(11.10 hodin)
(pokračuje Luzar)
Co týká majetku a zmiňovaných zlých komunistů, chci upozornit, že ano, po roce 1948 se uvažovalo o zrušení takzvaných náboženských fondů, které založil Josef II., do kterých se soustředil majetek církví. Ale to komunisté neudělali, byť o tom uvažovali, přiznávám. Ale neudělali to a tyto náboženské fondy, jako Náboženská matice, fungují neustále a právě už za Josefa II. sloužily k financování církví. Čili ono to nebylo až tak úplně sekernické a kategorické po roku 1948, co se týká náboženství, byť tam byly velké excesy a velké problémy. To nezastírám.
Co však samozřejmě je a bude problém, o kterém tady hovořím, je, že je spojen termín v uvozovkách restituce, protože to nejsou restituce úplně přímo, ale navrácení toho, co bylo ukradeno, jak se rádo zkratkovitě používá, s odlukou státu od církve. S tím maximálně souhlasím. Tento zákon hovoří o dvou věcech a spojuje dvě, už jsem to tady ze začátku uvedl, nesourodé věci do jedné a je to obrovský problém. Souhlasím a budu podporovat odluku státu od církve, bohužel až od roku 2030, jak je v tomto zákoně, poslední vyplácení bude do roku 2029. (Předsedající upozorňuje na čas.) Omlouvám se.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Grebeníček s faktickou poznámkou, po něm také s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v návaznosti na poslance Marka Bendu chci sdělit, že nejenom komunisté, ale i třicítka osob v prohlášení nazvaném Křesťané proti zákonu o církevním majetku z roku 2012, k jehož předním signatářům patřila olomoucká biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová, dospěla k pozoruhodnému stanovisku: "Jsme přesvědčeni, že budoucnost církví nelze stavět na majetcích z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Bez nich je snaha zabezpečit církve marná a sotva dlouhodobě povede k jejich plnohodnotné a pro ostatní prospěšné existenci. Nelze přece sloužit dvěma pánům, Bohu a majetku." I takové názory se mezi křesťany objevují.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Benešík, po něm pan poslanec Benda a pak ještě s faktickou poznámkou také pan poslanec Valenta. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No právě, aby církve mohly vykonávat tu činnost, kterou mají, potřebují mít nějaké finanční zabezpečení a nechtějí se spoléhat na stát. Právě z těchto důvodů dochází k tomu narovnání. Takhle to chápu já. A odluka církve od státu je přece v zájmu nás všech. Proto si myslím, že je dobře, že k ní dojde.
Někteří kolegové se ptají, co že vůbec ta církev dělá, nebo církve a církevní organizace. Tady kousek jsou boromejky v Nemocnici pod Petřínem, tak se tam zajděte podívat, jakou péči tam poskytují, nebo se zajděte podívat do nějaké charity. My ve Strání máme charitu, patří pod Uherský Brod. Oni vůbec nerozlišují klienty podle vyznání, národnosti, oni prostě slouží všem a slouží tak, že poskytují výbornou péči za daleko menší prostředky, než to dělá celá řada organizací, které jsou zřizovány například veřejnými institucemi.
Když se podíváte na žebříček nejlepších škol podle státní maturity, což je podle mého názoru velmi objektivní parametr, tak v první desítce se umísťují tři až čtyři církevní gymnázia, církevní školy. Dámy a pánové, oni vychovávají elity. Je jich zlomek, to je pár církevních gymnázií v České republice, veřejných a jiných soukromých jsou stovky. A v první desítce jsou tři čtyři církevní - vychovávají elity. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Benda s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, mě k poznámce vyprovokoval pan kolega Luzar. Vaším prostřednictvím tedy k němu. Zatvářit se, že se tady za komunistické vlády děly takové nějaké možná drobné nespravedlnosti, za situace, kdy arcibiskup pražský a primas byl na patnáct let uzavřen do domácího vězení, samozřejmě bez jakéhokoliv soudu a čehokoliv podobného, a posléze vypuzen a vrátily se loňského roku již jenom jeho ostatky, za situace, kdy v 50. letech přijeli do všech klášterů, všechny osoby sebrali a zavřeli do internačních táborů a vzácné tisky vyhazovali vidlemi na valníky a odváželi spalovat, za situace, kdy desítky a stovky kněží byly odsouzeny k vysokým trestům, kdy byli kněží, kteří byli umučeni, popraveni - děláte si ze mě fakt legraci? (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Valenta, po něm pan předseda Filip, pak pan poslanec Grospič a pan poslanec Luzar - všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já na margo svého předřečníka kolegy Bendy vaším prostřednictvím, zaznělo tady z vašich úst, pane kolego, s despektem, že naše stanovisko vychází i ze studentské práce nějakého studenta. Víte, ono se stává, že většinou ty studentské magisterské a další práce mohou mít i svoji kvalitu. Samozřejmě práci řídí odborníci, má své oponenty. Nemůžete soudit podle sebe, podle vaší práce, kterou my z Plzně známe. Ne každý má takové problémy s obsahovým psaním a dalšími předpoklady práce takové, jako jste měl vy. Ne každý je prostě jako vy.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, budu stručný.
Nerad bych tady přeháněl, jako tady přehánějí někteří, musel bych se vrátit k tomu, jak vypadal blokační paragraf ve Federálním shromáždění. Vznikl nejen kvůli církvím, ale také kvůli obcím. To byl návrh KSČM, tenkrát KSČS, protože to byla hádka do jedné hodiny v noci, když pan kolega Lux navrhoval, aby byl blokační paragraf v zákoně o půdě. Oba ty paragrafy byly udělány potom v Legislativní radě vlády, celý ten blokační paragraf se převáděl do jiné podoby, než tady kolega Benda říká. A vyprošuji si takové lživé informování veřejnosti od tohoto pultíku. V Legislativní radě vlády prošla varianta výčtového zákona. A proč tedy není jasné, že jakoby žádný úředník nic neobjevil, protože žádný výčet není! A my jsme svědky neustálých žalob církví a církevních institucí vůči fyzickým a právnickým osobám, přestože se vyplácí finanční náhrada! To je přece ten spor o to! Tak buď bylo vydáno a na zbytek se dává finanční náhrada, a původně byla i v tom zákoně, který je přijat se zdaněním, to je pravda, vzpomeňte si na vašeho stranického kolegu, který kvůli tomu vystoupil z klubu ODS, že tam to zdanění bylo, protože každý příjem má být zdaněn, to byla velký výjimka, a to je dáno tím, že se nerespektují dohody, které byly před přijetím zákona. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Grospič, po něm pan poslanec Luzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Já budu velice stručný, si myslím, protože skutečně ta debata, která se tady vede o tom, co vlastnila a nevlastnila církev, ukradlo se, neukradlo se církvi, má svůj prvopočátek v Rakousko-uherské monarchii. Já bych tady polemizoval s tím, co tady bylo řečeno mými předřečníky, že první republika se tím neřídila. První republika se tím řídila a ty důsledky vlastně máme dodnes a vychází z toho i většina právních expertiz.
Ale položte si, vážení kolegové, také otázku, proč třeba Francouzská republika, která zcela vyvlastnila bez náhrady římskokatolickou církev, s tím nemá problémy, společnost se s tím vypořádala a žije s tím dodnes. ***