(18.00 hodin)
(pokračuje Baxa)
Díval jsem se na návrh pirátský a v pirátském návrhu nebylo napsáno ani toto. Tam je napsán jenom jakýsi obecný odkaz na Limskou úmluvu o tom, jakým způsobem má být kontrolováno nakládání s veřejnými prostředky. Nic proti této právní úmluvě, ale navrhujeme-li tady a projednáváme-li tady novelu, která má zásadně změnit způsob, kterým je na obce nahlíženo z pohledu nakládání s jejich finančními prostředky, je to podle mě málo. Proto jsem vyzýval k tomu, aby tady zazněly jasně, otevřeně důvody, které předkladatele k těmto návrhům vedou.
Myslím si, že je velice důležité to, co tady zmiňovala paní poslankyně Kovářová, to je obecně obrovské zatížení samospráv, ať už krajů, nebo obcí, kontrolami všeho druhu. Já sám jsem těch příkladů zažil celou řadu. Slýchávám ve svém kraji, v Plzeňském kraji, řadu stížností od starostů měst a obcí, kteří jsou zavalováni neustále desítkami různých kontrol. To je důvod, relevantní, vážný a sám o sobě podle mého názoru postačující k tomu, abychom nesouhlasili s těmi předloženými novelami zákona o NKÚ. Ale podle mého názoru je ještě důležitější ten druhý argument, totiž to, zda nechceme prostřednictvím této novely na obce a města, na kraje dát ten bič, že by se zastupitelstva, rady, prostě ti, kteří rozhodují o nakládání s finančními prostředky, s penězi, měli ohlížet ještě na to, zda kontroloři NKÚ budou posuzovat tu takzvanou efektivitu vynaložených finančních prostředků. A mám z toho vážnou obavu.
Chci také podotknout, že... Já jsem primátorem města, které má dostatečnou kapacitu na to, aby všechny kontroly zvládlo. Já tady nechci argumentovat tím, že kontroly NKÚ zatěžují obce a města, že je zapotřebí vyčleňovat k tomu personál, prostory a tak dále. Je to vážný problém, ale není to podle mě, alespoň z mého pohledu, ten problém principiální. Problém principiální je v tom, že těmito dvěma návrhy, vládním i pirátským, se otevírá Pandořina skříňka k tomu, aby kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu dle svého uvážení prostě určovali obcím, za co mají utrácet své peníze. A pokud, dámy a pánové, ti, kteří zastupují předkladatele, s tímto souhlasíte, tak tady s tímto takto vystupte a otevřeně to řekněte. Já s tím nebudu bytostně souhlasit, myslím si, že je to špatně. Ale nemlžme potom tím, že chceme z nějakých právně obecných důvodů takto zásadně posílit kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Onderka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych chtěl podpořit, co tady před chvílí řekl kolega Baxa, protože jako dlouholetý primátor druhého největšího města mám podobné a de facto stejné zkušenosti. A je potřeba si uvědomit, že kromě toho, co řekl ve vztahu porovnávání toho, zda finanční prostředky, které určí zastupitelstvo pro svoji příspěvkovou organizaci, jsou ty správné nebo nesprávné, což si vůbec nedokážu představit, že by Nejvyšší kontrolní úřad měl rozhodovat, tak následně je potřeba si uvědomit, že tyto organizace mají několik následných kontrol. Když zmíním Národní divadlo v Brně s třemi scénami, tak když pominu vedení divadla, dozorčí radu, která nemusí být zřízena, ale tam zřízena je, je to Zastupitelstvo města Brna a jeho kontrolní orgány, které jsou odbor kontroly anebo kontrolní výbor. To znamená, to už máme čtyři organizace, které kontrolují, a teď nám k tomu přibude ta pátá.
U tohoto problému vidím jedinou věc, o které přemýšlím, a to že Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje dneska jednotlivá ministerstva, například při přidělování dotací jako takových, a on se dostane pouze na to ministerstvo a dál už se nedostane. Tam je potřeba hledat cestu, jak najít tu možnost, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl svým způsobem monitorovat při kontrole danou dotaci z ministerstva, daného ministerstva, například školství, aby ji mohl kontrolovat až ke konečnému příjemci, což je velice složitý problém, protože ono to může jít přes dvě agentury, skončí to u soukromé společnosti a člověk se nestačí divit. To znamená, ta pravidla by měla být tímto způsobem nějak vytvořena tak, aby Nejvyšší kontrolní úřad tuto možnost měl. Ale v žádném případě nejsem příznivec toho, abychom měli pro naše příspěvkové organizace v obcích další kontrolní orgán. Už tak jich máme dost. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Kupka v rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já se přidám rovněž k těm, kteří přicházejí s argumenty proti tomu, abychom přijali takový zákon, respektive zároveň změnu Ústavy. Tady zaznělo několik podstatných věcí včetně toho, že samozřejmě takové rozšíření kontroly bude stát stát poměrně velké finanční prostředky. V okamžiku, kdy se rozhodujeme o tom, že budeme vynakládat desítky nebo stovky milionů korun navíc, tak přeci v každé instituci, natož v každé firmě před takovým rozhodnutím probíhá reálná analýza toho, jaký bude efekt tak vynaložených prostředků. A hlavně, jestli ten současný systém, tak jak jej máme, protože jej z hlediska těch současných kontrol bohužel těmito kroky podstatně neměníme, zůstává zachováno všechno, jenom něco dalšího přidáváme, tak jaký reálný negativní dopad má ta současná podoba všemožných kontrol. Pokud taková analýza neproběhla a není jasné, co to vlastně ve skutečnosti bude znamenat, jaký bude efekt, který se potom přirozeně také má změřit, tak je podle mého soudu neodpovědné se k takovému zásahu do Ústavy a k takovým zákonům odhodlat.
Systém české demokracie, systém českého státu je naštěstí poměrně složitým organismem vah a protivah, kdy každá instituce a samozřejmě i samosprávy mají svá hájemství. A je přirozeně důležité ta hájemství respektovat, pokud nechceme být tedy bojovníky na vlnách anarchismu. A k tomu respektovat hájemství samosprávy znamená také respektovat to, jakým způsobem Ústava přiznává právo na samosprávu, a také to, jak související zákony pak výkon samosprávných rolí upravují. A v zákoně o obcích je například poměrně přesně řečeno, jaká veškerá kontrola se na samosprávy vztahuje z hlediska samosprávných orgánů. Finanční výbor a kontrolní výbor jsou výbory, které vznikají a musejí vznikat, protože to zákon ukládá. A přesně je vymezeno, jakou roli má finanční výbor, který kontroluje hospodaření a nakládání s majetkem obcí, tedy konkrétní samosprávný kontrolní mechanismus, a přesně vymezuje také role kontrolního výboru, který má kontrolovat zejména plnění usnesení samosprávných orgánů. Vedle toho samozřejmě každá obec, a teď vlastně můžu obecně zmiňovat i vysoké školy, další instituce, podléhají kontrole dotačních orgánů, podléhají kontrole Finanční správy, že tohle všechno může ve výsledku dopadat na obce, a nepochybně dopadá.
A tak jak tady zaznělo, pokud je kontrola správná, tak je samozřejmě užitečná a nenapadlo by mě bojovat proti kontrole, která musí vést k lepšímu hospodaření a efektivnějšímu hospodaření. Platí ale zároveň, že tam, kde je kontroly příliš a stává se z kontroly samostatný smysl existence těch institucí, jak tady v několika poznámkách mezi řádky zaznívalo, tak to není v pořádku. Protože smyslem existence obcí ani vysokých škol není čelit kontrolám. Smyslem existence těch institucí je odvádět službu, kterou po nich občané chtějí a za kterou si je také patřičně platí. Česká státní správa a česká veřejná správa trpí nedostatkem, zavleču do toho jedno cizí slovo, benchmarkingu, jinými slovy přesného hodnocení a klasifikace toho, jaký je efekt výkonu veřejné správy. Ano, leccos se měřit nedá. Nedá se měřit to, když se rozhodne samospráva například prodat své budovy vysoké škole za korunu, jestli to ve výsledku bylo hospodárné nebo nehospodárné řešení. A já jsem přesvědčen, že v tom konkrétním případě, který jsem posledně zmiňoval, v případě města Kladna a prodeje těch budov za jednu korunu vysoké škole bylo nanejvýš správné, moudré rozhodnutí, které tomu městu přineslo ve výsledku, často v neměřitelných hodnotách, mnohem významnější zisk. Ale to, jakým způsobem kontrola šetří finanční prostředky, je měřitelné a má být měřitelné. ***