzkoprsý. Tohleto bytostně odmítám stejně tak, jako odmítám nálepkování. Já jsem se účastnil téměř všech různých konferencí, které jsou i před námi na to téma, stejně tak i na téma gender. A tam bohužel ti, kteří bojují proti nálepkování, tak když jim dojdou argumenty, tak potom sami nálepkují.

Dnešní doba je taková doba klidu, bych řekl. Bez válek, máme se dobře. Západní civilizace, západní Evropa je na tom ekonomicky nejlépe, jak kdy byla. O tom není nejmenších pochyb. A já mám pocit, že jak takhle přicházejí ty nápady - a musím říct, že my, Česká republika, jsme v tomhle takový ostrůvek zdravého selského rozumu - tak mám pocit, že nás pálí dobré bydlo. Všechno se dneska pojímá jako diskriminace. A já říkám, že všeho moc škodí. Ne všechno, když někdo s něčím nesouhlasí, je nějaký předsudek nebo naplňování stereotypů. A troufám si říct, že když se to přežene, když jakýkoliv projev nesouhlasu s nějakým postojem, názorem, pohledem bude popisován jako předsudek nebo stereotyp, tak se stane to, že skutečně nenávistní lidé, lidé, kteří mají skutečně předsudky, tak zapadnou do stejného prostoru s těmi, kteří prostě jenom nesouhlasí s tou politickou korektností.

Vede se tu boj i v médiích a ve veřejném prostoru. Já jsem si udělal jenom takovou lehkou statistiku. Teď nebudu hodnotit aktivitu těch různých táborů, to mi nepřísluší. Udělal jsem si to k prosinci 2018, protože jsem myslel, že přijdu na řadu dřív a budu mluvit. Tak z médií třeba mám - tak jsou tady dvě petice. A zatímco ta petice Manželství pro všechny měla 95 exkluzivních informací, tak Manželství pro muže a ženy jenom 11. Jinými slovy, tady se vede i ten boj jakoby samozřejmě mediálně a to může i někoho ovlivnit. A teď se ptám, jak to, že je tam taková disproporce. Říkám, nehodnotím. Nehodnotím aktivitu těch jednotlivých stran. Protože tam to může být, někdo je šikovnější, někdo méně. Ale ty petice jsou nějaké akty, které probíral i petiční výbor. Jedna nasbírala přes 103 tisíc, druhá tuším 80, 90 tisíc. Takže to má přibližně stejné velikosti. No a mezitím je ten zdravý selský rozum, který se stále tady snažím připomínat, a ten prostor příliš nedostává.

Já vám tady přečtu pár - abychom si udělali pro kontext celé situace - pár citací z Facebooku, kdy jsem se snažil o tom veřejně něco napsat a kritizoval jsem, že určité sdělovací prostředky zvou do svých pořadů jenom nositele jednoho návrhu. Dostalo se mi této odpovědi. "Pokud budou zvát i kritiky, tak se bude tato společnost stále točit ve stagnujícím kruhu. Takže za mě ať kritici zůstanou radši doma. Například prosazení nějaké ideje je vždy na úkor těch, kteří nesouhlasí." Já cituji, jo? Takže je to třeba i s chybami. "Vždy se bude někdo cítit ukřivděn. Teď záleží na nás, zda budeme do televizních pořadů zvát zpátečníky, a brzdit tak uspokojivý vývoj této společnosti."

No a korunoval bych to tím, že když já se k tomu vyjadřuji, a myslím si, že kultivovaně, a ukažte mi jeden jediný můj výrok v sociálních sítích nebo v médiích, který by někoho urazil, tak se omluvím, tak se skutečně omluvím - tak to korunovala nějaká paní u mě. "Patrik Nacher si vlastně jen chce udržet pro sebe svůj status quo sdružení přátel bílého heterosexuálního muže. A je to pochopitelné, má pravdu. Protože pro muže jako on opravdu kromě skanzenu nebude místo." Takhle to prosím pěkně je.

A teď k věci samé. Jak říká můj kolega Milan Feranec - který je přihlášen a bude mluvit, a myslím si, že je to velmi přiléhavé, a vymyslel to on a já se tady nikdy nechlubím cizími myšlenkami: Rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím, respektive mezi vztahem stejnopohlavních a heterosexuálních párů bude vždy, byť by to byl jeden milimetr. Pro někoho centimetr, pro někoho metr.

Ekonomové si pomáhají při objasňování některých jevů tím, že sníží ten počet účastníků, aby tak vysvětlili funkci peněz nebo směnného obchodu, jak funguje inflace a podobně. Tak já použiju taky takový příklad malé skupiny na ostrově, abych ilustroval ten milimetrový rozdíl, jak ho popisuje Milan Feranec.

Představte si, že na pustém ostrově ztroskotají dva muži a dvě ženy. Je to mimochodem pak reakce na kolegu Kopřivu. Já jsem se předtím nehlásil do těch faktických, abych to tady neextendoval, nechal jsem si to jenom na ten svůj projev. Pokud by tyto dva páry - muži a ženy - vytvořily heterosexuální páry, tak by byla praktická a hlavně teoretická biologická, fyzická možnost, že zplodí potomka. Pokud by na tom ostrově vytvořili páry stejnopohlavní, to znamená dva muži a dvě ženy, je reprodukce nemožná, byť teoreticky - a teď pozor - už vím, že byste tam zase mačkal - ledaže by pro ten samotný akt tam byl někdo třetí v té chvíli. A pak by zase byly ty dva páry spolu. Jinými slovy, to je to, v čem souhlasím s kolegou. Tady je úplně vizuálně vidět ten milimetrový, milimetrový rozdíl. Milimetrový. Pro někoho centimetrový, někdo to vnímá kilometr. Takže si tady prosím nehrajme na hyperkorektní dobu, že tam ten rozdíl není.

Dovolte mi opět ocitovat z Facebooku, co mi napsal jeden člověk, který je už asi osm let v registrovaném partnerství. "Ať stejnopohlavní svazky nazýváte jakkoliv, vždy budou už z podstaty jiné než svazky heterosexuální. Mnohem důležitější, než jak se nazývají, je, aby se srovnala práva platná pro oboje. A abychom se opravdu dostali k přirozené toleranci od většinové společnosti. V obojím jsme na dobré cestě a buďme tomu rádi. Nejsem si jist, jestli požadavky za každou cenu se ve všem srovnat s něčím, co prostě srovnatelné není - a to neznamená, že jedno je lepší nebo druhé horší - jsou zrovna to, co nás posune dopředu." Konec citace.

Já se potom ptám, kolegové, kolegyně, dámy a pánové, kde se to zastaví. Buďme tedy fér. Ono se to shlukuje do pojmu manželství pro všechny. Takže co třeba vztahy polygamní? Co třeba vztahy mezi příbuznými? Protože argument na tu obhajobu je tam stejný. Ten argument je tam přece stejný. Mají se rádi? Mají. Ublíží to někomu jinému? Neublíží. Takže ten argument je úplně stejný.

My tady máme příklad nějakého miliardáře, který žije, pokud vím, nevím, jestli je to ještě pravda, s dvěma ženami s tím, že jedna je manželka a druhá je neoficiální. A také jenom jedna z nich je manželka. Teoreticky by mohly být tedy dvě manželky do budoucna. Tak se pojďme o tom bavit. Protože v naší tolerantní společnosti se nikomu nezakazuje, že pan miliardář žije s dvěma ženami. Nikdo se nad tím nepohoršuje, nikdo nemoralizuje. Dokonce si myslím, že někteří mu možná tiše závidí.

Takže jakým způsobem se budeme potom dívat na ty další věci? To je pro ten kontext důležité. Nedá se podle mého názoru bavit izolovaně jenom o tom návrhu, protože žijeme v nějaké společnosti, v nějaké době, kde padají různé návrhy, které jsem zmínil na počátku.

Mám skoro také pocit, že klasické manželství je nuda, takže dneska je trendem, že si člověk bere sám sebe. O tom jsem já tady mluvil v jedné ze svých faktických, to je ta sólogamie. Případně se teď rozšířila tendence, že se lidé zasnubují s nějakou věcí. Já jsem našel, že to je s mostem, s lustrem a podobně. To znamená, že se tady nabízí - úplně vážně se tady nabízí - situace, že by manželský svazek byl svazek ne dvou osob, ale z hlediska toho vývoje, o kterém tady kolegové mluví, že třeba ještě před sto lety ženy nemohly volit, tento argument slyším dost často, že by to mohl být svazek jedné nebo více osob. Tak proč to v tom případě, tak pojďme do toho. Není to svazek dvou osob, ale je to svazek jedné nebo více osob. Proč by to nemohlo být více osob? Nebo to může být manželství na dobu určitou. To jsem také zaregistroval v té debatě. Dneska je to manželství na dobu neurčitou.

Mimochodem, je vlastně pikantní, že o to manželství je takový souboj v zemi, kde minimálně čtyři premiéři se rozvedli, to jsem si tak našel. Takže to je docela zajímavé a o to více pikantní.

Já jsem měl připravený návrh. Měl jsem připravený návrh, jak jsem říkal na začátku - práva ano, manželství ne. Tady je ta srovnávací tabulka. (Ukazuje.) Manželství - registrované partnerství - partnerství. Tak jak bych to navrhl já, to znamená všechna práva srovnána. Já jsem to nakonec nepodal a řeknu vám proč. Protože - já jsem to dneska říkal u nás na klubu - protože nechci takzvaně páchat dobro. Já jsem chtěl najít nějaké konstruktivní řešení, když tady něco kritizuji, protože nejsem zvyklý něco kritizovat, pak sedět, mlčet, koukat, jak se to vyvine. Tak jsem chtěl přijít s nějakým řešením. Nicméně jsem se dostal do soukolí toho, že na jedné straně to je nedostačující, a dostával jsem za to pohlavky, když to takhle řeknu obrazně, a na druhé straně je to zase příliš práv přeneseno. A teď já jsem tam uprostřed a z obou stran všichni nespokojení.

Jinými slovy, nechť se poslanci vyjeví, jaký mají názor. Nechť udělají takzvaný coming out, ať se tady ukážou, jestli jsou pro, nebo proti. Ať se neschovávají, a to je to moje stanovisko, za jakýkoliv názor. A proto já jsem ho změnil a já to tady přiznám, že tady nebudu dávat názor, který by byl takovým klínem a za který by se schovávala celá řada poslanců, protože by nevyjevili svůj vlastní názor, jestli jsou pro, nebo proti. Proto vyzývám, aby každý z poslanců řekl, co si myslí, ne aby se zdržel nebo vytáhl, nebo šel telefonovat ven, nebo se vymlouval na to, že tady je ještě nějaký třetí návrh. Je to pro mě samozřejmě poučení i propříště, protože jsem si s tím docela užil, jak tady někteří kolegové na mikrofon sdělili.

A na závěr bych se chtěl pokusit logiku ilustrovat vizuálně, jak to vnímám já, a to na příkladu, který se tady mimochodem řešil, že my menší poslanci máme problém s tímto řečnickým pultem. Jak se na to podívat? To je krásný příklad.

Jsou tři různé cesty. Buď to nemusíme řešit vůbec a prostě my, co jsme menší, tak máme nějakou nevýhodu. To je jedna cesta.

Nebo druhá cesta je, že se udělá nějaká drobná individuální úprava, kterou ti, co jsou menší, využijí, stoupnou si na to (předvádí stupínek, který je pod řečništěm), a ti, co jsou větší, to nepoužijí. Je to drobná úprava.

Třetí možnost, to je podle mě to, co je dnes typické pro tu hyperkorektní dobu: že se pro všechny řečnický pult seřízne prostě o 30 cm, abychom tam my, co jsme menší, viděli. Ale pak pro ty, co jsou vysocí, to bude nízké. To je podle mě krásně tak, jak já to vnímám.

Já jsem pro to, aby tady byl ten stupínek, já si mohu vybrat. Ne abychom měnili pravidla pro nás malé, co nás je menšina, abychom tím ovlivnili všechny.

Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Patriku Nacherovi. Máme před pokračováním tři faktické poznámky, a to pana poslance Lubomíra Španěla, Heleny Válkové a pana poslance Válka. Nyní pan kolega Lubomír Španěl s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem měl po vzoru své kolegyně paní Jarošové připravený také pionýrský projev, jak to označila paní Šlechtová. Nakonec od něho upustím. Chtěl jsem samozřejmě hájit tradiční manželství a demonstrovat vám to na slovech z toho filmu, myslím, že to bylo se Schwarzeneggerem, jak říkal muži mají penis a ženy vaginu. No, já za to nemůžu, že to pánbůh tak vymyslel, nebo Darwin, já nevím, nebo příroda sama, prostě je to tak a bez spojení muže a ženy by lidstvo už dávno neexistovalo a neexistovala by ani spousta živočišných druhů.

Samozřejmě řeknete, že homosexuální páry mohou děti adoptovat. Ale jak potom vlastně budeme vysvětlovat těm dětem, až z toho začnou mít rozum, proč žijí se dvěma tatínky nebo se dvěma maminkami? Ale to už tady všechno bylo řečeno.

Protože dvě minuty utečou jako voda, tak se musím hlavně ohradit na slova paní exministryně Šlechtové prostřednictvím pana předsedajícího. Za prvé bych chtěl říci, že SPD rozhodně nebojuje proti islámu. Prosím vás, my nebojujeme proti islámu. My jen upozorňujeme na nebezpečí, které expanze islámu do Evropy přináší, terorismus, nebezpečí. A pokud se domníváte, že toto nebezpečí terorismu s tím, kolik lidí sem přijde z Afriky, nestoupá, tak určitě vám prokážou všechny ty situace z Francie, teď posledně z Holandska, že se nemýlím.

Paní Šlechtová ještě jednou prostřednictvím pana předsedajícího -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil vám čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Prosím vás, nenálepkujte do pionýrek. My vás také nenálepkujeme. A mohli bychom.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Netrapte mě. Já potřebuji, abychom dodržovali jednací řád.

Nyní paní poslankyně Helena Válková, také s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Pane místopředsedo, doufám, že vás nebudu také trápit a dodržím ten limit.

Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem byla dvakrát vyvolána k petičnímu výboru. My jsme opravdu měli veřejné slyšení a dopadla jsem podobně jako pan kolega poslanec Nacher, protože jsem se nezavděčila nikomu, byť jsem pečlivě na vteřinových ručičkách sledovala, jak komu dám slovo. Obě dvě strany byly frustrované, jak ti, kteří jsou pro zachování tradičního názvosloví a jeho obsahu manželství, tak ti, kteří usilují o opak, resp. se snaží o to, rozšířit pro skupinu homosexuálních párů. Čili obě dvě byly vrcholně nespokojené a obě mi to řekly v rozmezí po ukončení veřejného slyšení, které jsem se opravdu snažila i časově vést spravedlivě, obě strany mi řekly, že si to tak nepředstavovaly a že jsem upřednostnila druhou stranu. Čili docházím k závěru, že to bude jako s hlasováním o kouření v restauracích, prostě my se vzájemně těžko budeme přesvědčovat.

To, co si myslím, že je třeba podtrhnout, že pokud neprojde ten návrh novely občanského zákoníku, je tedy skutečně velmi kvalitně připravený návrh novely, která vyrovnává práva, čili já bych byla pro to páchat v takovém případě dobro. A povzbudím k tomu pana poslance Nachera, protože jsem četla předcházející návrhy, které takové nebyly. Myslím, že tenhle poslední by uspokojil všechny ty, kteří si myslí, že jejich práva - a myslí si to v současné době oprávněně - zdaleka nejsou garantována v občanském zákoníku tak jako u manželských párů. Čili v tomto ohledu si myslím, že jsme připraveni i na variantu vytáhnout to z šuplíku a nechat to tady prohlasovat.

A konečně poslední věta, pane místopředsedo -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to už také nepůjde, paní poslankyně, protože vám skončily dvě minuty k faktické poznámce. (Aha. Tak dobře.)

Pan kolega Válek se odhlásil z faktické poznámky. Paní poslankyně Červíčková nyní s faktickou poznámkou. Potom pokračujeme, pokud nebude jiná faktická poznámka, paní poslankyní Pekarovou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Monika Červíčková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych tímto ráda navázala na mého milého kolegu, předřečníka Patrika Nachra vaším prostřednictvím. Nachera, pardon, teď je to úplně špatně, omlouvám se Patriku, vaším prostřednictvím.

Děkuji za tu hezkou scénku tady s tím pultíkem. Ale ono je to právě to, co jsi řekl o tom, že vlastně chceš, aby si lidi mohli vybrat tady u toho pultíku. A zrovna tak LGBT community si chce vybrat. Je to o tom, že chtějí mít volbu. To neznamená, že pokud by ta novelizace vešla v platnost, všichni se zítra hned hrnou do manželství. Ani my, heterosexuální páry, nejsme všichni sezdáni. Takže je to o té možnosti, o té volbě. V tom jsme kupodivu zajedno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme v rozpravě vystoupením paní poslankyně Pekarové Adamové, připraví se Vít Rakušan. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já velice stručně. Rozhodně tady nebudu mít takový rozbor jako předřečníci, kteří vystupovali. Chci se také vyjádřit, učinit ten coming out, ke kterému jsme tady byli panem kolegou vyzváni. Myslím si, že u mě je to možná ještě o to zajímavější pro mnohé v tom, že jsem změnila názor v průběhu debaty, která se tady už několik měsíců velmi živě vede.

Já jsem, na úvod řeknu, katolička. Jsem vdaná a nehodlám na tom rozhodně do budoucna nic měnit, a přesto jsem pro to, aby se mohli manžely stát i stejnopohlavní páry. Já na to nahlížím tak. A rozhodně je to na každém, jak na to nahlíží, nikoho nechci přesvědčovat o svém postoji. Myslím si, že je to možné nahlížet z pohledu ochrany vztahů, vztahů těch lidí a podpory těch lidí právě ke zdravým vztahům, které mohou vést. A myslím si, že to je ten nejlepší způsob, jak můžeme ochraňovat mimochodem to tradiční, tzv. tradiční manželství, totiž co nejlépe pečovat o ty vztahy, které v nich máme. A obávám se, že to opravdu není zásluhou nikoho jiného než těch, kteří v těch manželstvích žijí, aby si své vztahy opečovávali a snažili se, aby vztah do budoucna prosperoval.

Takže já se opravdu neobávám těch různých budoucích, řekněme, kroků, před kterými mnozí varují, a říkají, že tady za chvíli budeme řešit jiné znělky v metru, jak tady zaznělo, nebo výměnu panáčků na semaforech. To řešme, až to přijde někdy do budoucna případně, ale teď to tady opravdu s touto novelou nebo s těmito věcmi vůbec nesouvisí. Nespojujme to s tím. Tady se dneska nebavíme o něčem takovém. Ani o kolonkách ve formulářích, jestli tam má být uvedeno to, či ono. Tady se bavíme o určité změně, o které si myslím, že opravdu mnohým pomůže v jejich identifikaci ve vztahu.

Já jsem názor změnila po debatách, které jsem měla možnost mít díky některým, kteří jsou v této věci velice aktivní, protože do té doby jsem se domnívala, že skutečně stačí třeba jenom změnit zákon o registrovaném partnerství. Můj postoj byl - pojďme změnit pravidla, pojďme se bavit o nějakých úpravách tak, abychom vyhověli. Ale uvědomila jsem si, že opravdu registrované partnerství v současné chvíli je, když to hodně zjednoduším, pouhá výměna občanky na úřadě, a pro ty, kterých se to týká, má opravdu velkou symboliku, a proto si myslím, že bychom měli mít možnost jim to dopřát.

Proto chci jenom požádat, a samozřejmě každý tady, mám pocit, že je dávno rozhodnut a že vlastně postoj každého už je dávno utvořen, ale abychom se na to uměli podívat i právě z hlediska vztahů těch lidí, nikoliv jenom z hlediska nějakých obav, které v mnohých mohou vzbuzovat, a abychom to posunuli dál do dalšího čtení, abychom to nezabili hned v prvním čtení tady ve Sněmovně.

Děkuji vám za pozornost. Ale věřím tomu, že mnozí jsou stejně rozhodnuti a že třeba takovýto přerod názorů je spíše ojedinělý, přesto si myslím, že to tady mělo zaznít už jenom proto, že se tady nebavíme o banálních věcech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové. Dále je přihlášen pan poslanec Vít Rakušan, ale ten je nepřítomen, takže jeho přihláška propadá. Nakonec je přihlášený pan poslanec Milan Feranec, připraví se paní poslankyně Eva Fialová. Ještě než kolegu Ferancovi udělím slovo, přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se od 18.30 do konce jednacího dne pan poslanec Josef Kott.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte i mně několik slov k této problematice. Jsme ve sloučené rozpravě a někteří předřečníci vystupují pro zákon o manželství pro všechny, někteří vystupují pro ochranu manželství, když to takhle zkrátím. Já osobně nebudu hlasovat ani pro jeden zákon. Ani pro první, ani pro druhý. Vysvětlím i důvody, proč nebudu hlasovat pro ochranu manželství.

Podle mě tento zákon je zbytečný. Před čím nás chrání ten zákon? Nebo chrání před kým? Já si troufám říct, že moji rodinu nebo vaši rodinu neohrožují jiné osoby. Můžeme ji ohrozit jenom my sami tím, jak se chováme. Takže z toho pohledu považuji ten zákon, ochrana manželství, za zbytečný a vyvolává zbytečné spory ve společnosti.

Ale já nebudu hlasovat ani pro zákon o manželství pro všechny. Vysvětlím důvody. Proto, že dle mého názoru on neřeší praktické problémy. Já rozumím, že ti lidé nemají stejná práva, nebo chápu to. Pokud bychom se bavili, chtěli řešit, nevím, právo na informace o zdravotním stavu, řešme ten konkrétní paragraf. Pokud bychom chtěli řešit vznik společného jmění manželů, řešme konkrétní paragraf občanského zákoníku. Pokud bychom chtěli řešit problematiku při osvojení, řešme konkrétní paragraf občanského zákoníku. Ale toto ten návrh nepředpokládá. Ten návrh je velký, revoluční skok. Všechno vyřešíme. A úplně bez ohledu na tradice, na historii, na vnímání. To si myslím, že není správné. Já chápu, to jsou hodnotové věci, které se časem mohou měnit. To se mění. To se může stát.

Já bych upozornil na jeden problém. Podíval jsem se - a právníci vědí, co je to ASPI, Automatizovaný systém právních informací. Podíval jsem se do ASPI, napsal jsem si heslo manželství a podíval se, kolik právních předpisů tento pojem používá. 347 platných a účinných právních předpisů používá tento pojem. Pochopitelně občanský zákoník, trestní řád, občanský soudní řád, zákon o dani z příjmů, insolvenční, azylový, ale například katastrální vyhláška. A já se ptám: Udělal někdo porovnání, co to způsobí? Tato změna? Četl jsem si důvodovou zprávu. Neudělal. Řeší tam jenom pár paragrafů občanského zákoníku. Neudělal porovnání, co to způsobí. Takže z mého hlediska je přijetí toho zákona skok do tmy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid! (Jednací sál je poloprázdný.) Já to nerad dělám, zejména když jde o faktickou poznámku. Teď je řádné vystoupení. Opravdu, pokud vedete jinou debatu, než je sloučená rozprava k bodům 37 a 38, zásadně v předsálí! Ještě není klid... Prosím, můžete pokračovat.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Opakuji znovu. Bez toho, aby někdo udělal srovnání těch 347 právních předpisů, co udělá tato jedna změna jednoho paragrafu, je to skok do tmy. My se rozběhneme, skočíme a nevíme, jestli je tam zeď, nebo propast. Vůbec netušíme. A možná je to vývoj. Možná je to pokrok, že takhle ta doba jednou musí přijít, a my s tím nic neuděláme. Možná, že to skutečně nezastavíme. Ale pokud to můžeme zbrzdit o tři roky, tak bychom to měli udělat. A já to udělám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní paní poslankyně Eva Fialová, připraví se paní poslankyně Červíčková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem moc ráda, že dnes můžu na této půdě projednávat novelizaci zákona takzvané manželství pro všechny. Je vidět, že naše společnost dospěla k velice průlomovému kroku a je připravena na to, aby již nedocházelo ke kastování nás všech.

Zaznělo zde mnoho důvodů pro i proti, a proto je nebudu opakovat.

Při debatách, proč podporuji tuto novelu, jsem se často zamýšlela, co je doopravdy mým osobním motivem. Ani na okamžik jsem nezaváhala a podpora této změny mi přišla automatická a logicky správná. Při rozhovorech zaznělo mnoho osobních příběhů, které ve skutečnosti proplétá vždy velice podobná nit a osobní příběh. Každý náctiletý, který zjistí, že má v oblibě stejné pohlaví, prochází velice těžkým obdobím: nejprve srovnání sám se sebou, dále přijetí nebo nepřijetí rodiny, přijetí svými blízkými, okolím a celou společností. Již od brzkého věku si jsou vědomi toho, že nebudou moci vyjádřit lásku svému partnerovi rovně jako muž a žena. V případě, že se rozhodnou pro registrované partnerství, vědí, že tento úkon mohou učinit pouze na 14 místech v republice a tento úkon nebude důstojný vůči tak hlubokému vyjádření lásky dvou lidí. Často očekávání tohoto aktu předchází vyzvednutí pořadového čísla stejně tak, jako když si jdeme vyzvednout balík na poště.

Dalším faktorem jsou odborné studie, které poukazují na to, že dítě vychovávané v barevné rodině není nijak traumatizované. Naopak, vnímá lásku od obou rodičů. A šťastné a milované děti by měly být naší prioritou.

Ale ani tento argument není mým osobním motivem. Ten je jednoduchý - a tím je možnost volby. Každý heterosexuální pár má možnost volby, zda dobrovolně vstoupí do manželství, zda budou mít děti nebo ne. Lesby a gayové tuto možnost nemají. Jsou naší společností a našimi současnými zákony škatulkováni do určité skupiny a předurčeni k tomu, jaké mají mantinely a kde je jejich místo. Proto vyzývám, dejme všem možnost volby a vzkaz našim teenagerům, že jejich vrozené orientace jsou společensky přijímány a jejich budoucnost bude založena na rovnosti práva bez škatulek a zákonně legitimizována.

Původně jsem v tomto okamžiku chtěla skončit své vystoupení a nechat na vaší volbě, zda ano, či ne. Ale díky velice čerstvé zkušenosti bych se s vámi ráda podělila o jeden příběh. Tuto neděli jsem se dozvěděla, že jeden z mých homosexuálních kamarádů zemřel. Zemřel náhle, nikdo to nečekal. Asi před 14 dny mu praskla aorta. Nikdy neuznával, že by někdy vstoupil do registrovaného partnerství. Vždy tvrdil, že se nenechá registrovat jako pes nebo známka. Nikdy netoužil po dětech. Měl vždy hodné a laskavé srdce. Vyrůstal v dětském domově, a tak jak jemu chyběla v životě láska, tak ji uměl plnými doušky rozdávat. Posledních pár let žil s partnerem, který má diagnostikovanou psychickou poruchu. V jeho nejtěžších chvílích stál při něm a nikdy v životě by ho neopustil pro malichernost. Až jeho smrt je rozdělila. Vzhledem k tomu, že nikdo netušil, že toto může nastat, nestihl napsat poslední závěť, ač o ní posledních pár měsíců mluvil. Zemřel v nemocnici a nikdo neměl nárok na vyzvednutí jeho osobních věcí, které jsou součástí dědického řízení. Přítel samozřejmě zkolaboval a nebyl schopný určit, komu, kdo a kam má zavolat, aby nás o této smutné zprávě informoval. Ani nebylo kde pátrat, protože veškerý telefonní seznam zůstal v telefonu mezi osobními věcmi v nemocnici. Jak už jsem zmínila, Pavel vyrůstal v dětském domově, a zda se nalezne dědic, to nikdo netuší. Zda bude mít jeho přítel nárok zůstat v bytě, také ne. Vše by mohlo být jiné, kdyby i v takto těžké situaci bylo možné mít uzavřený sňatek páru stejného pohlaví, protože jak je vidět, tak současné registrování partnerství není volbou - a teď se omlouvám za to přirovnání - je náplastí na prasklou aortu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Evě Fialové a budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Červíčkové. Připraví se paní kolegyně Melková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Červíčková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás tímto požádat o zamyšlení se nad předkládanou novelou takzvaného manželství pro všechny v širším kontextu. Navrhovaná úprava se totiž netýká pouze členů LGBT komunity. Týká se také jejich rodičů, sourozenců, širší rodiny či přátel. Těm všem přirozeně záleží na tom, aby jejich blízkým byla přiznána nejen stejná práva, ale i důstojnost, jako mají všichni ostatní občané naší země. A jde zcela o legitimní požadavek. Vždyť hned v prvním článku Listiny základních práv a svobod stojí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Jak si ale mohou zachovat důstojnost lidé, kteří podle platné legislativy ve skutečnosti disponují méně právy než ostatní jen proto, že se nezamilovali podle většinového vkusu? Jak se musí cítit jejich rodiče, sourozenci, jejich blízcí? Zkusme se zamyslet opravdu nad jejich pocity také. Životy nás všech jsou občas komplikovanější, než bychom si my přáli. Každý jeden z nás je individualitou a žijeme v mnoha aspektech odlišné životy. Nicméně žádná odlišnost, tedy ani sexuální orientace, by neměla být důvodem k diskriminaci v právech.

Přijetí této novely slibuje umožnit lidem z LGBT komunity požívat stejných práv a zároveň i dosáhnout stejné úrovně partnerského uspořádání jako nám všem ostatním. A to mi přijde velmi důležité. Chci vás proto požádat, abyste tuto novelu nezavrhli hned na samém počátku, a to nejen s ohledem na její lidskoprávní rozměr, ale zejména kvůli možnosti zlepšit postavení nemalé skupiny našich spoluobčanů. Děkuji za vaši vstřícnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Červíčkové. Nyní paní poslankyně Melková, připraví se paní poslankyně Richterová. (Hlasy z pléna upozorňují na nepřítomnost poslankyně Melkové.) Není, tak v tom případě její přihláška propadá na konec přihlášek. Paní poslankyně Richterová, připraví se pan kolega Řehounek. (Hlasy z pléna upozorňují na nepřítomnost poslankyně Richterové.) Také není, také propadá její přihláška. Nyní máme tedy přihlášku pana poslance Řehounka. Je tady, ano. Není omluven. Já vím, že teď jsem vzal ty přihlášky velmi rychle, takže posečkáme. Připraví se pan kolega Valenta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane předsedající, děkuji za tento velmi rychlý průběh. Nevzal jsem si ani brýle, takže snad to zvládnu. Já mám připravený jenom velmi krátký příspěvek. Jak tady říkala moje kolegyně, vaším prostřednictvím, Pekarová, že ona došla jakoby ke změně názoru týkajícího se tedy toho prvního sněmovního tisku, tak já jsem přesvědčen, že 99 % z nás, a možná si troufnu říci 100 %, je už pevně rozhodnuto, jak bude hlasovat... (Poslanci Řehounkovi přinesl kolega brýle.) Děkuji. ... jak bude hlasovat.

A za mě - já jsem ženatý, mám děti. Manželství je určitě vzácná jedinečná věc, ale pouze v případě, kdy k ní manželé tak přistupují. Myslím si, že to, co se říkávalo dřív, že rodina je základ státu, už bohužel v roce 2019 prostě neplatí. Je potřeba zohlednit nejen vývoj společnosti, právní řád České republiky, právní řád, Ústavu a Listinu základních práv a svobod, zaručuje rovnost práv. Myslím si, že mnoho nesezdaných heterosexuálních párů to popírá. Žijí spolu roky bez papírů, mají děti, fungují jako rodina. A oni ten papír nechtějí. Na druhou stranu každé druhé manželství v České republice se rozvádí. To znamená říkat, že opravdu tento institut je tím zásadním, na čem má být naše společnost založena, si myslím, že už opravdu nefunguje.

Manželství není pro každého, ale každý by měl mít tu volbu, zda manželství chce uzavřít, nebo ne. A tato volba je v současné době párům stejného pohlaví odepřena. Když to vztáhnu na to, když jsem ještě coby náměstek primátora v Pardubicích oddával, tak jsem mohl oddávat jenom heterosexuální páry. Registrované partnerství jsem nemohl jako zastupitel jakoby uskutečnit.

Takže za mě, já jsem tady chtěl říct svůj osobní názor, že budu ten zákon na podporu manželství pro všechny podporovat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Řehounkovi. Pan kolega Jiří Valenta stáhl svou přihlášku do rozpravy. Máme tedy tady ještě přihlášku, protože jde o sloučenou rozpravu, paní poslankyně Pekarové Adamové. Jestli se už vyjádřila, tak budeme také tuto přihlášku brát jako vyčerpanou. Vít Rakušan je omluven. V tom případě pravděpodobně nepřipraveného zastihnu pana poslance Václava Klause. Vzhledem k tomu, že jsem kolegy, kteří vedli jiné rozpravy, vyzval, aby diskutovali v předsálí, tak ještě chvilku vyčkám. Připraví se pan kolega Volný. Pan kolega Václav Klaus není omluven, takže ten má být přítomen na schůzi a respektuji to, že opravdu pět před ním přihlášených jsem... (Reakce v pravé části sálu.) Pokud kolegové nevědí, tak i jeho přihlášku přesunu na konec přihlášených. A požádám pana poslance Jana Volného, aby se ujal slova. Toho také nevidím. (Pobavení v sále.) Tak v tom případě Lubomír Volný. Také není. To nám to jde.

Tak já nejdřív přečtu všechny přihlášené, kteří jsou na řadě, abychom se vyhnuli takovému okamžiku, a to je: paní poslankyně Šafránková, kolega Kopřiva, Pour, Jarošová, Bauer, Golasowská, Bojko, Kobza, Kott, Ventruba, Šlechtová a na konec přihlášených pan kolega Klaus. Takže zbývá nám těch dvanáct. Paní poslankyně Šafránková. (Není v sále.) Zkontroluji ještě omluvy. (Listuje v seznamu.) Kolegyně Šafránková také není omluvena. (Poslankyně Šafránková vbíhá do sálu.) Je tady. Tak. Já jsem říkal, že jsem tolerance sama dneska.

Paní kolegyně, ještě jednou, než vám udělím slovo, konstatuji, po paní kolegyni Šafránkové ať jsou řádně připraveni pan poslanec Kopřiva, Pour, Jarošová, Bauer, Golasowská, Bojko, Kobza, Kott, Ventruba, Šlechtová a Klaus.

Doufám, že tady je dostatečné ticho. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě zde probíráme v mnoha ohledech velice citlivou problematiku uzavírání manželství homosexuálních párů a možnost adopce dětí těmito páry.

Ráda bych uvedla, že v žádném případě nemám nic vůči homosexuálům. Plně je respektuji a považuji je za rovnocenné osoby. Stejně tak nemám problém s registrovaným partnerstvím. Tento institut český Parlament schválil v minulém desetiletí. V té době reprezentant LGBT o registrovaném partnerství prohlašoval, že je pro ně naprosto dostatečné a považují ho za konečný cíl. Také přislíbil, že nikdy nebudou požadovat jeho rozšíření například o adopci dětí. Názorové oponenty, kteří právě před tímto tehdy varovali, označoval za lháře a šiřitele poplašných zpráv.

Nikoho nenálepkuji ani nezavrhuji na základě sexuální orientace. Jsem opravdu ráda, že žiji v zemi, která je k sexuálním menšinám přátelská a tolerantní, v zemi, kde tyto menšiny mají plná občanská práva. Ale prosím, nezaměňujme tato práva za nároky a privilegia. Nesjednocujme oprávněné požadavky se svévolí, která navíc může narušit práva a svobody druhých. Z těchto důvodů musím k předloženému návrhu říci, že navýsost ctím naši aktuální právní a obsahovou definici manželství a také účel jeho vzniku a existence. A ta je následující: Manželství je v právním řádu České republiky chápáno jako dlouhodobé, resp. trvalé životní společenství jednoho muže a jedné ženy. Cílem manželství je pak soužití obou manželů a v první řadě výchova jejich dětí.

Naši zemi lze označit za křesťanskou společnost, ve které je rodina tvořena matkou ženského pohlaví a otcem mužského. Sama příroda zařídila, aby se dítě narodilo dvěma osobám rozdílného pohlaví, nikoli stejného. Potomek během svého života vidí jak vzor mužský, tak vzor ženský a učí se tak chápat role obou těchto pohlaví ve společnosti. Nezasahujme do tohoto staletími prověřeného stavu. Nevystavujme tisíce občanů konfliktu jejich svědomí a víry. K této situaci dochází totiž v zemích, kde manželství stejnopohlavních párů uzákonili a kde stát nutí podporovat tuto skutečnost i občany, pro které jde o volbu mezi vlastním přesvědčením.

Můžeme se prosím společně zamyslet nad reálným dopadem takové situace? Podle mého názoru je nutné přednostně řešit otázky, jako například jakým způsobem budou páry před adopcí dítěte prověřovány, jak postupovat v případě rozpadu manželství páru stejného pohlaví z pohledu svěření dítěte do péče. A nemá dítě právo na klasický model rodiny? Jaký dopad může mít na jeho psychiku fakt, že bude mít dva otce nebo dvě matky? Dokud nebudou tyto i další otázky definitivně zodpovězeny a zákonem chráněny, lze adopci dětí homosexuálními páry považovat za předčasnou a ne zcela morální. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Šafránkové. Nyní pan poslanec Kopřiva. Připraví se pan poslanec Pour. Pan kolega Kopřiva se odhlásil z rozpravy. Takže pan kolega Pour. A připraví se pan kolega Jan Bauer. Pan kolega Pour... Ano. Ještě požádám sněmovnu o klid, abyste mohl v důstojném prostředí přednést svůj příspěvek. Ale myslím to úplně vážně. Jestli diskutujete jiné téma, tak prosím v předsálí... Pořád není dostatečný klid... Děkuji.

Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Pour: Také děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, rozhodl jsem se také reagovat a zaujmout stanovisko k oběma tiskům ve sloučené rozpravě.

Jsem proti návrhu novely zákona, kde institut manželství zahrnuje také osoby stejného pohlaví. Jsem pro zachování současného dualistického modelu právního uznání svazku stejného pohlaví. V praxi to znamená, že vedle institutu manželství pro páry opačného pohlaví přijal v roce 2006 Parlament České republiky zákon č. 115/2006, další institut pro páry stejného pohlaví v podobě registrovaného partnerství. Myslím si, že je to v současné době maximum možného. Dle dostupných informací v době přípravy tohoto nového institutu bylo deklarováno předkladateli tohoto zákona, že již další požadavky na právní úpravy u tohoto institutu nebudou uplatněny. A ejhle, uteklo tucet roků a máme tu k projednání nové právní úpravy, tzv. manželství pro páry stejného pohlaví.

Pokud to Parlament schválí, tak dá signál pro přípravu další právní úpravy, která může nastat. A tím bude uzákonění třetího pohlaví, kdy se osoba necítí být ani mužem, ani ženou. Tak jak se již stalo v sousedním Německu, kde již dokonce budují záchody pro třetí pohlaví. A mohu v úvahách pokračovat dál. Možná, že se začnou za několik let ozývat i někteří devianti, že chtějí uzákonit různé sexuální úchylky, které jsou nyní považovány za trestný čin. Nebo uzákoníme sologamii. To je, když se oženíte sám se sebou, nebo se vdáte sama za sebe, což je v některých -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid! Chápu, že někteří rádi vnímají své facebooky a ostatní média, ale prosím, jednáme o poměrně vážném tématu, které vzbuzuje kontroverze nejen na politické scéně, ale i mezi občany, tak prosím, nechte každého, kdo se k tomu chce vyjádřit, v důstojném prostředí jeho stanovisko sdělit! Děkuji.

 

Poslanec Milan Pour: Možná je to někomu k smíchu, ale třeba ta situace může opravdu nastat. Tak jak jsem sdělil, že můžeme třeba uzákonit sologamii, kdy se oženíte sám se sebou, nebo se vdáte sama za sebe, což v některých zemích světa se již uskutečnilo, zatím naštěstí bez právního rámce. Rozumně uvažující člověk se musí ptát, kam ten svět spěje. Vždyť jsou to zákony proti lidské přirozenosti.

Pokusím se spíše zamyslet, z jakých důvodů spějeme tímto z mého pohledu ne právě šťastným směrem. K odpovědi jsem si vypůjčil citaci, ale i další myšlenky Friedricha Augusta von Hayeka, filozofa a ekonoma. Tento nositel Nobelovy ceny za ekonomii za přínos v teorii měnové politiky a hospodářského cyklu uvádí: Ekonomickou nadvládu nelze oddělit od nadvlády nad životem lidí, neboť při kontrole zdrojů nelze kontrolovat i cíle. Co bylo dříve získáno válkou, v současné době lze dosáhnout např. šířením falešných hodnot. V tomto ohledu se jako nejvhodnější terč jeví instituce rodiny. Rodina je základní pilíř sociálního společenství.

Rodinu považuji, jak doufám i mnoho další poslanců a občanů, jako základ státu a národa. Je zřejmé, že rodina v průběhu staletí procházela vývojem. V 21. století čekají rodinu jiné výzvy, než tomu bylo v minulosti. V současném období multikulturalismu je nutné se však přičinit o zachování funkční tradiční rodiny. Je třeba hájit její práva nejen v naší vlasti, ale i v zahraničí. Skrze institut rodiny se kromě jiného uskutečňuje reprodukce společnosti ve dvou rovinách. První je demografická, druhá spočívá v určité hierarchii hodnot. Tato druhá rovina je spojena se socializační funkcí rodiny. Základním prvkem determinujícím stav rodiny je síla tradice udržovaná ve společnosti. Rozvrat společenské tradice má za následek současný pokles reprodukčního potenciálu. Existuje přímá závislost mezi četností velkých rodin a mírou podílu tradice na životě společnosti. Geneze reprodukčního chování moderního typu byla podmíněna především odklonem od náboženské tradice, procesy odposvátnění a ateismu. Význam velké rodiny osvětlený tradičními náboženstvími byl systematicky zničen. Globální charakter procesu sekularizace byl spojen s trendem modernizace porodnosti. Ty civilizace a národy, které byly schopny odolat globalizačnímu odklonu od víry a úpadku tradice, si zachovaly vysokou míru porodnosti.

Možná že si nyní položíte otázku, proč o tom nyní hovořím. V předložené novele občanského zákoníku jsou navrženy úpravy v rodinných vztazích. Je zde snaha o to, aby společné osvojení, přiosvojení a společenská (?) pěstounská péče mohly být umožněny i osobám stejného pohlaví. V důvodové zprávě se předkladatelé odkazují na výzkumy, které tvrdí, že děti vychovávané lesbickými nebo gay páry mají stejně vhodné prostředí pro výchovu dětí a jejich zdárný rozvoj. Údajně mají tyto děti normální sociální vztahy s vrstevníky i dospělými.

Jak jsem však zjistil z vědecké Sullinsovy studie, závěry této studie dokládají úplný opak. Závěry ukazují, že děti vychovávané páry stejného pohlaví vykazují v dospělosti silný sklon k depresím, hlásí větší počet sexuálně motivovaných násilných činů než děti klasických biologických rodičů. Každý psycholog vám řekne, že ať chceme, nebo nechceme, to, jací byli naši rodiče, nás bude ovlivňovat celý náš život. Matka a otec jsou nám podvědomým vzorem ženského a mužského světa. Přesto jsou to však ti samí psychologové, kteří dnes také tvrdí, že vlastně ani nezáleží na tom, zda dítě má matku, nebo otce, nebo jinou kombinaci rodičů. Záleží přece na lásce. A potřebuje dítě matku nebo otce? Nebo matku a otce? Sullinsova studie říká, že ano, a potvrzuje tím, co víme z běžné lidské zkušenosti a napovídá nám zdravý rozum. Přesto jsou podobné pravdy dříve považované za banálně samozřejmé dnes popírány lidmi, kteří trvají na tom, že zájmu dítěte je nutno nadřadit touhy dospělých.

Studie, kterou vedl profesor sociologie Paul Sullins, zjistila, že u 28letých dospělých, již byli jako děti vychovávány rodiči stejného pohlaví, existovalo více než dvojnásobné riziko propuknutí depresí než u osob vychovávaných matkou a otcem. Kromě toho byla u těchto lidí zvýšená rizika spojená s nevhodným poměrem blízkosti a odstupu v rodině, sebevražedné tendence a úzkosti ve věku kolem 15 let, pocit stigmatizace a obezita. Vzhledem k těmto závěrům Sullins uzavírá, že je třeba další výzkum a pozornost zákonodárců směrem k potenciálně problematické situaci dětí se stejnopohlavními rodiči. Sullins dále konstatuje, že jeho studie je důležitá, neboť jiné studie, které nezjistily žádné rozdíly mezi dětmi z klasických a stejnopohlavních rodin, obvykle užívaly nespolehlivé psychometrické ukazatele deprese či úzkosti, což v důsledku vedlo k zanedbání politiky zaměřené na zvláštní potřeby podobných dětí. Sullinsův výzkum je v ostrém kontrastu s výsledkem jiných studií, jak už jsem uvedl.

Sullinsova studie byla sice relativně malá, nicméně sledovala reprezentativní vzorek amerických dospívajících metodou pohovoru ve věku zhruba 15 let, což byla první vlna. Potom v roce 1995 - bylo to nejdříve v roce 1995, kdy proběhla první vlna. Potom proběhla další vlna ve věku 22 let v roce 2002. A ve věku 28 let to bylo v roce 2008. Její závěry byly poměrně překvapivé. Zjistila, že sice během dospívání děti stejnopohlavních rodičů vykazovaly méně známek deprese než děti v klastických rodinách. Jenže v okamžiku, kdy dětem bylo mezi 24 a 32 lety, se situace dramaticky změnila. Depresi potom hlásila více než polovina z dětí od rodičů stejného pohlaví, zatímco u dětí z klasických rodin pokleslo totéž číslo pod 20 %. Děti rodičů stejného pohlaví také vykazovaly vyšší míru násilí v rodině, objevilo se více případů fackování, bití, kopání dítěte a slov od rodičů, která zraňují city nebo člověku vnucují pocit, že není chtěn a milován. A také sexuálních doteků od rodiče, donucení k dotýkání se rodiče sexuálním způsobem nebo donucení k sexuálním praktikám.

Sullins nesouhlasí s tvrzením, že k docenění pravé povahy stejnopohlavního rodičovství je třeba minimálně další výzkum.

Americké ministerstvo práce a zdravotnictví před několika lety publikovalo rozsáhlou studii, která dokazuje zásadní význam biologických otců pro zdravý vývoj dítěte. Kromě tohoto nejpečlivější vědecky přesná a metrologicky správná studie, která kdy byla provedena v oblasti homosexuálního rodičovství, našla početné a podstatné rozdíly mezi dětmi biologických rodičů a dětmi homosexuálů, přičemž výsledky pro děti homosexuálů byly podprůměrné v téměř každé zkoumané kategorii.

Přesto se najde řada zastánců stejnopohlavního rodičovství, kteří tvrdí, že děti nepotřebují biologickou matku a otce, a hájí praktiku, při níž se děti rodí již se záměrem vynechat jednoho z rodičů z jejich života. A je to právě ta záměrnost, kterou je třeba zdůraznit. Nemluvíme o vdovách, sirotcích a náhodných těhotenstvích. Mluvíme o dospělých osobách, které se promyšleně rozhodnou přivést na svět dítě, které bude stejně promyšleně zbaveno možnosti navázat vztah se svou matkou či otcem nebo je vůbec poznat.

Co je tedy důležitější? Pocity a touhy dospělého, nebo reálné a přirozené pocity dítěte, kterému bylo odepřeno to základní - (mít) maminku a tatínka? Mám z tohoto zákona takový tísnivý pocit, že je určen k tomu, aby si mohly stejnopohlavní páry kupovat děti, protože když si člověk odpoví na otázku, kde ty děti budou brát, dojde jen k tomu, že si je prostě musí někde koupit. A budou rovnou úmyslně vyrábět polosirotky, kteří sice budou v péči dvou lidí, ale pro děti to nejsou ani matka, ani otec, na které mají právo už z Úmluvy o právech dítěte. Abych to vysvětlil blíže. Jedná se mi o to, že Česká republika z hlediska zákonů je velmi liberální v oblasti asistované reprodukce a anonymního dárcovství. Tudíž jsem přesvědčen o tom, že potom nebude problém zařídit spermie či vajíčko prostřednictvím různých lékařských institucí, to znamená na zakázku, pro stejnopohlavní páry.

Tuto novelu občanského zákoníku, tak jak je předložena, jak už jsem řekl v úvodu, nepodpořím. Rád bych však vyhověl těm, kteří žádají, aby se na stejnopohlavní páry, dnešní registrované partnery, vztahovala obdobná pravidla jako na manžele v otázkách dědění a společného jmění. Pokud se tedy zákon dostane do druhého čtení, jsem potom ochoten podpořit pouze dílčí právní úpravy pro stejnopohlavní páry, které se nebudou týkat jejich vztahu k dětem. V případě, že do druhého čtení zákon neprojde, potom rád podpořím jiný návrh, který se bude týkat právě otázek dědění a společného jmění registrovaných partnerů.

Zaměřme se prosím ve Sněmovně raději ještě více na prorodinnou politiku. Pokud budeme institut rodiny oslabovat, bude dětí z nefungujících rodin více. Podporujme například dosažitelné hypotéky pro vlastní bydlení pro mladé rodiny, funkční zkrácené úvazky pro matky, případně zvýšení přídavků na děti, výstavbu mateřských školek, jeslí a řadu dalších opatření.

Právě tématem institutu rodiny se budou zabývat přednášející z České republiky i zahraničí na mezinárodní konferenci Rodina a její práva v 21. století, která se uskuteční 5. dubna letošního roku v prostorách Poslanecké sněmovny. Na tuto konferenci vás všechny srdečně zvu a vítám. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Pourovi. Jsou tady dvě faktické poznámky, a to pana poslance Patrika Nachera, paní poslankyně Radky Maxové a třetí Marka Výborného. Nyní faktická poznámka Patrika Nachera. Prosím, pane poslanče, máte své dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já je ani nevyplýtvám. Děkuji za slovo. Já jsem už v tom svém projevu říkal, že mně vadí, že tady je - teď už tady není půlka, ale třetina poslanců. Je to podle mě nedůstojné vzhledem k tomu, co tady projednáváme, ale považuji pro mě tedy za šokující, že tady nejsou ani poslanci, kteří jsou přihlášeni do řádné rozpravy. Jenom bych to tady chtěl jasně zdůraznit, protože - já teď nevím, kdo má tedy mluvit, kdo nemá mluvit, ale jak to tam postupně klesá... Takže buď jsou ti poslanci řádně omluveni, anebo tady mají být. Ale já jsem tedy nezažil, že by někdo takhle, v takovém množství tady nebyli poslanci přítomni, kteří by měli hovořit. Já jsem to jenom chtěl říct na mikrofon, aby tady jasně zaznělo. Podle mě to je důležitá věc, která se dotýká spousty lidí. Každý na to máme nějaký názor, a buď ho vyjevíme, nebo se do té rozpravy nehlásíme, ale bylo by důstojné, myslím, pro to projednávání, abychom tady aspoň byli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Patriku Nacherovi a hned vysvětlím - například nyní přihlášený Jan Bauer byl přihlášen ve sloučené rozpravě k oběma tiskům, proto nyní stahuje přihlášku, protože už jednou hovořil. To je důvod, protože to bylo tímto způsobem řešeno a ve sloučené rozpravě platily obě přihlášky, takže někteří samozřejmě nevystupují.

Ale nyní mám faktickou poznámku paní poslankyně Radky Maxové, dále Marka Výborného a Vlastimila Válka. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já jen v krátkosti. Ráda bych požádala kolegy z druhé strany tábora, to znamená zastánce Ústavy a možná i zastánce toho polovičního návrhu kompromisního, který nemáme - a je to dobře, a je to dobře, co říkal pan kolega Patrik (Nacher) ­ -, aby nestrašili. Nestrašili nás, nestrašili veřejnost. Ty hororové scénáře, které nám ten tábor posílá, jsou pro mě opravdu nepřijatelné. A je to úplně zbytečné strašení společnosti, které není podloženo žádnými relevantními studiemi. To, co tady říkal kolega Pour, je zavádějící, zavádějící a zavádějící. Byla bych ráda, abychom se bavili o praktických věcech, které tady řešíme. A jsou to praktické věci, které ztěžují našim občanům život. A ztěžují život našim dětem! Konkrétně se bavíme o výživném a řekneme si - když náhodou tedy registrovaný pár má dítě, ten druhý, nebiologický rodič na něj nemá nárok, oni se rozejdou, tak to dítě nemá nárok na výživné. A to jsou přece ty věci, které my chceme řešit komplexně. Takže prosím, nestrašte lidi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Maxové za dodržení času. Konstatuji, že dále je z místa přihlášen kolega Foldyna, ale nemohu mu dát slovo, protože jsou řádně přihlášeni elektronicky, tak jak jsem řekl, Marek Výborný, Vlastimil Válek a Jan Bartošek. Ještě než dám kolegovi Výbornému slovo, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Věry Kovářové od 17.00 hodin do konce jednacího dne.

Prosím, pane poslanče, změřím čas, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Mám skutečně faktickou poznámku k tomu, co tady říkal kolega Pour, a to je pozvánka na odborný seminář. On vás zval na 5. dubna. Je to 4. dubna. Tak jenom na upřesněnou. Zveme společně s kolegy Markem Bendou a Alešem Juchelkou na seminář na téma Proč potřebujeme ústavní definici manželství. Vystoupí tady i hosté ze zahraničí, 4. dubna od 14.00 hodin, Sněmovní 1, místnost číslo 205. Dostali jste tu pozvánku, myslím, i elektronicky. (Poslanec Nacher z lavice: Jsou dvě různé akce.) Jsou dvě různé akce. Tak to se omlouvám. Takže toho 5. dubna pravděpodobně to je druhá akce, ale tato platí také. Jste srdečně zváni.

A stejně tak jako říkal kolega Patrik Nacher, chtěl bych vyzvat ty, kteří jsou přihlášeni do té rozpravy, tak skutečně vystupte. Jak jsem minule chválil Sněmovnu, že jsme tady vedli relativně slušnou a věcnou rozpravu, tak dneska se přiznám, že jsem z toho spíše rozpačitý, tak věřím, že o takto zásadních věcech, jako je hodnota manželství, se skutečně vyplatí tady vést rozpravu a přednést své názory, takové i onaké. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Výbornému za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Vlastimila Válka a poté kolega Jan Bartošek a přihlášena je paní poslankyně Golasowská. Ale samozřejmě po vyčerpání faktických poznámek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat kolegovi Nacherovi, protože jsem se zájmem poslouchal to, co říkal, a modifikuji svůj názor a postoj. A i kolegovi Pourovi, protože i když ne úplně se vším souhlasím, jsem velmi rád, pokud někdo sebere odvahu a cituje tady publikace, které reálně existují, nikdo si je nevymyslel a jsou publikovány v impaktovaných časopisech. Velmi mě mrzí - a tím neříkám, že s tím souhlasím nebo nesouhlasím, ale prostě nemá smysl se bavit o emocích a je potřeba se bavit o faktech. A to tady v té debatě trošičku, trošičku místy chybí. A proto budu velmi rád - já pořád nejsem rozhodnutý, jak budu hlasovat, ale budu velmi rád, pokud se ten zákon dostane do druhého čtení, když takováto odborná debata bude ve výborech vedena, budeme se bavit o faktech, budeme se bavit o studiích, budeme se bavit o tom, co může nastat, nemůže nastat, jaká pro to existují data, zda je to pocitologie, anebo zda je to věda. A přimlouvám se za to, co tady říkali moji předřečníci. Opravdu by bylo dobré, abychom byli všichni v této místnosti a abychom ti, co jsou venku, poslouchali názory našich kolegů, protože ty názory jsou nesmírně zajímavé a můžeme tak modifikovat svoje názory vlastní, které často vycházejí z emocí. A to není dobré při takto závažné legislativě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Bartoška a k faktické se připraví pan kolega Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vzhledem k již několik hodin probíhající diskusi bych vás ze soucitu s předkladateli a zpravodaji požádal o čtvrt hodiny přestávky, aby se mohli protáhnout a odpočinout si, a pak budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Žádám vás jménem klubu KDU-ČSL o přestávku do 17.15 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. (Nesouhlasné hlasy zprava.) Pane předsedo, já jsem ohlásil ještě faktickou poznámku pana kolegy Foldyny. Můžeme po té faktické, abychom měli řádně přihlášené? Protože kolega není ani přihlášen. (Poslankyně Černochová vyjadřuje svůj názor mimo mikrofon.) Může kolega Bartošek upřesnit?

 

Poslanec Jan Bartošek: Dobře, já tedy svůj návrh upřesním. Požádám vás, pane předsedající, aby promluvil kolega Foldyna, a poté vás požádám o přestávku na 15 minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Jaroslava Foldyny a poté vyhlásím přestávku na 15 minut pro klub KDU-ČSL. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, děkuji panu Bartoškovi. Já jsem chtěl uvést svoji poznámku k vystoupení paní kolegyně Maxové.

Ona tady varovala, že tu někdo straší. Já si nemyslím, že tu někdo straší. Já si myslím, že jenom někdo odhalil vaši strategii, kterou tady posunujete. Když jsme tady projednávali registrované partnerství, o těch věcech, jako jsou adopce dětí, tady nebyla řeč. Ti lidé, kteří prosazovali registrované partnerství, se dušovali. A když se teď jedná o něčem, co má popřít biologické procesy, které jsou jasně dané přírodou, tak se jenom odhaluje to, jak rafinovaně se ty věci posunují.

A já si dovolím jednu poznámku. My jsme hnali ty bolševiky na ten východ tak daleko a tak hluboko, že se k nám vrací neomarxisticky ze západu, z Londýna, z Paříže, ze Spojených států, že tu projednáváme věci, které jsou naprosto proti biologii a přírodě! (Hovoří velmi důrazně.) A nad tím bychom se měli zamyslet. A nestrašte tady, paní kolegyně, s tím, že chceme něco jiného. My jenom mluvíme o tom, na čem je dva tisíce let postavena společnost, a na to si prostě nedáme sáhnout!

To je všechno, co jsem chtěl říct. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Foldynovi za dodržení času k faktické poznámce. Vyhlašuji přestávku do 17.17 na poradu klubu KDU-ČSL. Ještě předtím konstatuji omluvu došlou předsedovi Sněmovny, je to zrušení omluvy z dnešního jednání od kolegyně Věry Kovářové.

 

(Jednání přerušeno v 17.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.17 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 17.17 hodin. Skončil čas určený na přestávku poslaneckého klubu KDU-ČSL a budeme pokračovat v projednávání obou bodů, resp. ve sloučené rozpravě k bodům číslo 37 a 38. Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Golasowská a připraví se pan poslanec Bojko. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, krásný podvečer vám přeji. Doufám, že tady nebudu vystupovat jako strašidlo, a nemám to v úmyslu, ale vystupuji tady nejenom za sebe, ale také za více než sto tisíc lidí, kteří podepsali petici za právo na manželství jakožto svazek muže a ženy.

Já jsem přesvědčena, že manželství je svazkem muže a ženy a mělo by být zakotveno v Ústavě, a to z jediného prostého důvodu. Homopáry volají po manželství s tím, že mají na to právo, platí daně a jsou právoplatnými členy společnosti. Nicméně pokud je to o právu, hovořme také o skupinách občanů, kteří by chtěli model mnohoženství, mnohomužství nebo sňatky s dětmi. Tito občané jsou přece také právoplatnými občany, také platí daně a také by své manžele či manželky milovali, takže proč jim to neumožnit?

Manželství jako svazek muže a ženy je hodno ochrany, je to základní buňka společnosti, ve které vyrůstají děti a mají vyrůstat děti, ať už biologické, či adoptované nebo vzaté do pěstounské péče. Výchova dětí není jen o lásce, ale je také o rolích, je o roli muže a ženy, kdy žena představuje něhu, otevřenou náruč a muž má rodinu chránit, zajišťovat jí bezpečí, určovat dětem při výchově hranice.

Řeknu vám jeden příklad ze Švédska. Maminka, která přišla do školky pro své dítě, se ohradila vůči učitelce, která dítěti sdělila, že si pro něj přišla maminka. Žena řekla, že není matka, je rodič. Takže dítě nebude říkat ženě mami, ale rodiči číslo jedna nebo možná číslo dvě. A kdo bude rodič č. 1 a kdo č. 2? Je rodič č. 1 lepší než č. 2? A pokud se budou rozvádět, bude mít rodič č. 1 větší nárok na výchovu dítěte než č. 2? A pokud se rodič č. 1 rozvede s rodičem č. 2 a najde si jiného partnera, bude ten pro dítě rodičem č. 3 nebo 4? Nebo bude mít dítě několik rodičů jedniček či dvojek? A pojďme ještě dál. V budoucnu to bude znamenat, že děti nebudou mít babičku a dědu, ale prarodiče č. 1, 2, 3, 4, doplňte si dál.

Další příklad z Holandska, kde dokonce padl návrh na tzv. dvoumanželství, kde si každý z manželů může přivést do rodiny dalšího partnera a také adoptovat jeho děti. Tento návrh byl naštěstí zamítnut.

Vážené kolegyně a kolegové, nevím, zda ještě máte rodiče, ale každý jsme je určitě měli, ať už jsme je znali, nebo ne. Ale představte si, že byste jim nemohli říkat mami a tati, ale rodiči č. 1, rodiči č. 2, naše tradiční svátky, jako je Den matek či poměrně nově slavený Den otců, budou nyní svátky rodičů č. 1, 2, 3. Stojím tady na straně práv dětí. Nechme jim mámu a tátu, nechme jim mužský i ženský vzor, který potřebují, a neargumentujme pouze tím, že dítě potřebuje k výchově pouze lásku dvou osob. Žádám vás o podporu o zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do Ústavy.

Kolegyně a kolegové, važme si tradic a přirozeného řádu života a nenechme se zviklat tzv. moderními proudy, které přinášejí rodinám a dětem, které v nich žijí, nestabilitu, nejistotu a vykořeněnost. Často se ve svých obavách z přílivu migrantů zaštiťujeme křesťanskými kořeny, k nimž se náš národ hlásí více než tisíc let. Nebuďme alibisty, kteří se ohánějí křesťanstvím pouze tehdy, kdy se nám to hodí. Manželství jako svazek muže a ženy má v křesťanství pevný základ - základ pro výchovu dětí a pevné role ženy-mámy a muže-táty.

Pokud chceme přepsat rodičovské role z mámy a táty na rodiče č. 1 a 2, možná bychom měli přepsat také čtvrté přikázání desatera, které zní "cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi" na "cti rodiče č. 1, 2, 3, 4".

Vážené kolegyně a kolegové, náš národ více než experimenty s manželstvím a přirozenou rodinou potřebuje právě stabilitu a jistotu bezpečného zázemí pro výchovu budoucích generací, které budou vědět, kdo jsou jejich rodiče a jaká je role muže a ženy při výchově dětí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. Pan poslanec Václav Klaus se omlouvá z dnešního jednání od 17.30 do 20.15 z pracovních důvodů. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Bojko, připraví se pan poslanec Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Bojko: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, vážení páni ministři. Všichni víme, že problém netkví jen ve změně názvu, a právě proto, že je to poměrně obsáhlá změna a zásah do přirozeného vnímání lidské společnosti, nejsem pro legislativní nastavení této změny.

Je nutné podívat se také na způsob prosazování této změny. Chápu, že namístě je tolerantnost a respekt. Ale skupiny, které prosazují tyto změny, nemají zájem o lidský respekt. Jejich požadavky se stále zvyšují, přes registrované partnerství se máme pomalu začít připravovat možná i na svazky, které budou obsahovat více než dva lidi. Kam až to všechno má vést?

Nedávno jsem četl článek o muži ze Spojených států, který po službě v armádě trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Následně podlehl transgender komunitě, která využila toho, že jeho mysl a smysly jsou zmatené, a vnutila mu představu o tom, že je vlastně žena a že po braní hormonů a operaci se stane skutečnou ženou. Operaci nakonec nepodstoupil. Ještě pravděpodobně nějaký čas pod jejich vlajkou bojoval za různé změny ve prospěch podobně zmatených lidí. Dnes ale lituje, že se v podstatě nechal zmanipulovat, a je velice vůči transgender komunitě vyhraněn. V průběhu vývoje jeho poznání se v určitém bodu nacházel ve stavu, kdy ho ani identifikace s ženským pohlavím neuspokojovala, a požádal lékaře, aby byl prohlášen za nebinární osobu. Postupně si ale uvědomil, že místo toho, aby mu lékaři pomohli, tak mu více uškodili, protože ustupovali jeho nesmyslným požadavkům, které tak akorát podporovaly pokusy na lidech. Lékaři ustupovali těmto požadavkům možná a pravděpodobně i z různých sociálních obav a nátlaků ze strany různých aktivistických skupin.

Tyto situace, které nejsou sci-fi, ale realita, mě opravdu děsí a nejsou mi vůbec příjemné. Zásadně nesouhlasím s manipulací myšlení lidí, tak jak se to dneska ve světě odehrává, a především pak s manipulací myšlení našich dětí a vnoučat. To, co se dnes děje i v mediální sféře, to už se vymyká normálu. Ve chvíli, kdy se třeba nějaký redaktor snaží vyslovit námitky, pochybnosti nebo poukázat na negativa z reálného života, tak je potlačen, články jsou vymazány z internetu, aby náhodou ti, kteří nejsou vyhraněni, se nepřiklonili k protinázoru. Zde už narážíme na omezování osobní svobody projevu a demokracie.

Homosexuální páry mají zájem také o rodičovství. Ale já v daném návrhu změny postrádám komplexnost. K početí a porodu dítěte byla a zatím stále je nutná žena a muž, i z těchto důvodů. Tak jak to příroda zařídila, je pro mě osobně jednoznačný vzor páru, a to muž plus žena, nejen po fyzické, duševní, ale i biologické stránce. Proto nebudu podporovat navržené změny. Stále se přikláním k preferenci přirozeného vývoje lidstva.

Chápu složitou situaci homosexuálních párů a jejich blízkých a osobně je beru jako každého jiného. Věřím, že to nemají vždy jednoduché. Lidé jsou různí a chovají se k sobě různě. Někdy i velmi nešťastně a nepříjemně. Ale pokud má někdo biologicky danou orientaci jinak, která neumožňuje přirozeně zplodit dítě, a tak zachovat pokračování rodu, tak asi by se měl s tímto vyrovnat. Tak nám to nastavila příroda. Tyto páry by měly pracovat především na vztahu mezi sebou. To vůbec není snadný úkol žít se svým partnerem v harmonii za každé situace až do konce svých dní.

Manželství bylo vždy vnímáno samo o sobě jako svazek muže a ženy a s tím byla spojena i následná snaha o zachování rodu. Sám bych byl pro to, aby se legislativně narovnala určitá práva této menšiny gayů a lesbiček. Ale manželství jako takové bych rád ponechal jako privilegium pro muže a ženu. A věřím, že s tímto je spojen i názor většinové společnosti. Navíc nejsem si jist, že když se registrovaná partnerství gayů a lesbiček přejmenují na manželství, že to vyřeší jejich životy. Je to širší sociální a psychologický problém.

To samé se týče adopcí dětí. Ano, možná by státu zlevnily náklady na provoz dětí odložených do dětských domovů. Ale pro mě je otázkou, jaký dopad by měly tyto adopce na mentální vývoj oněch dětí. Měli by si (tito lidé) sami uvědomit, že ať už chtěně, či nechtěně by mohly jejich svazky na děti působit negativně. Bohužel jak víme, ale moc se o tom nehovoří, odehrálo se i nemálo případů zneužívání dětí v těchto homosexuálních náhradních rodinách. Pokud jim skutečně chybí možnost výchovy a předávání osobních zkušeností, mohou nezištně pomáhat v různých nadacích zaměřených na výchovu dětí a vyzkoušet si tak, zda vůbec jsou schopni toto zvládnout bez předsudků k heterosexuálům a zda jsou sami připraveni v osobním životě na takovou změnu, kdy by si museli např. i spousty věcí odříct ve prospěch adoptovaného dítěte. Nevěřím tomu, že jsou všichni připraveni takovou změnu ve svých životech akceptovat na sto procent. Mám pocit a skutečně se obávám, že tato menšinová společnost celkově není tak vyspělá a vyzrálá, aby přistupovala k některým problémům opravdu zodpovědně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Kobza, po něm pan poslanec Kott. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Jsem konzervativní pracující heterosexuál, který se stará o svou rodinu a leží mu na srdci budoucnost jeho dětí. My všichni prostřednictvím pana předsedajícího jsme se narodili, protože naši otcové a maminky byli muži a ženy. Uzavřeli manželství, ve kterém jsme drtivou většinou vyrostli a dospěli, stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Degradace svátosti - nebo institutu - manželství, jeho uplatnění také na svazky stejnopohlavních párů, mi proto přijde jako zneuctění odkazu našich rodičů, kterého já si hluboce vážím.

Jakožto konzervativní vlastenec, který si váží tradičních hodnot své civilizace, nepodpořím změny občanského zákoníku v institutu manželství, který by narušil jeho definici jako svazek jednoho muže a jedné ženy. Naopak budu vždycky podporovat propopulační opatření, budu podporovat mladé rodiny. A vážím si pracujících rodičů, kteří řádně vychovávají své děti. V tom je pro mě budoucnost národa. Děti, to je hlavní, oč tu běží. Z homosexuálních svazků děti nejsou. Je to prostě tak. A adopce je natolik složitá pro standardní rodinu, že si prostě neumím představit, jak by adopční řízení probíhalo u homosexuálních párů. Já to vyzkoušel, vím, o čem mluvím.

Rád bych připomněl také, že náš důchodový systém je průběžný, a tedy stojí na jasném poměru příjemců a plátců do systému. Jde o to, lapidárně řečeno, že děti budou platit důchod svým rodičům a bez tohoto vyvážení plátců a příjemců se celý důchodový systém zhroutí. Předpokládaná změna institutu manželství může svým procentem ovlivnit tuto bilanci a může mít dalekosáhlejší důsledky, než se zdá na první pohled. Musíme proto brát v potaz všechny okolnosti, které to může přinést a změnit.

Já jsem rozhodně poslední, kdo by chtěl komukoliv upírat právo si vybírat, s kým chce žít a jak a kde. Ale rovněž odmítám, aby někdo diktoval mně, jaké hodnoty mám ctít a čemu se mám podřídit. Řešení této diskuze, která je dlouhá a přinesla spoustu emotivních výlevů i faktických názorů, vidím nikoliv v úpravě institutu manželství, ale v právní úpravě institutu registrovaného partnerství. Jsem toho názoru, že to je daleko efektivnější a schůdnější cesta.

Dámy a pánové, manželství je institut, na kterém vyrostla, vznikla a funguje naše civilizace. Neměňme to. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Josef Kott, připraví se pan poslanec Ventruba. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové., dovolte mi krátce se vyjádřit k probíhající diskuzi, která zde probíhá nad návrhem zákona, jehož cílem je, aby osoby stejného pohlaví mohly vstupovat do manželského svazku.

Už zde mnohé zaznělo, že manželství se vyvíjelo a už se nejedná o nějaký trvalý, neměnný svazek. To je jistě pravda. Na druhou stranu jakkoliv se vyvíjí forma uzavírání manželství od církevní k občanské podobě, od trvalého svazku ke svazku, který lze rozvázat, po celou dobu přetrvává jeho obsah a smysl. Stále se jedná totiž o svazek muže a ženy, kteří tvoří biologickou rodinu, ve které se rodí a jsou vychovávány děti. Jedině spojení muže a ženy může zajistit kontinuitu společnosti. A manželství je institut, který má za cíl tento svazek stabilizovat, učinit jej dlouhodobým a úctyhodným. A to je také důvod, proč ho stát podporuje. Existence bezdětných manželství, a dokonce ani vysoká rozvodovost na tom přece nemůže nic změnit. Ba naopak, tím větší je přece zájem státu na tom, aby se takový trend zvrátil a hledal způsoby, jak rodinu více podpořit.

Spor o návrh, aby manželství mohly uzavírat i stejnopohlavní páry, není sporem o to, zda mají mít všichni stejná práva. To nepochybně mají. Když dva dělají totéž, měli by mít i stejná práva. To, co je zde navrhováno, však není zrovnoprávnění téhož. Ve skutečnosti jde o sloučení dvou různých věcí pod název jedné z nich. To je stejné dle mého názoru, jako bychom ve smíšené čtyřhře řekli, že je jedno, jaké je pohlaví tenistů, kteří do ní nastoupí. Samozřejmě možné to je, ale už to asi nebude pouze smíšená čtyřhra.

Byla zde i debata, zda tímto návrhem rušíme mámu a tátu, či rozlišování pohlaví. To možná nikoliv. Na druhou stranu pokud nějaké instituci přidáme jiný obsah, tak ji přirozeně změníme celou. Když smícháte dvě rozdílné věci, tak výsledkem logicky není jedna z těch původních, ale úplně nová věc. Podle někoho možná lepší, podle jiných horší, ale určitě jiná. A pak je samozřejmě pozdě se ptát, kam se ta původní věc a hlavně její smysl poděly.

Smysl manželství a důvod jeho podpory ze strany státu známe. V celé debatě zde ale také zaznělo, v čem spočívá zájem státu, či spíše obecný zájem na stabilizaci dlouhodobého soužití stejnopohlavních párů. Ve skutečnosti jde o osobní rozhodnutí těchto lidí. A neexistuje žádný důvod k tomu, aby jim do toho stát přece mluvil. Nejde přitom o neúctu, nebo dokonce diskriminaci. Jde o to, že podporou stability takového svazku by se lidem jen zbytečně montoval stát do života.

Podle někoho je důvodem k podpoře stejnopohlavních párů již samotný fakt, že se mají dva rádi. A co když se mají rádi tři, čtyři? Máme je také podporovat? Bonifikace jedněch přirozeně vždy znamená znevýhodnění těch ostatních, druhých. Platí to přece i v podpoře manželství. Pokud bychom to považovali za diskriminaci, pak to znamená, že vlastně stát nesmí zvýhodnit vůbec nikoho. Zakažme tedy daňové slevy na děti, neboť jsou diskriminací pro ty bezdětné.

Touha odstraňovat diskriminaci je posedlostí naší doby. A protože té skutečné a odsouzeníhodné už moc nezbylo, úkolem našich soudobých (aktivistů?) je diskriminaci nalézt děj se co děj. Třeba i tam, kde už vůbec žádná není, a pak ji s jistotou jásotu antidiskriminačních aktivistů zakázat. Ve svém původním významu diskriminace znamená schopnost rozlišování a není důvod ji zatracovat. Naopak, společnost, která přestane rozlišovat, mentálně chudne.

Předložený zákon je návrhem, abychom v rámci manželství přestali rozlišovat mezi stejnopohlavními páry a dvoupohlavními páry. A dle mého názoru to přece není přípustné. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Na řadě je pan poslanec Jiří Ventruba, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Publius Cornelius Tacitus, římský historik, právník a senátor, když chtěl prezentovat objektivní a dle něj důležitý názor, použil svůj známý proverb, tedy přísloví, sine ira et studio, něco ve smyslu bez hněvu a bez zaujetí. A já bych chtěl v tomto smyslu nám všem přečíst jeden z mnoha dopisů prakticky se stejným, nebo podobným odkazem, bylo jich hodně - dopis od mladé nastávající maminky, abychom viděli, jak to vnímají i občané v naší republice.

Cituji tento dopis. "Vážený pane poslanče, obracím se na vás ve věci podpory manželství mezi mužem a ženou, tak jak je známo odnepaměti, a vyzývám vás, abyste jako člen Poslanecké sněmovny podpořil manželství mezi mužem a ženou tak, aby došlo nejen k jeho zachování, ale i povýšení jeho ochrany do ústavního pořádku, jako to již mají některé další země." Už to tady bylo zmiňováno - Maďarsko, Polsko, Slovensko, Chorvatsko a další.

"Aktuálně jsem necelý rok vdaná a s manželem čekáme miminko. V hodinách biologie jsme se to učili všichni. Ke vzniku nového života je zapotřebí dvou různých pohlavních buněk," píše ta nastávající maminka. "Ze dvou ženských ani dvou mužských nový život nevznikne. Manželství mezi jedním mužem a jednou ženou, v závorce rodina, má tedy nezastupitelné místo v lidské společnosti. Děti jsou plodem lásky muže a ženy, děti mají právo znát své rodiče, otce a matku. Funkční manželská rodina muže a ženy je nejlepší forma výchovy dětí," píše tato nastávající maminka. Podle současné právní úpravy tato manželská rodina představuje základní model rodiny. Děkuji Vám za Vaši zodpovědnou práci pro Českou republiku." To platí nám všem. "S pozdravem Z. V." - Konec dopisu.

Přečetl jsem vám tuto žádost mladé nastávající maminky proto, že je mi její názor na manželství a rodinu blízký i jako otci čtyř dětí, i jako lékaři. A budu v tomto smyslu i hlasovat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Klaus, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi také říci k tomuto tématu pár slov. Jak asi víte, patřím k těm, kteří podepsali ten lidovecký návrh, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy, takže v tomto duchu se ponese i můj příspěvek.

Za prvé, čelíme různým průzkumům veřejného mínění, kde nebyly ty otázky zadávány korektně, a tím jsou poslanci i česká veřejnost masírováni. Já bych zmínil naopak velice reprezentativní průzkum společnosti SANEP, kde v listopadu 2018 reprezentativní část 2 100 respondentů jednoznačně - 67 % - souhlasila se zakotvením manželství jako svazku muže a ženy. Naopak s uzákoněním manželství pro stejnopohlavní páry souhlasilo 21,3 %. Iniciativa pro rodinu nasbírala více než 100 tisíc fyzických podpisů, už jsou tady někde ve Sněmovně, možná je sem někdo přinese ukázat, což je daleko více než ta kampaň z té druhé strany. Takže to jenom k tomu, co běhá okolo nás, jak jsme bombardováni maily a různými názory, co si údajně přejí občané České republiky.

Druhá věc - budu se trochu opakovat. Tento modernistický přístup k rodinám a manželství je nám opět trochu implementován ze zahraničí. Už Hans Timmermans, místopředseda Evropské komise, jasně prohlásil, že by Komise měla pokračovat a snažit se, aby všechny členské státy v EU bezvýhradně přijaly manželství a jiná manželství stejného pohlaví atd. Čili to zase jaksi ze zahraničí nám radí, co je dobré pro naše rodiny, co je dobré pro naši společnost. Toto nabourávání právního řádu České republiky je samozřejmě také financováno z ciziny. Kampaň Jsme fér má mnoho milionů korun z prostředků Evropské unie, která vás tady zahlcuje zase svými názory.

Teď řeknu už trochu pár obecnějších věcí. Manželství není jen svazek dvou lidí, kteří se milují. Manželství je základem pro rodinu, chrání ženu a děti. To je jeden ze základních rozdílů. Muž i žena mají oba nezastupitelnou roli ve výchově dětí. A manželství neslouží jen k uspokojování potřeb dospělých lidí. Má větší význam. Děti také mají právo znát svůj původ, protože každý pochází z muže a ženy. Těmito novotami všechna tato základní práva nabouráváme. Věci jako náhradní mateřství jsou všechno věci, které toto nabourávají. Už tady bylo řečeno, že často je tou obětí dítě.

Další bod, který chci zmínit - je to také zákon politický. Bude dělat z lidí, a z řady z vás, možná poloviny, kteří nesouhlasí s tím, že manželství může vzniknout někde jinde než mezi mužem a ženou, budou z vás dělat radikály, homofoby a zločince z nenávisti. To také bude nastávat, budete tomu čelit v médiích a podobně. To je věc, kterou je třeba odmítnout. A máme ze západní Evropy spoustu příkladů, kdy byli lidé vyhazováni ze školy nebo jim bylo znemožňováno působit. Manželé v USA, kteří odmítli vyzdobit homosexuálům svatební dort kvůli svému přesvědčení - jich se nakonec zastal až Nejvyšší soud. Stálo to asi 200 tisíc dolarů, celá ta právní obrana, kterou oni vedli. A tak dále, a tak dále.

To jsou věci, které v České republice nechci.

Zmíním zde vystoupení paní poslankyně Majerové Zahradníkové, které mělo asi půl milionu zhlédnutí na sociálních sítích, která řekla, a citovala prezidenta Roosevelta, že i když nazvete psí ocas nohou, pes zůstane stále čtyřnohý. Takto etymologicky to samozřejmě platí. Manželství od slova malžen, muž-žena, staročeského, rodina je od slova rod, rodit. Čili tato další manželství, to je nějaký výraz jako suchá voda nebo něco takového, která se tady snažíme uzákonit zákonem.

Za druhé. Myslím, že nejde o žádné přání homosexuálů. Každý z nás máme mezi homosexuály spoustu přátel, zaměstnanců atd. Není to většinové přání této minority, je to přání politických aktivistů. Už v roce 2006, když tady bojovali o registrované partnerství, tak říkali, že jde jen o návštěvy v nemocnicích a takové nějaké základní věci, rozhodně nejde o adoptování dětí apod. Lhali. Uplynulo pár let, máme to tady v přímém přenosu, posunuli se o výrazný kus dál. Ale opět nejde o většinové stanovisko homosexuálů. Nemají právo za ně mluvit, stejně jako já nemám právo mluvit za všechny heterosexuály, protože řada z vás má jiné názory než já, a opačně.

Za třetí, otáčí se tady slovo tolerance. Je to přesně opačně. Česká republika a naše země patří k nejtolerantnějším ve vztahu k homosexuálním a jiným menšinám. Rakousko-Uhersko bylo snad prvním soustátím, které zrušilo trest smrti za homosexuální chování. Tehdejší Československo bylo jednou z prvních zemí světa, kde to přestalo být trestné. Ale tady je skutečně základní rozdíl v tom někomu něco nedělat, v tu chvíli bych byl na té druhé straně, anebo něco někomu dalšího dávat, čili to je zcela otočené. Kdybychom se bavili o tom, někomu upírat nějaká základní občanská práva, jsem za, ale tady přidáváme nové právo, právo nazývat pětiocasého psa... Prostě jsou to věci další.

A ti aktivisté, kteří nás tady bombardují těmi maily a těmi schůzkami - mě tedy ne, nevím, čím jsem si to zasloužil, ale většinu z vás, kolegů, jsem viděl -, tak prostě tolerantní nejsou. Proč nás se svojí sexualitou obtěžujete, deset hodin o tom jednáme, to je prostě každého věc, homosexuálové mají veškerá práva hájená Ústavou a není žádný důvod přidávat něco dalšího, něco, co si nepřeje většina českých obyvatel, a doufám, že ani většina poslanců.

Paní předkladatelce bych řekl - vy rozdělujete společnost tímto zákonem. Tento zákon neměl podporu veřejnosti, ani homosexuálů, ani ostatních občanů. Vy to sem aktivisticky nesete, rozdělujete Sněmovnu a rozdělujete Českou republiku. Takže já vás žádám, abyste ten návrh stáhla, protože by to přispělo ke klidu a mohli bychom se věnovat jiným věcem, které jsou pro Českou republiku potřebnější.

Návrh na zamítnutí už padl, takže to nemusím opakovat. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Skopeček nyní vystoupí v rozpravě, připraví se paní poslankyně Melková. Pardon. Je zde faktická poznámka pana poslance Martínka, kterému s omluvou dávám slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Vážené dámy, vážení pánové, já tady musím reagovat opět na ty průzkumy, které tady zmiňuje pan Klaus, jako skvělý, internetovou anketu SANEP, které se účastnilo dva tisíce lidí. Tak já tady mám skvělou internetovou anketu, kterou pořádal KDU-ČSL, kterou nejde asi obvinit z toho, že by chtěla prosazovat manželství pro všechny, které se účastnilo více než 32 tisíc hlasujících, a tam 72 % lidí se vyslovilo pro podporu manželství pro všechny. Tak prosím, využívejme data objektivně a ne jenom to, co potřebujeme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. S dalšími faktickými poznámkami budou reagovat páni poslanci Jurečka, Výborný a paní poslankyně Maxová. Pan poslanec Jurečka má slovo. Já prosím o klid v jednacím sále. Prosím i o klid blízko řečniště, aby měli všichni možnost říct, co potřebují a považují za nutné. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem řádně přihlášen do diskuse, ale vystoupení mého předřečníka, který tady začal hovořit o anketách včetně anket na sociálních sítích, mi nedalo, abych tady nevystoupil.

Myslím si, kdo vystudoval aspoň střední školu, případně vysokou školu a zabývá se problematikou veřejného mínění o otázkách průzkumu a otázkách fungování sociálních sítí, tak ví, že nemůže tady považovat za relevantní anketu, která probíhá na sociálních sítích. Jako KDU-ČSL jsme tady také vysvětlovali, že to byla prostě anketa, která měla vyvolat diskusi, interakce, tak jak také fungují algoritmy sociálních sítí. Ten výsledek tady hodnotit tímto způsobem je těžká dezinterpretace. Mimo jiné i proto, protože velká část zbytku gay komunity také mezi sebou, včetně i zahraničních aktérů, psala výzvy, ať na tyto ankety jdou a hlasují. V kontextu toho já vůbec ten výsledek, těch zhruba 30 % pro podporu manželství jako svazku jednoho muže, ženy a dětí jako tradiční rodiny, vůbec nepovažuji za špatný. Ale stejně bych tady, já to dělat nebudu, mohl používat anketu, kterou třeba udělalo SPD, které ji potom stáhlo, o tom, jestli Česká republika má přijmout 14 sirotků, a ta anketa vyšla - 80 % těch, kteří hlasovali v této anketě, byla pro. Budeme na půdě Poslanecké sněmovny říkat, že toto jsou relevantní data? Já doufám, že to není politika Pirátů. Že nejste takhle populisté. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Výborný na řadě s faktickou poznámkou, po něm paní poslankyně Maxová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se opravdu divím, že to tato věcná faktická poznámka přišla ze strany Pirátů. Já jsem se opravdu domníval, že piráti znají a vědí, jak fungují sociální sítě, jak fungují ankety a průzkumy veřejného mínění. A on to tady naprosto jasně a srozumitelně řekl kolega Jurečka přede mnou. My jsme skutečně strana hodnotová, konzervativní a na věci, které se dotýkají hodnot, si nemusíme dělat žádné průzkumy veřejného mínění a žádné ankety. Taky jsme to takto jasně formulovali. Říkali jsme, to není anketa, na základě které bychom měli nebo neměli být přesvědčeni, jestli máme něco nebo nemáme něco hájit. Ve finále i ten výsledek, když 30 % těch účastníků se jasně vyjádřilo, tak to je přece také skupina, za kterou se někdo musí postavit, a my jsme to udělali. Takže prosím, nedezinterpretujte tady ty výsledky. A já opravdu si myslím, že tady nejsme od toho, abychom si předhazovali průzkumy. Včerejší (nesroz.) vyšel taky nějak a já jsem ho tady nepoužil v té rozpravě ani ve svém příspěvku, protože opravdu tady nejsme od toho, abychom se přetlačovali výsledky anket na sociálních sítích, v průzkumech veřejného mínění, ale jsme tady od toho, abychom se věnovali věcné debatě. A k tomu nepotřebujeme žádné průzkumy. Já bych byl rád, kdyby i piráti toto pochopili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Maxová, po ní pan poslanec Martínek. Faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já jsem ráda, že zde od kolegy Výborného zaznělo - věnujme se věcné debatě. Za to děkuji. Doufám, že v ní budeme pokračovat.

Práva, povinnosti, ne symboly a tak dále. Můžeme se tady přetahovat různými průzkumy, ať my, nebo vy, různými studiemi, pro, proti, mohu tady argumentovat tím, že ta studie, kterou vy tady argumentujete, měla zásadní metodologické nedostatky, které vlastně tyto dvě studie, které samozřejmě jsou z dílny určitého typu lidí, které je znevěrohodnily. Takže prosím, přestaňme tady argumentovat průzkumy, protože každý máme svou stranu průzkumů.

Chtěla bych vzkázat prostřednictvím pana předsedajícího kolegovi Klausovi: Já společnost nerozděluji. Já řeším praktické věci. Nejsem aktivistka. A protože vím, že to lidem a dětem způsobuje problémy, a budu tady opět opakovat to výživné, tak mně to prostě jedno není! Pokud vám to jedno je, tak vy rozdělujete společnost. Ne já. A buďme věcní a řešme praktické věci.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Martínek s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Jestli jste si všimli, tak já jsem nikdy průzkumy nezačínal. Vždycky jsem reagoval na někoho, kdo použil nějaký průzkum, aby nezaznívala jenom z jedné strany manipulativní fakta na jednu stranu. Tady se používají dva typy průzkumů, které vycházejí nějakým způsobem, ale vůbec nikdo neříká průzkumy například z roku 2018 CVVM nebo Median, které vycházejí s 65procentní podporou, například ten Median, pro podporu manželství pro všechny. Já chci jenom, když už, nepoužívejme to nikdo, já jsem to použil jenom jako doplněk ve faktické právě proto, že to někdo použil, anebo to potom musí používat všichni, protože nechci klamat veřejnost. To mínění prostě nějaké je a vychází průzkumy různě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme ve faktických poznámkách. Pan poslanec Jurečka, po něm pan poslanec Juchelka. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem především přesvědčen jako konzervativní politik, že tady nejsem od toho, abych hlasoval podle toho, jak vycházejí průzkumy veřejného mínění. Já je mohu zohledňovat při své práci, voličům naslouchám, mluvím s nimi a komunikuji. Ale pokud přistoupíme na vaši rétoriku z řad Pirátů, tak to tady potom nemusíme sedět. Polovinu naší doby můžeme odehrát tím, jak vyjdou průzkumy veřejného mínění, a podle toho ta legislativa může procházet. Já si myslím, že rozdíl mezi řadovým, tuctovým politikem, a historie to ukázala, a chováním státníka je, že většina těch státníků dokázala změnit chod dějin díky tomu, že dokázala svým přístupem, názorem a rozhledem strhnout veřejnost v to, co věřili, a dokázali spoustu věcí třeba i v minulém století zachránit. To si myslím, že je to, co dělá opravdu politika politikem a povyšuje ho na kategorii státníka.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Juchelka, po něm pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já bych chtěl svou faktickou poznámkou, pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, reagovat na paní předřečnici kolegyni Maxovou prostřednictvím vás. Dvakrát tady zaznělo něco ohledně výživného. Takže my normálně víme, že každé dítě, kterému se třeba rozpadne vztah jeho rodičů, tak prostě jednoduše soud určí otci nebo matce jeho výživné. Pokud se to dítě objeví třeba u homosexuálních párů s tím, že není zapsán jeden z rodičů v rodném listě, tak to přece můžeme řešit nějak jinak, ale nemusíme díky tomu vstupovat do manželství. Je to jednoduchá věc. A jednoduše je to zodpovědnost každého z těch, kteří přivádějí své děti na svět, aby se zapsali třeba v matrice jako otec a matka. Pokud to není možné, tak to nějakým způsobem řešme, ale určitě kvůli tomu nemusíme otevírat manželství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík, faktická poznámka, po něm pan poslanec Výborný také s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom upozornit kolegy, že kolega Martínek tady upozornil na to, že agentura SANEP není příliš důvěryhodná a že její údajné průzkumy považuje za srovnatelné s facebookovými anketami. To byla pointa jeho příspěvku. Myslím si, že si nemyslí, ani že facebookové ankety jsou reprezentativní vyjádření voličů, ani nic podobného, jenom upozornil na to, že používat agenturu, která třeba od SPD si nechává platit milionové peníze, jako argument v této debatě není úplně vhodné. To je asi všechno, co je potřeba k tomu říct.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Výborný má slovo. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Ještě jednou vaším prostřednictvím k panu kolegovi Martínkovi. Já jsem tady nikde dnes neargumentoval žádným průzkumem, ani od SANEPu, ani Medianu, ani od kohokoli jiného. Znovu opakuji, jsem konzervativní politik a pro témata hodnotové politiky se nebudu rozhodovat podle veřejného mínění ani podle průzkumu, ať by byl od kohokoli.

Ale k tomu, co jste tady zmiňoval, abychom se podívali na průzkumy například toho Medianu. Tak jenom aby všichni věděli, aby to věděla i veřejnost, ano, i průzkum objednaný Medianem byl výrazně sugestivní a ten výsledek byl dán například tím, že ta otázka, která tam byla, a teď budu citovat, pokud ta otázka začíná slovy "když se dva lidé milují" a tak dále, no tak samozřejmě se jedná o sugestivní otázku, která logicky implikuje pozitivní odpověď. A pak máte ten výsledek, který tady vy interpretujete jako 70- nebo 75procentní podporu veřejnosti manželským svazkům lidí stejného pohlaví.

Takže já bych opravdu byl rád, nechme průzkumy průzkumy, protože i průzkum Medianu objednaný iniciativou Jsme fér byl výrazně, výrazně posunutý díky sugestivně položené otázce. Každý průzkum si můžete zfalšovat tak, aby vám vyšel tak, jak potřebujete.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Martínek, po něm pan poslanec Nacher, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Já jen krátce zopakuji. Vážně jsem nechtěl používat žádné průzkumy, ale vždycky jsem to použil v návaznosti na příspěvek nějakého řečníka, který nějaký průzkum použil, aby to právě nezaznělo jednostranně, tak jak se o to snažil ten předřečník. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Nacher, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. No ono je to právě docela zábavné - kdyby mě kolega poslouchal - s těmi průzkumy. Já si pamatuji, když jsem měl první vystoupení k tomuto tématu v Událostech, komentářích, tak právě na tom průzkumu, který byl výrazně pro, postavila moderátorka tenkrát to grilování, kdy mě tam grilovala, že když je 70 % pro, tak jak já si můžu dovolit být proti. Já jsem tenkrát tam nešikovně řekl, že i 70 % lidí je pro trest smrti a také pro něj nehlasuji, protože se průzkumy neřídím, a také jsem to ve svém dnešním projevu říkal. A pak mně všichni předhazovali, že už dneska 70 % lidí pro trest smrti není, protože už je to jenom 58. Tak já jsem prostě použil jenom příměr.

Jinými slovy, tím jsem chtěl říct, pojďme se domluvit, že ty průzkumy tady vůbec nebudeme předkládat, vůbec nebudeme s nimi argumentovat. Ale bylo by dobré tohleto fakt jako dodržovat od začátku. Protože dokud byly ty průzkumy jenom jakoby takhle, tak se tím argumentovalo. A podívejte se skutečně na ty Události, komentáře, jak jsem tam dostával za uši za to. Teď, když jsou jakoby na obě dvě strany, tak už se to tak jako různě relativizuje.

To znamená, pojďme se domluvit, máme tady svoji hlavu, proto jsem říkal, ať všichni jdou z těch chodeb sem, ať se tady přesvědčujeme argumenty, nikoliv průzkumy. Kdo zná seriál Jistě, pane ministře, tak ví, jak se takový průzkum i dá dělat. A nemusí tam být sugestivní otázka, může to být celá série otázek, kde na konci je, jestli jste pro znovuzavedení povinné vojny například, jestli si vzpomínáte. Takže takhle. Díky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Pan předseda Bartošek se omlouvá z dnešního jednání od 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Skopeček, připraví se paní poslankyně Melková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Předem se omlouvám za hlasovou indispozici, a pokud se rozkašlu, tak je riziko, že svůj projev nedokončím, tak se ho pokusím alespoň zkrátit do pár poznámek. A v případě, že se mi to nepovede, tak vám své argumenty alespoň rozešlu.

Já samozřejmě vystupuji na obranu tradiční rodiny. Spolupodepsal jsem zákon, který rodinu jako svazek muže a ženy chce zakotvit jako ústavní princip. Proč? Protože rodinu považuji za elementární a základní stavební jednotku každé společnosti a je to pro mě institut, který prověřily historie generací před námi na stovky let. Rád bych vás také vyzval, abychom tomuto tématu věnovali skutečně patřičnou pozornost, protože jde podle mého názoru o zcela zásadní téma, možná nejdůležitější téma v tomto volebním období. Protože když uděláme špatnou hospodářskou politiku, tak ji může opravit příští vláda. Dnešní složité a vysoké daně určitě opraví, já doufám, budoucí pravicová vláda, která tady bude vládnout. Takové věci jsou opravitelné. Ale pokud dneska rozmělníme a rozvolníme instituci tradiční rodiny a tradiční rodina ztratí své výsostné postavení v právní řádě, tak už to nikdy nikdo nevrátí a škody, které to nadělá, už nikdo nevrátí zpátky.

Také bych chtěl vyzvat, ať nepodléháte lobby zájmové skupiny, která se vám snaží vehementně namluvit, že je to o odstraňování diskriminace a že je to o liberalizaci. Není to pravda. V žádném případě to není pravda. V tomto tématu o žádné odstraňování diskriminace nejde. Odstraňování diskriminace jedinců s homosexuální orientací, detabuizace této orientace a v širším slova smyslu liberalizace probíhala v naší zemi od šedesátých let minulého století, a to jak v rovině legislativní, tak v rovině vnímání této orientace většinovou společností. Díky tomuto procesu, za který já jsem rád, dnes žádná diskriminace homosexuálních párů neexistuje. A je tomu dobře. Nikomu není nic do toho, a státu už vůbec ne, kdo a jak s kým žije, kdo jak nakládá se svým soukromým životem. Byl bych první, kdo by proti tomu protestoval, aby stát do jakýchkoliv mezilidských vztahů a do soukromí zasahoval.

Nejde o odstraňování diskriminace z logiky věci, když žádná neexistuje, nejde ani o liberalizaci. Jde o pravý opak. Jde o rozšiřování privilegia, jde o rozšiřování vlivu státu na to, jakým způsobem bude regulovat další formu mezilidských vztahů, které ve společnosti existují. Je rozdíl liberalizovat, to znamená odstraňovat státní regulace, nebo naopak chceme státní regulace rozšiřovat a vtěsnat pod ně další formu mezilidských vztahů. A o to právě jde u těch navrhovatelů, kteří se snaží uzákonit manželství stejnopohlavních párů. Není to liberalizace, je to naopak rozšiřování státní regulace. Pro liberály přeloženo, pokud by to bylo schváleno, vliv státu se nesníží, ale naopak zvýší. Čili nejen konzervativec, ale i skutečný klasický, nikoliv progresivní liberál pro tuto změnu nemůže hlasovat.

Otázka je, jestli si stejnopohlavní páry zasluhují stejné výsady, stejné regulace ze strany státu, jako má tradiční rodina. Já si myslím, že kromě tradiční rodiny ženy a muže si žádná forma mezilidských vztahů nezasluhuje výlučnost či regulaci ze strany státu, tak jak je to dneska obvyklé u rodiny. Manželství, respektive tradiční rodina požívá výsad ze strany státu z jednoho prostého důvodu. Tím důvodem není to, že si dva heterosexuální lidé chtějí svoji lásku oficiálně stvrdit či uspořádat svatební oslavu. To je mnohem méně důležitý a vedlejší efekt sňatku. Stát v rámci oficiálního manželství reguluje vztahy dvou osob, omezuje jejich svobodné rozhodování a ukládá na ně řadu povinností z jednoho prostého důvodu. Stát vstupuje do vztahu dvou lidí proto, aby vytvořil, garantoval a chránil prostředí pro stabilní a zdravý vývoj a výchovu dětí. Což je hlavním smyslem a úkolem rodiny. A to i při vědomí toho, že ne všechny manželské páry mají to štěstí vlastní děti počít. Ochrana dětí, stabilita prostředí, ve kterém vyrůstají, to je hlavním smyslem, proč stát rodinu definuje, dává jí výsady, ale také ukládá jejím členům povinnosti a omezuje jejich svobodu. Nikoliv náhodou je slovo rodina odvozeno od slova rodit. Nikoliv náhodou odkazuje manželství na slova muž a žena.

Snaha revolučně měnit tyto přirozené atributy světa, snaha vzepřít se biologickým zákonům je mi cizí a nejsem schopen je podpořit. Tradiční rodina muže a ženy je pro mě tím nejpřirozenějším prostředím pro výchovu dětí a žádná jiná forma ji v tomto nahradit nemůže. Samozřejmě můžeme najít řadu nefungujících rodin, rodin, kde jsou třeba i děti týrány. Tyto odsouzeníhodné excesy ale nemohou být argumentem pro zatracení tradiční rodiny jako takové. Jsem přesvědčen, že muž a žena je nejen jediná kombinace, která je schopná zplodit a rodit děti, ale navíc je to ta nejlepší a pro mě jediná kombinace, které mají být svěřeny děti k výchově.

Vážení kolegové, chtěl bych vás poprosit, aby v tomto tématu nezvítězila pýcha rozumu, abychom si nehráli na sociální inženýry, abychom měli úctu ke staletí prověřené instituci tradiční rodiny a neměli tu drzost ji rozbíjet. Respektujme prosím přirozenost.

V dnešní hodnotově vyprázdněné a rozkývané době, kde si můžou vybírat, kde už pohlaví není biologická danost, ale sociální konstrukt, kde se nám snaží levicoví progresivisté namluvit, že si pohlaví v rámci sociálního konstruktu můžeme vybrat nebo v průběhu života i měnit, v době, kdy matku a otce nahrazujeme termíny jako rodič jedna a rodič dvě, je podle mého názoru pravý čas na to být ostražitý v tom, abychom jeden ze základních stavebních prvků společnosti, tedy rodinu, jakkoli ohrožovali jeho rozmělňováním.

Závěrem bych tedy chtěl poprosit liberály, kteří sedí v tomto sále, aby nerozšiřovali státní regulaci i na páry stejného pohlaví a nezvyšovali tak vliv státu. Vás konzervativce zase prosím, abyste neměnili a nerozmělňovali generacemi a staletími prověřenou instituci, která je základním stavebním kamenem společnosti. A vás levicové progresivní liberály prosím, abyste měli alespoň trochu úcty k přirozeným a biologicky daným zákonitostem našeho světa.

Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Bartoň. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji, pane předsedající. Pan poslanec Skopeček prostřednictvím pana předsedajícího tady mluvil dlouze a v rozpravě bude ještě dalších sedm příspěvků a dalších závěrečných slov. Je víceméně jasné, že do sedmi hodin tento bod neuzavřeme. Proto bych požádal o procedurální hlasování o přerušení této sloučené rozpravy k bodům 37 a 38 - přerušení do dnešního dne, na dnešek.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se přiznám, pane poslanče, že nerozumím vašemu návrhu. Asi nejsem sám. Prosím, kdybyste ho...

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Podávám procedurální žádost o hlasování o přerušení tohoto bodu. (Reakce ze sálu: Dokdy?) Do zítra. (Rozruch v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já jsem porozuměl tomu, že navrhujete přerušení projednávání tohoto bodu. A ještě si musíme říct dokdy. Takže do zítřejšího jednání Poslanecké sněmovny?

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Ano. Vzhledem k tomu, že do zítra by se to muselo navrhnout a schválit, tak pravděpodobně do příští schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobře, do příští schůze. O tom můžeme hlasovat. Takže přivolám poslance, kteří nejsou v sále. Současně vás všechny odhlásím, protože takovou žádost slyším. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Připomínám, že pan poslanec navrhl, abychom přerušili projednávání obou bodů, resp. přerušili sloučenou rozpravu a vrátili se k projednávání těchto bodů na příští schůzi Poslanecké sněmovny. O tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 303, přihlášeno 126 poslanců, pro 65, proti 10. Návrh byl přijat. Přerušujeme oba tyto body do příští schůze Poslanecké sněmovny.

 

Zahajuji projednávání bodu číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP