(11.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Kde je onen rozdíl mezi tím prohlášením bývalého prezidenta Václava Havla a těmi 4 mld. pohledávek, se dozvíme z toho, co se tady odehrávalo. A já se pokusím to na některých příkladech ukázat.
Tím příkladem může být např. to, že od roku 1994 bývalý Fond národního majetku vytvářel samostatný útvar pro vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti. Jako opatření proti vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti bylo od roku 1994 po nabyvatelích privatizovaného majetku požadováno předložení finančního krytí kupní ceny. V případě, že nabyvatel nedoložil finanční krytí, nedošlo k uzavření smlouvy a na základě uvedených opatření od roku 1995 se podařilo omezit počet dlužníků, což z té statistiky vyplývá, a také se tedy výrazně snížil jak počet dlužníků, tak četnost pohledávek.
Uvedu příklad, který jsem interpeloval a který jsem dlouhodobě řešil. Týká se Českých Budějovic. Na základě privatizačního projektu č. 22554/3001 byla k 1. 9. 1994 mezi Fondem národního majetku České republiky a AUTO MOTO KLH, s. r. o., se sídlem Withanova 226, Včelná, uzavřena kupní smlouva o prodeji části podniku evidenční číslo 424/94, dále jen smlouva, jejíž předmětem byl přímý prodej státního podniku Mototechna, s. p., odštěpný závod 2, U pily, České Budějovice, za kupní cenu 3 699 tis. Vzhledem k tomu, že dlužník zaplatil nižší částku, uplatnil Fond národního majetku svůj nárok na nedoplatek kupní ceny u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 26. 7. 1996, který nabyl právní moci 3. 9. 1996, uložil uvedený soud dlužníkovi, aby zaplatil Fondu národního majetku dlužnou částku. Dlužník svou povinnost uvedeného soudního rozhodnutí nesplnil, proto Fond národního majetku podal návrh na nařízení exekuce. Exekuce byla nařízena ale až v roce 2002, byla však zastavena 18. 11. 2005 pro bezvýslednost, když se exekutorovi nepodařilo zajistit žádný majetek povinného, který by vedl k uspokojení pohledávky a nákladů exekuce. Dlužník byl vymazán z obchodního rejstříku 23. 7. 2004 a pohledávku Ministerstvo financí odepsalo. (Hluk v sále.)
Druhý příklad, který bych také mohl rozvádět, ale nebyl jsem u něj přímo, to byl příklad privatizačního projektu 3354/2001, kdy 22. 3. 1993 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku č. 103/93 mezi Fondem národního majetku a Ing. Alexanderem Komanickým, bytem Čs. armády, Praha 6, adresa pro doručování Radimova 138, Praha 6. Jejím předmětem byl přímý prodej státního podniku Grafické tiskárny Velký Šenov za kupní cenu 55 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník ve smlouvou sjednané době kupní cenu nezaplatil, uplatnil Fond národního majetku svůj nárok u Krajského soudu v Praze. Žalobní návrh byl v průběhu řízení omezen ještě -
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane místopředsedo, já se omlouvám. Dámy a pánové, prosím o klid, ať můžeme dokončit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: - a kupní cena byla snížena podle toho uplatnění u krajského soudu o 7,5 mil. Kč, kterou dlužník 30. 4. 1996 zaplatil. Na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z roku 1996 ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu ze dne 8. 10. 1996 bylo dlužníkovi uloženo zaplatit částku 47 500 tis. Kč s příslušenstvím. Dlužník svou povinnost dle shora uvedených rozhodnutí nesplnil, proto podal Fond národního majetku návrh na nařízení exekuce. Dlužník ke dni tohoto podání uhradil částku 2 036 tis. Kč a exekuce na majetek dlužníka byla nařízena na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2005 pro pohledávku 45 463 tis. s příslušenstvím. Dle předběžného sdělení soudního exekutora nebylo dosud v rámci exekuce vymoženo ničeho.
Třetí příklad, který uvedu. Na základě privatizačního projektu č. 21424 byla dne 24. 3. 1993 uzavřena kupní smlouva 203/93 mezi FNM a společností RÁDL, s. r. o., V Malé Doubravce 2, jejímž předmětem byl přímý prodej části majetku s. p. Československá státní automobilová doprava Plzeň - Těžká doprava, se sídlem Hřbitovní, Plzeň, za kupní cenu 23 409 tis. Vzhledem k tomu, že dlužník ve smlouvou sjednané době nezaplatil celou kupní cenu, uplatnil FNM svůj nárok na zaplacení nedoplatku kupní ceny ve výši 2 044 tis. s příslušenstvím u Krajského soudu v Plzni. Po vydání platebního rozkazu zaplatil žalovaný na účet FNM částku 1 017 tis. a rozsudkem Krajského soudu v Plzni, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2000, bylo řízení co do částky 1 017,5 tis. zastaveno a dlužníkovi uloženo zaplatit Fondu národního majetku částku 1 026 tis. s příslušenstvím. Tuto částku dlužník uhradil 11. 1. 2001. Ohledně úroků z prodlení ve výši 1 823 tis. byl sepsán notářský zápis o uznání dluhu s dohodou o splátkovém kalendáři, který dlužník plnil, takže v roce 2003 byla doplacena celá dlužná částka.
Je tedy evidentní, že tady docházelo k excesům, kde každý se choval trochu jinak. A teď mi dovolte vysvětlit, proč u některých podniků nebylo vymoženo ničeho, u jiných bylo vymoženo jenom zčásti a u jiných jsme dospěli ještě k horším výsledkům. Mohl bych uvádět jiné příklady, ale ty jsem tady interpeloval v minulosti, např. otázku Ostroje Opava, který po krachu byl prostřednictvím Konsolidační agentury prodán tomu, kdo jej nechal zkrachovat, za 10 % ceny.
A teď proč jsem přesvědčen, že dochází k věcem, ke kterým by docházet nemělo. Mám tady dopis firmy IAFS z Lucemburku, který žádá 10. října 2018 předsedu Nejvyššího soudu České republiky prošetření nestandardních postupů. Já si dovolím ten dopis přečíst a prosím, poslouchejte:
Jako statutární zástupci shora uvedené lucemburské akciové společnosti si Vás dovolujeme požádat o přešetření postupu při řízení o dovoláních vedených pod spisovou značkou, kterou přikládáme.
Náš právní zástupce nás informoval, že obě uvedená dovolání měla být Nejvyšším soudem odmítnuta, neboť se odvolací soud při řešení právní otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na posouzení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, právní otázka, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, není rozhodována dovolacím soudem rozdílně a zjevně není ani důvod, aby vyřešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Nejvyšší soud, přestože taxativně vymezená kritéria přípustnosti dovolání naplněna nebyla, neboť dovolatel pouze konstatuje, že obě rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení věci, aniž by uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, obě dovolání ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy mu tato byla předložena, neodmítl. Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jinak je neprojednatelné.
Na dovolání jsou vzhledem k jeho povaze mimořádného opravného prostředku kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu. Je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. ***