(12.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Ten základní problém - a já se nebudu zabývat právními výklady ani cenami zemědělské půdy, protože to je debata, která vlastně mate celou tu věc. Ten základní problém je v tom, že to vaše tehdejší vyrovnání s církvemi šlo proti celé restituční legislativě v této zemi. Chápete, ono skutečně... Ono šlo proti tomu způsobu, jak se tady napravovaly křivdy. A vždycky to bylo jenom částečné odškodnění, byla to částečná náprava křivd, protože bylo zřejmé, že nejsme schopni skutečně zjednávat spravedlnost.
A ten rozdíl mezi těmi majetky církví a mezi těmi fyzickými osobami byl v tom, že jestliže tam jsme prováděli pouze zmírňování křivd, tak tady jsme u těchto právnických osob provedli vyrovnání, takže jsme vlastně akceptovali všechno, co ony uplatnily. Nikdo jiný takovýto postup, takovouto výhodu neměl. Chápete, to je ta neférovost. To je to, že se šlo proti obecné spravedlnosti. Tady se zvolil postup, který se nezvolil u nikoho jiného. A mně připadá fenomenální, když tady pan Marek Benda řekl větu, že u církví je nejjasnější, že to bylo spravedlivé. Chápete, to mě fascinuje. U církví to bylo nejjasnější. A já vám řeknu - proboha proč? To znamená, tam, kde se v roce 1948 zlikvidovaly zboží, podniky, živnostníci, tam, kde se jim vzalo všechno bez náhrady, stroje, zařízení, všechno, tak tam to bylo - tam to nebylo tak nespravedlivé jako u těch církví? Jako na základě jaké spravedlnosti, na základě jaké pozice si může dovolit tady někdo říci, že u těchto to bylo spravedlivější?
Nic proti církvím. Já naprosto respektuji jejich roli ve společnosti. Ale nezlobte se na mě, historie církví je složitá historie v této zemi. Já si pamatuji v roce 1968 slavného britského spisovatele Grahama Greena, který prochází Chrámem svatého Víta - já jsem toho spisovatele vždycky miloval, tak to mám před očima. On tam říká: My katolíci i vy komunisté máte na rukou krev. Přiznejme si to. Ale aspoň nemáme na rukou vodu, jako Pontský Pilát. To je krásné. Rozumím tomu dodnes.
Ale chápete, ten vtip je v tom, přece historie církví je složitá historie, také plná krve, upalování kacířů, dostávání se k majetku velmi sporným způsobem. Kdekoho to může naštvat, když čte české dějiny, jakým způsobem se tam budovaly majetky. Všichni víte, že s tím majetkem církvím to bylo složité, že vlastně nikdy nebyl úplně jejich. Ani za Marie Terezie, ani za Josefa II. Nikdy to nebylo tak, že byly úplně ve vzduchu, že to byla úplně samostatná instituce. Takhle to přece nikdy nebylo. To nepřinesli až komunisté. Vezměte si Masarykovy názory na katolickou církev. To všechno je součástí té historie. A vy pak přijdete a zjednáváte spravedlnost tímto způsobem, že řeknete, tady je to spravedlivější než u těch ostatních.
Tohle, pane Bendo, nikdy nevysvětlíte, tuhle větu. Tuhle nikdy neobhájíte. Ano, prostřednictvím předsedajícího pane Marku Bendo, tuhle větu nikdy nevysvětlíte! Nikdy ji neobhájíte. Je nesmyslná. Neexistuje žádná taková spravedlnost, protože žádná retribuční spravedlnost, jak jsem řekl, nemůže být skutečným nastolením spravedlnosti v této zemi. Jediná šance byla, že najdeme rozumnou dohodu. Ale ta tehdy, když si vzpomenu na tu noc, jak to tady probíhalo, tehdy nebyl vůbec zájem takovouto rozumnou dohodu najít, protože, chápete?, vůči minulosti nejsme schopni zjednávat spravedlnost. Vůči těm mrtvým, které nikdo neodškodní, nejsme schopni zjednat... vůči těm lidem, kterým se rozbily jejich životy, nikdo spravedlnost dnes nespraví. A jediné, co můžeme udělat, to nějakým způsobem přiměřeně zmírnit. To je jediné, na co máme sílu jako Sněmovna.
Ale tohle jste si řekli vy ne. Vy jste provedli takový postup a takový přístup, který byl svévolný, ve kterém jste celou tu debatu vlastně uťali, dali jste najevo, že se zčásti nebudete bavit a šli jste proti velké části společnosti. Ale nikdo nemá právo v této zemi zjednávat spravedlnost v takovéto oblasti, která se týká historie, aniž nebuduje dohodu s tou společností. A když to nedělá, tak se nemůže divit, že se mu to tady do té Sněmovny takto vrátí! (Potlesk zleva.)
Ten chybějící pan Kalousek tady často mluví o hodnotách. A ta debata o restitucích často se stává debatou o morálce a hodnotách a tom, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Chápete, v této zemi, ve které, já už jsem to tady kdysi říkal, když se něco ukradne, tak v této zemi se vrátí těm, kteří jsou okradeni, ani ne pět procent. Pět procent je těch, kterým se vrátí to, co se ukradne. Takhle se v této zemi dodržuje princip co je ukradeno, to je vráceno. To vás nezajímá, když chcete vracet to, co je ukradeno? Chápete? Tady je spousta nespravedlností, spousta křivd. Ale vy jste se rozhodli, a to byste měli vysvětlit, proč zrovna tady je to tak spravedlivé.
Proč všichni ti ostatní ukřivdění, dokonce dnešní, ani nemusíme jít do minulosti, proč ti všichni tedy zůstanou? A vy se nedivíte tomu, že ti lidé z toho mají divný pocit? Že takovýto zákon prostě nikdo nemůže podpořit? Protože je svévolný. A víte, když vy takhle se tady oháníte těmi hodnotami a těmi principy, a jak vám jde o to si na tu spravedlnost, vy tím lidi akorát naštvete. Tohle je způsob, jak vyrábět populismus v této zemi. Jak pomáhat těm, kteří půjdou a postaví se za ty, kteří cítí tu nespravedlnost, a řeknou: Tihle politici jsou k ničemu. Tihle nám vnucují svou spravedlnost, tak jak se jim zrovna hodí, a tvrdí, že to jsou ty jejich hodnoty. Vy odcizujete politiku. Vy jste tehdy tím rozhodováním odcizovali politiku normálním lidem.
Takže já bych byl rád, kdybyste dneska omezili ty své moralizující kazatelské projevy, kdybyste přestali mluvit o tom, že toto jednání je trapné, protože to všechno jste skutečně vytvořili tehdy, tou neochotou se rozumně bavit o tom, že spravedlnost je pouze v našich rukách velmi improvizovaná a křehká věc a že má šanci jenom, když se dohodneme. Když se rozumně dohodneme. A ne tehdy, když jste se v podstatě zachovali velice arogantně v této Sněmovně. Dávali jste nám najevo, že se s námi nebudete bavit. Nerespektovali jste vůbec, že jsme říkali: tohle je názor lidí a měli byste si to vzít v potaz. A dneska stejně arogantně říkáte, že to je trapné, fuj, já se tím musím tady zabývat. Vždyť přece tady ta spravedlnost je jasnější než kdekoliv jinde. Takže není. A tohle jste si nadrobili sami. To byla otázka času, kdy se vám to vrátí! Protože, chápete?, v tom je spravedlnost, že skutečně, v tomhle se spravedlnost, spravedlivě vám vrací to, co jste si nadrobili. Proto to tady máte znovu.
A řeknu vám další argument. Teď tady docházejí. Jak to lidé sledují, tak tady docházejí. Říkají, my tady, Praha-západ, církve zablokovaly pozemky, není možné se s nimi bavit. Není možné s nimi jednat. Konkrétní problémy, které z toho vznikají. Já si pamatuji, že církve slíbily, že budou předávat výroční zprávy. Předávají je? Ne. Nemůžeme se k nim jako poslanci dostat. Církve slíbily, že nebudou podávat žaloby. Pamatuju se, jak se to slibovalo. Stovky žalob podaly! Takže to opravdu nefunguje, tak jak vy jste tvrdili. Ty sliby, které byly dány, prostě neplní se. Takže jenom ten váš takto neférově, nespravedlivě přijatý zákon jenom plodí další křivdy a nespravedlnosti. To je to, co jste vyprodukovali. A žádnými pěknými řečmi tohle prostě nenapravíte dneska. (Potlesk zleva.)
Jak se tady docela arogantně říká, jak si tady člověk vůbec může dovolit při něčem takovém sedět? Chápete? Ano, také mám pocit trapnosti a smutku. Ale z toho, že tady tyhle kolotoče musíme dělat ve Sněmovně, že prostě když má někdo právo a moc a má zrovna hlasy, tak přijme zákon, který platí jenom po určitou dobu, protože jakmile on o ni přijde, tak se prostě projeví to, že to nebyla tehdy žádná dohoda. Že nebylo nic prostě, na čem bychom se tehdy slušně shodli, když se týká to právě historie, kde je to téměř povinnost se shodnout.
Takže já naprosto podporuji v této situaci to, abychom se zabývali tím, jestli není možné to, co se tehdy takto přijalo, učinit spravedlivějším. A proto souhlasím s touto debatou. Ano, teď se o tom můžeme bavit. Bohužel až teď! Proč jsme nemohli tehdy. Bavit se o něčem, co jsme schopni veřejně hájit. Všichni všude, v různých prostředích, vůči různým ukřivděným lidem, vůči různým těm, kteří trpěli nespravedlivě díky režimu, který tady byl.
Takže já se za to nestydím, že to tady říkám. A vadí mi ty samozřejmé výroky, které tady padají, a sebejistota, se kterou jsou pronášeny. Například ještě jeden výrok mě napadá, že přece odluka církve od státu, to je přece pro nás požehnání. To bychom měli chtít. To vlastně není zákon o vyrovnání s církvemi. To je zákon o odluce církve od státu. Ani nevím, že by o tom proběhla nějaká veřejná debata předtím, že bychom si vyjasnili, co tím myslíme. Vy jste to měli ve svých programech, že provedete odluku církve od státu? Nepamatuji si to. A tu debatu jste vůbec ani tehdy neotevřeli, když vám o tohle šlo. Ne o vyrovnání, ale odluku církve od státu. ***