(13.10 hodin)
(pokračuje Balcarová)
Přečtu tady tedy usnesení výboru, které bylo projednáno výborem životního prostředí na 13. schůzi, a to 6. 11. 2018. Výbor přijal usnesení číslo 173/1, já ho teď přečtu. Výbor pro životní prostředí doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby návrh schválila v navrženém znění. Pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny. Za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání toho návrhu zákona ve schůzi výboru pro životní prostředí. Za čtvrté zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.
Takže toto je za mě všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní otvírám obecnou rozpravu, do které se mi přihlásili poslanci Jan Zahradník a Dana Balcarová. Takže prosím pana poslance Zahradníka, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Také myslím, že můžeme být rádi, že se konečně dostalo na tento zákon, který vždycky utkvíval takhle pod tou čarou, že nyní druhé čtení může proběhnout.
Já především musím říci, že snaha předcházet ekologické újmě a snažit se o její nápravu má samozřejmě smysl. Je jasné, že kdo ničí životní prostředí, tak by toho měl neprodleně zanechat, kdo se k takové činnosti chystá, tak by mu v tom mělo být účinně zabráněno, a konečně když už někdo takovou nějakou ekologickou újmu způsobil, tak by měl na vlastní náklady připravit a zajistit její nápravu. Čili samotný ten substrát, samotná ta podstata věci je jasná.
Paní zpravodajka již zmínila to, že zákon tady máme, zákon existuje, a to již od roku 2008. Je to zákon číslo 167/2008 Sb., který řeší ten proces předcházení ekologické újmě a směřování k její nápravě tak, že hlavní úlohu v tom hrají státní orgány jednající z moci úřední a ty podněty mohou podávat dotčené osoby, což jsou lidé, kteří přímo nějak s tou újmou, ať už stávající, nebo potenciální, souvisejí. Takže tohle by bylo v pořádku. O nápravu všech možných újem, ke kterým může docházet, se má starat stát. Ať už je to újma na ekologických právech, nebo újma na právech občanských, je tady stát, aby se o nápravu takovýchto prohřešků staral. Všechno by tedy bylo v pořádku.
Ještě musím říci, že možná ta - ani pan ministr myslím, ani paní zpravodajka nezmínili to, že vlastně není tomu tak, že ten zákon nebyl použit proto, že by tady žádné takovéto újmy nenastávaly. Ony samozřejmě nastávají, ale k jejich nápravě a k jejich předcházení stačí aplikovat takzvané složkové zákony, což jsou zákony, které se týkají jednotlivých oblastí, ať už je to zákon vodní, zákon o ochraně ovzduší, o ochraně přírody a krajiny nebo zákon o odpadech. Takže ty to zatím všechno zvládaly. Všechno by tady bylo v pořádku. Komise však vydala v roce 2017 odůvodněné stanovisko, podle kterého Česká republika nesprávně aplikuje ty články 12 a 13 směrnice Rady a Evropského parlamentu, a hrozí nám, že pokud bychom tomu nevyhověli, tak na nás bude podána žaloba, a tedy budeme zatíženi poměrně dramatickými sankcemi; jednorázovou sankcí dvou milionů eur a pak tedy deseti tisíci eury každý den do doby zjednání nápravy. Čili poměrně tvrdý, tvrdý tlak je na nás vyvíjen.
Tak se můžeme tedy podívat, co vlastně od nás ta Evropská komise vyžaduje. V článku 12, který se nazývá Žádost o opatření, je stanoveno, jaké fyzické nebo právnické osoby mohou podávat ty žádosti. Musí být jednak dotčené škodami na životním prostředí, nebo mohou být pravděpodobně dotčenými osobami, nebo to mohou být osoby mající dostatečný zájem na rozhodování o životním prostředí v souvislosti se škodami na životním prostředí, anebo za třetí prohlašující, že došlo k porušení práva, je-li to požadováno správním právem procesním toho kterého členského státu jako podmínka.
Pak je tady poměrně nadějná věta v té směrnici, která říká, že členské státy stanoví, co představuje dostatečný zájem a co představuje ono porušení práva. Takže by do této chvíle mohlo být jaksi necháno na nás, co my tímto pojmem budeme rozumět a kterým skupinám obyvatel dáme právo takto jednat a tyto žádosti podávat. Ale Komise jde dále a definitoricky stanovuje, které to mohou být fyzické nebo právnické osoby, a přímo definitoricky stanovuje, že to můžou být jakékoliv nevládní organizace usilující o ochranu životního prostředí a splňující všechny požadavky vnitrostátního práva, u nichž se považuje jejich zájem za dostatečný pro účely onoho pododstavce B z předchozího textu.
Čili tady je jasně řečeno, že musíme prostě do toho nějakým způsobem zapojit nevládní neziskové organizace v oblasti životního prostředí na základě tedy tlaku Evropské komise a její směrnice. No a co to tedy znamená. To znamená, že se nevládní neziskové organizace v oblasti životního prostředí stávají jakýmisi veřejnými žalobci, jakýmisi jakobínskými prokurátory majícími právo pak ze zákona, pokud tento náš návrh projde, majícími právo prostě ve smyslu podávání stížností na případnou ekologickou újmu konat.
Tady vzniká otázka, proč tu žádost o uložení preventivních opatření nemohou podávat nějaké jiné organizace, třeba rybáři, myslivci, já nevím, fotbalisté třeba, šachisté nebo betlémáři, když jsme v době adventu, pokud zjistí, že ekologická újma hrozí. Proč to musí být jenom a jenom ty ekologické organizace. Jako by měly ony jakýsi od pánaboha daný mandát na to vědět, co je a co není pro naši přírodu správné. A že tedy se k tomu patřičně chystají, no to je jasné, že jo. Tady je příručka (ukazuje), kterou vydala organizace Frank Bold, dříve Ekologický právní servis, mimochodem také sponzor nebo zřizovatel nechvalně známé organizace Rekonstrukce státu, která tady už ve Sněmovně mnohokrát byla zmiňovaná a která jaksi už za platnosti starého zákona dávala návod, jak si počínat, aby podle něj bylo možno podání podávat.
No tak ten náš zákon zavádí, a už to tady bylo řečeno tedy, že těmi osobami budou nevládní organizace. Nejenom to tedy, ony mohou žádat celkem vzato velmi volně příslušné orgány činné v životním prostředí, konkrétně tedy Česká inspekce životního prostředí to má na starosti, aby jim dávaly písemné informace o každém zahájeném řízení a uložení preventivních opatření, i když to řízení nevzniklo na základě jejich podnětu. A za druhé dávají těmto organizacím nevládním právo býti účastníky řízení, a to i tehdy, když jejich návrh nebyl shledán jako opodstatněný.
Tak to jsou věci, které samozřejmě podle mého názoru jsou špatně, a dokonce si myslím, že jsou špatně navíc z hlediska té směrnice. Podle mého názoru jdeme opětovně příliš vstříc té Evropské komisi a plníme více, nežli ona od nás skutečně požaduje.***