(15.30 hodin)
(pokračuje Martínek)
Návrh počítá s možností využít sníženou sazbu daně 2 % na celou nebo minimálně poloviční část hodnoty nemovitosti kupované k vlastnímu trvalému bydlení fyzickou osobou nebo více fyzickými osobami k jejich vlastnímu trvalému bydlení pro občany České republiky, EU a Evropského hospodářského prostoru. Sazba je tedy snížena na polovinu základní sazby. Stejná snížená sazba pro nemovitosti určené k bydlení se používá například v Nizozemí, které je demograficky České republice podobné. Osoba musí splňovat podmínku, že žádnou nemovitost určenou k bydlení nevlastní, ani nevlastní alespoň 50% podíl na takové nemovitosti v České republice, ani v jiné zemi. Ověření vlastnictví nemovitostí danou fyzickou osobou na území České republiky by měl ověřit úřad na základě dotazu do katastru nemovitostí. Vlastnictví v Česku i mimo území České republiky a splnění dalších podmínek prokazuje daná fyzická osoba například čestným prohlášením. Návrh vychází z obdobné legislativy platné v jiných zemích EU, například Velké Británii, Řecku, Portugalsku, Itálii, Irsku, Nizozemí, Finsku atd.
Podle finského vzoru je toto snížení sazby limitováno věkem kupujícího, který musí splňovat věkovou hranici dosažení 18 let. Spodní věková hranice je určena za účelem, aby nemohlo docházet k obcházení zákona rozdělením podílů na nezletilé osoby, a zároveň za účelem ochrany práv dítěte, které by nemohlo dané snížení využít na vlastní nemovitost, pokud by bylo podílníkem nemovitosti rodičů. Stejně jako ve Finsku je daná úprava tvořena mimo jiné také za účelem, aby se mohly dospělé děti od svých rodičů lépe osamostatnit a měly tak lepší možnost pořízení vlastního trvalého bydlení pro svůj plnohodnotný rodinný život.
V návrhu je stejně jako v řecké, britské nebo portugalské legislativě omezena výše, do které lze využít sníženou sazbu daně. Konkrétně se má jednat o hodnotu 4 mil. Kč ze základu daně. Hodnota 4 mil. byla určena na základě výpočtu dle doporučení ČNB k hypotékám. V říjnu 2018 vchází v platnost doporučení ČNB, které stanovuje, že je nutné pro poskytnutí hypotéky mít k dispozici 20 %, měsíční splátka nemá překročit 45 % příjmů žadatele a celková půjčená částka nemá převýšit příjem žadatele za 9 let. Pokud vynásobíme průměrnou mzdu v ČR dvanácti měsíci a následně 9 lety, získáme 80 % částky, kterou si může žadatel půjčit v případě, že má naspořeno zbylých 20 %. Pokud dopočítáme 100 % této částky, získáme částku zhruba 4 mil Kč. Proto je hodnota pro sníženou sazbu daně určena na 4 mil. To znamená, že pokud kupní cena nemovitosti určené k vlastnímu trvalému bydlení bude například 3 mil. Kč, bude se platit daň z nabytí nemovitosti s využitím sazby 2 %. V případě, že kupní cena nemovitosti určená k vlastnímu trvalému bydlení bude například 6 mil. Kč, bude se platit daň z nabytí nemovitosti 2 % ze 4 mil. a 4 % z hodnoty 2 mil. Každý kupující platí daň sám ze svého podílu. Pokud tedy budou například dvě fyzické osoby splňující dané podmínky kupovat nemovitost za 8 mil. Kč a každá bude mít spoluvlastnický podíl ve výši 50 %, nebudou platit žádnou daň. Nebo budou platit daň sníženou. Obdobně, pokud budou nemovitost nabývat manželé splňující podmínky do společného jmění manželů, je stanovena hodnota pro sníženou sazbu daně na 8 mil. Kč. Tímto ustanovením podporuje dané nařízení společný a rodinný život.
Podmínkou pro uplatnění snížené sazby daně je, že kupující budou mít v době konce lhůty podání a placení daně z nabytí nemovitosti již registrováno trvalé bydliště v dané nemovitosti, což doloží společně s přiznáním k dani z nabytí nemovitosti. Jde-li o občana jiného členského státu Evropské unie nebo společného Evropského hospodářského prostoru, místo doloží s přiznáním k dani z nabytí nemovitosti prokázáním místa hlášeného pobytu v dané nemovitosti.
Tento návrh dále upravuje § 7. Zásadní změnou v osvobození novostaveb je, že dané osvobození budou moci nově využívat nabyvatelé - fyzické osoby - pouze občané EU a Evropského hospodářského prostoru. Z dostupných informací víme to, co už tady bylo zmíněno. Takže to je ta druhá část.
Kromě toho bych ještě představil druhý pozměňovací návrh, který je výrazně jednodušší. Od 1. listopadu 2016 vstoupila v platnost novela zákona o dani z nabytí nemovitých věcí. Touto úpravou se také stanovilo, že nově platí daň z nabytí nemovitých věcí pouze kupující nemovitosti. Podle legislativy platné do 31. října 2016 platil daň zpravidla prodávající, nový majitel pouze ručil za to, že daň prodávající skutečně zaplatil, ačkoli neměl žádnou možnost jej k tomu donutit. Pokud své povinnosti nesplnil, musel kupující uhradit daň státu za něj.
Daň z nabytí nemovitých věcí je splatná formou zálohy hrazené nejdéle ke dni vypršení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí je poplatník povinen podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl v katastru nemovitostí proveden vklad.
Cena nemovitostí dlouhodobě roste, mnoho kupujících tak při koupi nemovitosti vynaloží veškeré své prostředky pro pořízení dané nemovitosti. Tito kupující poté mají problém v krátkém časovém horizontu obstarat dostatečné prostředky potřebné k platbě této daně. To může způsobovat zbytečné problémy v rámci nedoplatků a sankcí i lidem, kteří jsou jinak řádnými daňovými poplatníky.
Tento návrh prodlužuje lhůtu pro podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí o tři měsíce. Díky této úpravě tak budou mít kupující více času na obstarání prostředků k uhrazení své daňové povinnosti. Stát změnou není připraven o peníze, pouze se o tři měsíce posune cash-flow státu, které se navíc opět srovná. V prvním roce zavedení je proto možné, že se sníží výběr této daně maximálně o 25 %. Stát o tuto část nepřijde, pouze ji obdrží až v roce následujícím, ve kterém již výběr bude na standardní výši, nebo pravděpodobně i vyšší, protože tato úleva může pomoci mnoha kupujícím, kteří tak mohou uskutečnit více transakcí, ze kterých budou odvádět daň. Zavedení této změny je proto vhodné provádět nyní, kdy má ekonomika rostoucí tendenci.
Tato úprava vychází vstříc většině společnosti. Díky této úpravě by se na straně státu mělo také snížit procento nedoplatků daně, a tedy také náklady na administrativu spojenou s vymáháním daně a případnými sankcemi. Proto vás potom poprosím ve třetím čtení o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v otevřené rozpravě, a to faktickou poznámkou pana poslance Munzara. Připraví se kolega Martínek. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji. Já bych chtěl vaším prostřednictvím zareagovat na pana poslance Martínka. On tady dalekosáhle vysvětloval ten návrh Pirátů. Já bych chtěl trošku polemizovat s jednou věcí, kterou on tady sice na mikrofon neřekl, ale je uvedena v důvodové zprávě toho pozměňovacího návrhu, že váš návrh považujete za vhodnější než zrušení daně z nabytí nemovitosti. Já bych chtěl jenom tady polemizovat s tím, jestli je to opravdu vhodnější, protože samozřejmě každé zavedení nějaké výjimky vyvolá vždy určité nerovnosti. Váš návrh nejde úplně špatným směrem, můj kolega poslanec Skopeček také přijde vlastně s nějakým návrhem, nicméně polemizuji s formulací, že to je vhodnější.
Ale chci se zeptat na dva příklady, protože samozřejmě výjimkami se těžko posoudí všechny životní situace, takže se chci zeptat na ten váš návrh. Když si představíte, že se například manželé rozvádějí, nemají ještě vypořádáno SJM a jeden z nich si musí koupit nemovitost, tak podle toho, jak chápu váš pozměňovací návrh, se to na to nevztahuje. Na to bych chtěl odpovědět.
A druhý příklad je, protože to vážete na trvalé bydliště, může se stát, že jeden z manželů kvůli dětem musí zachovat trvalé bydliště v původním místě kvůli spádovosti škol, tak na to by se to také podle toho vašeho návrhu nevztahovalo.
To jsou třeba dva konkrétní příklady. Chtěl bych na to odpovědět, protože skutečně život přináší daleko složitější situace, než si můžeme tady ve Sněmovně i vymyslet pozměňovacími návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolega Skopeček ještě posečká. Pan poslanec Martínek se hlásí také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Martínek: Já jenom krátce zareaguji. Samozřejmě asi nelze pojmout zákonem úplně všechny situace, každopádně i při těchto situacích se může postupovat tak, aby dokázali manželé, když se dohodnou nějakým způsobem, tak aby k té snížené sazbě došli. Když nejdříve prodají nemovitost, dojde k vypořádání, nebo jeden prodá druhému nemovitost a bude řešit samozřejmě po té koupi. Možnosti tam určitě jsou. Samozřejmě by bylo skvělé pojmout úplně všechny situace, které mohou nastat, ale předpokládám, že v našem případě to samozřejmě nejde, ale je tam ta možnost, ke které se mohou dostat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupení pana poslance Jana Skopečka, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já bych chtěl v úvodu podpořit návrh Občanské demokratické strany mířící ke zrušení daně z nabytí nemovitosti. Důvodů je několik. Jednak si myslím, že bychom tím přispěli ke zpřehlednění u nás velmi složitého daňového systému. Když různé mezinárodní instituce hodnotí daňový systém, tak tu jeho složitost ilustrují i tím, že máme spoustu druhů daní. Právě daň z nabytí nemovitosti nebo i silniční daň je příkladem daně, která neznamená pro státní rozpočet dominantní příjem. Jak už tady zaznělo, je to do jednoho procenta celkových příjmů. ***