(9.40 hodin)
(pokračuje Ťok)
Počet zpoplatněných kilometrů není otázka jenom koncepční, ale z mého pohledu, a tak jak jsem byl tady upozorněn v Poslanecké sněmovně, to může být i koncepce, kterou do toho vnese ten který ministr, a zákonem mu říct, že nesmí a musí to dělat tímto způsobem, si myslím, že správné není. Mýto je primárně fiskálním nástrojem, regulačním nástrojem až sekundárně. Je to otázka opravdu politické orientace toho kterého ministra, jaký způsob si zvolí a který mu vláda schválí. Tady vláda schválila zadání, schválila záležitosti, jaké jsou, má pro to podklady a má vrcholné právo o této věci rozhodnout. Takže dneska říct, že to mohlo být jinak, to může říct samozřejmě každý. Ale je těžko zpochybňovat, že ministr vlády České republiky nemusí (musí?) vládní usnesení plnit. Takže já jsem ho plnil. Nemyslím, že je špatné.
Nevím, kde jste přišel k tomu, co se opakuje ve veřejném prostoru, že zpoplatnění 900 km je nevýhodné. Je výhodné, má svůj výnos a má svoje ekonomické opodstatnění. Já takovéto fabulace, které jste tady načetl, prostě odmítám. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Když už jsme od té konkrétní interpelace přešli k obecné debatě o mýtu, tak mi dovolte pár poznámek. Pan ministr tady řekl, že jeho koncepce a koncepce vlády klade na první místo fiskální význam mýta, jako sekundárně regulační, nebo regulatorní. Já mám trošku jiný názor. Já si myslím, že mýto by se mohlo více využívat potenciálně k regulaci dopravy. Ale abyste měl relevantní čísla, tak musíte vlastně zjistit, kolik vozidel a jakých jezdí například po silnicích první třídy.
Já myslím, že mnohem systémovější by bylo, kdyby se zkoumala hustota a četnost dopravy na všech silnicích první třídy. A neříkám, že na všech se má platit. Já si to představuji v ideálním případě jako otevřený systém, kdy mám informace, pružně měním sazby a díky tomu taky jsem schopen regulovat dopravu. Protože můžeme stokrát někoho vyzývat, aby nejezdil tudy či jinudy, ale dokud tam nebude ekonomický nástroj, který bezesporu majitelé těch dopravních firem zavnímají, tak do té doby se nám bude stávat, že se ty zpoplatněné úseky budou objíždět.
Když se bavíme o silnicích první třídy, tak podle mě také musíme rozlišovat, zda to jsou dvoupruhy nebo čtyřpruhy. Některé silnice jsou zařazeny jako první třídy, ale na řidiče vytvářejí vlastně dojem dálnice, rychlostní komunikace už nemáme. Takže vždycky je hrozně důležité, abychom věděli, o které konkrétní komunikaci mluvíme. Tam, kde jsou čtyřpruhy, bezesporu se to mýto podle mě vybírat musí. V zásadě by možná vyšel nějaký parametr k tomu, aby to bylo prohlášeno za dálnici, ať už výškový, nebo zatáčky apod.
Před čím bych ale varoval, a to já považuji za nešťastné v postupu vlády, aby nám kraje určovaly celostátní politiku. Já si myslím, že tohle je výsostně věc vlády České republiky. Ano, kraje mohou v okamžiku, než se rozhodne, nějakým způsobem připomínkovat a debatovat, to je naprosto legitimní. Ale představa, že jednotlivé kraje budou rozhodovat, zda se to zpoplatní, nebo ne - já myslím, že výsledek debaty je úplně jasný. Každý hejtman bez ohledu na politickou příslušnost řekne: Já tam nic nechci, milí občané, já jsem uchránil vaše peníze, já jsem prosadil, že v našem kraji nebudou zpoplatněny silnice první třídy.
Dostáváme sice informace o sčítání hustoty dopravy a podobně, ale zrovna ten systém, který by mohl začít fungovat, by nám mohl přinést relevantnější, de facto online informace a mohlo by to znamenat pružnější reakci státu i s tím, že by se pružně měnily sazby zejména na silnicích první třídy.
Já myslím, že se do toho sporu, který probíhá mezi uchazeči, my jako zásadová, ale konstruktivní opozice nebudeme plést. Můžeme, jak máme v ODS rádi výraz dlouhodobě (nesrozumitelné) zvedat obočí, zejména když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mění o 180 stupňů své stanovisko, ale to je věc toho úřadu, to určitě není věc Poslanecké sněmovny. A za sebe říkám, že bychom nepodporovali to, abychom věci, které patří exekutivě, dávali do zákona. Já myslím, že to rozdělení moci musíme držet, ano, a víte, že my velmi často kritizujeme vládu, přinášíme jiné koncepty, o kterých si myslíme, že jsou lepší. Ale nemyslíme si například, že by se rozsah zpoplatnění silnic první třídy měl řešit zákonem. Ano, pokud má někdo pocit, že to je špatně, je naprosto legitimní to kritizovat, dávat lepší nápady, ukazovat chyby toho systému, případně v okamžiku, kdy někdo převezme moc, to může i nějakým způsobem modifikovat, zejména když ten systém bude otevřený a bude umožňovat softwarové možnosti, měnit parametry.
Jinak všichni ti uchazeči, což řekneme úplně otevřeně, legitimně hájí své ekonomické zájmy. Nikomu nic nevyčítám. Pokud legislativa má možnosti odvolání, podávání rozkladu umožňuje, tak ať je klidně využívají. Jenom bych se vrátil k tomu, co říkal pan ministr a můj kolega Ivan Adamec. Měli bychom popřemýšlet, co bychom zákonem opravdu upravit mohli, lhůty pro rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Já myslím, že to musí být rozumné, že zejména ty rozklady nemůžou být 30 dnů, to myslím všichni chápeme, ale ze zkušeností mnohých z nás ať už z vládní, nebo regionální, nebo komunální úrovně víme, že se někdy velmi protahuje i to rozhodnutí v prvním stupni. A myslím, že zejména tam bychom se mohli shodnout a debatovat o změně. Neříkáme, jak má rozhodnout, ale aby to šlo rychle. Aby ti zadavatelé věděli, zda v reálné době jsou schopni tu investici zahájit, nebo ne, aby případně alokovali zdroj někam jinam, nebo ne.
Já souhlasím s tím, co říkal Ivan Adamec. Je škoda, že tehdejší většina neumožnila debatu na plénu. Myslím, že dnešní průběh interpelace ukazuje, že ta debata je věcná. Možná se ukazují jiné názory na řešení, ale to je normální. A není nijak vyloženě politická, nebo vyhroceně politická. Na to přece máme daně, karenční dobu, sociální systémy, zdravotnické systémy. Najdeme si dost oblastí, v kterých se vede velmi často ostřejší politická debata, a mně to vůbec nevadí.
Ale díky tomu, jak dlouho trvá příprava stavby, realizace stavby, tak tady musí existovat nějaká (nesrozumitelné). Ale ona v zásadě existuje. Když se podíváte stávající dálniční síť a plánovanou, tak se nevede politický spor o ty trasy. Ano, v některých místech jsou lokální spory, jestli nemá být obchvat o kilometr dál od města nebo ne, ale v zásadě ta debata je dávno za námi. Udělali to naši předchůdci a nepřeme se o to, jak má vypadat naše dálniční síť. Přeme se o to, jakými nástroji zrychlit přípravu a pak následnou realizaci.
Já myslím, že my si všichni můžeme přát jenom jedno, aby případné spory, ať už u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nebo u soudu, skončily včas. Aby stát měl šanci systém po 1. lednu 2020 provozovat, protože skutečně, a teď nebudu mluvit o té nákladové straně, těch 10 až 11 miliard by byl citelný výpadek (nesrozumitelné) v rozpočtu. Navíc by to mohlo vést i ke zvýšení intenzity kamionové dopravy, pokud bychom nebyli schopni ty sazby vybírat.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Zaregistroval jsem, že se hlásí pan poslanec Polanský. Platí to? (Souhlas.) Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Polanský: Děkuji za slovo. Děkuji panu ministrovi za odpovědi. Ohledně té fabulace k 900 km a studii Deloitte. Já jsem to v té době nemohl úplně detailně sledovat, ale nesedí mi tam kauzalita. Ona se nejprve sešla ta expertní komise, tam si nejsem jistý datem. Potom přišlo to slavné usnesení vlády 1000/2016, to bylo 17. listopadu 2016. A teprve v prosinci přišla studie Deloitte, která mimochodem říká, že celkové dopady na měrné příjmy z mýta budou minus 18,3 %. Tolik k té výhodnosti. A je to jediný papír, jediná studie, která nějakým způsobem kvantifikuje dopad toho rozšíření. Takže otázka zůstává, na základě čeho se ta expertní komise rozhodla o rozšíření systému mýta o 900 km, když ta zpráva Deloitte přišla až o několik měsíců později. Tím bych tu otázku zpřesnil. ***