(11.50 hodin)
(pokračuje Valenta)
Vždy si přitom, a velice nerad, vzpomenu na větu jednoho poměrně známého herce, v jisté době také poslance, který mě varoval slovy: neříkám, že nemáš ve svých výhradách k České televizi v mnohém pravdu, ale boj s ní nemůžeš nikdy vyhrát. Jenže já s nikým nebojuji. Jen se snažím všem občanům z postu jejich poslance pouze zajistit objektivní vzorce poskytování informací, alespoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a jejich nestranného a vyváženého přístupu ve všech možných otázkách, řešených v kontextu lidského života.
Nyní po určité době před námi leží další výroční zpráva o činnosti České televize, tentokrát za rok 2016. Když schválně říkám, že po určité době, chci tímto úslovím vyjádřit, že jsem hrubě nespokojen s tím, s jakým časovým odstupem se zde zprávy České televize projednávají, snad aby se pozapomnělo, oprávněné rozhořčení a vztek vyprchaly, hrany se otupily a kritika všech nesvárů v České televizi se pro někoho přijatelně dekoncentrovala, tedy jaksi vhodně naředila, aby nebyla tak hustá. Jenže já bohužel, či naštěstí, asi jak pro koho, nezapomínám. A k této zprávě mám opět své konkrétní a nezanedbatelné výhrady, které korespondují s obavami mnohých občanů o plnění či spíše neplnění funkcí, které veřejnoprávní České televizi vyplývají z platného zákona o České televizi.
Dámy a pánové, tvrdím, a už to zde také částečně zaznělo, že aktuálně největší hendikepy České televize se, a to nejen v roce 2016, nalézaly a nalézají v oblastech publicistiky a zpravodajství. Za tuto skoro až dysfunkci veřejnoprávní médium, instituce jako taková, samozřejmě zcela jistě nemůže. Ale jak velká část z vás podvědomě cítí a chápe, tím pravým viníkem je zodpovědný a také velice nadstandardně honorovaný vrcholný management. Ten se nejen dle mého názoru zcela vymkl efektivní společenské kontrole, přičemž svoji politickou tendenčnost veřejnoprávně zcela nežádoucí si nejen zachovává, ale dokonce ještě posiluje.
V krátkosti teď jen odbočím k hospodaření, se kterým ale samotná činnost České televize vždy úzce koreluje. Pro vaši informaci, hospodaření České televize nemůže dnes kontrolovat dokonce ani Nejvyšší kontrolní úřad. Ptám se v této souvislosti například, proč se moderátoři Václav Moravec či Nora Fridrichová stále obávají zveřejnění svých platů a Česká televize je tají. Proč, když jsou placeni z veřejných prostředků? Znamenají více než kdokoli z nás, ústavních činitelů, jejichž platy jsou veřejné? Nebo se již nacházíme ve stavu, kdy mediální moc a samotná mediokracie stojí v našem státě dokonce i nad mocí zákonodárnou? Prý nikoliv, slovy generálního ředitele České televize. Naše společnost není pouze připravena na zveřejnění platů prominentních zaměstnanců. Konec citátu pana ředitele. Ale například podle názoru místopředsedy Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka je tak nejspíše důležitější dokonalá připravenost 3,5 milionu koncesionářů posílat skoro 7 miliard poplatků, na což jsme asi již dorostli. Ovšem výslednice servírovaného mixu televizní netransparentnosti, neobjektivity, tendenčnosti, pokrytectví, polopravd či jiných druhů podprahového ovlivňování veřejnosti je potom těžko uvěřitelná. Bohužel toto se na obrazovkách České televize děje již dlouhodobě, nejen tedy od předmětného roku 2016. Potom je například výročí německé okupace našeho území, alespoň podle názoru místopředsedy Kňourka, připomínáno Českou televizí v rozsahu běžné dopravní nehody na dálnici. Konec citátu pana Kňourka.
Generální ředitel Petr Dvořák přitom na obrazovce České televize v loňském březnu v této souvislosti tvrdil, ať tedy poslanci přijmou příslušnou úpravu zákona k možnosti kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem, že jemu to vůbec nevadí. Tak prosím, pojďme společně do toho. Příslušnou novelu zákona o NKÚ jsme již začali projednávat. Jsem s panem ředitelem alespoň v tomto ohledu za jedno.
S obrovským majetkem hospodařící veřejnoprávní instituce nemůže přece procházet pouze jakousi formální kontrolou výročních zpráv v Poslanecké sněmovně, které jsou projednávány většinou vždy s odstupem několika let, které jsou obsahově naplněny informacemi z objednaného a zaplaceného externího auditu. O velice bezzubém dohledu ze strany Rady České televize, která je prosím pěkně k omezenému účelu kontroly placena také z rozpočtu České televize, se mi ani nijak dále více rozšiřovat nechce. Ve stínu takovéto nedostatečné kontroly vyvstávají potom četná, mnohdy také, to přiznávám, i neoprávněná podezření. Rozezlení občané potom mohou ve svých domovech již jen podléhat amoku z toho, že Rada České televize každoročně odklepává odměnu generálnímu řediteli podle manažerské smlouvy až desetinásobek jeho měsíční mzdy, podotýkám k platu, který činí od roku 2017 a navýšený byl naposledy nedlouho po schválení předmětné výroční zprávy Radou České televize na 242 000 korun měsíčně. Obdobně královsky není v České televizi honorován přirozeně sám. Podotýkám pro vaši informaci, že plat plus uvedené roční odměny dělají z generálního ředitele veřejnoprávního media lépe honorovanou osobu, než je samotný prezident České republiky. Zeman bere pouze 252 000 korun. V uvozovkách pouze.
Někdo by mohl také říci, že nedobrý stav činnosti České televize může být dán tím, že schopný a podnikavý generální ředitel může být ve vleku všehoschopných redaktorů, kteří propadli obrovskému sebevědomí, neuvěřitelné sebelásce a přeceňování vlastních sil. Já jsem v tomto ohledu spíše ale zajedno s Martinem Komárkem, bývalým předsedou volebního výboru Poslanecké sněmovny, který uvedl, že pan Dvořák není v žádném vleku, že je integrovaná osobnost, ale musí s některými redaktory uzavřít smír, a tím pádem je nechat páchat to, co páchají. A uvádí jako příklad Dvořákův konflikt s paní Drtinovou a panem Veselovským, což poté skončilo smírným odchodem a proti němu namířená petice byla ostatními petenty rychle stažena.
Také pěkně prosím, když už teď jmenuji pana generálního ředitele, ať se snaží zajistit, aby se neděly takové bizarnosti ani pokusy o ně, jako například kdy Česká televize si měla na další čtyři roky zaplatit 12 milionů korun PR agenturám za vylepšování své pověsti u diváků. Jednu z vybraných agentur Bison and Rose spoluvlastnil vlivný poradce bývalého ministra vnitra Miloš Růžička. Svůj podíl měla získat i agentura AMI Communications, jejíž sesterská firma dříve lobbovala za to, aby se do čela České televize postavil právě on - Petr Dvořák. Peníze koncesionářů by na najímání externích PR agentur prostě nikdy sloužit neměly. Česká televize má dostatečný aparát.
A teď zcela konkrétně k obsahu předkládané zprávy. Z průzkumů veřejného mínění, které se uskutečnily v roce 2016, vyplynulo, že směšných 59 % dosáhl celkový index vnímání České televize jako instituce, která pomáhá občanům porozumět světu, v němž žijeme. Ještě níže, až k 56 %, padá index souhlasu s tím, že by Česká televize mohla předávat pravdivý obraz skutečnosti. K poklesu bohužel došlo i ve velice sledované kategorii vnímání rozmanitosti názorů. A teď prosím dobře poslouchejte - ve srovnání s rokem 2014 se radikálně snížilo i vnímání objektivity, všestrannosti a vyváženosti informací, a to o gigantických 7 % až na velice tristních 61 %. Všechna tato data obsahuje předkládaná zpráva, kterou vám ostatně vřele doporučuji neschválit.
Rád bych ale v souvislosti s činností České televize za rok 2016 se pozastavil i nad výsledky analýzy Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za 327 000 korun směrem k objektivitě a vyváženosti České televize před krajskými a senátními volbami. Podle výsledků Česká televize trvale znevýhodňovala neparlamentní strany, trvale nedávala všem subjektům stejný prostor a naopak zřetelně stranila TOP 09. Ostatně kolegu Kalouska jsme mohli vídat i my všichni, a to bez jakékoli analýzy, na obrazovkách prakticky denně, a to nikoli jednou. Současně trvale znevýhodňovala KSČM, některé další nevládní strany a některé parlamentní strany. Podle faktoru, který srovnával skutečně věnovaný prostor stranám ve vysílání České televize s významem strany ve společenském a politickém životě, autoři studie dovodili, že TOP 09 byla nadreprezentována o 60 %, KDU-ČSL a ČSSD o 50 %. Tolik citace z analýzy. A Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zmíněnou analýzu dlouhodobě odmítala zveřejnit, jako i další analýzy vážící se k volbám v roce 2016.
Analytik Jan Křeček z Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy spatřuje pochybení České televize v tomto ohledu spíše v bezděčném bias, neboli v předpojatosti či bezděčném stranění některých editorů a redaktorů straně TOP 09, která jim připadala důležitější, než odpovídalo postavení tohoto subjektu v politickém a společenském životě naší země. Ale za takováto profesionální selhávání koncesionáři ve své drtivé většině skutečně platit nechtějí. Závěr analýzy zněl, že za porušení objektivity a vyváženosti je možno realizovat sankční opatření ve smyslu zákona, ovšem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v teoretické výši od 5 tisíc do 2,5 milionu korun České televizi neudělila. I toto se objevilo na stránkách idnes.cz, a to v roce 2017.***