(12.00 hodin)
(pokračuje Valenta)

Česká televize je v lepším případě neužitečná, v horším případě škodí, a proto přivítám každý postup, který by mě zbavil povinnosti sponzorovat tuto instituci. Takovýto názor má například europoslanec prof. Jan Keller.

Sebeobranná reakce České televize na oprávněnou kritiku veřejnosti s sebou ale bohužel nese i zvýšenou aktivitu rozličných zájmových skupin, organizujících podpůrné akce ať již ve formě petic, či jiných protestních akcí, kde je sugerováno široké veřejnosti, že hrozí totální destrukce nezávislosti a veřejnoprávnosti v České televizi, což je ale ve své podstatě totální nesmysl. A mnozí odborníci tento fakt i dokladují. Například mediální analytik Jan Mikeš také potvrzuje hypotézu nadbytečné historie dnes jediných oprávněných vykladačů pravdy v České televizi, když říká, že žádná likvidace veřejnoprávního média nehrozí. Ať si začne dělat svoji práci a poskytovat objektivní informace. Svoboda médií tady existuje, ale akorát nemůžou dělat z lidí hlupáky. Na straně druhé je ale také špatné, když se někteří politici vlísávají do přízně České televize a chodí na různé debaty, arény a jsou rádi, že je tam někdo pozve. Dodává Mikeš.

Dalším z celé řady nespokojených je například i bývalý místopředseda ČSSD Jiří Zimola, který tvrdil, že o tom, že má Česká televize dlouhodobě řadu problémů, si už cvrlikají i vrabci na střeše. A bude si tam muset uvědomit, že za některé kroky bude prostě muset snést kritiku. Stejně tak si na kritiku budou muset zvyknout i někteří moderátoři, kteří si někdy pletou rozhovory s výslechy lidových komisařů. Pokud se vnitřní problémy České televize nebudou řešit, k ohrožení demokracie nakonec může skutečně dojít. Tolik pan Jiří Zimola.

Určitě se na mne nebudete zlobit, když budu mediální vyjádření některých významných osob či odborníků vhodně prokládat nespokojeností s činností České televize projevenou řadovými občany. Tak například něco z dopisu paní Heleny Kočové, který jsem získal v letošním roce, která v něm například protestuje proti tomu, aby na kanále ČT:D určené, a to podle samotné České televize, pro diváckou skupinu od čtyř do čtrnácti let, probíhaly před odchodem do školy politické upoutávky, a to například na únor 1948, a označuje to jako geniální krok k pěstování ochotných přislepených oveček již od plenek.

A pokračovat budu dále. Mediální expert prof. Jirák tvrdí, že Česká televize prodělává určité chladnutí profesionality a její novináři si připadají, že jsou v postavení, v němž se nemusí kontrolovat. Na mnoha případech dokládá její předpojatost, přičemž je přesvědčen, že Česká televize přehání názorovou složku zpravodajství, a pokud to zpravodajství někdo pravidelně sleduje, potom dobře ví, koho má a nemá ráda. Tolik prof. Jirák.

Europoslanec Jan Zahradil zase píše na sociálních sítích o České televizi - oni nereportují, oni vychovávají a potom se diví, když lidi radši chodí na různé servery, protože jim televizní výchova už leze z uší.

Bývalá členka Rady České televize Jana Dědečková prohlásila, že lidé nemají chuť platit neustálou propagaci názorů jedné skupiny lidí, kteří si veřejnoprávní televizi i instituci privatizovali pro sebe.

Další člen Rady České televize, vedoucí Katedry mediálních studií UJAK Praha Radek Mezuláník, zase prohlásil, že v České televizi selhává nakládání s veřejnými prostředky a Rada České televize kontroluje pouze to, co vedení dovolí nebo co samo nabídne, a pracuje tak pouze s tím, co jí generální ředitel předloží. Kvalitní manažer s veřejnoprávním cítěním a zkušeností by takovou úroveň pořadů, jako jsou Reportéři ČT či Otázky Václava Moravce, nepřipustil. A dodává, že v Radě České televize spíše než s přímým politizováním, o čemž hovoří některé účelově založené občanské spolky, se setkával s klientelismem, podlézáním, uplácením, ignorací či odkláněním finančních toků. A že jestli je rada pod nějakým vlivem, tak je to vliv managementu.

Abych počet nespokojených ještě obohatil, mohu zmínit například i otevřený dopis bývalého pracovníka Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání JUDr. Tomáše Tyla z března loňského roku. Zde se uvádí, že v České televizi je porušován nejeden normativní předpis zavazující k vyváženosti a objektivitě a že v tomto ohledu už není Česká televize informačním zdrojem ve smyslu veřejné služby a je pouze sdělovacím prostředkem určité skupiny osob s jasně vyhraněným názorem a velice ostře vymezeným pohledem na veškeré události.

A dále něco z kontrolní činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta na jednom ze svých zasedání v roce 2017 konstatovala, že Československá televize například neposkytovala ve vysílání pořadu Americká volební noc objektivní a vyvážené informace, a tím se dopustila porušení ustanovení § 31 odstavce 2 zákona číslo 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a uvedla, že nebyla respektována zásada, že názory nebo hodnoticí komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

Rád bych ale přidal ještě další konkrétní případy zjevné neobjektivity a tendenčnosti, které již vyplývají i ze samotného obsahu zprávy. A tentokrát tyto případy přímo vztáhnu k naší straně.

Myslíte si, kolegyně a kolegové, že přestože KSČM byla v roce 2016 třetí nejsilnější politickou stranou v České republice a dost silnější, než je dnes dnešní strana druhá, tedy ODS, neobjevil se žádný náš představitel mezi dvacítkou nejčastěji prezentovaných politiků v relaci České televize 24 ve sledovaných pořadech Události, Události, komentáře, Zprávy ve 23 či Týden v politice? Nebo že intenzita medializace, chcete-li počet výpovědí zástupců KSČM v pořadech Události nebo v relacích ČT 24 dosáhl vždy až šestého místa v pořadí a před ním se mnohem častěji objevovaly ODS, ale především TOP 09, a to až dvoj- či trojnásobně. Co si také myslet o tom, že mezi dvacítkou nejčastějších hostů v Událostech, komentářích či pořadu 90' ČT 24 byl až na dvacátém místě zástupce KSČM Jiří Dolejš? A před ním například několik zástupců politicky mnohem slabší TOP 09, jmenovitě pánové Kalousek, Pospíšil, Plíšek, Laudát či paní Langšádlová. Kde tehdy zůstal respekt k výsledkům demokratických voleb? Jsou potom ještě vůbec nutné? A skutečně si nyní myslíte, že Česká televize není s ideologií a také s členy TOP 09 natolik prorostlá, jak se obecně tvrdí a jak to mimo jiné vidí i hlava státu? On to ale vidí skoro každý, kdo to vidět chce.

A právě takto v sestupné křivce klesá kvalita publicistické a zpravodajské činnosti České televize, o kterých ve svém vystoupení hovoří především, nejen však od předmětného roku 2016 doposud, ale kořeny tohoto stavu můžeme hledat již mnohem dříve. Nelze si nepovšimnout, že index důvěryhodnosti České televize za rok 2015 poklesl o tři procentní body na úroveň 65 procent v obecné populaci 18 plus. Hlavní příčina trendu, který trvá již od roku 2013, lze podle České televize prý spatřovat v mediálních útocích a trvajícím zpochybňování nezávislosti České televize zejména ze strany některých nových propagandistických médií a i ze strany vysokých politických a společenských autorit. Tak to je ale skutečně odvážná výmluva. Spíše si myslím, že běžný koncesionář není při sledování České televize slepý ani hluchý.

Větší či menší nespokojenost tak s činností České televize vyjadřují nejen takzvaní řadoví koncesionáři, běžní občané, ale i někteří jejich političtí představitelé, poslanci či senátoři, ať již bývalí, či současní. Věřím, že se teď na mě nebudou zlobit, když některá jejich zajímavá mediální vyjádření zde, byť ne někdy v plném rozsahu, vyřčená v rozlišných kontextech, ale prakticky vždy citovaná a tak snadno doložitelná, na tomto místě zopakuji. Například tedy:

Jan Veleba, SPO: Česká televize už dávno neplní svoji funkci, která jí vyplývá ze zákona.

Radek Rozvoral, SPD: ČT je moloch, který informuje neobjektivně, a na její nevyváženost existuje již více důkazů.

Božena Sekaninová, ČSSD: Příčinou daného stavu je neobjektivita České televize. To dnes vnímá většina obyvatel. A pokud jeden z představitelů České televize přizná, že musí informovat podle pokynů, je to hodně špatně.***




Přihlásit/registrovat se do ISP