(15.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, na úvod zdůrazním, že hnutí SPD podporuje proplacení prvních tří dnů nemocenské, tedy zrušení karenční doby, jelikož chceme, aby se lidé mohli v případě nemoci co nejdříve vyléčit. Zároveň však prosazujeme, aby tyto první tři dny nemocenské proplácel stát a nikoli zaměstnavatel, jak prosazuje vláda. Zatížení živnostníků a malých a středních podnikatelů je totiž v současnosti již tak vysoké, že ho není možné již více navyšovat. Proto se v hlasování o sněmovní verzi opět zdržíme, protože jste nám zamítli náš pozměňovací návrh, který právě měnil povinnost proplácení ze zaměstnavatele na stát.
Karenční dobu, tzn. neproplácení prvního dnů nemocenské, zavedla v úsporném balíčku vláda ODS, a tím snížila náklady firmám na úkor zaměstnanců a současně pozvedla míru odvodu do státního rozpočtu, protože velká část zaměstnanců přestala krátkodobě marodit. A je zcela jasné, že na nemocenskou chodí v drtivé většině ti s nejmenšími platy, protože rozdíl mezi nemocenskou a platem je v jejich případě v řádu stokorun, zatímco třeba u nás by to byl rozdíl v řádu tisíců. Ústavní soud karenční dobu v pololetí 2008 zrušil. Kabinet ale neproplácení prosadil znovu a ústavní soudci poté tuto úpravu paradoxně nechali v platnosti.
Proč Ústavní soud karenční dobu zrušil? Zrušení poskytování nemocenské za první tři dny v pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením článku 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Jedná se tedy o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvních tří dnů v pracovní neschopnosti bez jakýchkoli prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců, v daném případě plnění pojistného, a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti. Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které dosahuje ústavněprávní dimenze. Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu. Karenční doba je podle mého soudu v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a se zásadou závaznosti vykonavatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby podle článku 89.
U článku 26 Listiny jde zejména o odstavec 3, kde se stanovuje, že každý má právo získávat prostředky pro své životní prostředky prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Podmínky stanovuje zákon.
Článek 30 Listiny upravuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci a právo každého na takovou pomoc v hmotné nouzi, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
Proč toto cituji? Z výše uvedených ustanovení plynou dva zásadní principy. Ano, v čase nemoci má zaměstnanec právo na pomoc, ale tuto pomoc je povinen mu poskytovat stát, nikoliv zaměstnavatel a z toho také vyplývá postoj našeho hnutí SPD. A jak jsme za SPD navrhovali a o našem návrhu se tady hlasovalo a byl zamítnut, jediné spravedlivé řešení, a také, jak vidíme, které odpovídá Ústavě, je, aby se nemocenská proplácela z nemocenského pojištění. Argument, že zaměstnavatelům vláda snížila odvody, moc neobstojí, protože vláda naopak kontinuálně v mnoha úrovních zaměstnavatele naopak silně zatěžuje.
Na druhé straně pakliže by si někdo přál, aby nemocný člověk za první tři dny nedostal ani haléř, tak to je také absolutně nepřípustné, protože bohužel v této zemi jsou miliony lidí, pro které je důležitá každá stokoruna a kteří žijí od výplaty k výplatě. A je o pravdu nemyslitelné, aby ve 21. století existovali v naší zemi lidé, kteří si nemohou dovolit být nemocní, protože by neměli na jídlo nebo na nájem. Je dost iluzorní představa, že tím stát nebo systém něco šetří. Nikdo totiž u nás neudělal relevantní průzkum, kolik nás stojí závažná, často chronická onemocnění lidí, kteří si je přivodili tím, že dlouhodobě opomíjeli si léčit drobná onemocnění. Každý ví, že přecházené nemoci se v budoucnu projevují v daleko horší podobě, ať už v kardiovaskulárních chorobách, tak v oslabení imunity, které následuje rakovina. Ta dnes postihuje třetinu všech občanů této země, což je raketový růst, nesrovnatelný s dobou např. před rokem 1990. Náklady na léčení těchto nemocí nás stojí ne stonásobně, ale určitě více než tisícinásobně více. A pokud někdo marodí proto, že se mu více vyplatí být doma než v práci, pak je to memento i pro zaměstnavatele, nakolik svého zaměstnance motivuje k práci.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S faktickou poznámkou paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedo, ctěná Sněmovno, vážená vládo, jenom technickou poznámku. To, co jsme slyšeli od pana místopředsedy Okamury, je bohapustý alibismus v tom smyslu, že sice karenční dobu chtěli zrušit a chtěli platit od prvního dne nemoci, a že to dokonce byl původně jejich návrh, ale je teď to nemohou podpořit, protože by to měl platit stát. Stát to vlastně platit bude. Ten návrh - a paní předkladatelka, paní zpravodajka řekla jasně - návrh obsahuje snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění o 2,5 % pro zaměstnavatele, což znamená, že zaměstnavatelům zůstává 3,5 mld., což znamená, že ty 3,5 mld. bude muset nějakým způsobem nebo nedostane stát, takže fakticky toto platí stát. Je to ze strany SPD skutečně jenom alibismus a nechtějí prostě lidem tu platbu v těch prvních třech dnech nemoci dát. Aby bylo jasno.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Paní poslankyně Gajdůšková vystupuje ve stylu sociální demokracie, že něco je zadarmo. Kdyby ten návrh sociálních demokratů, který tak podporuje bývalé pravicové hnutí, nebo bývalé hnutí, které o sobě prohlašovalo, že je pravicové, obsahoval kompenzaci zaměstnavatelům, tak se skutečně bavíme o tom, jestli je to dobře, nebo špatně a jak případně postihnout ty, kteří to budou zneužívat. My jsme předložili pozměňovací návrh, který byl kompromisní, protože jsme vnímali politickou realitu, věděli jsme, že je většina, která chce zrušit karenční dobu, a navrhli jsme pozměňovací návrh, který by přibližně kompenzoval zvýšené náklady zaměstnavatelů. Ten jste ruku v ruce odmítli. Takže není pravda, že to nebude mít dopad na náklady zaměstnavatelů. Ti samí pak budou říkat: proč se nezvyšují mzdy? No protože na to nebude. Ti samí se budou divit, proč je nižší výnos daně z právnických osob. No protože budou vyšší náklady, tím pádem bude nižší zisk a tím pádem bude nižší daň. Ano, pro státní zaměstnance to vládní většina vyřešit umí zvýšením platů ve veřejné sféře, ale co na naprostá většina lidí, kteří jsou v privátní sféře? Ten prostor pro zvyšování platů se tímto špatným návrhem zákona prostě zmenšuje a platy nemohou růst tak, jak by růst mohly. To je pravda a to je třeba říct. A když už sociální demokraté to chtěli, tak měli přistoupit na ten kompromis, aby to kompenzovali zaměstnavatelům. Nebo se paní předkladatelka, nebo zástupkyně předkladatelů domnívá a je schopna mi na mikrofon říci, že budou kompenzovány veškeré náklady zaměstnavatelům, které tím vzniknou? Ano, nebo ne? Tak se aspoň přiznejte, že zvyšujete náklady zaměstnavatelů, a tím pádem snižujete prostor pro zvyšování platů těm zaměstnancům a říkáte tomu ochrana zaměstnanců. A je to přesně naopak. Ten návrh je proti zájmu zaměstnanců.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za naprosto přesné dodržení času a nyní tedy s řádnou přihláškou do diskuse paní poslankyně Šafránková.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, senátoři zamítnutím návrhu zákona o zrušení tzv. karenční doby mimo jiné opět poukázali na jistý závažný rozpor a deficit této předlohy, na který jsem ostatně opakovaně jménem svým i jménem klubu SPD upozorňovala již během projednávání této předlohy v Poslanecké sněmovně. Jde o to, že vládní návrh ukládá povinnost hradit první tři dny nemoci zaměstnance zaměstnavateli, který již dnes platí zaměstnancům náhradu části mzdy v období od čtvrtého do čtrnáctého dne jejich pracovní neschopnosti, resp. ty dny v tomto rozpětí, na kdy má zaměstnanec plánovanou pracovní směnu. Již toto stávající pravidlo jde proti logice pojistného systému, jelikož zaměstnavatelé jsou spolu se zaměstnanci zároveň plátci pojistného a po určitou dobu i plátci pojistného plnění.***