Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

189.
Nezaplacené podniky privatizované vládami
ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 - 1998

Prosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu, pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já začnu netradičně a přečtu nejdříve dvě věci, než se budeme zabývat samotným předmětem toho, čeho chci dosáhnout.

Děkuji Ministerstvu financí, které mi v dubnu na základě zařazení tohoto bodu na jaře tohoto roku připravilo alespoň některé podklady pro část privatizovaných a nezaplacených podniků v letech 1992 až 1998. Mohli bychom hovořit i o jiných záležitostech, ale mně jde o příklad, který umožňuje si ujasnit situaci a vlastně dospět k tomu, abych dosáhl toho, čeho se mi od roku 2011 nedaří dosáhnout, to je změny trestněprávních předpisů v oblasti prodloužení promlčecí doby.

Nejdříve k té informaci Ministerstva financí. Ministerstvo financí píše, že Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, nikdy nespravovala pohledávky za právnickými a fyzickými osobami vzniklé nezaplacením kupních cen nabyvateli privatizovaných podniků. Tyto pohledávky spravoval bývalý Fond národního majetku České republiky, který realizoval privatizaci státních podniků, a po jeho zrušení zákonem č. 178/2005 Sb. přešla ke dni 1. 1. 2006 správa těchto pohledávek na Českou republiku, Ministerstvo financí, které je spravuje dosud.

Z dokumentace bývalého Fondu národního majetku lze poskytnout za období 1992 až 1998 informaci o celkovém počtu a výši pohledávek po lhůtě splatnosti. Ta ukazuje, že počet pohledávek k dnešnímu dni vykazovaných je za rok 1992, tedy od začátku platnosti zákona o velké privatizaci - nemluvíme o malé privatizaci, která se realizovala jiným způsobem - je dále evidováno 20 pohledávek za částku 385 mil. 263 tisíc a nějaké drobné, za rok 1993 je počet pohledávek po lhůtě splatnosti 104 za 1 mld. 405 mil. 298 tis., za rok 1994 68 pohledávek za 1 mld. 267 mil. 550 tis., za rok 1995 17 pohledávek za 197 mil. 958 tis., za rok 1996 8 pohledávek za 44 mil., za rok 1997 7 pohledávek za 10 mil. 800 tis. a za rok 1998 4 pohledávky za 487 mil. 222 tis., celkem tedy necelé 4 mld. korun.

Kde je onen rozdíl mezi tím prohlášením bývalého prezidenta Václava Havla a těmi 4 mld. pohledávek, se dozvíme z toho, co se tady odehrávalo. A já se pokusím to na některých příkladech ukázat.

Tím příkladem může být např. to, že od roku 1994 bývalý Fond národního majetku vytvářel samostatný útvar pro vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti. Jako opatření proti vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti bylo od roku 1994 po nabyvatelích privatizovaného majetku požadováno předložení finančního krytí kupní ceny. V případě, že nabyvatel nedoložil finanční krytí, nedošlo k uzavření smlouvy a na základě uvedených opatření od roku 1995 se podařilo omezit počet dlužníků, což z té statistiky vyplývá, a také se tedy výrazně snížil jak počet dlužníků, tak četnost pohledávek.

Uvedu příklad, který jsem interpeloval a který jsem dlouhodobě řešil. Týká se Českých Budějovic. Na základě privatizačního projektu č. 22554/3001 byla k 1. 9. 1994 mezi Fondem národního majetku České republiky a AUTO MOTO KLH, s. r. o., se sídlem Withanova 226, Včelná, uzavřena kupní smlouva o prodeji části podniku evidenční číslo 424/94, dále jen smlouva, jejíž předmětem byl přímý prodej státního podniku Mototechna, s. p., odštěpný závod 2, U pily, České Budějovice, za kupní cenu 3 699 tis. Vzhledem k tomu, že dlužník zaplatil nižší částku, uplatnil Fond národního majetku svůj nárok na nedoplatek kupní ceny u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 26. 7. 1996, který nabyl právní moci 3. 9. 1996, uložil uvedený soud dlužníkovi, aby zaplatil Fondu národního majetku dlužnou částku. Dlužník svou povinnost uvedeného soudního rozhodnutí nesplnil, proto Fond národního majetku podal návrh na nařízení exekuce. Exekuce byla nařízena ale až v roce 2002, byla však zastavena 18. 11. 2005 pro bezvýslednost, když se exekutorovi nepodařilo zajistit žádný majetek povinného, který by vedl k uspokojení pohledávky a nákladů exekuce. Dlužník byl vymazán z obchodního rejstříku 23. 7. 2004 a pohledávku Ministerstvo financí odepsalo. (Hluk v sále.)

Druhý příklad, který bych také mohl rozvádět, ale nebyl jsem u něj přímo, to byl příklad privatizačního projektu 3354/2001, kdy 22. 3. 1993 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku č. 103/93 mezi Fondem národního majetku a Ing. Alexanderem Komanickým, bytem Čs. armády, Praha 6, adresa pro doručování Radimova 138, Praha 6. Jejím předmětem byl přímý prodej státního podniku Grafické tiskárny Velký Šenov za kupní cenu 55 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník ve smlouvou sjednané době kupní cenu nezaplatil, uplatnil Fond národního majetku svůj nárok u Krajského soudu v Praze. Žalobní návrh byl v průběhu řízení omezen ještě -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane místopředsedo, já se omlouvám. Dámy a pánové, prosím o klid, ať můžeme dokončit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: - a kupní cena byla snížena podle toho uplatnění u krajského soudu o 7,5 mil. Kč, kterou dlužník 30. 4. 1996 zaplatil. Na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z roku 1996 ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu ze dne 8. 10. 1996 bylo dlužníkovi uloženo zaplatit částku 47 500 tis. Kč s příslušenstvím. Dlužník svou povinnost dle shora uvedených rozhodnutí nesplnil, proto podal Fond národního majetku návrh na nařízení exekuce. Dlužník ke dni tohoto podání uhradil částku 2 036 tis. Kč a exekuce na majetek dlužníka byla nařízena na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2005 pro pohledávku 45 463 tis. s příslušenstvím. Dle předběžného sdělení soudního exekutora nebylo dosud v rámci exekuce vymoženo ničeho.

Třetí příklad, který uvedu. Na základě privatizačního projektu č. 21424 byla dne 24. 3. 1993 uzavřena kupní smlouva 203/93 mezi FNM a společností RÁDL, s. r. o., V Malé Doubravce 2, jejímž předmětem byl přímý prodej části majetku s. p. Československá státní automobilová doprava Plzeň - Těžká doprava, se sídlem Hřbitovní, Plzeň, za kupní cenu 23 409 tis. Vzhledem k tomu, že dlužník ve smlouvou sjednané době nezaplatil celou kupní cenu, uplatnil FNM svůj nárok na zaplacení nedoplatku kupní ceny ve výši 2 044 tis. s příslušenstvím u Krajského soudu v Plzni. Po vydání platebního rozkazu zaplatil žalovaný na účet FNM částku 1 017 tis. a rozsudkem Krajského soudu v Plzni, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2000, bylo řízení co do částky 1 017,5 tis. zastaveno a dlužníkovi uloženo zaplatit Fondu národního majetku částku 1 026 tis. s příslušenstvím. Tuto částku dlužník uhradil 11. 1. 2001. Ohledně úroků z prodlení ve výši 1 823 tis. byl sepsán notářský zápis o uznání dluhu s dohodou o splátkovém kalendáři, který dlužník plnil, takže v roce 2003 byla doplacena celá dlužná částka.

Je tedy evidentní, že tady docházelo k excesům, kde každý se choval trochu jinak. A teď mi dovolte vysvětlit, proč u některých podniků nebylo vymoženo ničeho, u jiných bylo vymoženo jenom zčásti a u jiných jsme dospěli ještě k horším výsledkům. Mohl bych uvádět jiné příklady, ale ty jsem tady interpeloval v minulosti, např. otázku Ostroje Opava, který po krachu byl prostřednictvím Konsolidační agentury prodán tomu, kdo jej nechal zkrachovat, za 10 % ceny.

A teď proč jsem přesvědčen, že dochází k věcem, ke kterým by docházet nemělo. Mám tady dopis firmy IAFS z Lucemburku, který žádá 10. října 2018 předsedu Nejvyššího soudu České republiky prošetření nestandardních postupů. Já si dovolím ten dopis přečíst a prosím, poslouchejte:

Jako statutární zástupci shora uvedené lucemburské akciové společnosti si Vás dovolujeme požádat o přešetření postupu při řízení o dovoláních vedených pod spisovou značkou, kterou přikládáme.

Náš právní zástupce nás informoval, že obě uvedená dovolání měla být Nejvyšším soudem odmítnuta, neboť se odvolací soud při řešení právní otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na posouzení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, právní otázka, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, není rozhodována dovolacím soudem rozdílně a zjevně není ani důvod, aby vyřešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Nejvyšší soud, přestože taxativně vymezená kritéria přípustnosti dovolání naplněna nebyla, neboť dovolatel pouze konstatuje, že obě rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení věci, aniž by uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, obě dovolání ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy mu tato byla předložena, neodmítl. Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jinak je neprojednatelné.

Na dovolání jsou vzhledem k jeho povaze mimořádného opravného prostředku kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu. Je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání.

Teprve v případě, kdy jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je, aby podle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu obligatorní náležitosti dovolání uvedl. Přitom skutečnost, že dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání podle usnesení Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud k tomu dovodil, že není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadená pravomocná rozhodnutí jsou pro naši společnost zásadní v dalších sporných řízeních, která jsou v zájmu ochrany vlastnictví naší společnosti před soudy v ČR - opakuji, vzhledem k tomu, že dovoláním napadená pravomocná rozhodnutí jsou pro naši společnost zásadními v dalších sporných řízeních, která v zájmu ochrany vlastnictví naší společnosti před soudy v ČR již od roku 2011 vedeme, žádáme vás, vážený pane předsedo, abyste prověřil, zda příslušný senát postupuje správně. Zaráží nás totiž skutečnost, že obě dovolání byla přidělena stejnému senátu, a opakuje se tak naše zkušenost, kdy na Městském soudu v Praze jsou téměř všechna řízení související s naší kauzou od roku 2012 vedena dvěma soudci, když jejich rozhodnutí trpí vážnými vadami. Jedním z těchto rozhodnutí je právě věc řešená dovoláním pod spisovou značkou. S prodlužující se délkou soudních řízení, většina byla zahájena v letech 2011 a 2012, klesá naše důvěra ve spravedlivý proces před soudy v ČR. K tomu přistupuje naše vážná obava, že postupem příslušného senátu Nejvyššího soudu, a možná i nesprávným postupem při přidělení shora uvedených věcí tomuto senátu bude naše společnost vystavena tomu, že dojde k porušení jejího práva na spravedlivý proces.

A k tomu přichází informace k některým negativním jevům spojeným s řízením. Mezi odbornou informací, cituji část té informace, zejména advokáty, jsou pochybnosti o tom, zda nelze ovlivnit průběh a výsledek řízení o dovolání na Nejvyšším soudu. Údajně tyto služby poskytuje například bývalý ministr spravedlnosti Němec atd. Já to říkám kvůli tomu, abychom si ujasnili, v jaké jsme situaci.

A nyní k tomu samotnému případu a já to uvedu na příkladu té Mototechny v Českých Budějovicích. Není pravda, a tady se ohrazuji proti tomu, co bylo řečeno, prostřednictvím předsedajícího se obracím na pana Zbyňka Stanjuru. Není pravda, že bych tím chtěl obviňovat jenom, pane předsedo, vás, ale já jsem interpeloval případ Mototechny v Českých Budějovicích několikrát, naposledy vůči panu ministru Pelikánovi pod tiskem 603. Měl jsem předtím již dávno rozhodnutí o tom, že nejvyšší státní zástupce prověří skončenou věc, protože první policista, který to vyšetřoval, řekl, že k trestnému činu nedošlo. Když se to prověřovalo jako skončená věc při postupu těch jednotlivých částí policie a státního zastupitelství, tak ten, kdo to prověřoval jako skončenou věc, dospěl k závěru, že k trestnému činu došlo. A pan ministr Pelikán mi řekl, že se s tím nedá nic dělat, bylo to v roce 2005, kdy ještě byla lhůta pro to posouzení, jestli 20letá promlčecí doba uplynula, nebo neuplynula, a já jsem s tím vyslovil nespokojenost, s tou odpovědí pana ministra Pelikána, bylo to podle tohoto tisku předmětem jednání na této sněmovně a žel mi nebylo vyhověno, aby pan ministr musel činit. A přitom v roce 2012, kdy to kontrolní výbor Poslanecké sněmovny postupoval Nejvyššímu státnímu zastupitelství, bylo jasné, že máme všechny lhůty zachovány k tomu, abychom posoudili, zda k trestnému činu došlo, nebo nedošlo.

O co jde u té privatizace státního podniku Mototechna, odštěpný závod České Budějovice? Že ti, kteří to privatizovali, byli ze základní organizace nebo místní organizace ODS, kterou řídil Jiří Pospíšil, bývalý člen ODS, nyní pan předseda TOP 09, a ti jeho přátelé z té základní organizace byli kryti právě jím, aby nedošlo k tomu vyšetření. A převedli svou společnost prostřednictvím bílého koně, což bylo prokázáno v průběhu řízení, a přejmenovali společnost, a proto nemohlo být nic vymoženo, protože ta společnost byla bez majetku a byla vymazána z obchodního rejstříku. A my přece nechceme, aby tady docházelo k situacím, kdy někdo si najme, promiňte mi, někoho, koho najde na ulici, a ten si koupí společnost, která je zadlužená, a on si vytvoří novou, převede na ni ty jednotlivé majetky a ty majetky pak dál užívá. Mimo jiné Ing. Václav Princ, který mě na tuto věc přivedl, interpeloval předtím - prostřednictvím - Petra Nečase, který byl v té době předsedou bezpečnostního výboru, jak je možné, že on je trestně stíhán, když podal návrh na přezkoumání toho postupu privatizace, protože musel zaplatit jako zákonný ručitel za kupující, opakuji kupující AUTO MOTO KLH, spol. s. r. o., Plzeň, zaplatit daň z převodu nemovitostí, protože oni po koupení těch nemovitostí je okamžitě prodali a nezaplatili ničeho. Nezaplatili ničeho! A ti čtyři vlastníci, kteří kupovali nemovitosti v areálu bývalé Mototechny, zaplatili i tu daň z převodu nemovitostí, a přesto oni dál užívali ten majetek, který zůstal po té Mototechně, protože převedli své majetky na bílého koně. K tomu byla samozřejmě celková dokumentace.

A já se ptám, jak je možné, že někdo kryl tento privatizační podvod, když od počátku bylo zřejmé i podle tehdy platného trestního zákona, že jsou připraveni na to, aby nikdy nezaplatili ten majetek, aby ho dále užívali a svým způsobem okradli tak stát a i ty ostatní podnikatele. To už je věc, která nemůže být bez úmyslu. To není nedbalostní trestný čin. To naplňuje všechny znaky trestného činu, který je úmyslný a který vede k tomu, že je nejen zkrácen majetek státu, ale že i majetek, který nabyli ti ostatní, kteří kupovali od těch vlastníků, se vlastně ocitli v situaci, kdy platili za toho, kdo měl zaplatit do Fondu národního majetku.

A když mělo dojít k tomu promlčení v roce 2012 a Nejvyšší státní zastupitelství tento projekt kontrolovalo, tak dospěli k tomu, že v roce 2012 Nejvyšší státní zastupitelství jasně prohlásilo, že vyšetřovatel dospěl k závěru, že došlo k trestnému činu, přesto od roku 2012 až do té mé interpelace 603 z 22. září 2015 se nedělo nic. A já z tohoto důvodu viním ministry spravedlnosti, ministry vnitra, kteří se na tom mohli podílet a mohli napravit tu věc, aby řešili ty privatizované podniky. Prostě není možné říct, že to byl legálně nabytý majetek, když k legálnímu nabytí nedošlo. A to, že je ten výkaz, dnes oficiální výkaz Ministerstva financí, v částce právě jenom 4 mld. korun, je dáno tím, že část těch, kteří si od těch privatizátorů kupovali ty majetky, tak prostě museli zaplatit jako zákonní ručitelé alespoň ty prostředky za zavedení do evidence nemovitostí.

Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba se tím zabývat a že je potřeba se zabývat také tím, jestli vůbec mohla běžet promlčecí doba v letech, kdy ti, kteří kryli, promiňte mi, ty zločince, kteří neplatili majetek, který jim byl převeden konkrétní privatizační smlouvou, jestli vlastně ta promlčecí doba vůbec mohla běžet. Je třeba posoudit, jestli tady byly legální podmínky pro to, aby promlčecí doba, která běžela v letech, mohla být uplatněna, když ti, kteří seděli na místech, kde se to mohlo vyšetřovat, vůbec o to vyšetření zájem neměli.

Já zatím své úvodní vystoupení zakončím s tím, že bych rád, aby Poslanecká sněmovna, odhlédnu od toho, že klub KSČM již poněkolikáté navrhuje prodloužení promlčecí doby, ale to může navrhnout jenom tak, aby nedošlo k porušení principu retroaktivity, protože si vážím principů právního státu a princip retroaktivity tam platí, posuzovala, jestli vůbec v určitém období mohla běžet promlčecí doba.

Proto požádám na závěr svého úvodního vystoupení, abyste se zabývali návrhem na usnesení, které k bodu 189 předseda poslaneckého klubu rozdá předsedům ostatních poslaneckých klubů, a to, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. konstatuje, že v letech 1992 až 1998 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun, které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily;

2. žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné takové zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.

Tolik tedy mé úvodní slovo. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. To byl navrhovatel tohoto bodu, místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Já zahájím všeobecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci. Požádám o vystoupení pana poslance Karla Krejzu a připraví se pan poslanec Jiří Valenta.

 

Poslanec Karel Krejza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo.

Musím v úvodu říct, že mě poněkud vystoupení pana předkladatele zklamalo. Čekal jsem, že ten vývoj bude poněkud jiný, nicméně duch minulosti byl vyvolán a já si myslím, že duchové by měli zůstat spát, ale KSČM ho vyvolala. Není to dobře, není to dobře pro nikoho. Tak se vraťme do té minulosti. Mě tady bohorovnost některých lidí spojená s krátkou pamětí vždycky překvapí, ale ono to je asi dáno historicky, jak o tom svědčí mnoho biblických rčení, jako například "ten, kdo jest bez viny, první hoď kamenem" nebo "po bitvě je každý generál".

Takže se vraťme do té minulosti, kterou si někteří poslanci, naši kolegové, nepamatují, někteří ani nebyli na světě. Ale myslím, že členové KSČM si ji pamatují. Jak vypadala v 90. letech naše země? Továrny vyráběly zboží, které nechtěli už ani v Sovětském svazu. Chrlily tisíce, možná stovky tun škodlivin do ovzduší. V severních Čechách podzimní inverze trvala až do dubna. Smog byl tak hustý, že se dalo zabloudit na přechodu pro chodce, a v případě, že byl dokonce vyznačen, tak jste neviděli na druhou stranu. A to nemluvím o duševní svobodě lidí. Toto je výchozí bod.

Transformační vlády. Z počátku 90. let, která nám symbolizuje jméno Václava Klause, staršího, musím podotknout, zvolili pro nelehký úkol transformace cestu malé, velké a kuponové privatizace. A já si myslím a věřím tomu, že dobře věděli, jaká rizika tento transformační proces nese. Ale co podcenili, byla kreativita a vynalézavost některých budoucích velkopodnikatelů.

Když jsme u těch příkladů, tak si v době vánoční také jeden můžeme připomenout. Bylo nebylo, byl jednou jeden významný chemický podnik a zlá vláda se rozhodla provést transformaci kuponovou privatizací ze 49 % a velkou privatizací majoritního balíku 51 %. 49 % akcií rozdal stát svým občanům zdarma a soutěž na ten majoritní balík, kterou vyhlásil Fond národního majetku v roce 1995, vyhrála společnost, nazvěme ji třeba A, a nabídla půl miliardy. Půl miliardy si půjčila od banky, zaručila ji akciovým podílem, Fond národního majetku dostal zaplaceno, stát tedy dostal zaplaceno. A ten příběh asi úplně nekončí. Najednou se objevuje firma, pro jednoduchost ji označme třeba B, a ta od těch drobných akcionářů skupuje akcie, nevím, ale předpokládám, že levněji než firma A od fondu a postupně se stává akcionářem, větším a větším akcionářem a chce se stát největším akcionářem. Ale to není možné, namítl by každý středoškolák, prostě 51 % je 51 %. Ale jde to, čaroděj třetí kategorie namítne, a 23. 7. 1998 je zapsáno zvýšení základního jmění této společnosti o 250 mil. korun, a to pouze ve prospěch firmy B, a tímto kouzlem je z 51 % akcií ovládajících podíl minorita 37 %. Pak už to jde rychle, A nesplácí úvěr půl miliardy, ten se zajištěním, firma jde nakonec do úpadku. Tento nesplacený úvěr vlastně zaplatí stát, a to prostřednictvím sanace banky, která tento úvěr poskytla. Každý vánoční příběh má mít dobrý konec, a tak se v roce 2006 konečně setkávají v jedné domácnosti jak akcie A, tak akcie B a hodný čaroděj AB, nyní již druhé kategorie, půl miliardy navzdory zlé vládě ušetřil a všechny zaměstnance po zásluze odměnil. Také jeden příběh.

Já si myslím, že všech opravdových a obětavých odborníků z té doby, kdy se přecházelo od tragicky nefunkčního socialistického hospodaření k tržnímu režimu, si velmi vážím. Václav Klaus, Tomáš Ježek, Dušan Tříska, Ivan Kočárník, a dokonce i Miloš Zeman jsou skutečné osobnosti tehdejší doby. Pokud chce ale někdo tvrdit, že tito lidé měli předpokládat, možná mohli, ale měli zajistit, aby lidé nečarovali, aby kriminalita zmizela ze světa, aby všichni vždy dodrželi svoje slovo a splnili své závazky, tak to si myslím, že by byl minimálně naivní. Mimochodem Lovochemie je dneska ekonomickým srdcem Agrofertu. Voličská podpora hnutí ANO je v Lovosicích enormní. A pokud byly hlasy vládního hnutí pro zařazení tohoto bodu myšleny jako poděkování vládám ODS za úspěšnou privatizaci, tak si tuto pochvalu rád od nich poslechnu. Ale to bude asi jinak.

Já si myslím, že od KSČ, pardon, KSČM, je to podle mě trošku jinak. Tam ta ztráta paměti a skoro soudnosti je možná další pokus překreslit polistopadový vývoj, popřít a změnit historická fakta a zpochybnit úspěch ekonomické transformace. Tak bych to viděl. Také doufám, že podle volebních výsledků a podle posledních volebních průzkumů jsou to, doufám, poslední pokusy z půdy této Poslanecké sněmovny.

Ale ještě některá další fakta, abychom měli nějaké srovnání. Hospodářství NDR v roce 1990 bylo velmi podobné tomu našemu jak velikostí, tak výkonem. A jak známe, Ordnung muss sein, a myslím si, že si můžeme vypůjčit přesná čísla, nebo přesnější čísla od našich německých kolegů. V červenci 1990 převzal kontrolu nad osmi tisíci východoněmeckých podniků fond Treuhandanstalt, to je obdoba našeho Fondu národního majetku. Těch osm tisíc podniků mimochodem zaměstnávalo 40 % zaměstnavatelů (?) bývalé NDR. A jeho úkolem bylo převést co nejrychleji tyto podniky do soukromých rukou. Ten proces byl asi složitý, o čemž svědčí pokus o atentát na tehdejšího prezidenta tohoto fondu. Ještě že se tady v Čechách jenom fackujeme. Místo očekávaného zisku ve výši 600 milionů západoněmeckých marek skončil tento fond v roce 1994 se ztrátou 200 milionů západoněmeckých marek. To je mi srovnání. A právě včera, a to hlasy komunistů, bylo pomoženo, aby vláda dobyla privatizační účet, na kterém dvacet let, více jak dvacet let po úspěšné privatizaci se dostala k zůstatku, který činí minimálně dvě desítky miliard korun, a to díky vládám ODS, ODA a KDU-ČSL.

Hodnota hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly, tedy když započteme změny cen, byla v roce 1990 8 890 dolarů a v roce 2017 36 900 dolarů, více jak čtyřikrát tolik. Tak je to špatně? Je to dobře? V každém případě je to násobně lépe, než když tuto zemi řídila KSČ. A pro připomenutí této doby jsem si tady dovolil, mikulášské doby, pro pana předsedu této strany a předkladatele připravit drobný dárek, který jistě připomene dobu. Je to dar, který v roce 1988 byl podpultové zboží a byl jenom ze známosti. Prostřednictvím pana předsedajícího. (Řečník předává zabalený dárek předsedovi Filipovi. Tleskají poslanci v pravé části sálu.)

A úplně nakonec. Kdyby nebyly po roce 1948 všechny majetky ukradeny, nebylo by třeba po roce 1990 vůbec nic privatizovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Krejza. Já bych vás, pane poslanče, rád poprosil, protože nemáme zpravodaje, ale podle vžitého postupu ten, kdo první vystoupí v debatě, tak bych vás chtěl požádat, zdali byste se neujal funkce zpravodaje. (Souhlasí.) Děkuji, že jste to přijal a posadil se.

Nyní přečtu dvě omluvy, než dáme prostor na dvě faktické poznámky. Omlouvá se pan poslanec Jan Řehounek od 14.30 do konce jednacího dne, důvody jsou schůzky ve svém volebním kraji. Dále se nám omlouvá paní poslankyně Markéta Adamová mezi 11.00 a 13.00, pracovní důvody. A dále se omlouvá ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček po celý jednací den z pracovních důvodů, důvod je zahraniční služební cesta.

Nyní tedy požádám o vystoupení na faktickou pana poslance Oklešťka a připraví se pan poslanec Skopeček. (Poslanec Okleštěk se diví a gestikuluje, že nic nemačkal a mluvit na mikrofon nechce.) Aha, tak pan poslanec Okleštěk není přítomen, takže přihláška propadá... Je přítomen, ale nehlásil se, ale mám vás na displeji, takže vás odmažu. Takže pan poslanec Skopeček. A znova jste se přihlásil teď. (Poslanec Okleštěk mává oběma rukama, že se ničeho nedotýkal a netuší, proč u předsedajícího svítí. Smích a dohady dalších poslanců.) Dobře, tak pan poslanec Skopeček a pak vás odmažu. Dobře, děkuju. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já jsem chtěl moc poděkovat svému kolegovi předřečníkovi, protože jsem vlastně chtěl říct to samé, nicméně udělám to jenom v krátkosti takto ve faktické poznámce. Chci jenom položit otázku, proč jsme museli v 90. letech privatizovat. Odpověď je jednoduchá. Téměř 100 % naší ekonomiky bylo zestátněno. Co se týče postkomunistického bloku, naši soudruzi v zestátňování došli nejdále včetně kolektivizace a zemědělství, i proto máme zdevastovaný venkov ještě dneska, například na rozdíl od Slovinska a jiných států, kde alespoň částečně soukromé vlastnictví komunisté nechali.

Jsem rád, že ta privatizace proběhla rychle a předešli jsme předprivatizační agónii, kterou zažila celá řada postkomunistických zemí, které s privatizací otálely. Díky privatizaci vzniklo po desetiletích soukromé vlastnictví, bez kterého podle mého názoru svobodná společnost nemůže existovat. A konečně jsme po desetiletích zmaru a ekonomického strádání začali růst a rozvíjet se. Transformace byla jednoznačně úspěšná a jsou na to data, když to srovnáme i s dalšími zeměmi, kde v roce 1989 komunismus padl. Nárůst životní úrovně, zlepšení životního prostředí, návrat zpátky mezi moderní západní státy je zcela jasný. A to, jak dneska žijeme, žijeme díky tomu, že v 90. letech se transformace zvládla a byla nejúspěšnější z postkomunistického bloku.

Chtěl bych v této souvislosti poděkovat otcům transformace, a už tu ta jména zazněla, Václav Klaus, Dušan Tříska, Karel Dyba, ale mohli bychom jich jmenovat i více. Ten tým ekonomické transformace byl samozřejmě širší. Pan Kočárník a další. Moc jim děkuju, že můžu žít v kapitalismu, i když se ho současná vláda snaží dalšími regulacemi ničit. Děkuju pěkně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nicméně teď mám na faktickou pana poslance Ondráčka, takže ten by měl podle jednacího řádu vystoupit před vámi (k posl. Filipovi). Jestli dáte svému panu předsedovi přednost (k posl. Ondráčkovi), ten chce také vystoupit. Ne. Takže pan poslanec Zdeněk Ondráček a připraví se pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Pan předseda počká, já budu velmi krátký. Děkuju oběma předřečníkům, jak dojemně nám vyprávěli o době 90. let. Měli by také říci, že když byla tak špatná viditelnost díky špatnému ovzduší, že neviděli na druhou stranu přechodu, tak oni pro jistotu ještě zhasli. A ono něco jiného je privatizace a něco jiného je rozkradení. Vy prostě jste to hospodářství rozkradli, a proto se jedné z těch vašich stran říká, že nosíte na klopě modrou straku.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tady mám ještě další faktické poznámky - pan poslanec Zbyněk Stanjura, připraví se pan poslanec Jan Skopeček, dále se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar a pak s přednostním právem čeká tedy místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl fakticky reagovat na svého předřečníka, který zpochybňoval například zlepšení životního prostředí. Já jsem si připravil pro dnešek jenom fakta a čísla. A ta určitě nemůže zpochybnit nikdo. A tak například mluvil o tom pan poslanec Krejza, o stavu životního prostředí. Tak od roku 1990 do roku 2012 byly emise skleníkových plynů v České republice o 33 % nižší. A teď se zaměřme na období 1990 až 1998, kdy se životní prostředí skutečně zlepšovalo rapidně. Taky bylo co zlepšovat a mluvil o tom pan poslanec Krejza. Například oxid siřičitý klesl mezi lety 1990 až 1998 na třetinu: z celkového 1,8 milionu tun v roce 1990 na 600 tisíc tun v roce 1998. Oxid dusíku klesl z 2,6 milionu tun na necelý 1 milion tun, což je méně než polovina. Podobné zlepšení můžeme vidět i v případě tuhých znečišťujících látek.

Je pravda, že od roku 2000 stav životního prostředí v zásadě stagnuje, v mnohých oblastech je do dneška problematický. Ale zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji právě v letech transformace došlo k výraznému zlepšení životního prostředí. Kdo chce, tak si ta čísla najde. Každý těm číslům může rozumět. A pokud těm číslům rozumí, tak musí říct, že transformace byla úspěšná nejenom ekonomicky a politicky, ale také v oblasti životního prostředí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní s další faktickou pan poslanec Jan Skopeček. Připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Dále jenom přečtu pořadí, abyste měli přehled, dále po panu poslanci Munzarovi paní poslankyně Pěnčíková, dále pan poslanec Ondráček a pan poslanec Žáček zatím v pořadí.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já si dovolím zareagovat na svého předřečníka kolegu Ondráčka, prostřednictvím předsedajícího, který na mě reagoval. Můžete si o nás říkat, co chcete, ale vytvářet tady falešné pojmy... Kdo byl zlodějem, je jasné. Byli to komunisté, kteří sebrali majetek drobným podnikatelům, drobným živnostníkům i velkým podnikatelům. Vy jste byli ti zloději. My jsme to těm lidem zpátky navraceli. Privatizace nebyla jenom kuponová privatizace. Byla to restituce. Byl to prodej malých obchodů v rámci aukcí. Byla to velká privatizace, malá kuponová privatizace. Těch forem návratu státního majetku zpátky do rukou soukromých vlastníků byla samozřejmě celá řada forem. A můžeme vést akademickou debatu o tom, která forma byla lepší, zda se jedné formě měl dát větší důraz, druhé menší. Nicméně byl to reálný proces. Nebylo to aplikované ekonomické cvičení v laboratoři. Byla to prostě politická otázka. A myslím si, že ji naši předchůdci vyřešili tady ve Federálním shromáždění, tedy tady v Poslanecké sněmovně velmi dobře.

Takže jediný, kdo tady kradl, byli komunisté. Kdo vracel majetek, jsme byli my. Děkuju pěkně. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Munzar a připraví se paní poslankyně Pěnčíková. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já navazuji na svého kolegu pana poslance Skopečka, budu reagovat na pana poslance Ondráčka prostřednictvím pana předsedajícího. No, kromě toho, že jste znárodňovali, to znamená, kradli majetek soukromým osobám, tak jste ještě těm osobám, které nesouhlasily, tak jste je posílali do táborů nucených prací, a to bez soudu, na základě rozhodnutí tříčlenných komisí. V této praxi jste pak pokračovali potlačováním lidských práv a svobod, např. i potlačováním demonstrací pohotovostním plukem. Takže pokud se můžeme bavit o zlodějích, tak se spíš podívejte do zrcadla. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Pěnčíková, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych taky ráda ocenila tu pohádku, kterou jsme si tady poslechli. Firma A, firma B, kouzelník první, druhé kategorie. Já jsem si všimla, že pan kolega to měl i písemně. Já bych o to možná ráda požádala, abych měla po večerech co číst svým neteřím, když je občas uspávám. A navíc oceňuji i to, že jste v těch stovkách, vlastně omlouvám se, tisících firem našli aspoň jednu, která byla možná nějakým způsobem schopna dál po té privatizaci fungovat. Já jsem ráda za tu jednu a stejně tak můžu říct, že i v řadách ODS občas najdeme jednoho dva čestné a slušné lidi.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní pan poslanec Ondráček. Připraví se pan poslanec Žáček. Dále tady mám přihlášku pana poslance Klause a pana poslance Beitla. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Výhoda je, že kdykoli dokážu pravou část publika velmi rozdráždit, že se nedokážu soustředit ani na téma. Takže pro pana poslance Skopečka a Munzara vaším prostřednictvím, pane předsedající - téma se jmenuje nezaplacené podniky privatizované vládami v roce 1992 až 1998. To jenom abyste tušili, jaké téma, když se vracíte do možná 50. let.

A k panu poslanci Stanjurovi vaším prostřednictvím, pane předsedo. Já s vámi plně souhlasím. Snížily se škodliviny v ovzduší, snížilo se to, co jste uváděl, ta čísílka oxidu siřičitého, popř. polétavých částic. Ale je také potřeba říci proč. Protože ono to má svoji přímou úměru. Od roku 1990 jste zlikvidovali více než 2 500 podniků. A to je přesně ono! Když ty podniky neexistují, tak nemůžou vypouštět ty škodliviny do ovzduší. Takže to je ta přímá úměra.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Žáčka, připraví se pan poslanec Klaus, dále pan poslanec Beitl a pan poslanec Skopeček. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych navázal na pana kolegu Ondráčka. On se taky snížil počet zavražděných, počet popravených, počet vyslaných do táborů nucených prací a tak dále.

Nesouhlasil bych s panem kolegou Krejzou jenom v jedné věci - že nejde o vyvolávání duchů, ale o legitimní diskusi o naší minulosti, která je stále ještě živá a je součástí naší politické a společenské reality. Myslím si, že to je naprosto legitimní a velmi důležité téma. Už jenom z toho důvodu, že KSČM na rozdíl od ostatních postkomunistických států je stále součástí našeho politického života a je zde s námi v parlamentu.

Myslím si, že je to obrovská chyba nás i naší společnosti. Zapomínáme nejenom na to, co bylo před rokem 1989, ale dnes již vidíme, že zapomínáme také na to, co bylo po roce 1989. A je nutné říci, co byla příčina a co byl následek a co byla ta náprava, transformace toho, co zde bylo vybudováno v ekonomické oblasti nejenom od února 1948, ale dokonce i od května 1945. Dodnes nikdo nespočítal, kolik obětí ve finanční i ekonomické oblasti přinesla nivelizace prováděná Komunistickou stranou Československa dle sovětského vzoru. Je to mimo jiné i z toho důvodu, že komunisté byli tak vlivní po roce 1989, že zákulisně politicky byli schopni ty instituce, které se tímto mimo jiné měly zabývat, ovlivňovat a snažili se likvidovat jejich činnost. Mluvím o Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Ústavu pro studium totalitních režimů či Archivu bezpečnostních složek. Myslím si, že jejich spojenci z řad ČSSD by o tom mohli dneska vyprávět.

Nicméně závěr je: Nezapomínejme, co bylo po roce 1989, jak jsme opustili komunistický totalitní režim, ale také mysleme na to, už ve jménu těch obětí, které zde byly před rokem 1989. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Žáček. Takže nyní zrekapituluji: pan poslanec Václav Klaus, dále pan poslanec Beitl, pan poslanec Skopeček, paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobré ráno. Tak mi trošku vyskočil adrenalin. Zareagoval bych na to první vystoupení pana Ondráčka, když mává směrem k našim lavicím a říká, že jsme rozkradli něco. Tak já bych ho rád požádal, aby byl konkrétní. Kdo z nás 25 něco rozkradl? Já osobně třeba jsem v 90. letech učil děti, nikdy jsem nic neprivatizoval, ač bych asi mohl. Kolegovi Skopečkovi bylo deset let v 90. letech. Takže se nám okamžitě běžte omluvit, minimálně nám dvěma, a řekněte, kdo z těch dalších 23 něco rozkradl. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Klaus. Nyní pan poslanec Beitl. Připraví se pan poslanec Skopeček, dále mám pořadí paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik, pan poslanec Baxa přibyl. Tak prosím.

 

Poslanec Petr Beitl: Vážené dámy, vážení pánové, komunisté nejenom že po roce 1948 rozkradli malé, střední i velké podniky, ale to, co bylo asi nejhorší, je, že taky kompletně zničili veškeré obchodní, profesní vazby, a to tak, jako kdyby to podnikání posypali DDT, a toho, kdo se bránil, tak zavřeli.

Následkem všech těchto činností bylo také to, že během dvou velkých vln emigrací po roce 1948 a 1968 Československou republiku opustilo 200 tisíc lidí, kteří se s nesvobodou nebyli ochotni smířit. A můžeme asi předpokládat, že to byli lidi, kteří mohli být solí této země. V 90. letech potom stála před tím úkolem privatizace generace, která byla vychována za dob komunismu a nesla si také morální stigma z té doby. A to, co se sklidilo, bylo zaseto v letech totality. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Beitl. A nyní tedy pan poslanec Skopeček, paní poslankyně Pěnčíková, pan poslanec Kováčik, pan poslanec Baxa a ještě přibyl pan poslanec Ondráček. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já bych chtěl zareagovat prostřednictvím vás, pane předsedající, na paní poslankyni Pěnčíkovou, která tady říkala, že je ráda, že jsme zmínili aspoň jeden podnik, který přežil. Samozřejmě je to nesmysl. Mě to ani tak neuráží, ale podle mého názoru to uráží stovky a tisíce podnikatelů, kteří se po desetiletích komunismu bez jakýchkoli zkušeností odvážili jít do soukromého podnikání, vzít na sebe tu zodpovědnost a začít tuto zemi po desetiletích komunismu rozvíjet. Chci vyjádřit těmto podnikatelům obdiv a za paní kolegyni poslankyni z komunistické strany se jim omluvit za to, co tady můžeme v roce 2018 slyšet. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Takže nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Pěnčíkovou, připraví se pan poslanec Kováčik.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Ještě jednou děkuji, ale za mě se nikomu omlouvat nemusíte. Když se budu chtít někomu omluvit, tak to zvládnu i sama.

Já jenom v reakci na předřečníka pana poslance Žáčka vaším prostřednictvím, pane předsedající. Zaznělo tady, jak byly přeplněné věznice a lágry. To je možný, ale vy jste ty lidi poslali pod most a na ulici! Zameťte si před vlastním prahem!

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana předsedu poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika a připraví se pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Ještě jednou dobrý den, paní a pánové. Připomínám návrh usnesení, který jste dostali prostřednictvím vašich předsedů poslaneckých klubů, kde k bodu 189, jehož název zní Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 - já to zdůrazňuji, já nekřičím na vás - až 1998 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky za prvé konstatuje, že v letech 1992 až 1998 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. A za druhé, žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnost změn trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné takovéto zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.

Jenom k tomu, kdo se má komu omlouvat. Jedná se... byť legitimní je diskuse o minulosti jako celek i v částech, teď diskutujeme v tomto bodě o té části historie a minulosti, která se odehrála v letech 1992 až 1998, a všechny ostatní řeči jsou pouze kouřovou clonou. Pokřikem zloděj křičí: Chyťte zloděje! A kdo se má komu omlouvat. No, já v roce 1990 jsem kydal hnůj kravám a je dojil a krmil. Můj táta byl svářeč, moje máma byla zdravotní sestra, takže moje rodina nic nerozkradla. Jestli celá 90. léta a až dodneška vlastně křičíte, že my komunisté jsme něco rozkradli, prosím, omluvte se alespoň mým rodičům! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Baxu. Připraví se pan poslanec Ondráček. Dále je v pořadí pan poslanec Munzar, pan poslanec Žáček. To jsou faktické, takže poté, děkuji.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobré po poledne, dámy a pánové. Musím říct, nad troufalostí, nebo bych si dovolil říct i na této půdě drzostí kolegů z KSČM opravdu kroutím hlavu. Jak můžete, dámy a pánové, prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče, paní poslankyně, toto všechno tady tvrdit v kontextu toho, co se tady ta minulá desetiletí dělo?

Vzpomeňme si na slavný novoroční proslov Václava Havla, který pod mottem "naše země nevzkvétá" shrnul všechno to, co se tady celá ta desetiletí dělo. A jestliže za první Československé republiky, jejíž vznik si v letošním roce připomínáme, to je to slavné stoleté výročí, patřila naše země mezi deset nejvyspělejších států světa, tak tomu opravdu v té době bylo, tak kde jsme ocitli v tom roce 1990? Kde jsme se ocitli v tom roce 1990, dámy a pánové? Vy se hlásíte k odkazu strany, která způsobila dlouhá desetiletí úpadku naší země. Úpadku ekonomického, úpadku školního vzdělávacího systému, úpadku zdravotnictví, úpadku morálky. Proč vy teď mluvíte o tom, co se dělo v devadesátých letech? Mluvíte tady o jakýchsi problémech privatizace, když za všechno to, z čeho my se dosud vzpamatováváme, prostě nesete zodpovědnost vy, protože vy se hlásíte k historii strany, kterou tady zastáváte.

Václav Havel v roce 1990, v tom lednovém projevu, zdůraznil nejenom škody, které vznikly za čtyři desetiletí vaší vlády ve smyslu hmotném, ale i morálním. A jak vy tady dnes chcete poučovat o tom, co se tady dělo v devadesátých letech, když komunistická strana je zodpovědná za zločiny, které se tady čtyři desetiletí odehrávaly? Komunistický totalitní režim je zodpovědný za to, jak nejenom naše země fyzicky upadla, ale také za ty tisíce, desítky tisíc, stovky tisíc zničených osudů lidí, kteří mohli navázat na tradici první republiky. A říkáme-li dnes, chceme-li se dostat zpátky mezi deset nejvyspělejších zemí světa, opravdu díky vám nás stále čeká ještě hodně dlouhá cesta. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní tedy požádáme o vystoupení pana poslance Ondráčka a připraví se pan poslanec... Pane předsedo, jestli se přihlásíte na faktickou, tak vás (nesrozumitelné). A pana poslance Bartoška se také zeptám. Vy jste na faktickou, nebo do obecné? Faktickou, takže v pořadí.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Tak přestože nemám červené trenýrky, tak jsem na ně zareagoval jak červený hadr, ale to je velmi dobře.

Pane Baxo, takhle se hlavou nekroutí, to musíte pořádně kroutit, aby z toho bylo vidět, jak jste rozhořčen.

K panu poslanci Žáčkovi jenom krátce. Věznice. Ano, byly plné. Dnes už jsou skoro prázdné. Sto devět procent. Naplněno 22 tisíc vězňů. Česká republika má skoro nejvíc vězňů v celé Evropské unii na počet obyvatel. Takže můžeme si říct, jak se v tom blahobytu krásně žije. Ale k tomu se nevracejme, pojďme někam jinam.

A k panu poslanci Klausovi mladšímu. Víte, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, ono se říká: kdo seje vítr, sklízí bouři. A jak vy se ohrazujete proti tomu, že z vás - a teď mi promiňte, nevím, asi vás tady je 22 nebo 25, myslím, že 25, říkáte, že jste nic nerozkradli po roce 1989, tak stejně tady sedí 15 poslanců KSČM, kteří nikoho nezabili před rokem 1989 ani v padesátých letech, protože mnozí z nás nebyli na světě. Ale vy stále okolo toho tvoříte, jako kdybychom my bili ti vrazi. A myslím, že pan kolega vám to teď řekl, že ani jeho rodiče nikoho nezabili, protože se tady podíleli na výstavbě socialismu, který vy tak odsuzujete, ale mnoho lidí na něj vzpomíná jako na velmi dobré období jejich života.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. A nyní pan poslanec Vojtěch Munzar na faktickou. Připraví se pan poslanec Žáček a po panu poslanci Žáčkovi pan poslanec Bartošek a potom pan poslanec Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já chci zareagovat na novou kolegyni paní poslankyni Pěnčíkovou vaším prostřednictvím. No, nečekal jsem, že v roce 2018 na půdě Parlamentu České republiky uslyším srovnání lidí, kteří mají ekonomické problémy, což je nám samozřejmě líto, srovnání s těmi oběťmi, které zaplatily za svůj majetek, za to, že patří do jiné třídy, za svůj jiný názor životem. To jsem si myslel, že se nedočkám. Bohužel ty názory se tady objevují. A já vím, že my vás nepřesvědčíme. Vy to máte v krvi, takovéto názory.

Ale spíš bych chtěl tady promluvit k poslancům vládního hnutí ANO. Jste opravdu spokojeni, že na podobných názorech stojí důvěra vaší vlády? A to platí samozřejmě i pro sociální demokracii. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní pan poslanec Žáček a připraví se pan poslanec Bartošek.

 

Poslanec Pavel Žáček: Já bych nejdříve reagoval na přeplněnost našich věznic. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století to byly stovky procent přeplněnosti, a to tak, že káznice nestačily, a proto byly postaveny tábory nucených prací přesně podle vzoru sovětských gulagů.

Jinak bych navázal na kolegu Skopečka v tom smyslu, že bych se chtěl opětovně české veřejnosti omluvit za názory naší nové kolegyně z KSČM. A protože z toho vyplývá, že nemají ona ani její kolegové špetku slušnosti, tak se omlouvám všem politickým vězňům, jejich rodinám a dalším obětem za její slova. A myslím si, že za nás za všechny demokraty v Poslanecké sněmovny můžu slíbit, že na oběti komunistického totalitního režimu nikdy nezapomeneme, protože jsou součástí našeho politického demokratického odkazu. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Bartošek na faktickou a připraví se pan poslanec Kováčik a následně pan poslanec Skopeček. Tak, prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Jenom krátký příspěvek do této diskuse. Je potřeba si uvědomit, že největší zlo a škody napáchali komunisti na morálce a hrdosti tohoto národa. Ekonomické aspekty jsou samozřejmě také důležité. Ale je potřeba si uvědomit, že to největší zlo, které vznikalo, byla StB, její praktiky, fízlování vlastních lidí, donášení na rodiny. Stejně tak jako nátlak, vyhrožování, nucení k emigraci, zakazování studovat, psaní kádrových profilů, štvaní proti lidem, vědomé rozdělování společnosti a ukazování, s kým se nemáte bavit.

Samozřejmě že i komunismus měl svůj vývoj. Padesátá léta nebyla osmdesátá léta. Brutální nástroje zabíjení, uranových dolů byly nahrazeny mnohem sofistikovanějšími metodami.

A to, co já považuji za největší zlo, je zničení duše, poškození duše tohoto národa. S tímto odkazem komunistické doby se potýkáme dodnes. To největší zlo, které komunisti udělali, je, že rozvrátili morálku a hodnoty společnosti, a z této devastace jsme se nedokázali dostat dodnes. Ono totiž potom to, jak se chováte k druhým a k majetku, souvisí především s tím, jakou máte morálku jako člověk a jako společnost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní pan poslanec Kováčik, následně pan poslanec Skopeček a to jsou zatím všechny faktické poznámky a potom do obecné rozpravy.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Kouřová clona houstne. Křik zloděje, chyťte zloděje je tady silnější a silnější.

Jestlipak víte, kolegyně a kolegové, jaký byl největší zločin komunismu? Tedy v uvozovkách komunismu, žádný tady nikdy nebyl. No, že tady nechali majetek jenom na dvacet let, protože kdyby byla taková devastace, nebylo co ani privatizovat, ani zašantročovat ani rozkrádat. To jenom připomínám na margo té diskuse. A připomínám také, že se bavíme o devadesátých letech, 1992 až 1998, nikoliv o létech předtím. Té diskuse jsme si tady užili a věřím, že ještě užijeme dost.

Když už tady byl vzpomenut Václav Havel, já vzpomenu jiný čin Václava Havla, který přinesl také stovky obětí, přinejmenším stovky obětí, a to jeho první sporná amnestie, kterou vypustil zločince a vrahy v nějaké naději, že se sami v nových demokraticky se tvořících poměrech napraví, zušlechtí a budou dále pomáhat ušlechtile budovat socialismus. Takže jenom o tomto.

Připomínám, že druhý bod našeho usnesení je o tom, aby vláda připravila takové legislativní podmínky, které nedopustí promlčet zločiny, zašantročování. O tom si štěbetají vrabci na střeše, že jde o stamiliony, stamiliardy rozkradených, zašantročených majetků. To jsou ty devastace.

Máme připraven ten návrh i my jako KSČM, její poslanecký klub, a jsme připraveni spolupracovat při tvorbě návrhu, případně jej předložit sami. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní pan poslanec Skopeček, zatím poslední faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Dovolím si zareagovat na pana kolegu Ondráčka prostřednictvím předsedajícího. Nikdo z vás, pane kolego, vás nenařkl z toho, že byste někoho zabil nebo měl přímo na rukou krev. Na straně druhé ale, když vaši spolustraníci každoročně chodí uctívat památku Klementa Gottwalda, který krev na rukách má, tak to podle mého názoru o něčem svědčí, a svědčí to o vašem vztahu k minulosti a schopnosti se s ní vypořádat. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Ano, komunisté tu samozřejmě majetek zanechali. Ale zaplať pánbůh za tu tržní ekonomiku, za soukromé vlastnictví a volné ceny, které majetek dokázaly mnohonásobně zvětšit, zvelebit, a nemusíme mít díky komunistům furt rozbité, šedivé ulice a domy. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se tedy vrátíme do obecné. S přednostním právem místopředseda sněmovny Vojtěch Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokusím se debatu vrátit k reálnému posouzení věci. Myslel jsem si, že se bude diskutovat o tom, jaký je návrh usnesení. Děkuji kolegovi Krejzovi, že připomněl případ jedné chemické továrny. Já chci, aby se to vyšetřilo. Proti tomu vůbec nic nemám. Naopak. Já jsem přesvědčen, že tohle je ten důvod. Tak se o tom pojďte bavit.

A prosím vás, neříkejte tady nesmysly. Já chápu, že jste se rozhodli, že odmítnete objektivní hodnocení 90. let. Protože řada z vás se na tom podílela. Já jsem se prosím nemohl podílet na ničem od roku 1948 do roku, dejme tomu, 1960, když jsem začal chodit do první třídy. Pak už mě viňte, z čeho chcete, například, že jsem vstoupil do Pionýra. Klidně mě z toho obviňujte.

Ale prosím vás, bavme se o tom, že tady byl zajímavý návrh. Kde jsme? Ano, byli jsme za první republiky desátým nejvyspělejším státem ve světě. A já vám ocituji vašeho guru Vladimíra Dlouhého z Hospodářských novin v roce 1988. Československá socialistická republika byla v ekonomickém hodnocení výsledku 15. nejvyspělejším státem světa. Také jste si ho vybrali jako ministra hospodářství za ODA. Já to nezpochybňuji. Zpochybňuji ne tento článek, zpochybňuji jiné věci, které se tady odehrály. Ano, taková byla ekonomická situace. A prosím vás, když říkáte, že to nikdo nechtěl, tak já jsem dělal v továrně, která byla třetí největší smaltovnou na světě. A západoněmeckou marku jsme dělali za tři koruny. Podle tehdejší ekonomické situace. A nevyváželi jsme jediný kus do žádného socialistického státu. Pravda je, že tuto továrnu zničila privatizace.

Tak si to sakra přiznejme. Copak jsme nesoudní, abychom si nemohli říct pravdu o té historii? Ano. Zanikla řada podniků za první republiky, po roce 1948, po roce 1970, ale také řada podniků zanikla po roce 1990. Nebo si chcete říct, že to jenom bylo všechno dobře? Chcete říct, že ten vynikající podnikatel, který mě seznámil s procesem privatizace Mototechny, je snad nějaký člověk, který špatně podniká? On má velkou firmu, jeho syn má velkou firmu ve Spojených státech amerických, a nezlobte se na mě, jemu to vadí, že ho okradli.

A chcete číst to, co jste dělali v roce 1999? Já jsem to tady citoval, že se obrátili, 3. června 1990, informace pro ministra vnitra ve věci stížnosti Ing. Václava Prince na postup orgánů činných v trestním řízení při šetření jeho trestního oznámení na trestnou činnost v souvislosti s prodejem SP Mototechna. A tady je: Vzhledem k tomu, že předseda výboru pro obranu a bezpečnost Parlamentu ČR RNDr. Petr Nečas ve svém postupovacím dopise upozorňuje mj. na praxi některých podnikatelů, která je velmi podobná případu, který je předmětem podání Ing. Prince, provedení šetření dvou případů...

Chcete říct, že tehdejší šéf vyšetřovatelů říkal ne, my to šetřit chceme? Ne, on to šetřit nemohl. Tak se s tím spisem musíme seznámit.

Já jsem tady upozornil, nechtěl jsem vyvolávat duchy minulosti, tady s kolegou Krejzou nemluvím. Já jsem jenom chtěl, jestli jsme schopni a ochotni jako Poslanecká sněmovna se poučit z 90. let a říct, tohle dál nejde a musíme těm, kteří se budou podílet na ekonomickém prostředí České republiky, že se jim nemůže stát, co se tady odehrálo.

A já chápu, že když ztratíte koncept, tak si tady vzpomenete na 50. léta, ale já za to opravdu nemohu. A souhlasím s Václavem Klausem. Já neobviňuji ty, kteří neprivatizovali, ty, kteří tady normálně pracovali, z něčeho, co se stalo zločinného. Ale neříkejte mi, neříkejte mi, že se tady žádný privatizační zločin nestal.

Prosím vás, já jsem nikdy Václava Havla nevolil prezidentem. Nejsem jeho obdivovatel. Ale ten projev přece byl jasný v tom, že říkal, nejméně 460 mld. majetku státu se tady nenávratně ztratilo a někdo ho ukradl. Tak si to sakra přiznejme! A budeme se tady obviňovat z toho nebo onoho.

Jak mám reagovat na dopis předsedy výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Zdeňka Papouška ze Senátu, který mi píše, když se na něj Ing. Princ obrátí, co s tím má dělat. Tak já mohu jedinou věc. Ano, já jsem předložil tento bod, protože chci, abychom se tím zabývali. A mým cílem je to, aby Poslanecká sněmovna byla ochotna po osmi letech, kdy to navrhuji, prodloužit promlčecí dobu privatizačních zločinů.

Nebo to nechcete vyšetřovat? Nechcete, aby se to začalo? Nakonec ODS může být z obliga, protože od roku 1998 nevládla. A může se akorát obávat kroků, které nastaly po roce 2006. Tak proč se tím nechceme zabývat? Zatím jste dosáhli toho, že se promlčely všechny zločiny od roku 1991 do roku 1998. Nebo se promlčí za tři týdny. Ale opravdu chcete, aby i ty kroky v privatizaci, které se odehrály po roce 1999, se také promlčely? Nemáme zájem to šetřit? Chceme, aby ti lidé ten majetek, který ukradli, ne ho koupili - a ten majetek tady byl, ten se neztratil.

A pokud jde o ty ostatní, prosím tedy, jestli chcete obviňovat kohokoli, tak si řekněme ano, bylo zestátněno nejvíc ze všech tehdejších států socialistického bloku. To je pravda. Ale majetek nebyl státu. Podívejte se, jak přežila zemědělská družstva. Přes všechny transformační pokusy 90. let. Přežila proto, že byla ekonomicky schopná přežít ten tlak. A udrželi jsme celky. A jestli to byla transformovaná družstva, nebo se transformovala do akciových společností zemědělských, nebo do s. r. o., byla druhá věc. Prostě forma vlastnictví byla nějakým způsobem podržena.

A nezlobte se na mě, já taky žádám omluvu od těch, kteří mi říkají, že jsem já někoho okradl. Já jsem nikoho neokradl. Já jsem, prosím vás, jako advokát v 90. letech zastupoval řadu těch, kteří privatizovali majetek, proti Fondu národního majetku, a zažil jsem, na vlastní kůži jsem zažil, že jsem zastupoval firmu, které sebrali administrativním opatřením číslo telefonní. Ale já ten spis mám. Nemohu, protože jsem vázán advokátní mlčenlivostí. Dovedete si představit, co jsem dělal proti tehdejšímu ministrovi zdravotnictví? Když sebral soukromé záchranné službě telefonní číslo? Co jsem mu měl asi říkat, co jsem mu psal? Myslíte si, že to bylo dobře? No dobře to nebylo.

Tak jestli nechceme opakovat zásadní chyby, tak se tady prosím vás ideologicky nepřesvědčujme, kdo koho okradl a kdo se má komu omluvit. Já se nemám za co omlouvat. Já jsem opravdu nikoho neokradl. Já jsem opravdu pracoval proto v tom národním podniku, později státním podniku SFINX, že to byla prosperující firma, kterou po privatizaci někteří noví vlastníci nechali zkrachovat a vykradli jí. Vytunelovali ji na dno. A to si máme nechat líbit? To přeci ne.

A ztráta obchodních vazeb? Ano, tady se ztrácely vazby. A některé úmyslně. Kdo si pamatuje privatizaci například Okuly Nýrsko a ví, jak to zkrachovalo a jak jsme ztratili tu výrobní kapacitu.

A kdybych mluvil o Jihočeském rybářství. Vy jste ho přece donutili vydávat majetky, které stát prodal. Jak se k tomu zachováte? Zákonem o takzvaných církevních restitucích je najednou předáván majetek, který stát prodal. Stát, vláda, prodala v roce 1994 Jihočeské rybářství podniku Rybářství Třeboň a teď má vydávat šest rybníků, které zaplatila? Ta soukromá firma? A já s majiteli firmy politicky nemám vůbec nic společného. Ale řekněte mi, jestli je to dál možné? A nebudu mluvit o tom, že když se privatizovala jiná část rybářství, tak ministr zemědělství tehdy vyhodil ředitele závodu Agrobanky v Jindřichově Hradci, protože tu privatizaci vyhrál jiný subjekt, než si pan ministr přál.

A já to říkám schválně kvůli tomu, abychom si uvědomili, o co jde. Jestli chceme ideologizovat, jak to tady předvedli někteří, tak ideologizujme. To se určitě dostaneme daleko. Ale jestli chceme opravdu napravit ten stav a nechceme, aby ty zločiny privatizace alespoň po tom roce 1999 nebyly odpuštěny těm, kteří rozkradli ten majetek toho státu, tak prosím vás, dělejme něco pro to, aby se to prodloužilo. Nebo to nechme být, ale pak nesete odpovědnost za to vy. Teď neseme odpovědnost za to, že to tady od roku 2011, kdy tento zákon dokonce - a já to připomínám, co jsem říkal dneska ráno do rádia - tehdejší místopředsedkyně vlády Karolína Peake řekla, že to předloží sama vláda Petra Nečase. Nikdy to nepředložila. Můj návrh prodloužení té promlčecí doby nebyl přijat. Nebyl přijat návrh KSČM. A dnes, v roce 2018, se tady budeme bavit o tom, že to nechceme prodloužit, protože to tak prostě bylo. No tak to řekněte. Tak si přiznejte svoji vinu, vy, kteří to nechcete prodloužit, že chcete, aby se zavřela voda za tím, kdo to rozkradl. A jestli to chcete, tak to řekněte nahlas. Ale prosím vás, nevykládejte mi tady ideologický kecy. Omlouvám se celé Sněmovně a zejména kolegyním za ten výraz. Ale já to jinak nazvat nemohu.

A jestli chcete, já vám budu citovat například, podle mého soudu, vaše členy, kteří tenkrát trvali na tom, aby se to vyšetřilo. A já jsem tady pojmenoval minimálně dva ministry spravedlnosti, Jiřího Pospíšila a Pavla Němce, kteří kryli tyto věci a nenechali to vyšetřovat. A já na tom trvám. Já neříkám, že jste to vy. Ale já jenom říkám, že tohleto prostě není dál možné. A buď si tady budeme ideologizovat a nedospějeme k žádného výsledku.

A já si myslím, že jsem vyvolal jenom to... Tím usnesením jsem navrhoval postup, který vede k tomu, že budeme schopni tu novelu trestního zákona přijmout a že žádost vládě je jenom k tomu, aby byla přijata analýza těch možností, jakým způsobem se u těch promlčených věcí toho domoci. Protože tam jsou samozřejmě kroky, které - a myslím, že je tady někdo naznačil z kolegů z ODS, že tam byly záležitosti, myslím kolega Krejza mluvil o tom, že se část toho majetku potom přesunula nad 50 % právě nějakým krokem, který znamenal úmysl, nikoliv nedbalostní krok, a úmyslně převzal nadpoloviční balík a potom ovládl tu firmu.

Jestli to nechcete vyšetřovat, tak nechtějte. Ale nezlobte se na mě, pak tu odpovědnost za ty následující věci nesete. A já jí nechci nést, já chci unést alespoň odpovědnost vůči vlastním voličům, kteří mě o to žádají. A podotýkám, že to nejsou členové Komunistické strany Čech a Moravy, ale chodí za mnou pravidelně a jsou z Českých Budějovic, z Plzně a jsou z jiných koutů republiky. Protože já jako advokát jsem se s tím každý den setkával, každý den setkával. A do politiky jsem vstoupil kvůli tomu, že jsem chodil od soudu a říkal jsem, ono je to podle zákona, ale spravedlivého na tom není vůbec nic.

Žádám vás, abyste podpořili námi navržené usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní přečtu ještě jednou omluvu. Pan poslanec Miloslav Rozner se omlouvá od 13 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A nyní tady mám dvě faktické poznámky. Takže pan poslanec Jan Skopeček. (Ruší svoji přihlášku.) Takže ne, rušíte. Takže předseda ODS Petr Fiala na faktickou. Tak, pane předsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu reagovat na vystoupení pana předsedy Filipa, zvlášť na ta jeho slova, že to jsou ideologické kecy, a na to vyvolávání dojmu, že vlastně - no tak před tím rokem 1989 se něco dělo, ale my za to nemůžeme. My se za to nemusíme omlouvat. A po roce 1989 se taky něco dělo, tak vy byste se taky měli omluvit, nebo se nemusíte omlouvat, když jste to neudělali. Ale pojďme to vyšetřovat. Ale ono je to vlastně stejné.

No, dámy a pánové, není to stejné. A jestli tady někdo ideologizuje, tak to určitě nejsme my. A vy máte rád, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, to, když se oháníte zákony a tím, jak je to právní a tak. Tak já vám připomenu. Máme tady zákon číslo 198/1993 Sb., platný zákon, o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. A tam se dočtete, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové, jsou odpovědní za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 až 1989. Tam se dočtete, v tomto zákoně, který je stále platný, co dělal komunistický režim a jakou vinu nesou ti, kteří ho aktivně prosazovali. A to je ten rozdíl mezi dobou před rokem 1989 a po roce 1989. Nikdo z nás nepopírá, že došlo k některým kriminálním činům, byly tady soudy, byli zavíráni ministři vlády. To se všechno stalo. Ale před rokem 1989 tady vládl zločinný režim, který má na svědomí devastaci této země, který systematicky a trvale porušoval lidská práva, porušoval základy demokratického právního státu, používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, páchal zločiny, a tak dál a tak dál.

Dámy a pánové, to nejsou ideologické kecy, jak to nazval pan předseda Filip. To je zákon, platný zákon České republiky. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní s další faktickou Vojtěch Filip, předseda KSČM Vojtěch Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já mohu reagovat jenom tím, že je jistě znám i panu předsedovi Petru Fialovi nález Ústavního soudu, který k tomuto zákonu řekl jediné. Že tento zákon nezakládá žádná práva a povinnosti pro občany České republiky, protože je to deklarace.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla poslední faktická. A nyní tedy v obecné rozpravě pan poslanec Jiří Valenta. Jenom bych chtěl upozornit, že bychom měli od 13 hodin mít pauzu, ale dávám prostor samozřejmě.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil upozornit, že mé vystoupení je minimálně na čtvrt hodiny, tak jestli by nebylo lepší už přerušit schůzi nyní.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak jestli souhlasíte, tak bychom tedy přerušili tento bod. To je tedy návrh, jestli tedy i zástupce navrhovatele souhlasíte, že bychom přerušili tedy... dobře. Tak, přerušíme projednávání tohoto bodu. Vyhlašuji pauzu a ve 14.30 budou pokračovat interpelace. Přeji dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno v 12.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.32 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se omlouvám, protáhlo se jednání stálé komise. Je 14.32, čtvrtek, budeme projednávat

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.