(18.10 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Znovu musím zdůraznit, v tomto úseku neexistují odstavná parkoviště nebo odstavné plochy. Dneska bychom mohli říci, že tam nějaké existují, protože jsou tam v těch betonových svodidlech proluky, kde v případě havárie tam někdo může na chvíli to auto odstavit, nicméně pro zásah integrovaného záchranného systému tam ty bezpečnostní zóny prostě nejsou.
A je potřeba říci, že zima nám nekončí, jsme v polovině nebo kousek za polovinou ledna a do konce zimy nás může čekat ještě několik klimatických změn. Z toho důvodu chci vyzvat Ministerstvo dopravy - a já pevně doufám, že ve svém příspěvku nás pan ministr seznámí s tím, jaké kroky dál na tomto úseku plánuje, a apeluji na to, aby skutečně ta situace byla řešena urgentně. Zase jsem se mohl dnes přesvědčit o tom, že se tam pracuje, na celém tom úseku se pracuje, jsou tam různé kroky v tuto chvíli prováděny, ale do toho stavu, kdy by ten úsek byl zprůjezdněn kompletně, si myslím, že je ještě daleko. Možná pan ministr má nějakou informaci o tom, jak dlouho to ještě bude trvat. Nicméně apeluji na to, aby se ta situace vyřešila co nejdříve, protože jinak se opět můžeme s tou kalamitní situací setkat, klimatická změna může přijít dneska v noci, za týden, skutečně to nelze odhadovat.
Takže na úvod tohoto bodu bych chtěl požádat pana ministra o to, aby nás seznámil s tím, proč došlo k této situaci, proč přes upozorňování odborníků byla uzávěra v tom rozsahu, tzn. v té 14kilometrové délce a na období až do 16. prosince s tím výhledem, že to stejně nebude stiženo, proč k tomu Ministerstvo dopravy jako správní orgán dalo svoje souhlasné stanovisko. To bych bral jako otázku číslo jedna.
Pak bych se chtěl zeptat, jaké dopady a jaké vývody z toho Ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic udělá, a to jak ty krátkodobé, tzn. co udělá teď v tuto chvíli, aby ta situace se na tom úseku co nejrychleji vyřešila, ale jaká opatření přijme i směrem do budoucnosti, aby se na dalších rekonstruovaných úsecích nejenom dálnice D1, ale i dalších páteřních sítí v naší republice minimalizovala rizika, která se na tomto úseku projevila. A tady se můžeme bavit o tom, co dělat s neuváženým a často nekorektním chováním dopravců - a tady mám na mysli zejména kamionovou dopravu. Je potřeba se ptát, zda si jsme schopni vzít příklad ze zahraničí a skutečně plánovat ty rekonstrukce tak, aby tam po krátkých úsecích byly ty odstavné plochy a minimalizovali jsme riziko, že když dojde k havárii, zastaví se celá dálnice. A hlavně abychom měli vždycky na paměti možnost příjezdu integrovaného záchranného systému, protože samozřejmě ve dne tam někdy někde je schopen přistát vrtulník, ale v noci a v zimě to často možné není.
A jenom abychom ještě přiblížili tu noc toho 13. prosince. Toho 13. prosince se tam během několika hodin vytvořily kolony, které čítaly v obou směrech více než 30 kilometrů. Mrzlo. V těch kolonách byly jednak zástupy osobních automobilů, ale byla tam celá řada zájezdových i linkových autobusů. Mně volali dva lidé, kteří jsou od nás z regionu, pak jsem dostal ještě několik textových zpráv. A mimo jiné se jeden z těch lidí zastával autobusu, ve kterém bylo 56 dětí. Ty děti tam byly šest hodin, ty děti neměly tekutiny, neměly jídlo. Ano, autobus topil, to bylo asi to jediné, co pro ty děti v tu chvíli mohli udělat. Samozřejmě děti komunikovaly se svými rodiči, kteří říkali: no tak vás odsud nějak dostanou... Ale jak? Ony byly zhruba v polovině té kolony. A já jsem se, musím říci, spojil jednak s panem ministrem, ale opakovaně taky s panem hejtmanem Běhounkem, a až poté, co jsme se spojili s vedením krajského hasičského záchranného sboru, tak se po dvou hodinách byli schopni k nim hasiči dostat a alespoň jim dovézt tekutiny a nějaké jídlo. A zhruba po další asi 1,5 hodině se ten autobus dostal na sjezd u Humpolce a děti pokračovaly domů. Celkově tam strávily asi 11 hodin. A těch autobusů tam bylo mnohem více.
Zkusme se vžít do situace jednak těch lidí, kteří na té dálnici byli. To jsme asi každý z nás někdy zažili i na neopravovaném úseku. Je to vždycky velmi nepříjemné a nikdy za to nikdo nemůže. Ale tady jsme skutečně ta rizika podcenili. A můžeme být rádi, že tam nedošlo k žádnému závažnému zdravotnímu postižení a že tam nikdo nezemřel. To je potřeba říci. A je potřeba také říci, že těch lidí, kteří tam byli - byli tam senioři, pak jsme zjistili, že autobusy s dětmi tam byly ještě minimálně dva, to znamená, skutečně ta situace byla velmi, velmi komplikovaná, velmi vyhrocená. A jestliže my se tímto nebudeme zabývat a nebudeme to chtít slyšet, tak se nám tahle situace může opakovat když ne na D1, tak na některé jiné páteřní komunikaci.
To znamená, tady bych chtěl, aby se nad tím pan ministr skutečně zamyslel a aby nám představil nějaký plán jak legislativních, či nelegislativních kroků k tomu, aby budoucí rekonstrukce páteřních sítí probíhaly jiným způsobem, aby skutečně ta rizika zejména z hlediska možné bezpečnosti byla minimalizována.
Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, určitě bychom tady mohli diskutovat ještě o všech možných dalších aspektech, které provázejí neutěšenou situaci z hlediska rekonstrukce našich páteřních sítí. Myslím si, že je to asi nad rámec tohoto dnešního večera, takže já bych v tuto chvíli už nechal slovo panu ministrovi, aby nás seznámil se svým pohledem na tuto situaci. Pevně věřím, že kromě té retrospektivy nám představí i opatření, která je připravený udělat směrem do budoucna. Pevně věřím, že také uklidní občany, kteří skutečně byli rozlíceni tou situací. A musím říci, že ještě okolo vánočních svátků celá řada lidí tohle řešila, protože ony tam těch lidí skutečně byly tisíce, kteří tam v tu noc byli.
A na závěr potom, až proběhne diskuse, jsme připravili usnesení, které vám bude rozdáno do jednotlivých poslaneckých klubů. Je to samozřejmě usnesení k diskusi. Byl bych rád, a chci o to potom požádat, abychom to usnesení hlasovali po bodech, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, pro kterou část usnesení je ochoten zvednout ruku. A hlavně výstupem této diskuse by neměla být politická šarvátka, ale reálné naplánování legislativních i nelegislativních kroků, které předejdou hazardu na českých silnicích a dálnicích právě z hlediska rekonstrukcí a dalších prací, které na nich jsou prováděny.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Před otevřením všeobecné rozpravy vystoupí pověřený zástupce vlády, kterým je v tomto případě logicky pan ministr dopravy Dan Ťok. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím celou tu situaci trošku klidně a věcně rozebrat. Vnímám to, co tady říkal pan poslanec Kaňkovský prostřednictvím pana předsedajícího. Já bych jenom chtěl na začátek říct dvě věci. Prosím vás, nevytvářejme pocit ve veřejnosti, že jízda na dálnici D1 je nějaký hazard nebo situace, která se nedá přežít. Protože z těch emotivních vyjádření, která jsem mnohdy slyšel, to vypadá, jako že tady máme něco naprosto šíleného, co nikde ve světě nebylo. Já chci jenom říct, že dálnice D1 je opravována nebo modernizována takovým způsobem, jakým modernizovali takzvanou Hitlerovu dálnici Němci z Drážďan do Berlína. Dělali to v podstatě stejně a my jsme to od nich víceméně okopírovali.
Takže se zkusím vrátit k celému tomu tématu. Velmi si vážím toho, že je zde příležitost k tomu, abychom si vyjasnili některé otázky okolo modernizace dálnice D1 včetně toho, co se stalo v půlce prosince minulého roku na modernizovaném úseku číslo 12. Okolo kalamity z 12. na 13. prosince se vyrojila spousta mýtů a polopravd šířených buď z neznalosti, nebo záměrně s cílem situaci politicky využít. Rozumím tomu, že se jedná o dobrou příležitost. Řidiče to naštvalo, mnozí tam uvízli na mnoho hodin. A mě to samozřejmě upřímně mrzí a všem těm, kteří tam zažili nepříjemné chvilky, se omlouvám. Kromě politických proklamací bychom této příležitosti ale měli také využít k tomu, abychom si okolnosti modernizace dálnice D1 blíže vysvětlili, objasnili si, k čemu skutečně došlo na modernizovaném úseku číslo 12 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem, koneckonců i to, co je možné udělat, abychom se podobným situacím napříště vyhnuli. ***