(15.20 hodin)
(pokračuje Šafránková)
Už tuto formu spoluúčasti v současné podobě považujeme za pochybnou a pro mnoho malých a středních zaměstnavatelů za velmi zatěžující až likvidační. Navíc je toto ustanovení často obcházeno, respektive jeho dopad ze strany zaměstnavatelů bývá minimalizován tak, že je zejména ve směnných provozech uměle snižován počet dní, které mají být zaměstnanci proplaceny. Toto se bude dít, jestliže bude přijat zákon v podobě schválené Sněmovnou v říjnu minulého roku, s ohledem a finanční zátěž zaměstnavatelů možná ještě častěji. To znamená, že tento návrh ve svých důsledcích může některé zaměstnance spíše ještě více poškodit.
Dámy a pánové, SPD považuje za přirozené a správné, aby byla zaměstnancům proplácena tzv. nemocenská od jejího počátku, od prvního dne pracovní neschopnosti z morálních, etických i prakticky finančních důvodů. Vůbec nejde primárně o to, jak tu mnohdy zaznívá, aby si mohli zaměstnanci prodlužovat víkendy nebo dovolené třídenním umělým fiktivním maroděním. Toto se může dít i v současném nastavení systému. A pokud je takovýto podvod zjištěn, zákoník práce již dnes umožňuje okamžité zrušení pracovního poměru. Naopak, tato změna proplácení nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti může přinést pozitivní dopady i pro zaměstnavatele např. v tom, že zaměstnanec při méně závažném onemocnění nebude z finančních důvodů protahovat pracovní neschopnost na dva až tři týdny, ale plně mu postačí týdenní nemocenská proplácená od jejího prvního dne.
Ovšem hlavní důvod, proč je nutné proplácet nemocenskou od prvního dne pracovní neschopnosti, je jiný. Je jím potřeba udržet pro nemocné nízko- až středněpříjmové zaměstnance takový standard příjmu, který by nebyl výrazně nižší, než je jejich příjem v měsících, kdy jsou zdraví. Protože nyní, když první tři dny nemoci nejsou placeny vůbec a i 4. až 14. den pouze v plánovaných pracovních dnech, navíc při uplatnění tzv. redukční hranice, dochází v některých případech k tomu, že zaměstnanec má při čtrnáctidenní nemoci proplaceno např. pouze 5 dní, navíc pouze v třípětinové výši standardního výdělku. To znamená, že se dostává na úroveň přibližně 25 až 30 % běžného příjmu, což může být mnohdy existenčně ohrožující.
My v SPD se domníváme, že nejvhodnějším a systémovým způsobem řešení této problematiky je proplácení nemocenské od prvního do třetího dne pracovní neschopnosti, a to nikoliv zaměstnavatelem, nýbrž z veřejných příjmů, z prostředků vybraného sociálního pojištění, jako je tomu nyní od 15. dne pracovní neschopnosti. Zdraví občanů a zachování jejich přijatelného životního standardu i v době nemoci je totiž jednoznačně veřejným zájmem. V tomto smyslu jsem již loni na podzim předložila komplexní pozměňovací návrh k projednávanému návrhu zákona, který spočíval v několika drobných změnách zákoníku práce, zákona o nemocenském pojištění a zákona o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Považuji za nanejvýš vhodné, abychom se k tomuto návrhu co nejdříve vrátili, protože jde o komplexní a systémové řešení, které je v rámci zákonných a rozpočtových mantinelů spravedlivé ke všem zúčastněným.
Děkuji a prosím, zvažte, jak budete hlasovat.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Pekarová Adamová.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, kolem tohoto návrhu zákona jsme tady vedli už dlouhé debaty, takže mi dovolte jenom velice stručně říci stanovisko TOP 09 k tomuto vrácenému zákonu.
My se ztotožňujeme, a asi to vůbec nepřekvapí, právě na základě těch argumentů, které jsme uváděli už při projednávání tady ve Sněmovně, s argumenty, které předložil Senát, respektive na kterých se shodla většina senátorů, protože se domníváme, že opravdu rušení karenční doby je v tuto chvíli nedostatečně připravené, není správné, a to zejména proto, že se ani nevracíme k nějakému systému, který tady býval před rokem 2009, ale zavádíme zase jakoby nový systém, nový přístup, který je vůči zaměstnavatelům velmi nevýhodný a nespravedlivý.
Většina Senátu, to už tady zdůvodnil i pan senátor, tedy souhlasí s tím pravicovým pohledem, řekněme, na tuto věc. A já velmi nemohu souhlasit s návrhem předkladatelů, který je tady neustále prezentován, že karenční doba je jakési trestání zaměstnanců za nemoc. To musím opravdu odmítnout, protože pokud se na to chceme dívat takhle, tak se to dá jednoduše otočit, že zrušení karenční doby je naopak trestání zaměstnavatelů za to, že dávají lidem práci. Protože tak jak tady ten návrh stojí, tak opravdu vyplácení náhrady mzdy od prvního dne ve výši 60 % z vyměřovacího základu je něco, co tady nebylo ani v době, když si zaměstnanci sami přispívali v rámci odvodové povinnosti právě na nemocenské pojištění.
Připomínám pro ty, kteří třeba se té problematice tolik detailně nevěnujete, že tehdy to bylo 1,1 %, která šla za zaměstnancem, a za to měl ten zaměstnanec v prvních třech dnech nemoci 25 % náhradu jeho mzdy z vyměřovacího základu, denního vyměřovacího základu. Teď ten systém, tak jak by měl být zaveden, zavádí nulovou povinnost platit si odvody na nemocenské pojištění pro zaměstnance. Celá ta povinnost zůstává na zaměstnavatelích, ale zaměstnanec má mít možnost, nebo bude mít hrazeno 60 % z denního vyměřovacího základu. Takže když si vezmete tady jenom to jednoduché číselné srovnání toho systému, tak jak býval před zavedením karenční doby, tak vidíte zcela jednoznačně, jak ta zátěž se výrazně přesunula na zaměstnavatele, a ti samozřejmě, jak už tady zaznělo, si ji budou chtít nějakým způsobem kompenzovat, protože ta kompenzace, tak jak je navržena, zcela určitě nepokryje to, co je to stojí. Určitě se to pak projeví na výši mezd, na dalších benefitech, které zaměstnavatelé dneska poskytují, a oni to prostě ve svých nákladech zhodnotit budou muset. A na koho to dopadne? Asi si nemusíme namlouvat, že to bude právě na samotné zaměstnance, o nichž je tady často řeč a pro které prý toto opatření děláme.
Takže TOP 09 s tímto nemůže souhlasit. Těch argumentů je samozřejmě ještě celá řada dalších. Jako nemožnost kontrolovat skutečnou nemocnost v těch prvních třech dnech nejenom kvůli tomu, že nemáme funkční systém eNeschopenek, ale i kvůli tomu, že pokud projdou v tom návrhu, který tady už také ve Sněmovně leží, tak i s ním nebude vlastně možné zkontrolovat opravdu reálně, zda ten člověk je nemocen, zda opravdu stoná, či nikoliv. Takže se, myslíme, zcela oprávněně obáváme nárůstu zneužívání systému.
Navíc ten systém, po zrušení karenční doby vůbec nebude motivovat lidi k prevenci, což je také důležitý aspekt starání se o vlastní zdraví, předcházení nemocem, protože to je opravdu také jeden z těch, řekněme, benefitů toho zavedení karenční doby.
Dalo by se pokračovat s celou řadou věcí, ale myslím si, že už jsme si tady ty argumenty v debatě řekli vícekrát, ale nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že se na tom zákoně nic nemění, tak se nemění ani náš postoj.
Děkuji za vaši pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Bauer. Máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si pozorně a s velkým zájmem přečetl vše, co jsem zde v průběhu prvního, druhého i třetího čtení přednesl v rámci projednávání návrhu na rušení karenční doby, a musím konstatovat, že není nic, co bych na svých slovech chtěl změnit. Proto mi dovolte, abych tady zopakoval jenom několik poznámek, přestože vím, že ty argumenty tady již zazněly, možná ve slepé víře, že někoho z vás přesvědčím a v tom závěrečném hlasování změníte svůj názor. ***