(15.30 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Pokud se podíváme na otázku rozsahu majetku, který byl následně vydáván, tak hlavním kritériem pro stanovení rozsahu nemovitého majetku v původním vlastnictví církví a náboženských společností se stala evidence tohoto nemovitého majetku ve správě Pozemkového fondu České republiky a ve výkonu práva hospodaření bývalého církevního majetku Lesů České republiky, Vojenských lesů a statků, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a údaje postoupené Svazem měst a obcí. Tento shromážděný dokladový materiál byl porovnán s evidencí poskytnutou církevními a náboženskými společnostmi a dále porovnán pomocí archivních materiálů týkajících se záboru církevní půdy během pozemkových reforem. Lesy České republiky, s. p., evidovaly k 28. 2. 2011 ve své správě původní majetek církví a náboženských společností o celkové výměře 151 777 hektarů lesních pozemků, 33,7 hektaru pozemků zastavěné plochy a nádvoří a z toho 11,7 hektaru zastavěných ploch budov.
A takto bych mohl pokračovat u ostatních subjektů státu případně i ostatních rezortů tímto výčtem. Tím chci tady říci, že ten proces nebyl ani unáhlený, ani ukvapený, ale poměrně dlouho kromě politických diskuzí se připravovaly analytické podklady potom pro připravovanou fázi vydáváním či ocenění majetku.
Dovolím si zmínit tu otázku způsobu ocenění, kdy ocenění bývalého církevního majetku vycházelo z následujících premis: Provedené ocenění má představovat skutečnou současnou hodnotu majetku, který byl církvím v minulosti protiprávně odebrán a se kterým v důsledku tohoto nemohly nakládat a mít z něj užitek. Hlavní zásadou je uspořádání majetkových poměrů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi s cílem postupného vytvoření modelu samofinancování církví a náboženských společností a jejich úplné ekonomické odluky od státu. Na rozdíl od restitucí na základě zákona o půdě se v případě majetkového vypořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi předpokládalo, že platí, že naturální restituce bude pouze částečným prostředkem majetkového vyrovnání, protože osobou povinnou bude pouze stát. Naproti tomu obce, kraje, fyzické osoby nebo nestátní právnické osoby nejsou podle navrženého zákona o majetkovém vyrovnání povinnými osobami k vydání majetku a majetek si tedy ponechají ve svém vlastnictví.
Pro účely ocenění původního církevního majetku bylo využito průměrných cen nemovitého majetku v České republice zjištěných na základě statistických metod a odborných odhadů, které byly následně aplikovány na původní majetek církví a náboženských společností. Výsledky tohoto výpočtu byly následně Ministerstvem zemědělství porovnány s přehledy tržních cen zemědělské a lesní půdy uvedených ve studiích Výzkumného ústavu zemědělského. Po porovnání vývoje cen zemědělské půdy na českém trhu bylo konstatováno, že ocenění původního církevního majetku provedené v předloženém materiálu odpovídalo tržním cenám. Výsledkem hodnocení bylo ocenění jednotlivých typů nemovitého majetku církví a náboženských společností.
Byla tady také zpochybňována otázka hodnocení Ústavního soudu, který posuzoval tento zákon, a tady je evidentní, že námitky, které tady zaznívaly, Ústavní soud neposoudil jako relevantní. Nicméně když se podíváme na ten proces, který tady běžel čtyři roky, tak ten proces byl velice podrobně sledován. Byla tady zřízena komise na úrovni vlády, kde byly zastoupeny rezorty Ministerstva financí, Úřadu vlády, Ministerstva kultury, Ministerstva zemědělství. Pravidelně každého čtvrt roku se celý tento proces vydávání státního majetku na těchto jednáních tohoto mezirezortního týmu posuzoval. Za celé čtyři roky nebyly vzneseny ze strany představitelů ČSSD ani hnutí ANO námitky na to, že tento proces probíhá v rozporu se zákonem, že jsou vydávány majetky, které by neměly být vydány. Proto mě překvapuje dnešní přístup současných představitelů těchto dvou politických stran či hnutí, které jsou ve vládní koalici. Když před čtyřmi lety se tento proces nastavoval, tak nevznášeli tyto otázky, které kladou z mého pohledu poněkud účelově dnes a nyní.
Myslím si, že je poměrně amatérské, pokud tady přijímáme nebo chceme přijímat zákon, který takovým zásadním způsobem vstupuje do vlastnických práv, předvídatelnosti právního prostředí v České republice a zároveň i případně do příjmů státního rozpočtu, že tady k tomu není relevantní analýza, o kterou se tady někteří rétoricky opírali, ale do dnešních dnů k tomuto zákonu, k tomuto projednávání takovou analýzu nejsou schopni předložit. Je to ukázka toho, že tady nejde o faktické posouzení stavu věci, o tu objektivitu, o které tady někteří hovořili, jako například pan kolega poslanec Zaorálek, o to hledání největšího maxima možné spravedlnosti, které jsme schopni dosáhnout, ale jedná se tady o určitý nástřel, určitý odhad, který není podložen ničím, a víceméně účelové politické napadení činnosti církví a náboženských společností, které z toho majetku poskytují službu celé společnosti.
Kdo jste byli někdy v posledních měsících v rámci vašich poslaneckých obvodů například ve školských či charitních zařízeních, která tady církve a náboženské společnosti poskytují, tak můžete vidět, že kdyby tyto organizace fungovaly jen z příspěvků státu, které stát poskytuje na tyto služby, tak by takovouto kvalitu a rozsah těchto služeb nebyly schopny zabezpečit. Kdo se věnujete školství, tak například víte, že dlouhodobě je tady systém, kdy například otázka financování školství, platů je prostě s určitým zpožděním jednoho roku aplikována vůči církevním a soukromým subjektům v oblasti školství. Ale je mnoho zařízení, která by z hlediska jejich investiční činnosti, obnovy těchto nemovitostí, nemohla fungovat, kdyby církev nebo církve nevložily do těchto objektů svůj vlastní kapitál.
Chci tady zmínit ještě jednu věc. Tady je zpochybňována otázka výše té kompenzace, která je vyplácena. Ale zamyslel se také někdo nad tím, že oproti většině restituentů tady tento stav trval 25 let, než se vypořádal? A bohužel většina těch budov nejenom že chátrala těch 40 let pod správou tehdejší komunistické vlády, ale většinou i těch 25 let se stát vůči tomuto majetku, který měl být vrácen, stavěl a choval poměrně macešsky. Osobně, když jsem viděl mnoho z těchto budov, a byly to budovy třeba i historicky velice cenné, tak jsem se styděl za stát, že takovéto majetky církvím dnes po 65 letech vracíme. Kdo znáte třeba objekty kláštera Želiv, tak to je krásný úkaz toho, jak stát sebral majetek v roce 1948 a v jakém stavu ho po 65 letech vrátil.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Luzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych v krátkosti reagoval vaším prostřednictvím na slova předřečníka. Tady se hovořilo, že církevní majetek je vlastně pouze a jedině ku prospěchu společnosti, a tudíž bychom k tomu měli takhle přistupovat. Chci poukázat na zkušenosti ze zahraničí, kdy církev a církevní právnické osoby se chovají jako podnikatelé již řadu let a fungují tak, dosahují nezanedbatelných zisků. Pokud si vzpomenete na druhého největšího vlastníka lesů v ČR, což je církev, jak asi bude hospodařit s lesním materiem jako řádný hospodář, a předpokládám, že ho bude zhodnocovat a bude velice ovlivňovat trh s dřevem a s dalšími komoditami, které les poskytuje.
Co se týče pivovarů, prodeje nápojů a dalších, které církev už dneska ekonomicky provádí, to jsou všechno podnikatelské aktivity církevních právnických osob, které velice jasně a zřetelně ovlivňují trh. To si řekněme. Dokonce ČR má v judikatuře zkušenost, kdy ve své době se telekomunikační operátor, který se jmenoval O2, soudil s církevní společností, která vydávala podobný energetický nápoj O2. Tuto při vyhrál. Všechno je součástí té právnické studie, o které jsem si ze začátku dovolil hovořit.
Co se týče rozsahu pozemků, který se tady tolik cituje, chci poukázat na velké rozpory, které při přípravě tohoto materiálu byly, a můžete se na to podívat v této zprávě.
A na závěr tady padlo, že tady byla nějaká mezirezortní komise. Podívejme se, kdo byl v té komisi, jak byla složena. Vždyť to byli politici, vždyť to byli ministři! Úředníky, kteří to připravovali, do toho nikdo nepustil, aby mohli debatit a vyjasnit si tyto věci. A to rozhodnutí a jasné zadání tam bylo jako červená nit přes celé jednání v rámci církevních restitucí. Ostatní názory se nepřipouštěly.
Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou pan poslanec Grospič, po něm pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl také říct vaším prostřednictvím panu poslanci Jurečkovi, že by bylo dobré si připomenout, že na základě výčtového zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého, a pak jeho novely č. 338/1991 Sb., kterou přijalo ještě tehdejší Federální shromáždění, byl předán majetek řeholním řádům, kongregacím a olomouckému arcibiskupství o celkové hodnotě zhruba 170 objektů. Ale to není asi teď rozhodující. Rozhodující je, že tehdejší pražský arcibiskup František Tomášek to komentoval slovy, že je to poslední nárok, který církve vznášejí, a tím že jsou vypořádány. Nicméně v těch letech následujících, 1997 až 1998, bylo právě na základě tohoto zákona vydáno téměř dva tisíce nemovitostí církvím a řeholním řádům. ***