Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

147.
Žádost o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera

Na 26. schůzi Poslanecké sněmovny dne 12. února 2019 jsme usnesením č. 491 přerušili projednávání tohoto bodu a odročili jej do příští řádné schůze. Mandátový a imunitní výbor žádost o vyslovení souhlasu projednal a dnes vám bylo doručeno na lavice jeho usnesení č. 96 ze dne 6. března 2019.

Prosím předsedu výboru poslance Stanislava Grospiče, aby nám podal zprávu o projednání žádosti Policie ČR o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, na 26. schůzi Poslanecké sněmovny jsme zahájili projednávání žádosti Krajského ředitelství Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování hl. města Prahy o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera. Projednávání bylo přerušeno pak následně 12. února usnesením Sněmovny č. 491.

Dnes tedy budeme pokračovat v přerušeném jednání, v jehož úvodu si vás dovolím informovat, že žádost policejního orgánu byla předsedovi Poslanecké sněmovny doručena 10. prosince loňského roku. Obsahuje vymezení skutku, kterého se měl poslanec Miloslav Rozner dopustit v prosinci 2017 na neveřejné konferenci hnutí SPD, jeho předkládanou právní kvalifikaci. Tyto skutečnosti jsou obsaženy v návrhu usnesení Poslanecké sněmovny, který vám byl rozdán na lavice. Žádost tak splňuje náležitosti podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Nad rámec skutečností obsažených v návrhu usnesení Sněmovny uvádím, že po skončení prověřování trestní věci počátkem října 2018 bylo policií vydáno usnesení o odložení věci a dne 7. listopadu téhož roku byl tento závěr policie potvrzen státním zastupitelstvím pro Prahu 4. Tímtéž státním zastupitelstvím byl pak dne 29. listopadu vydán policejním orgánům pokyn zahájit trestní stíhání poslance Roznera, a to s odkazem na výkon dohledu Městského státního zastupitelství v Praze. Projednávání žádosti policejního orgánu zahájil mandátový a imunitní výbor na své 20. schůzi konané dne 18. prosince loňského roku a za zpravodaje výboru byl určen pan poslanec Marek Výborný, jednání potom bylo následně přerušeno usnesením č. 86.

Na 21. schůzi výboru konané dne 5. února tohoto roku bylo vyslechnuto osobní vyjádření státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 doktora Petra Jeziorka, policejního vyšetřovatele vrchního komisaře Jaroslava Rendly a pana poslance Miloslava Roznera. Pan poslanec Miloslav Rozner byl z projednávání žádosti policejního orgánu potom vyloučen usnesením výboru č. 85. Na základě osobního vyjádření státních zástupců, orgánů činných v trestním řízení a z důvodu omluvené nepřítomnosti dohledové státní zástupkyně bylo jednání výboru přerušeno usnesením č. 89 a současně jsem byl pověřen vyžádat i záznam dohledové prověrky nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v trestní věci poslance Miloslava Roznera. Tento záznam není součástí trestního spisu vedeného (u?) Krajského ředitelství policie v Praze. Proto tomu tak bylo.

S doručenou kopií záznamu o dohledové prověrce měli členové výboru možnost se seznámit v prostorách sekretariátu výboru. Projednávání žádosti policejního orgánu potom bylo výborem ukončeno na 22. schůzi dne 6. března tohoto roku, a to po vyslechnutí vyjádření státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze Mgr. Táni Dočekalové, která ve věci vykonávala dohled, a po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslance Marka Výborného.

Mandátový a imunitní výbor má zákonnou povinnost zjistit, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance, avšak neposuzuje vinu či nevinu poslance, ani zda názory nebo činy, které jsou poslanci přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání. Takové posouzení přísluší orgánům činným v trestním řízení. Přesto v souvislosti s poněkud neuváženým výrokem pana poslance Miloslava Roznera cítili členové mandátového a imunitního výboru potřebu označit v doprovodném usnesení výrok pana poslance jako nevhodný. Imunita chrání Parlament jako celek. Zajišťuje, aby jeho běžný chod nebyl ničím a nikým narušován po řádnou činnost Parlamentu, a je tedy nezbytné, aby nebylo bráněno výkonu mandátu jeho členů v plném rozsahu, a zajišťování této ochrany je tak jedním z hlavních důvodů existence této parlamentní imunity.

Na základě provedeného šetření a následného posouzení věci pak přijal výbor usnesení č. 96, které vám bylo rozdáno na lavice. Se stanoviskem mandátového a imunitního výboru žádostí o vydání poslance Miloslava Roznera a k trestnímu stíhání vás potom seznámí zpravodaj výboru pan poslanec Marek Výborný.

Určitá časová prodleva, která vznikla, byla dána potřebnou součinností s orgány činných v trestním řízení, zejména potom státním zastupitelstvím, kde jsme čekali na zproštění povinnosti mlčenlivosti a možnosti vypovídat před členy mandátového a imunitního výboru.

Tolik z mé strany, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní prosím zpravodaje mandátového a imunitního výboru poslance Marka Výborného, aby se ujal slova.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením mandátového a imunitního výboru. Vzhledem k tomu, že celý proces, protože jsme se této věci věnovali na třech jednáních mandátového a imunitního výboru na 20., 21. a 22. schůzi, ale nebudu opakovat to, co tady říkal pan předseda. Já si dovolím splnit svoji zpravodajskou povinnost tím, že vás seznámím s usnesením, které mandátový a imunitní výbor přijal jako usnesení č. 97 na své 22. schůzi dne 6. března 2019.

Toto usnesení zní: Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po úvodním slově předsedy výboru poslance Stanislava Grospiče, po vyslechnutí vyjádření státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze Mgr. Táni Dočekalové, po zpravodajské zprávě poslance Marka Výborného a po rozpravě za prvé nedoporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera, nar. 29. března 1977, za druhé pověřuje předsedu mandátového a imunitního výboru, aby Poslanecké sněmovně předložil toto usnesení.

Dámy a pánové, dovolte mi v rámci zpravodajské zprávy ještě zmínit jednu věc, a sice že mandátový a imunitní výbor přijal na svém 22. zasedání dne 6. března ještě doprovodné usnesení. Pro to usnesení hlasovalo celkem deset z šestnácti přítomných poslanců mandátového a imunitního výboru. Toto usnesení zní: Mandátový a imunitní výbor konstatuje, že výrok o neexistujícím pseudokoncentráku, který pronesl poslanec Miloslav Rozner, byl nevhodný. Tolik tedy za mandátový a imunitní výbor.

Toto je jako doprovodné usnesení, na kterém tedy byla shoda a které jsem jako zpravodaj navrhl poté, co třinácti hlasy - aby bylo zřejmé, jak hlasoval výbor - třinácti hlasy doporučil Sněmovně nevydat poslance Miloslava Roznera k trestnímu stíhání. Proti tomuto usnesení hlasovali tři poslanci a jeden se zdržel. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady jednu omluvu. Pan poslanec Václav Klaus se omlouvá dnes od 16.30 do 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které jako první se přihlásil s písemnou přihláškou pan poslanec Miloslav Rozner. Následně s přednostním právem tedy pan poslanec Bartoš a potom pan poslanec Rozvoral. Tak, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Rozner: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, moje vyjádření, které se týkalo problematiky tábora v Letech, naprosto nemělo za cíl zpochybnit utrpení lidí v době nacistické okupace. Nacistická okupace, jejíž neblahé výročí si shodou okolností zítra, 14. března, připomeneme, byla obdobím utrpení a jakékoliv zpochybnění tohoto faktu považuji za nepřijatelné.

Vyjádření, kvůli kterému jsem byl medializován a šetřen orgány činnými v trestním řízení, se týkalo způsobu, jakým se toto utrpení zneužilo v současné době. Zneužilo se podle mého názoru k vynaložení obrovské a nepřiměřené částky na projekt, který dle mého názoru si výši této částky nezaslouží. Nezaslouží si ji v porovnání s jinými místy, kde v době nacistické okupace probíhalo vraždění a utrpení. Na mnoho těchto míst zapomínáme. Je řada míst, kde jsme oběti holokaustu nedokázali slušně a veřejně připomenout. Tato situace a tento nepoměr v případě vynaložení tak obrovské částky na tábor v Letech doslova bije do očí a samozřejmě vyvolává oprávněné znepokojení veřejnosti. Může se oprávněně zdát, že někteří lidé dnes oběti nacistické zvůle kádrují. Toto kádrování je fakticky rozděluje na ty, které můžeme zapomenout, nemusíme je připomínat, a na ty, jejichž utrpení si zaslouží horentní finanční náklady z veřejných prostředků. Je to nespravedlivé k jedněm i k druhým a poškozuje to jejich památku.

Chci vyjádřit uznání kolegům v mandátovém a imunitním výboru, že moji argumentaci a vysvětlení v této věci přijali. V neposlední řadě to odpovídá i výsledku šetření Policie České republiky.

Mohu na závěr zdůraznit a zopakovat, že ani já, ani nikdo z kolegů v SPD nikdy utrpení z doby nacistické okupace nezpochybnil a nezpochybňuje. Naše hnutí je vlastenecká strana a utrpení lidí z této doby je pro nás svaté. Stejně tak ale máme právo hájit spravedlivý přístup k těmto obětem a vyjádřit svůj nesouhlas s přemrštěnými náklady státního rozpočtu ve všech případech, tedy i v případě, kdy se jako záminka využije projekt tábora v Letech.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako další s přednostním právem předseda poslaneckého klubu Pirátů Ivan Bartoš a připraví se pan poslanec Radek Rozvoral.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobré odpoledne. Já jsem čekal, že tady zazní od pana Roznera prostřednictvím pana předsedajícího nějaká omluva. My tady vlastně řešíme ten jeho výrok a on potom ve čteném projevu řekne, že to nikdo nikdy nezpochybňoval. Tak já nevím, co když o něčem řeknu, že je pseudo, jestli to je zpochybnění, nebo není. Já nejsem příliš zastáncem nějakého trestání verbálních projevů. Možná tady sedí i lidé, kdyby se někdo podíval na jejich facebookové projevy třeba vůči kolegům poslancům, tak bychom tady měli takových případů více. My dokonce jsme daleko ostřejší věci řešili s policií, kde jsme se bavili o šíření poplašné zprávy, a něčí kamarádi přicházejí do České republiky vraždit apod., no nic. Policie řekla, že to nejsou závažné věci, že to je součást politického boje, nebude se jimi zabývat.

Mně vadí jedna věc na celém tomto případě, a proto bych možná chtěl apelovat na pana Roznera prostřednictvím pana předsedajícího. My jsme s Piráty uspořádali na základě této kauzy, která byla medializovaná, seminář, který se týkal specificky obětí romského holokaustu, tady ve Sněmovně. Byli zde zástupci pozůstalých, byli zde historici, kteří ukazovali, kde byly koncentráky v České republice, vzpomínali i na historii neromských obětí holokaustu, a dokonce i skrze ta média šla výzva na pana Roznera, aby se zúčastnil tohoto semináře. Musím říci s potěšením, že jsme evidovali snad dva poslance z hnutí SPD, ale pana Roznera jsem tam tedy neviděl.

Já se aspoň snažím žít tak - protože také nejednám vždycky správně a udělám třeba nějakou hloupost nebo se někoho dotknu, tak pak svými činy to napravit a tu chybu neopakovat. Já jsem čekal aspoň elementární krok ze strany pana Roznera, že se dostaví na ten seminář, s jehož přípravou si Olga Richterová dala práci. Byl to hodnotný seminář, byly tam historické souvislosti, historie Romů v České republice. A myslím, že nejen pro pana Roznera, ale třeba i pro některé další poslance, kteří by se na to mohli přijít podívat, by to bylo přínosem, ale to se nestalo. To mě vlastně mrzí na vývoji té celé kauzy asi dále ve Sněmovně, protože ta možnost trochu to napravit, dovzdělat se, aby potom k takovémuto zlehčování nedocházelo a nemuseli jsme to tady řešit jako celá Sněmovna, to by byl ten krok, který bych asi udělal já. Bohužel nenastal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady dvě faktické poznámky. Takže nejprve pan poslanec Ondřej Benešík a připraví se pan poslanec Jaroslav Holík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Pane místopředsedo, já se přiznám, že výroky pana kolegy Roznera prostě nelze nesledovat. Přiznám se ale, že tento výrok jsem zaznamenal, zaznamenal jsem ho v kontextu nějakých mediálních zpráv, a tak jsem řekl, nějak to zapadá do konceptu hnutí, které on reprezentuje.

Ale když jsem se zamyslel na tím, co on řekl, tak on řekl, že tam neexistoval pseudokoncentrák. Tak o čem se tady bavíme? On prostě řekl, že tam žádný pseudokoncentrák nebyl. On neřekl, že tam byl koncentrák nebo že tam nebyl koncentrák, on řekl, že tam nebyl pseudokoncentrák. Takže když se nad tím zamyslíme, tak on v podstatě v tomto slovním spojení nic špatného neřekl. Asi tak.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla poslední faktická, další nemám, takže s přednostním právem předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala a připraví se Radek Rozvoral. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Dobrý den, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi jako předsedovi klubu vystoupit také k případu Miloslava Roznera. Já považuji za vhodné k případu kolegy Roznera uvést některé věci, které podle mého názoru přesahují úzce případ vydání nebo nevydání kolegy klubu z SPD, protože to v této konkrétní věci, co vám chtěl pan kolegy Rozner říci, tak řekl.

Především chci připomenout, že tato kauza je součástí snahy části naší politické konkurence nalepit na SPD nálepku jakési nacistické strany, která hlásí antisemitismus a popírá holokaust. Je nutné zdůraznit, že tuto nálepku na nás politická konkurence nalepuje pomocí zkorumpovaných médií a v případě kolegy Roznera patrně i s využitím aktivismu státního zastupitelství. Rád bych zdůraznil, že šetření policie v případě podezření na spáchání trestného činu kolegy Roznera bylo uzavřeno negativně. Policie případ vyšetřila, nikdo se ničemu nevyhýbal a policie řekla, že v této věci pan kolega Rozner nic nespáchal. Důvod, proč tady tedy sedíme a řešíme tuto věc, je rozhodnutí dozorujícího státního zastupitelství, které nařídilo obvinit, i přes výsledek, který řekla policie.

Každý, kdo si přečte program SPD, dobře ví, že náš vlastenecký program se historicky opírá o hodnoty, které vylučují podezření z popírání antisemitismu a holokaustu. Konkrétně ve stanovách SPD je uvedeno, že celý program je postaven na tradicích antických, křesťanských a židovských.

Jsem přesvědčen, že bouře kolem výroku kolegy Roznera vznikla ze dvou důvodů. Ten první je už zmíněná snaha poškozovat SPD nálepkou a ten druhý je obava lidí, kteří využili utrpení lidí, k organizaci více jak půlmiliardového kšeftu, kšeftu, který je nehorázný a poškozuje především památku lidí, kteří v táboře v Letech trpěli. Jsem přesvědčen, že postup státu při vynaložení této finanční částky byl nestandardní, a potvrzuje to podle mě i zdrženlivý přístup tehdejšího ministra financí Ivana Pilného.

V poslední době si řada politiků a médií přisvojuje právo rozhodovat o tom, co je možné a není možné kritizovat a říkat, s odkazem na možný antisemitismus nebo popírání holokaustu, případně další takzvaně lidskoprávní témata. Evidentně, podle mého názoru, se blíží doba autocenzury, či přímo cenzury slova v případech, jako například homosexuál, pěkná žena či dalších jiných, například etnických rozdílů, a podobně. Je to laciné a falešné. Řeknu vám, proč je to falešné.

Jsem poslanec, který žije na Moravě v Prostějově. V Prostějově před druhou světovou válkou žilo mnoho židovských rodin. A za války zde byl zdevastován starý židovský hřbitov. Hřbitov, na kterém leží významné kulturní osobnosti. Aniž bych hrál mediální divadlo, tak jsem se obracel na bývalé sociálně demokratické vedení města a žádal o vstřícnost při jednání o zvýšení piety tohoto místa. Sociálně demokratické vedení města bohužel projevilo mimořádnou aroganci a nekulturnost. Kdybych se chtěl chovat stejně jako naši političtí protivníci, mohl bych použít ty samé nálepky, které se nám snažíte podsunout. V Prostějově ale není pieta spojená s více jak půlmiliardovým kšeftem, takže náprava minulých chyb a křivd asi není podstatná.

Přestaňme zneužívat památku obětí k politickému divadlu. Zacházejme s touto památkou s úctou a věnujme přiměřené prostředky na její uctění. Přiměřené prostředky, které budeme věnovat tak, abychom žádnou skupinu obětí negativně nebo pozitivně nediskriminovali.

Vážení kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, závěrem vás chci všechny vyzvat k hlasování proti vydání našeho kolegy Miloslava Roznera. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Černochová. A zatím jediná faktická poznámka, takže se připraví pan poslanec Rozner. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Myslím, že se shodneme v tom, že bychom měli kulturu v této Poslanecké sněmovně trošku pozvednout. Takže mi dovolte, abych reagovala na slova pana předsedy poslaneckého klubu SPD Fialy já a nemuseli na ni reagovat sociální demokraté.

S tím, co tady zaznělo, se já nemohu ztotožnit, protože mám úplně jinou zkušenost se sociálními demokraty. Protože na Praze 2, když jsme společně s Židovskou obcí a Židovským muzeem pátrali po lidech, kteří odcházeli ve druhé světové válce do transportu, tak to byla Michaela Marksová Tominová, která byla jednou z těch osobností, která s tímto projektem přišla.

Takže mi dovolte, abych se v rámci politické kultury na tomto místě zastala kolegů ze sociální demokracie, alespoň těch, které jsem já poznala na Praze 2. Protože rozhodně je nemůže nikdo obviňovat z toho, že by neměli úctu a nechtěli, aby se tady dál nějakým způsobem zhodnocoval dějinný odkaz toho, co v této komunitě probíhalo, a tak, abychom se i po další generace o tom mohli dozvídat. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická pan poslanec Marek Výborný. Prosím vaše dvě minuty. To je zatím poslední faktická.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já si dovolím vaším prostřednictvím reagovat na slova pana předsedy Fialy. Já se domnívám, že to, že má někdo napsané něco v programu, a konkrétně vaše politická strana, že se hlásíte k antickému dědictví a k židovsko-křesťanským kořenům a kultuře, to ještě neznamená, když to někdo má někde napsané v programu, že se podle toho představitelé té strany chovají. Ať to jsou vaši poslanci, členové, předseda. Stačí se podívat a šlo by dohledat, v mnoha případech to je hluboce pokrytecké. Protože vaše kroky a vaše výroky jsou naopak v příkrém rozporu s touto kulturou a s touto tradicí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dále požádám o vystoupení paní poslance Radka Rozvorala a připraví se opět paní poslankyně Jana Černochová.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi, abych se za poslanecký klub SPD vyjádřil k žádosti Policie České republiky o vydání poslance Miloslava Roznera k trestnímu stíhání a k naší práci v mandátovém a imunitním výboru zabývající se touto problematikou.

Na úvod je třeba říci, že hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury SPD odmítá jakékoliv snahy některých politických konkurentů a jejich spřátelených médií vmanévrovat naše hnutí do pozice popíračů genocidy. Nikdo z nás nikdy něco tak odporného nepopíral a jsme si velice dobře vědomi, jak všichni, kteří prošli cikánským táborem v Letech, trpěli a strádali a že nakonec byli odvezeni do Osvětimi, kde byli popraveni. Tuto zrůdnost odsuzujeme a vždy ji odsuzovat budeme.

Dále je třeba konstatovat pár vět z historických znaleckých posudků, které byly k tomuto případu vyžádány. V nich se mimo jiné píše, že ačkoliv cikánský tábor v Letech vznikl v důsledku provádění nacistické rasové politiky, nelze jej považovat na rozdíl od Osvětimi za místo systematicky prováděné genocidy. Dále je zde uvedeno, že podle oběžníku šéfa bezpečnostní policie z 3. 5. 1940 bylo označení koncentrační tábor přípustné pouze pro tábory, které podléhaly inspektorovi koncentračních táborů, a tím se lišily od táborů, které nebyly pod přímou pravomocí SS, jež spadaly do kategorie internační tábor, což byl případ tábora v Letech.

Na celém případu mě velice zaráží postoj dohledového městského zastupitelství, které se o celou věc začalo zajímat mimo jiné také na základě podnětu vrchního státního zastupitelství s příkazem k zahájení trestního stíhání poslance Roznera, a to i přesto, že byl celý případ policejním orgánem na základě historických znaleckých posudků, z nichž jsem citoval, odložen, s čímž souhlasilo dozorové Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4.

Kolega Rozner dle policejního orgánu pouze využil svého základního práva na svobodu lidského projevu, přičemž svoboda politického projevu je těžištěm demokracie a k jejímu omezování či oklešťování může docházet jen u nejmarkantnějšího vybočení ze zákonem garantovaných práv. Policejní orgán měl za to, že nedošlo k tak závažnému porušení práva na svobodu projevu, a dále konstatoval, že výrok nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy podle § 405 trestního zákoníku, tedy že šlo o úmyslný trestný čin. Neboť popírat lze pouze skutečnosti, u kterých byla prokázána historická správnost. U úmyslného popírání by se mohlo jednat o výroky, o jejichž nepravdivosti pachatel ví nebo je s jejich možnou nepravdivostí srozuměn, bez ohledu na to, že pro jiného je tato otázka naprosto zřejmá.

Důležité je také dodat, že dle Ústavního soudu by mělo být trestné pouze hrubé popírání něčeho tak podlého, jež byla genocida, a pokud není, jedná se o svobodu slova. Dále existuje nález Nejvyššího soudu, který říká, že by se měl ve stejných kauzách udržovat stejný úřední postup. A všichni moc dobře víme, že co se týká tábora v Letech, bylo podáno několik trestních oznámení na několik osob, která ale byla vždy odložena.

Na základě toho, co jsem zde popsal, jsme přesvědčeni o tom, že je tato kauza o vydání kolegy Roznera k trestnímu stíhání zpolitizovaná a má za cíl poškodit celé hnutí SPD. Kolega Rozner chtěl svým výrokem pouze zcela oprávněně vyjádřit, a to v souladu s názorem hnutí SPD, velkou nespokojenost nad tím, že stát na návrh tehdejšího lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana vyhodil z okna skoro tři čtvrtě miliardy korun za výkup prosperující firmy zabývající se chovem vepřů a následnou sanaci jen proto, aby zde vybudoval památník, který již mimochodem na místě je. Dle našeho názoru to bylo nehospodárné vynakládání finančních prostředků všech daňových poplatníků. Raději bychom tyto prostředky použili například na vzdělávání dětí. Výše vynaložené částky je v hrubém nepoměru k péči o jiná místa, kde za druhé světové války byli zcela prokazatelně vražděni a mučeni čeští vlastenci.

Závěrem mi dovolte sdělit stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD k žádosti Policie České republiky k vydání poslance Miloslava Roznera. Na základě výše popsaných skutečností a toho, že se jednalo o verbální projev poslance na neveřejném jednání, na což mimo jiné poukazovala drtivá většina kolegů napříč politickým spektrem na jednání mandátového a imunitního výboru, doporučil jsem poslaneckému klubu SPD hlasovat proti vydání poslance Miloslava Roznera k trestnímu stíhání a stejně jsem hlasoval i na mandátovém a imunitním výboru.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám dvě přihlášky na faktickou. Jako první předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala a připraví se poslanec Vít Rakušan. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Začnu tou klidnější variantou. Musím reagovat samozřejmě na pana zpravodaje z KDU-ČSL, pana poslance Výborného, který přece teď jasně prokázal, že v této věci nejde o pana Roznera, který řekl jednak, že to máme v programu - což není pravda, my to máme ve stanovách. Kdyby někdo ty stanovy porušil, tak se s tím člověkem musíme rozloučit. To je za prvé.

Za druhé, pan poslanec Výborný prostřednictvím pana předsedajícího řekl, že vlastně ani nejde o to, co řekl pan Rozner, protože to určitě řekl někdo další a říkáme to někde, a těch případů je určitě hodně, čímž potvrdil, že vlastně nejde o Roznera, ale jde o celé SPD. Jde o nálepku. Jde o nálepku a já myslím, že je to víc než jasné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou pan poslanec Vít Rakušan. Zatím poslední faktická.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, chtěl bych se pouze vyjádřit k jedné věci, která tady v diskusi zaznívá. Srovnává se koncentrační tábor vyhlazovací s tím táborem, který byl v Letech. A nikdo přece nikdy netvrdil, že v Letech byl nějaký vyhlazovací tábor. Že to byl prostě tábor sběrný, kde se koncentrovali občané romského původu. Můj dědeček strávil mezi lety 1939 a 1943 čtyři nejhorší roky jako osmnáctiletý student odvedený v době pohřbu Opletala do koncentračního tábora. Strávil je v tábore Sachsenhausen, který taky nebyl vyhlazovacím táborem, ale byl to jednoznačně koncentrační tábor. Nebyl to žádný pseudokoncentrák a jistě by mého dědečka, který si trauma nesl do konce svého života, velmi urazilo, kdyby někdo nazýval, že čtyři nejhorší roky svého života strávil v pseudokoncentráku. On je strávil v koncentráku a - ke svému štěstí - nikoli ve vyhlazovacím táboře. Ale stejně tak z pohledu historie tábor, který v Letech byl, prostě koncentračním táborem byl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se tedy vrátíme do obecné rozpravy. Paní poslankyně Jana Černochová a připraví se pan poslanec Kopřiva. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké odpoledne ještě jednou, dámy a pánové. Hned v úvodu bych chtěla uvést to, že nebudu hlasovat pro vydání kolegy Roznera k trestnímu stíhání, stejně jako jsem v minulosti nehlasovala pro vydání řady dalších kolegů a kolegyň v momentech, kdy jsem měla vážné pochybnosti. Vede mě k tomu hned několik důvodů.

Tím vůbec prvním je fakt, že jednoduchost a hloupý výrok nejsou trestným činem. Výrok kolegy Roznera ve vztahu ke koncentračnímu táboru v Letech byl mimořádnou hloupostí. Zdůrazňuji, že se s ním v žádném případě neztotožňuji. Poslanec Rozner jej ale pronesl na uzavřeném stranickém jednání. Nevím, co bylo jeho motivací k těmto slovům. Zda snaha posílit svou pozici a sympatii u spolustraníků nebo zalíbit se předsedovi svého hnutí, který se vyjadřoval o Letech podobným způsobem. Jisté je, že tento výrok nebyl určen široké veřejnosti, a abych akceptovala naplnění skutkové podstaty popírání holokaustu, musela bych si být jista, že primární motivací k tomuto výroku bylo skutečně popírat, že se děla genocida nebo že se kolega Rozner takzvanou osvětimskou lež snaží šířit nějakým soustavným způsobem, že se obdobně vyjadřuje obecně k holokaustu jako takovému a tak podobně. Tohoto dojmu jsem ovšem nenabyla, a proto se spíše přikláním k názoru, že šlo o výrok na úrovni - odpusťte mi to slovo - pouhého blábolení.

Druhou věcí, kterou bych zde chtěla zmínit, je míra společenské nebezpečnosti, míra společenské škodlivosti tohoto výroku. Domnívám se, že s ohledem na obecně známá a nepopiratelná fakta a s ohledem na relevanci kolegy Roznera coby nehistorika a nevědce jsou společenské dopady jeho slov zanedbatelné. Jeho vyjádření lze velmi snadno vyvrátit, k čemuž i došlo, a možná tomu pomohl i ten seminář, který uspořádali Piráti. Jsem jednoznačně přesvědčena, že jeho výrok nezměnil názor na koncentrační tábor v Letech byť jednoho jediného člověka. Ano, samozřejmě nepopírám, že výrok byl urážlivý k těm, kteří v Letech byli internováni a kteří zde trpěli, i k jejich blízkým. V tomto ohledu jej samozřejmě považuji za hanebný. Tak jako v mnoha jiných případech je však tato záležitost spíše věcí morálky než věcí zákona. A v této rovině jsou oprávněni nás soudit pouze voliči, kteří rozhodují o tom, zda politici jako kolega Rozner mají zastupovat jejich zájmy, nebo nemají.

Třetí věcí, kterou zde zmíním, je samotná problematičnost výrokových - to výrokové je v uvozovkách - trestných činů, která je navíc u zákonodárců hodně specifická. Víme to všichni. Je paradoxní, že pokud by kolega Rozner své tvrzení přednesl zde, na plénu Poslanecké sněmovny, před objektivy kamer, byl by nepostižitelný. Nicméně v situaci, kdy jej přednesl před svými spolustraníky na uzavřeném jednání, aniž by na klíčová slova, za která má být stíhán, kladl nějaký zásadní důraz - předpokládám, pracuji s tím, co mám z médií - hrozí mu trest. Ano, to je paradox imunity, respektive indemnity, který mne vede k závěru přiklonit se ke zdravému rozumu. A že těch hloupých výroků tady slýcháme, bohužel, hodně! A já nemohu nezmínit včerejší hloupý výrok mého kolegy Václava Klause o židovských transportech. To víme všichni. Každý si můžeme sáhnout do svých vlastních klubů a říct si, kolik hloupých výroků jsme tady za poslední dva týdny slyšeli. Ale zde jsme chráněni imunitou, na rozdíl od jednání politického klubu, politického výboru, na kterém proběhla tato debata a toto vyjádření kolegy Roznera.

Posledním, neméně závažným bodem, o kterém se zmíním, je neustávající a spíše se stupňující politická motivace k trestání zákonodárců a snaha o kriminalizaci politiky, kterým je třeba se bránit. A myslím si, že každý z vás, kdo v Poslanecké sněmovně už nějakou dobu jste, možná na začátku jste si o tom mysleli něco jiného a říkali jste si: vždycky budu hlasovat pro vydání, já nejsem soud, ať to rozhodují jiní. Ale jak běží čas, jak se dozvídáte více a více informací o některých kauzách i z médií, i prostřednictvím našich kolegů, případně mandátového a imunitního výboru, občas nepřestáváte žasnout stejně jako já. Je to skutečně záležitostí nás všech, kteří přebíráme politickou odpovědnost, kteří činíme tu závažnější, tu méně závažná politická rozhodnutí, kteří musíme počítat s tím, že naše konání může mít vliv na to, že na konci politického mandátu přijde zúčtování a že nemáme pracovní smlouvu na dobu neurčitou tady v této Poslanecké sněmovně. A pakliže se nedaří politickým či jiným soupeřům odstranit nás ve férové politické soutěži, začnou se chytat byť sebemenších přešlapů či napadání našich rozhodnutí. To také všichni známe.

Chtěla bych zde proto v této souvislosti zmínit jeden z čerstvějších případů, který stále není uzavřen a vyvíjí se právě v tomto duchu. Informace, které mám, mám z médií a ptala jsem se našeho kolegy, jestli tady o tom mohu hovořit. Mám jeho souhlas. A tehdy, vzpomenete si, jsem to byla já, která mu vyčítala, že tady nebyl, že se neobhájil. Bohužel by nemocný. Ale možná i dneska, v souvislosti s vydáváním jiného kolegy, je dobré si tuto záležitost připomenout. A hlavně si připomenout to, kam se to celé posunulo, protože je to skutečně bizarní.

Pan Růžička a jeho údajné provinění, pan poslanec, kolega Růžička prostřednictvím pana místopředsedy, byl tedy obviněn z údajného provinění při správě cizího městského majetku. Tento případ, jak jsem říkala, jsme tady měli zrovna v lednu. Pro připomenutí: Pan kolega Růžička měl svým hlasováním v městském zastupitelstvu způsobit, že město tratilo cca půl milionu korun na prodeji domu, který nepotřebovalo a který se mu nedařilo dlouhodobě prodat, přičemž jeho cenu snížilo na 1 milion. Policie v té době operovala s cenou 1,5 milionu korun, kterou určila na základě vlastní metodiky. Zvolením pana kolegy, dnes poslance, Růžičky do Poslanecké sněmovny pak vyvstala pro orgány činné v trestním řízení překážka imunity, která ovšem nechrání jeho ostatní kolegy ze zastupitelstva. A naše komora se díky bohu rozhodla kolegu Růžičku nevydat. Za dobu, která uplynula, se pak přihodilo několik věcí.

Jak jsem říkala, podle informací, které mám z médií, došlo k tomuto: Nejprve příslušná soudkyně chybně zastavila trestní stíhání pana poslance Růžičky zcela, a nikoliv na dobu trvání jeho mandátu, jak je to obvyklé, aby následně na podnět státního zastupitelství bylo toto chybné rozhodnutí opět zvráceno. Následně se paní státní zástupkyni i soudu znelíbila legálně vybraná zmocněnkyně města, a proto s ní odmítali zcela protiústavně - je tady někde paní doktorka Válková, aby na mě kývla, že mám pravdu? - komunikovat a zvát ji na jednání soudu. Kolegyně, kolegové, kde to jsme?

Zcela zlomově pak letos v únoru vyzněl znalecký posudek soudního znalce, který došel ke zcela opačnému závěru, než kvůli kterému se policie rozhodla poslance Růžičku a jeho kolegy stíhat, a sice že dům město prodalo za vyšší cenu, než jakou v té době měl dle tržní hodnoty, a že policie postupovala zcela chybnou metodikou. Tento závěr může pak mít jen dvě vysvětlení: buď šlendrián a naprosté selhání vyšetřovatelů, nebo dle mého názoru pravděpodobnější - účelový postup, který měl napravit to, že při koupi jeden ze zájemců neuspěl.

Co je však ještě daleko závažnější a zcela nepřijatelné, je fakt, že i přesto, že jsme kolegu Růžičku nevydali k trestnímu stíhání - a poslouchejte prosím dobře, viděla jsem toto předvolání na vlastní oči - je nyní kolega Růžička předvolán soudem k dalšímu stání coby obžalovaný! Jako by ochranný instrument zákonodárců neexistoval, nebo byl zbytečný a bezcenný?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dokud budou orgány činné v trestním řízení postupovat takto nevěrohodným, amatérským a frivolním způsobem, dokud z žádostí o vydání zákonodárců k trestnímu stíhání budou tak okatě čnít zřejmě politické objednávky či účelovosti, bude má ochota k tomu zvednout ruku pro vydání v případech zcela nečitelných či zanedbatelných velmi nízká. A doufám, že ke stejnému závěru jste tady došli i vy. Odmítám se podílet na dehonestaci, která může dotyčnému napáchat mnohem větší škody, než jaké měl způsobit jeho skutek. Domnívám se, že případů, kdy byl politik na pranýři nakonec již bez stejného zájmu kamer osvobozen, bylo už i v naší Poslanecké sněmovně dost. Nemyslíte? V žádném případě nepovažuji nás, poslance, za vyvolené, kteří by měli být vyjmuti z trestní odpovědnosti. V žádném případě ne. Pouze jsem přesvědčena, že vydání k trestnímu stíhání by mělo být až tou nejzazší možností v těch skutečně závažných případech, která není automatem a která přichází ve chvíli, kdy je zcela zjevný úmysl, motiv, racionalita jednání a tak dále. Neunáhlujme se kvůli něčí výrokové unáhlenosti či hlouposti, neboť příště se to může týkat kohokoliv z nás.

Závěrem opakuji, že tábor v Letech u Písku rozhodně nebyl ani neexistujícím, ani pseudokoncentrákem. Domnívám se, že pokud by kolega Rozner měl zopakovat tato svá slova, tak by si to rozmyslel, a že dostatečným trestem je mu již jeho veřejný obraz, který byl kvůli těmto slovům vytvořen, a asi jsme si toho každý z nás v médiích o panu kolegovi díky tomu hodně přečetli.

Zároveň bych chtěla prostřednictvím pana místopředsedy pana poslance, kolegu Roznera poprosit, aby vystoupil ještě jednou a aby se za svá slova veřejně omluvil, což by určitě přispělo k definitivnímu uzavření této záležitosti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám přihlášky na tři faktické poznámky. Ale přečtu omluvy, jenom řeknu, že se na faktickou připraví pan poslanec Petr Dolínek. Z části odpoledního jednání od 16 hodin do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. A dále se dnešního jednání od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů omlouvá z pan poslanec Richter. (Poslanec Dolínek je již připraven u řečnického pultu.) A ještě moment, připraví se pan poslanec Václav Klaus. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím reagovat na slova paní poslankyně, byť si velmi vážím její práce především jako starostky městské části a také jako poslankyně, myslím, že je za ní práce vidět. Dle děsí mě jedna věc, a to že zde přece nemůžeme ve vztahu k romské nebo židovské otázce za druhé světové války a k výrokům kolem této věci říkat, že výroky jsou hloupé, že je to blábolení. To je prostě nepřípustné, absolutně nepřípustné a nemůžeme to zlehčovat v žádném případě žádnou omluvou. Prostě kdo si toto myslí, tak si musí za těmito slovy buď stát, ať se za to někde odpovídá, anebo to nemůže jenom tak podle slov paní poslankyně blábolit nebo hloupými výroky sdělovat. Je to nepřípustné. Aspoň tato Sněmovna by si měla přiznat, že kdo to udělá, tak je to chyba. Tak to prostě nezlehčujme.

Druhá věc k tomu, co říkala paní kolegyně. Buďme rádi, že pan poslanec Růžička je poslancem a je ten případ tak moc vidět. Ale vezměte si, kdyby jiný pan Růžička měl stejné problémy a není poslancem, tak v tom bude lítat. A kdo se ho zastane? Nikdo. Doufám, že paní poslankyně, a rád jí v tom pomůžu, bude kontaktovat pana ministra spravedlnosti, aby byl případ velmi prošetřen, aby se zjistila všechna pochybení, když tady na plénu zaznívají taková fatální pochybení, tak jak jistě víte i z dopisů různých voličů, děje se to bohužel víckrát a asi je dobré o tom mluvit s ministerstvem, asi je dobré, aby se to v České republice nedělo. Pan poslanec má opravdu štěstí, že je poslanec, protože u jiného nebohého člověka by si nikdo nevšiml, že si s ním takto úřady pohrávají.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka, pan poslanec Václav Klaus. Připraví se pan poslanec Pavel Růžička. To jsou zatím všechny přihlášky na faktickou. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Václav Klaus: Musím krátce reagovat na takový trochu útok z vlastního poslaneckého klubu. Nová doba. Měl jsem pocit, že pan poslanec Rozner je tady za svůj velice podivný výrok hájen více než já.

Řekl bych rád toto. Já jsem pouze srovnal nulovou suverenitu českého Parlamentu a židovského výboru. Možná to bylo přepjaté, teď se na to různí političtí přátelé a mediální darebáci snaží nasadit nějakou antisemitskou notu, ale dovolil bych si říct, že celý můj profesní život učitele i politika je přesně opačný. Každý si to může dohledat, moje pozice je zcela proizraelská. Rád bych se jenom proti tomuto ohradil, abych tady byl vůbec v rámci tohoto projednávání zmiňován a toto nějak projednáváno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka, pan poslanec Pavel Růžička. Ještě mi tady naskočila jedna, paní poslankyně Kateřina Valachová. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jenom v krátkosti.

Děkuji paní poslankyni Černochové prostřednictvím pana předsedajícího za precizní shrnutí. Řekl bych k tomu, že nejsem obžalován sám, je tam ještě mých devět kolegů, devět zastupitelů. Jeden kolega zastupitel, taky obžalovaný, chtěl vycestovat za dcerou do Austrálie, nedostal vízum, takže nemohl odcestovat. Je mu přes 60 let. Má vnoučka. Nemůže ho vidět. A to jen díky tomu, díky lajdáctví státní zástupkyně a paní soudkyně.

V krátkosti: Po dvou letech paní soudkyně zadala revizní znalecký posudek, teď od 8. února 2019 už ho máme, jenom, protože Sněmovna mě nevydala, tak jako zpětnou vazbu obsah toho znaleckého posudku jenom přečtu v krátkosti, jak zhodnotil ten policejní posudek: Ze shora uvedených důvodů je třeba konstatovat, že metodiku stanovení ceny dle vyhlášky č. 441/2013 ve znění vyhlášky č. 199/2014, která byla použita v revidovaném znaleckém posudku, nelze považovat za použitelnou pro určení ceny ve smyslu § 137 trestního zákoníku.

A toto paní státní zástupkyně nezná. Ale v roce 2017 už toto napsal odbor justičního dohledu, který to dal krajskému státnímu zastupitelství a řekl, že tato chyba tam je. Nikdo s tím vůbec nic nedělal. Závěr znaleckého posudku je, že jsme 50 tisíc ušetřili, protože cena výsledného znaleckého posudku je 950 tisíc a my jsme za to dali jeden milion. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu jednu omluvu. Pan ministr Antonín Staněk se omlouvá z dnešního jednání od 15.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Faktická byla zrušena, takže jdeme do obecné rozpravy. Teď mi naskočil pan poslanec Grospič. Tak dobře, ještě faktickou a potom pan poslanec Kopřiva.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Jenom velice krátce. Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, když tady zazněl případ pana poslance Růžičky, tak bych vás chtěl informovat o tom, jakou informaci obdržel mandátový a imunitní výbor. Poté co jsme se vlastně dozvěděli, že byl znovu předvolán a že mu hrozí pokuta za nedostavení se k soudu, tak jsme se spojili - mandátový a imunitní výbor - s dotyčným soudem a napodruhé potom přišla omluva s tím, že se jedná o administrativní pochybení na dotyčném soudu. Čili skutečně je vážná věc to, co tady říkala paní poslankyně Černochová. A myslím si, že to je na hluboké zamyšlení, jak funguje v některých případech justice.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan poslanec Kopřiva v obecné rozpravě a dále se připraví v obecné rozpravě pan poslanec Veselý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tu diskusi vrátím k tomu bodu, tedy žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání pana kolegy Roznera. Já si myslím, že tenhle bod má velice důležitou funkci, a to funkci té žhavé plotny, kde vlastně viník už se sám potrestal. Myslím si, že pan kolega Rozner už nikdy existenci koncentračního tábora nezpochybní. Takže si myslím, že vlastně potrestání už proběhlo jím samým dávno.

Nicméně není na nás, abychom rozsuzovali ten výrok, abychom určovali, zda to splňuje skutkovou podstatu, či nikoli. Takže já se z principu přikloním k vydání, byť souhlasím s mnohými věcmi, které říkala například kolegyně Černochová. Ještě bych chtěl poděkovat kolegyni Richterové za uspořádání osvětového semináře, kam bohužel pan kolega Rozner nedorazil. Nicméně což i souvisí s tím, že já bych mnohem radši, byť budu hlasovat pro vydání, tak bych radši byl pro nějaké usnesení typu "vracíme někoho do základní školy" než "předhazujeme ho soudu, aby byl popotahován". Protože souhlasím s tím, že se skutečně jedná spíše o ignoranci, o nevědomost než o nějaké úmyslné útoky.

Mě samotného se to nedotýká, nicméně chápu, že pozůstalých se to třeba může. Chtěl bych vyjádřit poděkování panu kolegovi prostřednictvím pana předsedajícího, panu kolegovi Roznerovi, že si tady na začátku ve své řeči tak trochu nasypal popel na hlavu. To je jistě chvályhodné. Nicméně my, tady to plénum není publikum, vůči kterému by ta omluva měla zaznít. Myslím si, že to jsou ti pozůstalí a ty oběti koncentračního tábora. Nemám informaci, že by taková omluva proběhla. Pokud taková omluva proběhla, tak prosím o její doložení, jinak prostřednictvím pana předsedajícího vás, pane kolego Roznere, vyzývám, abyste tu omluvu směřoval na ty pozůstalé. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní další vystoupení v obecné rozpravě - pan poslanec Ondřej Veselý. A připraví se paní poslankyně Pekarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si vyjádřit svůj názor na celou kauzu. Rozdělím to na dvě části. Jedna je otázka toho trestního stíhání, resp. vydávání k trestnímu stíhání a druhá je ta fakticita tábora v Letech.

Já stejně jako můj předřečník sdílím názor, že Poslanecká sněmovna nemá posuzovat trestnost či netrestnost nějakého jednání. Od toho tady nejsme. Nesouhlasím tady s kolegyní, které si jinak velmi vážím, s paní kolegyní Černochovou, my prostě nemáme posuzovat trestnost nebo netrestnost. Na to jsou úplně jiné orgány. A stejně jako ve všech případech s výjimkou, která tady ještě nenastala, projevu v Poslanecké sněmovně budu hlasovat pro vydání poslance a není to nic osobního ve vztahu k danému poslanci. Udělal jsem to tak vždycky u všech poslanců, i u kolegy Růžičky, kterého mám jinak rád. Máme se rádi. Doufám, že se máme rádi. (Pobavení a smích v sále.) Udělám to i v tomto případě. Máme se rádi jinak, než to teď vyznělo. Ale udělám to vždy. Prostě Poslanecká sněmovna nemá posuzovat trestnost či netrestnost a vstupovat do živých kauz.

A to je druhý model, který avizuji předem, jednoznačně předem. Prosím, nevstupujme politicky do živých kauz. Neovlivňujme trestní stíhání. Takže naopak. Při vydání budu hlasovat vždy s jedinou výjimkou, kterou jsem již jmenoval, pro. V případě, že budeme chtít probírat živou kauzu, ve které působí orgány činné v trestním řízení, tak budu převážně hlasovat proti, protože nepovažuji za vhodné, abychom politicky ovlivňovali jakékoli vyšetřování ve věci.

A teď ta vlastní fakticita. Kolegové, jsem poslanec z okresu Písek, tedy z okresu, ve kterém se tábor, nebo bývalý tábor v Letech nachází. Poslední dobou, a to mě asi donutilo více zde vystoupit, přicházejí takové ty hromadné maily, kde se ukazuje, nebo někdo píše, nevím, kdo to je, ani jsem to nezjišťoval, protože je mi to z duše odporné, že to bylo v podstatě nějaké lážo plážo a ti lidé tam měli větší pohodu než skoro doma. Nic takového samozřejmě není pravda. Vážení kolegové, bez ohledu na to, jak se ten tábor jmenoval, tak tam umírali lidé. Umírali tam lidé v příšerných hygienických podmínkách. Zemřely tam všechny děti, které se tam narodily. Jediné dítě, které se tam narodilo, nepřežilo. Lidé, kteří neumřeli přímo v táboře v Letech, byli deportováni do Osvětimi. To si prosím uvědomme. Takže buďme velmi opatrní. A prosím, to je zásadní věc, nesměšujme svůj názor na výkup vepřína v Letech, což je věc, na kterou mám taky vlastní názor, s utrpením, které tam bylo.

Taky bych chtěl touto cestou vyzvat kolegu Roznera k tomu, co říkal František Kopřiva. Jsem trochu starší, tak snad to ode mě bude znít trochu důstojněji. Zkuste se, pane kolego, omluvit opravdu těm lidem přímo. Nestačí to tady. Těm lidem přímo. A myslím, že tím, bez ohledu na mé hlasování, ta kauza bude důstojně zakončena i k vaší spokojenosti.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další v obecné rozpravě paní poslankyně Pekarová a připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych i já vás seznámila se stanoviskem našeho klubu, klubu TOP 09, k tomuto hlasování ohledně toho, jestli výrok je, nebo není popíráním holokaustu. Podle mého názoru nemáme rozhodovat my tady, ale soudy. Už to tady zaznělo od obou mých předřečníků, takže bych je opakovala. Ale opravdu se nedomníváme, že můžeme něco takového rozhodnout my jako poslanci, když já na to samozřejmě mám ten názor, že ten výrok je naprosto nepřípustný a popírání holokaustu podle mého názoru se tím projevit určitě dalo a já to tak také vnímám. My poslanci bychom tedy měli pouze svolit k tomu, aby celý ten případ se vůbec u soudu ocitl, anebo aby vůbec do tohoto stadia mohl dojít, pokud tedy samozřejmě tak budou mít nebo učiní všechny orgány činné v trestním řízení. Takže budeme-li rozhodovat o této věci, tak mějme tuto věc právě na paměti, tento úhel pohledu.

Proto budeme hlasovat pro vydání pana poslance k trestnímu stíhání. Připomenu také, že jedním z těch, kteří - bylo jich samozřejmě, těch lidí a institucí více - kteří podali trestní oznámení, byl i náš pan místopředseda senátor Tomáš Czernin, takže v tomto směru asi nepřekvapí, že držíme stále stejný úhel pohledu a stanovisko.

Já se totiž domnívám, že budeme-li lhostejní k takovýmto vyjádřením verbálním, vyjádřením, která jsou plná nenávisti nebo ji schvalují, nějakým způsobem se staví k našim dějinám lhostejně nebo shovívavě vůči některým událostem, tak nejenom že tím šlapeme po památce všech těch obětí, které zemřely, trpěly, ale také si zahráváme s ohněm do budoucna. Tolerance k šíření nenávisti se totiž vždy vymstí.

Poslanecká imunita právě má sloužit na to, aby výroky, které zazní tady ve Sněmovně, samozřejmě měly určitou ochranu, abychom tady mohli říci skutečně to, co máme na srdci, jaké máme názory, a necítili jsme se určitými věcmi svázáni. Nicméně pokud jsou vyneseny takovéto výroky mimo Poslaneckou sněmovnu, tak platí pravidla jako pro každého jiného občana. My si musíme prostě být schopni za těmi výroky stát, nebo se za ně omluvit, pokud jsme se rozhodli, že jsme v tomto případě udělali chybu, ale omluvu jsme tady neslyšeli. Omluva tady skutečně nezazněla. Zazněla tady spíše obhajoba toho postoje. Proto se domnívám, že je namístě, aby se ta zodpovědnost, která se s tím chováním vždycky spojuje, ať už jsou to jenom verbální projevy, nebo jiné činy, musí samozřejmě nést, tak je namístě.

Veřejně pronesená slova samozřejmě u poslance mají mnohem závažnější dopad. Nedělejme si tady, nemalujme si něco o tom, že nikoliv. Prostě poslanec, jemu se dostává mnohem více pozornosti, mnohem více sluchu. Proto by obzvlášť právě lidé, jako jsme my v naších funkcích, měli ta slova pečlivě vybírat, vážit a rozmýšlet dříve, než je pronesou. Ať už je to kdekoliv. Prostě tak to je a vyšší měřítka na nás platit prostě musí. To si myslím, že se snad shodnout můžeme. A kdyby tady zazněla alespoň ta omluva, jak už o to žádala i kolegyně Černochová, byť se neshodujeme v tom postoji, tak v tomhle se určitě shodujeme, tak si myslím, že by to bylo více než namístě.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Jiří Běhounek mezi 16. a 18. hodinou z pracovních důvodů.

Takže nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Richterovou a připraví se paní poslankyně Valachová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, už tady toho bylo řečeno hodně. Já bych ráda doplnila tři stručné věci. V prvé řadě bych ráda poděkovala komisi pro rodinu, která dala záštitu tomu semináři o holocaustu nejen na českých Romech. A ráda bych připomněla, že vlastně záznam té historické přednášky, záznam hlavních faktů je nyní k dispozici všem, veřejnosti i nám, poslancům a poslankyním právě na webu Poslanecké sněmovny pod akcemi konanými komisí pro rodinu.

Druhá věc, kterou bych ráda připomněla, je to, že slova, která pronášíme jako poslanci a poslankyně, určují nějakou míru toho, co je přijatelné. Nejde tedy pouze o to, jaký přesně byl obsah výroku pana Roznera, ale jde i o uvědomění nás všech, že máme velikou zodpovědnost za slova, která pronášíme. Není od věci připomenout, že skutečně stále není snadné být v naší zemi příslušníkem určitých menšin, mít jinou barvu pleti. Stačí, když se vaše dítě třeba začne přátelit ve škole s někým, kdo opravdu je snědší. Není to v naší zemi stále procházka růžovou zahradou. A to je potřeba si uvědomovat i ve všech těchto souvislostech.

A poslední věc, kterou bych ráda zmínila, je skutečně to, že my jako poslanci a poslankyně nemáme být žádní nadlidé. Naše činy mají být posuzovány příslušnými orgány. Samozřejmě, pokud by ta žádost o vydání byla vyloženě evidentně řekněme šikanózní, tak od toho to máme posuzovat, a ne paušálně udělovat. Ale v tomto případě se tomu tak nezdá být.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Kateřinu Valachovou a připraví se pan poslanec Petr Pávek. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes jednáme o vydání či nevydání poslance, kterého policie, státní zástupci podezřívají z toho, že se mohl dopustit popírání holocaustu. Imunita, o které rozhodujeme, jestli se uplatní, nebo neuplatní, v tomto případě slouží pro ochranu nás poslanců a poslankyň, abychom mohli svobodně vykonávat svůj mandát bez obav, že nějaká jiná moc do toho bude zasahovat. To je princip imunity. Také pokud skládáme na začátku funkčního období svůj slib, slibujeme, že budeme zachovávat Ústavu. Zachovávat Ústavu. A teď si to prosím spojte. Zachovávat Ústavu a uplatnit imunitu, aby policie dál neprošetřovala, zda se poslanec dopustil, nebo nedopustil popírání holocaustu. Já se domnívám, že to je protimluv. A měli bychom v naší rozpravě respektovat to, že neposuzujeme to, zda daný poslanec se dopustil, nebo nedopustil trestného činu. My vážíme, zda je důvod pro uplatnění imunity. A znovu opakuji, my jako poslanci a poslankyně máme zachovávat Ústavu. A imunita nám má sloužit k tomu, abychom takto činili a mohli tak činit svobodně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pan premiér se omlouvá od tohoto okamžiku do konce jednání z pracovních důvodů. A nyní pan poslanec Petr Pávek a připraví se pan poslanec Lubomír Zaorálek. Prosím.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo. Milé kolegyně, milí kolegové, já rozdělím své vystoupení asi na čtyři oblasti. Dovolte mi, abych v té první vyjádřil lítost a účast na utrpení všech, kteří v Letech zanechali svůj život, kteří tam protrpěli ta léta, i když měli štěstí, že přežili. A dovolte mi vyjádřit soustrast všem rodinám a pozůstalým těchto obětí.

Výrok kolegy Roznera považuji za nevkusný a velmi nešťastný. Přesto proti tomu stojí to, co tady zbývá ještě z parlamentní kultury, která má tradici několik století. A k parlamentní kultuře patří mimo jiné nepostižitelnost za výroky. Prostě tak jak odsuzuji výrok kolegy Roznera, tak je to jeho postoj, jeho názor a já neumím sám sebe přesvědčit k tomu, abych porušil tu několik set let trvající parlamentní kulturu a hlasoval pro jeho vydání za výroky. To je to poslední, co nám z té imunity tady zbylo.

A nakonec bych se přidal k těm, kteří kolegu Roznera vyzvali k tomu, aby tuto nešťastnou a trapnou kauzu ukončil tím, že se zde veřejně omluví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou pan poslanec Jiří Běhounek. Přihlásil jste se na faktickou? Ne. Tak vás odmažu. Takže požádám o vystoupení pana poslance Lubomíra Zaorálka a jako poslední zatím se připraví paní poslankyně Alena Gajdůšková. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já jsem se přihlásil do rozpravy proto, že vidím takovou docela pozoruhodnou souvislost mezi výrokem pana Klause a výrokem pana poslance Roznera. A tahle souvislost mi připadá docela důležitá.

Jestli jsem správně pochopil to, co mínil pan poslanec Klaus, tak on vlastně přirovnal bezmoc této Sněmovny, na kterou se valí evropské zákony, on ji přirovnal k bezmoci našich židovských spoluobčanů, Židovské obce, kteří se shromažďovali tady někde v Praze u Veletržního paláce, když je odváželi do Terezína a pak později do Osvětimi. A mě na tom strašně zaujalo to, že v představě pana poslance Klause zřejmě ti naši židovští spoluobčané byli obětí nějaké cizí moci, která na ně spadla a se kterou se nedalo nic dělat.

Já bych vám rád řekl to, co mě celý život tíží jako docela zásadní věc, a nejsem si jist, jestli to cítí i pan Klaus podobně. Já velice špatně nesu to, že tehdy jsme my, tedy ne já, ale naši předkové, občané, kteří tady žili v této zemi, že jsme to dopustili a že jsme nechali takto naše spoluobčany odcházet do těch lágrů, protože my jsme byli stát, který měl garantovat práva a chránit své občany, a my jsme to nedokázali a vlastně jsme v tom selhali. A namlouváme si, že jsme s tím nemohli nic dělat. Ale já vás upozorňuji, že dnes existuje celá řada prací Timothyho Snydera a dalších, kteří ukazují, jak v Evropě v různých zemích ta schopnost chránit své občany byla různá, byla úplně jiná například v Dánsku a jinde, a proč si tam Němci nemohli dovolit to, co si dovolili na východě. To znamená, to, že my jsme jako stát nebyli dost silní na to, abychom se zastali svých občanů, to umožnilo prostě nejdřív z Ostravy do Niska a pak z dalších částí odvážet pohodlně naše židovské občany, protože my jsme nedokázali tomu čelit.

To znamená, pro mě to není tak, že to byla cizí moc, která tu zasáhla, a nic se nedalo dělat. Pro mě je to celoživotní problém, že jsme se nedokázali svých židovských občanů zastat. A to je odpovědnost, kterou máme. Dokonce ji máme dvojnásobně, pokud jsme poslanci. My vlastně ručíme za dodržování práv, ústavních práv v této zemi, a pokud se to neděje, tak jsme kapitulovali a selhali. To znamená, ta bezmoc, jako si myslím, že nejsme tak bezmocní vůči Evropě, tak si myslím, že nebyla tady taková bezmoc ani vůči tomu, co se tady tehdy dělo. A my bychom si měli klást otázku, proč jsme neudělali víc.

Já vůbec samozřejmě nejsem schopen soudit přesně tu kauzu, která se týká pana poslance Roznera, ale upozorňuji na to, že to, o čem tady jednáme, nebylo řečeno tady ve Sněmovně, ale pravděpodobně někde, policie má podezření, že jeden z nás, poslanec, se dopustil popírání holocaustu, což je vlastně něco, co souvisí s ochranou lidských práv. Pokud se někdo z nás z tohoto sboru něčeho takového dopustí, a přitom jsme to my, kdo máme povinnost hájit své občany, všechny bez rozdílu, a pokud to chce vyšetřit, tak nechápu, že bychom my řekli, že na to policie nemá právo. Tohle je role, kterou my tady plníme. A když chce někdo zjistit, jestli někdo z nás tuto úlohu neporušil, tak bychom neměli bránit tomu, aby se to zjistilo. A říkám to prostě bez toho, že já nevím, jak to bylo, ale je to naše úloha, dokonce bych řekl zásadní, kterou máme vůči všem občanům v této zemi. A pokud jí nechceme dostát, pokud někdo popírá principy, které bychom měli hájit, tak ať se zjistí, jestli je to pravda, nebo ne. Takhle to přece stojí. Proto si myslím, že to, co řekl pan Klaus, je v něčem stejně vážné a stejně vážný problém jako to, co řekl pan Rozner. A měli bychom si uvědomit, co tady děláme vlastně, za co máme odpovědnost - také za to, aby se neopakovalo to, co se tehdy stalo. A už dnes pro to můžeme něco dělat! Tak se netvařme, že se nás to netýká a že to, co říkáme, že se nás netýká! To, co říkáme, se zatraceně týká toho, co se děje v této zemi, a toho, jestli zítra budeme schopni obhájit práva našich občanů, když se bude něco dít. Vůbec nevíme jistě, jestli obstojíme, tak si dávejme pozor na to, co děláme a co říkáme! (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám dobrý podvečer. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, já mám trochu problém s tím, co tady někteří naznačují nebo přímo otevřeně říkají. Oni říkají: pokud se pan Rozner omluví, tak my budeme hlasovat možná tak, že bychom ho nevydali. Buď jsem prostě přesvědčen o tom, že byl spáchán trestný čin, a pak hlasuji tak, že prostě vydám, anebo nejsem a nevydám. Tato Sněmovna přece nemůže toto vyměnit za omluvu. Jako kdyby tady přišel pan Babiš a řekl "sorry jako, to Čapí hnízdo", tak ho nevydáme? Já si myslím, že o tom to není. Tady přece musíme držet nějakou logickou štábní kulturu. Buď jsem přesvědčen o tom, že spáchal trestný čin, pro který stojí za to ho vydat, anebo ne.

A potom co se týče satisfakce Židovské obci. My se tady předháníme v tom, kdo vyjádří větší lítost nad ztrátou života, nad obrovským utrpením, obrovským utrpením zejména našich židovských spoluobčanů, a já si myslím, že je to správně, ale chce to také činy. A pokud chcete, tak to můžete, spousta z vás, dokázat velmi brzo a minimálně tím, že Židovské obci ten majetek už potřetí neukradnete! (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím s faktickou poznámkou pana poslance Klause, poté pan poslanec Kohoutek.

 

Poslanec Václav Klaus: Musím reagovat na pana poslance Zaorálka vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Za prvé, popírání holocaustu je prasečina a je to také trestný čin. V tom jsem s vámi zcela zajedno.

Za druhé, vy sám jste zde ve své řeči použil několik příměrů, kdy jste srovnal to, co dělali Češi tehdy apod., čili použil jste dosti podobný příměr, že jste něco srovnával. Takže to je přesně - možná ten váš příměr také nebyl šťastný, ale nevím, proč mě spojujete s touto kauzou, kterou tady projednáváme zrovna teď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana poslance Kohoutka.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den, vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl vyjádřit k žádosti o vydání kolegy Roznera z jiného pohledu. Já jsem přesvědčen o tom, že jsme poslanci v pondělí ráno, v pondělí večer, v úterý, ve středu, v sobotu bez ohledu na to, jestli jsme tady v jednacím sále, nebo jsme někde v restauraci, nebo jsme někde na chalupě doma a bavíme se se svými kolegy. Pokud je základním ústavním právem to, že poslanec by neměl být stíhán za své výroky, tak pojďme se bavit o tom tedy, jestli poslanec nebude moct být stíhán za své výroky, ať je řekne v tomto sále, nebo ať je řekne v předsálí, nebo ať je řekne v Praze na náplavce, anebo to zrušme úplně a ať si každý tedy uvědomí a je zodpovědný za své výroky.

Já také nesouhlasím s tím, co řekl kolega Rozner, ale vidím v tom paralelu, kdy jsme tady nedávno řešili, jestli vydáme kolegu Zdeňka Ondráčka, který poskytl nějaký internetový rozhovor. Protože podle mě poslanci nejsme jenom v tomto sále, ale jsme poslanci všude. Takže buď tu imunitu zrušme úplně, anebo netrestejme za to, když se poslanec vyjádří. Pokud se poslanec vyjádří nevhodně, což samozřejmě v tomto případě se stalo, nechť to tedy následně posoudí voliči, ale za vyjádření bychom neměli vydávat ke stíhání poslance. Proto tedy budu hlasovat proti vydání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a tím jsme vyčerpali faktické poznámky, takže se přesuneme zpět k přihláškám do rozpravy. Mám tady paní poslankyni Gajdůškovou. Prosím.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, ctěná Sněmovno, ten problém je jeden. My se bavíme o výroku, který je v té kategorii trestných, protože prostě je v nesouladu se zákonem. Já jenom krátce chci připomenout, že extremismus, nacionalismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus, byl příčinou toho, že položilo životy, přišlo o život 60 milionů mrtvých za druhé světové války. A my na to nemůžeme zapomenout. Já si myslím, že debata tady musí znít ještě i trošku jinak. On o tom trošku mluvil Luboš Zaorálek, o odpovědnosti nás jako Poslanecké sněmovny.

On o tom trošku mluvil Luboš Zaorálek, o odpovědnosti nás jako Poslanecké sněmovny. Já si kladu od té chvíle, když jsem se o tom dozvěděla, jednu otázku: jestli je horší ten výrok sám, anebo horší to, že mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny ten výrok jakoby přikryl, protože nedoporučil vydání. A jestli my nevydáme pana poslance Roznera za jeho výrok a přikryjeme takovéto jednání, jestli to nebude pro veřejnost ještě horší signál než ten výrok samotný.

My máme odpovědnost za to, co děláme. Veřejnost se řídí tím, co můžeme, co nemůžeme, co přijímáme, co nepřijímáme, a to je naše odpovědnost. Já jsem hlasovala vždycky pro vydání, ať už to byli členové horní komory Parlamentu, nebo zde, protože si myslím, že před zákonem si máme být všichni rovni. A znovu říkám, v tomto případě si myslím, že je skutečně na zvážení, co je horší, jestli ten výrok sám, nebo to, že takovýto výrok budeme jako Poslanecká sněmovna tolerovat. Prosím, zvažte to.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Vaše vystoupení bylo jako faktická poznámka. Prosím pana předsedu Stanjuru, připraví se pan předseda Grospič. A prosím sněmovnu o klid.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych prosil paní poslankyni Gajdůškovou vaším prostřednictvím, aby neposouvala realitu. Já nejsem členem mandátového a imunitního výboru a jsem rád. Nicméně členové nic nepřikryli. Slyšeli jsme tady usnesení mandátového a imunitního výboru. Myslím, že je to naprostá, vědomá dezinterpretace, že by členové mandátového a imunitního výboru něco přikryli svým hlasováním. To za prvé. Ani nevím, jak hlasovali zástupci mého klubu, ani jsem se jich na to neptal. Nepovažoval jsem to za důležité. Důležité bylo vždycky stanovisko výboru jako celku. To za prvé.

Za druhé. Nežijeme už v té době, kdy nevydání znamenalo zastavení a vyvinění. Jediné, o čem rozhodujeme, zda policie bude pana poslance stíhat ihned, nebo poté, až mu skončí mandát, ať už to bude kdykoli. A pak bude na ní, aby dokázala svá podezření a obhájila je jak před státním zástupcem, případně před nezávislým soudem. Takže ani dnešním hlasováním, ať už dopadne jakkoli, nerozhodujeme o vině a nevině. Nikoho nepřikrýváme ani nikoho neodkrýváme tím hlasováním.

Prosil bych kolegyně a kolegy, aby takhle mylně nehovořili na mikrofon. Hlasujeme úplně o něčem jiném. Nebudu se vyjadřovat k té samotné podstatě, to je jiná debata, nemám potřebu ji komentovat na mikrofon. Ale zopakuji, nikdo nikoho nepřikryl tím, jak hlasoval v mandátovém a imunitním výboru, ani neodkryl a nikdo nikoho nepřikryje ani neodkryje, až rozhodneme. A je jedno, jak rozhodneme. Každá taková interpretace je chybná a matoucí. A to bychom my jako členové Poslanecké sněmovny, kteří jsme vybaveni imunitou, bezesporu dělat neměli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Grospiče. Připraví se pan poslanec Výborný s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající, já bych vaším prostřednictvím poděkoval svému předřečníkovi a chtěl bych reagovat rovněž na vystoupení paní poslankyně Gajdůškové.

Já rozumím tomu, že posuzování tohoto výroku poslance Roznera je velice obtížné a možná pro mnohé, kteří neměli možnost seznámit se s trestním spisem ani s dohledovou zprávou a vyslechnout si vyšetřovatele a oba státní zástupce, tak trošku vzdálené, protože je to posuzováno hodně emotivně.

Já si myslím v této souvislosti, že mandátový a imunitní výbor rovněž nic nepřikryl, zcela racionálně po zhodnocení toho stavu většinou svých členů rozhodl, to usnesení máte před sebou, ale také zároveň se zcela vážně zabýval tou otázkou a konstatoval svým usnesením č. 98, že to vyjádření kolegy poslance Roznera bylo nevhodné. A to je asi v tento moment rozhodující. Ale mandátový a imunitní výbor nemůže nahrazovat orgány činné v trestním řízení a ani by si neměl přisuzovat právo posuzovat třeba určité historické souvislosti v kontextu tohoto výkladu.

Takže já si myslím, že ta otázka je úplně jednoznačně položena usnesením mandátového a imunitního výboru. Záleží na tom, jak každý bude cítit své rozhodnutí, respektovat doporučení mandátového a imunitního výboru či se řídit svým vlastním názorem na tuto věc. Do budoucna si myslím, že ten apel na vyjadřování kolegů jsme už učinili několikrát.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana poslance Výborného s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych rád reagoval na několik věcí, které tady zaznívaly. Opakovaně tady z úst různých poslanců zaznělo, že se máme rozhodovat podle toho, zda se domníváme nebo nedomníváme, zda byl nebo nebyl spáchán trestný čin. Já se domnívám, že přesně to je ta věc, která není pravdou. Imunita a naše rozhodování a hlasování tady není o tom, zda byl nebo nebyl spáchán trestný čin, to prostě musí rozhodnout orgány činné v trestním řízení a soud. Nikoli my tady, poslanci. Ale my se máme rozhodovat podle Ústavy. Opakovaně tady někdo říkal, že na poslance a ústavní činitele se vztahuje výroková imunita. Tak já jen upozorním, že v článku 27 odst. 2 Ústavy to je řečeno úplně jasně: za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Čili tam není všeobecná imunita, že jako poslanci můžeme říkat kdekoli cokoli. Tak to skutečně není.

A ta debata, která se vedla i na mandátovém a imunitním výboru, se skutečně točí o tom, zda máme jako poslanci vykládat imunitu velmi úzce, to znamená, zda máme konstatovat ano, zde je žádost o vydání, trestný čin, nebo resp. ta skutková podstata se neudála na půdě Sněmovny, nechť tedy rozhodne soud nyní a ne až po skončení mandátu pana poslance Roznera; anebo zda budeme tu imunitu chápat a vnímat široce, to znamená, že je to také ochrana té instituce, instituce jako nás, Poslanecké sněmovny, a instituce jako Senátu.

Já jsem se tady opakovaně dlouhodobě, i v těch předchozích případech, klonil k té první tezi, že máme tu imunitu vykládat úzce. Jsem o tom přesvědčen i v tomto případě. Proto jsem tak hlasoval i na mandátovém a imunitním výboru. Ale stejně tak dobře vnímám i ty druhé hlasy, které říkají ne, je to ochrana výkonu mandátu poslance a je to ochrana instituce jako Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Znovu bych vyzval sněmovnu ke klidu. Vypadá to, že jsme vyčerpali všechny faktické poznámky i přihlášky do rozpravy. Takže pokud se již nikdo do rozpravy nehlásí, končím všeobecnou rozpravu. Bude následovat rozprava podrobná. Předtím se zeptám, jestli je zájem o závěrečné slovo ze strany navrhovatele nebo zpravodaje. Není tomu tak. V tom případě otevírám podrobnou rozpravu, do které nemám přihlášky. Pan poslanec se hlásí do podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Nikoli do podrobné, ale jsem povinen v podrobné rozpravě načíst usnesení. Dovolte mi tedy, jak již ve svém úvodním vystoupení uvedl předseda mandátového a imunitního výboru, na závěr projednávání žádosti Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera přijal mandátový a imunitní výbor usnesení č. 96. Hlasováním budeme rozhodovat o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání pana poslance. Dovolte mi, abych návrh usnesení přednesl.

"Poslanecká sněmovna podle článku 27 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera, narozeného 29. března 1977, který se měl dopustit trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle ustanovení § 405 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů."

Celý návrh usnesení Poslanecké sněmovny je potom obsažen v usnesení mandátového a imunitního výboru č. 96, který vám byl rozdán na lavice. Domnívám se proto, že plný text ohraničený uvozovkami není potřeba takto číst. Jen aby bylo zřejmé - mandátový a imunitní výbor, protože tady opakovaně zaznívají dotazy, proč máte na lavicích něco jiného, musí přijímat dvě usnesení. To jedno zní tak, jak bylo požádáno, to znamená, že vyslovujeme souhlas. O tom nyní budeme hlasovat. Ale zároveň vám bylo tlumočeno usnesení č. 97, kterým mandátový a imunitní výbor nedoporučil tomuto souhlasu vyhovět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Znovu požádám sněmovnu o klid. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Jelikož tomu tak není, končím podrobnou rozpravu. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Není tomu tak. V tom případě budeme hlasovat o přednesených návrzích, resp. o předneseném jediném návrhu usnesení. Před chvílí byl načten, máte ho všichni před sebou, takže si myslím, že není třeba ho opakovat. Jedná se o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Miloslava Roznera.

Slyším žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Prosím, přihlaste se svými kartami. Zagonguji pro případné poslance v předsálí. Až se nám počet přihlášených ustálí, tak zahájím hlasování.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti. Děkuji.

Hlasování číslo 274, přihlášeno 155 poslanců a poslankyň, pro 42, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Mám tady faktickou poznámku poslankyně Adámkové, ale věřím, že to je omyl. Takže pokud nikdo nic dalšího nemá, projednávání tohoto bodu končím a posuneme se dál.

Máme zde bod 53, což je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.