(18.50 hodin)
(pokračuje Ťok)
Oni ho nepažili, takže všechen materiál, který byl vlastně pod tou betonovou vozovkou, se prostě svezl dovnitř a udělaly se tam kaverny. Pokud byste na ty kaverny pustili auta, tak to by byl teprve hazard na té dálnici D1. To jsme prostě udělat nemohli. A my jsme to velmi zvažovali. Já jsem tlačil na ŘSD, ať je tam plnohodnotný profil, ale takové riziko, že nám tam propadne kamion nebo se tam něco stane, to bylo riziko, které bylo neúnosné.
Co se týče toho úseku 12 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem, tam ten zákaz jízdy kamionů v levém pruhu je od začátku rekonstrukce, jenom je potřeba ho vymáhat. Ty kamiony to samozřejmě nedodržují, protože když cítí, že tam je silnější pruh, a mají chuť předjíždět nebo mají pocit, že mají předjíždět, tak předjíždějí. To je otázka toho, že tam musí být nějaký dohled, aby se tyto věci nestávaly nebo aby nebyly tolerovány. Já nechci nikoho kritizovat, ale pojďme se tedy bavit o všech opatřeních a ta opatření jsou komplexní a nejsou to jenom opatření, která může dělat Ministerstvo dopravy.
A třetí věc. Já jsem se nenavážel do pana ministra Šimonovského a nemyslel jsem to ani zle, ale četl jsem si staré noviny, ve kterých jsou prostě nějaká tvrzení, a jenom můžu říct jednu věc, že kdybychom ty věci připravovali opravdu už v roce 2005, kdy se o nich psalo, tak jsme třeba neměli tento problém a nerozšiřovali jsme dálnici jenom o 75 centimetrů, to znamená na dva plnohodnotné pruhy v jednom směru, ale měli jsme možnost tam třeba ten třetí pruh začít dělat, což v podstatě nešlo, protože pokud jsme nechtěli nechat tu dálnici opravdu rozpadnout, tak to nebylo možné.
Takže jenom chci říct jednu věc. Já beru každou kritiku a věci, které jsme mohli udělat lépe, a pojďme se o tom bavit. Pojďme se i bavit o tom, jestli se tam ty zálivy někde nemohou udělat. Ale říct, že jsme mohli reagovat jinak? Já bych velmi rád, jenom bych potřeboval poradit, jak to udělat v rámci zákona o veřejných zakázkách a v rámci smlouvy, která je podepsána. Jsou to prostě dokumenty a v této věci, všichni to většinou dobře znáte, kdo něco stavíte anebo stavíte v obcích nebo ve veřejné sféře, prostě vy jste veřejná správa anebo jste stát, kdy musíte dodržovat zákony, kdežto ten dodavatel už na tom tak drsně není. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan ministr a s faktickou pan poslanec Vít Kaňkovský. Připraví se následně pan poslanec Polanský. Prosím.
Poslanec Vít Kaňkovský: Už jenom krátce. Já jsem měl na mysli ta opatření, ke kterým došlo právě po té kalamitě. To znamená, já chápu, že oslabený terén právě u středových koridorů, kde ta firma skutečně to nepažila a ty kaverny tam sice ne na celém úseku, ale na části toho úseku jsou, tak tam samozřejmě to nešlo rozšířit na ty úplně plnohodnotné pruhy, ale ta opatření, která jste tam udělali následně, to znamená rozšíření o 30, 40, 50 centimetrů, to podle mého názoru udělat na většině toho úseku šlo už preventivně právě před nástupem zimy. A to jsem měl na mysli. Jinak souhlasím s tím, že prostě některé věci udělat nešly. Já vás tady opravdu, pane ministře, nechci nějak sžíravě kritizovat, ale ta opatření, pokud šla udělat po 16. prosinci a šla udělat i v těch místech, kde ty kaverny jsou, tak šla udělat podle mého názoru preventivně i dřív. Ale skutečně pojďme se bavit o těch následných opatřeních, a hlavně, ať mají možnost i další kolegové. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času a nyní pan poslanec Polanský. Prosím, máte slovo. Jenom upozorňuji, že zatím mám tu dohodu, že v 19 hodin se bude končit. Je nějaká jiná? Protože já jsem byl mimo. Pokračuje se? (Posl. Faltýnek: Není to zákon, můžeme pokračovat.) Může se. Dobře.
Poslanec Ondřej Polanský: Vážený pane předsedající, členové vlády, poslankyně, poslanci, tématem dnešního večera je situace na dálnici D1. Jsem přesvědčen ale, že pokud budeme řešit problematiku nedávného zimního kolapsu na D1 izolovaně, nedojdeme k žádnému smysluplnému závěru ani řešení. (Odmlka pro velký hluk.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon, já se omlouvám. Prosím, můžete, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Polanský: Případ D1 je totiž jen pomyslná špička ledovce. Jde o projev daleko větších a hlavně dlouholetých strukturálních problémů, které, a to je potřeba objektivně říct, nezpůsobil ministr Ťok. Za celou dobu svého působení na MD nicméně ani nepřispěl k jejich řešení. Nediskutujeme dnes pouze o neutěšeném stavu dálnice D1, ale ve skutečnosti o tristním stavu investiční výstavby dopravních staveb v ČR.
Kritická situace, která kulminovala v ranních hodinách ve čtvrtek 13. 12. 2018, kdy řidiči zůstali na dálnici, resp. v té chvíli spíše parkovišti D1, uvězněni i na 14 hodin, byla důsledkem kombinace chronicky neřešených problémů. Jejich společným jmenovatelem je manažerská neschopnost či neochota zlepšovat se tam, kde selháváme. Stát se během výstavby dopravní infrastruktury totiž potýká s problémy ve všech fázích projektového řízení. Chybí zejména pečlivá a důkladná příprava projektové dokumentace včetně oponentury, tu bychom určitě ocenili nejméně na Prackovické estakádě na D8, a opravdu funkční systém stavebního dozoru. Zadavatel na začátku projektu musí investovat do skutečně robustní a neprůstřelné projektové přípravy a její oponentury včetně jasně daných mechanismů kontroly průběhu a plnění stavby. To, co ministerstvo dělá dnes, by se dalo charakterizovat slovy: chceme jezdit levně a rychle, ať to stojí, co to stojí, a ať to trvá jakkoliv dlouho.
Problémy však nemáme zdaleka jen v oblasti výstavby dopravní infrastruktury. Vzpomeňte, kolik veřejných soutěží bylo úspěšně napadeno, kolik projektů skončilo fiaskem kvůli hloupým procesním chybám. Výkonnost státu při realizaci investičních záměrů je katastrofálně nízká, a to nejen kvůli neschopnosti takové projekty realizovat, ale co je snad ještě horší, neochotě se to učit. To bohužel platí i pro tuto vládu. Z Ministerstva dopravy za těch 1 510 dní, kdy je ve vedení Dan Ťok, nevzešla iniciativa, která by skutečně mohla vést ke zlepšení situace v této oblasti. Plácáme se pořád dokola v novelách novel a dílčích úpravách. To, co přichází z Ministerstva dopravy, neřeší příčiny této chronické nemoci, ale pouze její symptomy. Někdy ani to ne. Slevy na jízdném strukturální problémy investiční výstavby nevyřeší. Nový mýtný systém, podaří-li se jej někdy vysoutěžit, strukturální problémy investiční výstavby nevyřeší.
Mimochodem v médiích je neustále prezentováno, například panem premiérem v jeho posledních Otázkách Václava Moravce, že nový mýtný systém ušetří na provozu miliardu korun ročně. Budiž. Ponechejme stranou, že zadávací podmínky poptávají výrazně zredukovaný objem služeb oproti současnosti, takže o úspoře nemůže být příliš řeč, a zaměřme se na to, kolik lidského úsilí a financí Ministerstvo dopravy muselo na tuto soutěž vynaložit, kolik měsíců již úředníci na Ministerstvu dopravy tráví komunikací se zadavateli, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, neustále si píší o tom, kdo co na jaký flash disk nahrál. Úžasně produktivně vynaložené zdroje, není-liž pravda! Nebýt těchto nesmyslů, mohlo ministerstvo například věnovat úsilí tvorbě zákona o liniových stavbách. Ano, toho zákona, který mělo vládní hnutí ANO v programu. Za jeden rok v úřadě bývalý ministr dopravy za ANO Prachař dokonce zadal zpracování věcného záměru k tomuto zákonu. K realizaci se ale již nedostal. Po nástupu současného ministra šla celá tato iniciativa k ledu a kromě pěkného věcného záměru nemáme téměř nic.
Tím téměř nic myslím loňskou novelu zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní a jiné infrastruktury. Už když jsme v prosinci 2017 přicházeli k jednacímu stolu, bylo nám ministrem přislíbeno, že to, co zde dnes řešíme, je náplast na nejbolavější místa, jak se říká v IT, tzv. hot fix, a že pořádné systémové řešení v podobě zákona o liniových stavbách přijde vzápětí. Jsme o více jak rok dál a liniový zákon nikde. Místo toho chystáme vyměnit jednu náplast za druhou. Další, tentokrát vládní novela čtyřistašestnáctky je už na světě a brzy doteče do Sněmovny. Pro ty, kteří chtějí tvrdit, že čtyřistašestnáctka je plnohodnotnou náhradou za zákon o liniových stavbách, mám špatnou zprávu. Není. Například sousední Německo přijalo svůj zákon o liniových stavbách v roce 1958 a od té doby jej kontinuálně vylepšují. To se opravdu nedá srovnat s tím, jak horkou jehlou jsme zde před rokem šili tuto naši záplatu. ***