Úterý 4. prosince 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Vojtěch Pikal)
2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení
Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí
při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 130/4/ - zamítnutý Senátem
Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 130/5. Vítám mezi námi senátora Ladislava Kose.
Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřila ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní ministryně. Prosím.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, předstupuji před vás s návrhem novely zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky. Je to novela, jejíž cíl je jediný - zvýšit transparentnost nakládání s veřejnými prostředky a ve svém důsledku posílit roli Parlamentu České republiky při rozhodování o finančních tocích v řádu miliardu korun ročně. Ambicí novely naopak není v žádném případě jakékoli rozpouštění prostředků, stejně jako jí není cíl získat pro vládu či Ministerstvo financí žádný nový zdroj příjmů ani žádná jiná z podobných fám, naopak, zatímco při zachování současného stavu by ministr financí a vláda měli neomezenou možnost zcela mimo rámec Poslaneckou sněmovnou schváleného státního rozpočtu přesouvat finanční prostředky na celou řadu různých priorit, ať už bytových potřeb, průmyslových zón, nebo dopravy. Předkládaná novela zakotvuje povinnost zahrnout rozhodování o těchto prostředcích již do samotné přípravy státního rozpočtu a jejich nakládání přísně svazuje s následně schváleným zákonem o státním rozpočtu a jeho Poslaneckou sněmovnou schválenou podobou.
Dovolím si tedy nyní uvést tento návrh v nezbytně nutné šíři souvislostí a věřím, že se mi tím podaří osvětlit, proč je tato novela potřebná. (Trvalý hluk v sále.)
Chceme novelizovat zákon, kterým byl od 1. ledna 2006 zrušen Fond národního majetku České republiky a jeho činnost převzalo Ministerstvo financí. (Ministryně se otáčí na předsedajícího, aby zklidnil sál.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já bych chtěl poprosit o větší klid.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Zde byl pro správu majetku a financování závazků zřízen zvláštní účet a zvláštní evidence, které jsou vedeny odděleně od státního rozpočtu, s cílem, aby výnosy z privatizovaného majetku sloužily k úhradě právě těch závazků státu, které s privatizací souvisely. Tím je myšlena zejména likvidace ekologických škod, k níž se stát před privatizací zavázal. Od samotného počátku však zákon připouštěl také použití na jiné neprivatizační účely. A byly to právě tyto jiné neprivatizační účely, které se postupem času staly hlavními výdajovými tituly hrazenými z tohoto zvláštního účtu, a navíc se k nim postupně dílčími novelami zákona přidávaly další a další. Z privatizačních zdrojů tak byly často hrazeny četné vládní projekty. Například v roce 2007 investovala vláda z tohoto účtu do oblasti nesouvisející s privatizací, zejména do Státního fondu dopravní infrastruktury, 21 mld. korun, o rok později to bylo dokonce 34 mld. korun. Od roku 2012 byla uzákoněna možnost převádět prostředky z výnosů privatizace do státního rozpočtu.
Často se v této souvislosti uvádí, že tyto prostředky měly sloužit na krytí schodku důchodového účtu. Je potřeba si ale uvědomit, že ve chvíli, kdy jsou prostředky převedeny do rozpočtu, stávají se příjmy státního rozpočtu a jsou k nerozeznání od jiných příjmů rozpočtu - typicky daní. Jednotlivé příjmy státního rozpočtu, jak všichni víme, nemají mašličky. Od roku 2012 bylo do státního rozpočtu převáděno průměrně 10 mld. ročně, a to při zachování bezpečného zůstatku na krytí privatizačních výdajů, zejména nejvýznamnější ekologie. A tak tomu bylo každý rok až do roku 2018. Jedinou podmínkou, která k tomuto převodu musí být splněna, je záporné saldo důchodového systému - ne účtu, my nemáme žádný účet - důchodového systému, tedy že příjmy vybrané v daném roce na sociálním pojistném jsou nižší než prostředky vyplacené na důchody. Technická podmínka, která v roce 2018 nenastala, protože se důchodový systém po mnoha letech ocitl v přebytku. A nejinak tomu pravděpodobně bude i v roce příštím.
Ministerstvo financí se jako zodpovědný hospodář rozhodlo tuto absurdní situaci řešit jednoduchou a logickou novelou, která usnadní převádění peněz z jedné státní kapsy do druhé, z privatizačních účtů do státního rozpočtu. Stát zároveň už nebude mít důvod kumulovat peníze na privatizačních účtech pro případ, že by jejich zdroje zeslábly, protože novela upravuje i opačnou eventualitu. Pokud by na privatizačních účtech nebyl dostatek prostředků na privatizační závazky, peníze by se naopak převedly ze státního rozpočtu. Stávající úprava to neumožňuje.
Je zjevné, že celá řada argumentů, které zaznívají na odpor proti navrhované novele, je účelová a zavádějící. S těmi nejnesmyslnějšími bych se ráda teď hned vypořádala.
Za prvé. Nikdy nebylo účelem zvláštních účtů privatizace tvořit rezervu na horší časy. Ten, kde si to myslí, se měl ozvat v roce 2002, když byly příjmy téměř 130 miliard, nebo v roce 2005, když to bylo 110 miliard, ani 40 miliard z roku 2008 nebylo málo. Hovořit dnes, kdy jsou tyto příjmy v podstatě omezeny na rok od roku klesající dividendu ČEZu a v součtu tvoří zhruba desetinu příjmů z let 2002 až 2005 a ani ne polovinu roku 2008, o rezervách státu je argument přitažený za vlasy.
Za druhé. Není ohroženo financování ekologických závazků státu. V současném znění zákona není žádná pojistka, která by zabránila situaci, že veškeré dostupné prostředky na zvláštních účtech budou převedeny například na přípravu průmyslových zón, dopravní infrastrukturu či do rozvoje bydlení. To je ryze na rozhodnutí vlády, protože účet stojí mimo návrh zákona o státním rozpočtu. Na ekologii by pak nezbyla ani koruna. Navrhovaná novela ale průmyslové zóny či průmyslovou infrastrukturu jako výdajové tituly škrtá a ponechává v podstatě jen ekologické závazky, rekultivace a to, co přímo souvisí s privatizací. Navíc, usnesením z loňského roku ukládá vláda ministru financí zajistit na ekologii nejméně 4,5 miliardy korun ročně. Jak to ministr zajistí? Nejsnáze tak, že je na těch účtech prostě nechá! A kdyby se stalo něco nepředvídatelného, jako je například prohra v privatizačním v soudním sporu, i takové věci jsme zdědili, je tu nově zavedena možnost doplnění chybějících prostředků ze státního rozpočtu. Proto není sporu, že plnění ekologických závazků je navrhovanou novelou řešeno mnohem lépe než doposud.
Za třetí. Nejde o žádný účetní trik za účelem vylepšení bilance. Hlavním cílem navrhované novely je, aby prostředky, které nebudou využity na krytí privatizačních výdajů, nezůstaly na účtu nečinně ležet, ale aby mohly být smysluplně využity na investiční či sociální potřeby dle aktuálního stavu hospodářství. Tento proces bude transparentní a kontrolovatelný, neboť bude podléhat standardním procesům uplatňovaným při sestavování státního rozpočtu.
Na závěr mi dovolte krátké shrnutí. Novela má eliminovat všechny účelové vládní výdaje a ponechat pouze výdajové tituly související se závazky z privatizace, které tak opět získají prioritu financování. Zdůrazňuji, že v současné době není možné hradit privatizační výdaje z žádných jiných zdrojů. Současně bude novelou umožněno efektivní a transparentní využití volných finančních prostředků.
Účinnost novely je předpokládána na 1. leden 2019.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí Aleně Schillerové a budeme pokračovat v našem odpoledním jednání. Nyní požádám pana senátora Ladislava Kose, aby se ujal slova. Prosím, pane senátore.
Senátor Ladislav Kos: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené poslankyně, vážení poslanci, já tady nebudu polemizovat s argumenty, které tady uvedla paní ministryně na obhajobu novely tohoto zákona o zrušení Fondu národního majetku, tak, jak jsem to dělal v Senátu, na to si myslím, že tady budou jiní, a jenom bych vás konzervativně seznámil s průběhem projednávání tohoto zákona v Senátu.
Jenom stručně. Vlastně novelou zákona je odstraněna velká část taxativního výčtu možností použití prostředků privatizačního fondu, kromě úhrady spojené s odstraňováním ekologických škod privatizovaných podniků a úhrady nákladů nápravy škod způsobených na životním prostředí těžbou nerostů a na revitalizace dotčených území. Nově je pak zavedena možnost převedení prostředků fondu privatizace do státního rozpočtu a jejich využití v jakékoliv jeho kapitole a naopak nově zavedena možnost převodu prostředků ze státního rozpočtu do tohoto fondu.
Návrh zákona byl projednán na plénu Senátu dne 15. 11. s výsledkem hlasování: návrh zákona zamítnout - při účasti 69 senátorů bylo 51 pro zamítnutí, 10 proti a 8 se hlasování zdrželo.
K hlavním důvodům, které vedly k zamítnutí a které padly jak na projednávání ve výboru, tak na plénu, tak bylo většinou řečníků požadováno, aby fond prioritně sloužil k pokrytí závazků státu na odstraňování ekologických škod, které činí řádově v závazcích ze smluv asi 100 miliard korun, a ne k tomu, aby z tohoto fondu byly vyváděny prostředky do státního rozpočtu. Naopak by mělo Ministerstvo financí zajistit ve fondu dostatečné množství prostředků a hlavně urychlený průběh sanací tak, aby tyto závazky byly urychleně odstraněny, protože ekologické závazky, respektive smlouvy na jejich odstranění, v některých případech jsou již vousaté a trvají 25 let. Senátoři uváděli příklady ze svých regionů, kdy se sanace postižených lokalit táhne velice dlouho a Ministerstvo financí k tomu přistupuje velice laxně.
Padaly rovněž pochybnosti, zda je tato novela motivována snahou... (Odmlka pro hluk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane senátore. Ještě chviličku počkáme, až ti, kteří diskutují jiné téma, než je zrušení Fondu národního majetku v té poslední novele, aby přesunuli své diskuze do předsálí a pana senátora nechali v klidu a v důstojném prostředí přednést stav nebo výsledek projednávání v Senátu. Děkuji. Můžete pokračovat.
Senátor Ladislav Kos: Děkuji. Padaly rovněž pochybnosti, zda je tato novela motivována skutečně snahou o hospodárné využití prostředků, které jsou ve fondu privatizace uloženy, nebo pouhou snahou o posílení státního rozpočtu, jak tady bylo řečeno. Ve fondu díky tomu, že je důchodový účet v přebytku, se vlastně nashromáždilo 34 miliard a samozřejmě je to velice lákavým soustem tyto prostředky použít do státního rozpočtu a financovat z nich akce, jako jsou slevy na jízdném a podobně. Takže to byla další námitka.
A pak tam padaly takové návrhy, že tento fond privatizace by měl být veden v podobném modu, jako je například atomový fond, kde se střádají peníze na likvidaci jaderných elektráren po jejich dožití, a pokud by měl ten fond být něčemu použit, tak potom na financování základních opatření, jako je například opatření reagující na klimatickou změnu, snížení uhlíkové stopy nebo prostředky na řešení energetické bezpečnosti.
Takže to byl asi takový průřez tím, co se dělo při projednávání v Senátu, a jak jsem říkal, 51 ze 69 přítomných senátorů souhlasilo s návrhem na zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi Ladislavu Kosovi a nyní požádám, aby se zpravodaj garančního výboru, rozpočtového výboru, Petr Vrána vyjádřil ke zprávě Senátu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Petr Vrána: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi krátkou rekapitulaci. Usnesení Senátu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, bylo doručeno Sněmovně a rozesláno poslancům dne 16. 11. 2018 jako sněmovní tisk 130/5. Senát svým 32. usnesením z druhé schůze konané 15. listopadu 2018 zamítl návrh zákona a důvody k zamítnutí popsal pan senátor Kos.
Z důvodů, které uvedla paní ministryně Schillerová a které bych pouze opakoval v tuto chvíli, doporučuji přehlasovat veto Senátu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu zpravodaji Petrovi Vránovi a otevírám rozpravu, do které mám jako prvního přihlášeného s přednostním právem pana místopředsedu Tomia Okamuru. Připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, podle paní ministryně financí Aleny Schillerové má novela zákona omezit počet výdajových titulů, na které je možné čerpat prostředky ze zvláštních účtů privatizace. Dál má umožnit převod peněz z těchto účtů do státního rozpočtu, ale i na zvláštní účty z rozpočtu, pokud to bude zapotřebí ke krytí zákonných výdajů.
Zajímavé je, že stejné Ministerstvo financí, které vede vládní hnutí ANO a paní ministryně, upozornilo na problémy, kdy Ministerstvo financí ve své zprávě k Fondu národního majetku uvedlo, že - cituji: "V případě, že by došlo k neočekávanému výpadku příjmů, nebude ve fondu privatizace dostatek aktiv pro krytí všech závazků a finančních požadavků". Vycucnout z tohoto fondu za této situace poslední peníze je tedy opravdu nezodpovědné. Pravý účel novely zákona je ovšem jinde, to, co tady předkládá vláda.
Pan premiér Andrej Babiš už na konci letošního února prohlásil, že úpravou zákona o Fondu národního majetku by se mohlo uvolnit zhruba 21 mld. korun, které chce vláda použít na plánované navýšení důchodů. Fond národního majetku vlastnil a rozprodal majetky v řádu několika set miliard. SPD podporuje navyšování důchodů, ale pojďme se podívat konkrétně, o co jde v tomto případě. A jen připomínám, že i díky hlasům poslanců SPD se důchody navyšují. Ale zpátky k Fondu národního majetku.
V roce 2016 měl na účtu ještě 96 mld. Letos má už jen 22 mld. Kde jsou ty peníze? Kde je spravovaný majetek? Mají ho zahraniční firmy nebo čeští oligarchové, kteří často český stát vytunelovali. Peníze z fondu měly být původně použité na reformu důchodů. A já se ptám: Kde je ta reforma? A kde jsou peníze? Není nic. Dokonce vláda hnutí ANO a ČSSD ani za pět let společné vlády žádnou důchodovou reformu nepředložila. Pan premiér má v oblibě program SPD. A jednou z našich myšlenek, kterou poslední dobou veřejně proklamuje, je, že byla chyba, když stát rozprodal lacino svůj majetek. Pan premiér také chtěl řídit stát jako úspěšnou firmu. Takže zkusme si teď představit, že Agrofert má volných 22 mld. Ani na vteřinu si nikdo z nás nemyslí, že by tyhle peníze jednorázově pan premiér rozdal na výplatách. Každý manažer by volné peníze ihned investoval, a to do takového projektu, který bude do budoucna dlouhodobě vytvářet další zisk.
Máme extrémně nízké důchody v porovnání s celou Evropou a nevíme, kde na ně vzít peníze. A to jediné, co víme, je, že důchody nepůjde zvyšovat tím, že budeme zvyšovat daňovou zátěž a odvody. Už dnes jsou na horní hranici únosnosti. Jedinou cestou je návrat k osvědčenému modelu vícezdrojového financování, který platil nejen za socialismu, ale kupodivu ho praktikují i západní státy a západní vlády, tedy, že státy mají podíly v ziskových firmách a místo z rostoucích daní mají zisky z firemních dividend. Pan premiér dohodl investici BMW v České republice, kterou prezentoval za úspěšnou, ale realita je taková, že za úplatek půl miliardy pro firmu, která má miliardové čisté zisky. Že se jedná o tuto operaci.
Chytrý manažer by vzal pár miliard a nedával je jako dárek, ale investoval by je do majetkového podílu. Třeba právě BMW nebo jiné ziskové automobilky. A jako spoluvlastník by se pak stát mohl třeba podílet na strategických rozhodnutích a budovat v České republice polygony i bez úplatků, a ještě by měl zaručený dlouhodobý příjem, který tak tragicky chybí právě na ty důchody. Jen pro ilustraci. Například Porsche spoluvlastní mimo jiné stát Dolní Sasko a stát Katar. Ve francouzském koncernu PSA, který vlastní Peugeot, Citroën, má podíl francouzský stát. A mohl bych takto pokračovat. Tyhle země asi nebude nikdo považovat za komunistické. Naopak, chovají se velmi kapitalisticky. Investují do něčeho, co jim přináší peníze, a o tyto peníze pak mohou snižovat daně svým občanům a za tyto peníze z dividend mohou naopak občanům připlácet třeba na důchodech.
Pokud chceme zajistit trvale rostoucí důstojné důchody, tak nesmíme peníze jednorázově utrácet. A to ani před volbami, jak se stalo nedobrým zvykem všech vlád, ale musíme je investovat, tak aby příjmy státu do budoucna rostly bez nutnosti zvyšovat daně, sociální odvody nebo zvyšovat věk odchodu do důchodu. A jak jsem již sdělil, tak na problémy upozornilo samotné Ministerstvo financí.
Už jen pro tyto principiální důvody nemůžeme navrhovaný zákon podpořit. V této souvislosti vyzýváme vládu, aby začala hledat další zdroje pro příjmy do státní kasy, protože se blíží ekonomická recese a už skutečně nemáme žádné větší finanční rezervy. Nikdo přece nechceme, aby byly ohrožené výplaty důchodů v příštím roce. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Tomiu Okamurovi. Ještě, než budeme pokračovat v rozpravě, byla doručena předsedovi Poslanecké sněmovny omluva ministra dopravy Dana Ťoka od 16.40.
Nyní paní poslankyně Věra Kovářová, připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Dovolte, abych se i já vyjádřila k této novele návrhu zákona vrácené Senátem. Jak zde již zaznělo, je možné peníze z privatizačního účtu používat na sanaci ekologických škod, vyrovnání schodku důchodového systému či do Státního fondu dopravní infrastruktury atd. To jsou jen tři případy.
A nyní vezmu jednotlivé body po řadě. Co se týče ekologických škod a sanací, vláda, jak jsem zaznamenala v médiích, upozorňovala na to, že na tyto ekologické škody bude nutné zaplatit celkem 140 mld. a údajně existuje již 325 smluv o likvidaci ekologických škod. Čili zde nevidím důvod, proč přesouvat peníze bez vazby do státního rozpočtu, a je třeba je nechat na onom privatizačním účtu.
Druhým bodem je - v případě schodku důchodového systému je možno tyto finanční prostředky použít. V současné době máme důchodový systém v přebytku. Je to proto, že se hospodářství daří. Ale signály jasně ukazují, že nyní jsme na hospodářském vrcholu a že určitě přijde určitý pokles ekonomiky jak v ČR, tak v Evropě, což samozřejmě znamená potom výpadek příjmů, a to i v rámci důchodového systému. A pak je dobré si vytvářet rezervy právě na zaplacení důchodů.
Třetím bodem je Státní fond dopravní infrastruktury. Všichni víme a voláme po tom, aby se hodně investovalo. Také ale všichni víme, že stavební trh je v současné době přehřátý, že sotva seženete firmu na to, aby postavila jednu či více dopravních či jiných staveb. Proto si myslím, že je dobré mít i tuto rezervu na dobu, kdy budou takzvaně lidi, kdy budou firmy a hospodářství se nebude tolik dařit. A je důležité, aby investice a finanční prostředky určené na investice byly stabilně stejně vysoké jak v dobách dobrých, tak i v době hospodářského poklesu, nehledě na to, že se dnes staví až o jednu třetinu dráže než dříve.
Zaznamenala jsem zde výroky o tom, že je škoda, když tyto peníze leží zbytečně na privatizačním účtu. Vezměme si příklad z Německa. Tam také leží peníze na účtech jako rezervy na dobu horší. Pod zákonem je jejich použití. A nikdo nezpochybňuje to, že tyto rezervy jsou vytvářeny právě na časy hospodářského poklesu a na hrazení důchodů. Čili jestliže leží zbytečně, v uvozovkách, v Německu, tak si myslím, protože si Německo bereme vždycky jako vzor, že by tyto peníze mohly ležet v uvozovkách zbytečně i na našich privatizačních účtech.
To je jen pár důvodů, které jsem uvedla pro to, abych vám oznámila, že stanovisko klubu Starostů a nezávislých je v tomto případě negativní a nebudeme hlasovat pro tento návrh zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. Nyní pan poslanec Ferjenčík, připraví se pan kolega Skopeček. Prosím máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tady s tím vládním návrhem zákona jsou dva základní problémy. První, a zdůrazňuji, že ten menší, je ta možnost vlády si zlepšovat výsledek hospodaření. Ta tam prostě dneska reálně je, že ve chvíli, kdy vláda bude chtít, aby ten výsledek vypadal tak, jak ona by si představovala, tak tam holt přisype nějaké peníze z tohoto fondu. Uznávám, že pro příští rok vláda zahrnula tyto příjmy přímo do státního rozpočtu, což je samozřejmě správně. Nicméně to negarantuje, že nakonec ty příjmy budou přesně odpovídat těm očekáváním státního rozpočtu, a negarantuje to ani nějaké pohyby v průběhu toho roku, ani v letech příštích. Ale to je ten menší problém.
Ten závažnější problém tohoto návrhu je, že peníze, které mají, řekněme, jednorázový charakter, se používají jako běžný příjem státního rozpočtu. Ty peníze od firem, které logicky výrazně více vydělávají během období hospodářské konjunktury, se mají stát běžným příjmem státního rozpočtu. Takže ve chvíli, kdy přijde krize, tak oproti třeba výběru daně z DPH se dá očekávat daleko větší propad příjmů od státních firem typu ČEZ nebo jiných, než co je třeba u výběru daní.
A tady nastává hlavní problém tohoto návrhu. Že peníze, které jsou jednorázového charakteru a mají sloužit k jednorázovým investicím, ať už vybudování infrastruktury, odstranění starých ekologických zátěží, nebo sanace ztráty důchodového systému v dobách, kdy se ekonomice nedaří, tak nyní se mají zapojit jako běžný příjem státního rozpočtu, stát s nimi začne počítat. A stát dokáže zkonzumovat libovolné množství peněz. Nám tady za posledních pár let narostly příjmy státního rozpočtu o několik set miliard korun a stouply provozní výdaje státu a nijak se to výrazně neprojevilo. Takže to se přesně stane, pokud zapojíme i tyto příjmy jako běžný příjem státního rozpočtu. Ministerstva to prostě zase zkonzumují na provozu, a až přijde krize, tak nebudeme mít z čeho ty dálnice stavět a nebudeme mít z čeho ten důchodový systém zafinancovat.
Současně ty peníze měly sloužit ke strukturálním přechodům toho důchodového fondu. Dneska třeba ten důchodový systém je v plusu, ale podle predikcí, které nám předkládá vláda, za pár let až desítek let bude v razantním minusu. A místo toho, abychom si vytvářeli finanční rezervu a řešili to, třeba abychom po vzoru Norska vytvářeli fond nemovitostí, ze kterého důchodci následně žijí, tak místo toho ty peníze dáváme na běžný provoz. To mi přijde velmi nerozumné. Proto Piráti podpoří návrh na zamítnutí tohoto zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferjenčíkovi. Nyní pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já už jsem s odmítavými argumenty vystupoval k tomuto zákonu v prvním, druhém i ve třetím čtení. Rád bych vás poprosil, abyste setrvali na názoru Senátu, a chtěl bych vás poprosit o zdravý rozum. Protože ještě žádná polistopadová vláda v České republice, a to ať byla pravicová, či levicová, neměla tu drzost vysát rezervní fond, který byl v rámci Fondu národního majetku. I předcházející velmi levicové vlády věděly, že mimořádné příjmy, ať už z privatizace, nebo dividend státních podniků, zkrátka není dobré utrácet na běžné výdaje. Protože každému státu, každé ekonomice, se může stát, že nějaké mimořádné výdaje bude potřebovat hradit.
Z těchto prostředků, které chce vláda vysát a utratit ve státním rozpočtu, se hradí penze v okamžiku, kdy je náš důchodový systém v minusu. To sice neplatí pro aktuální roky, kdy je velmi silný ekonomický růst a nízká nezaměstnanost, a plní se tedy dobře i odvody. Nicméně podívejte se do historie penzijního systému. Byla dlouhá řada let, kdy se zkrátka muselo sáhnout právě do tohoto privatizačního fondu, aby bylo na důchody.
Vůbec nemluvím o tom, že i ekologické škody a zátěže, ke kterým se stát zavázal, budou v budoucnu vyžadovat poměrně velké sumy. I samo ministerstvo v důvodové zprávě připomíná, že to může být problém pro cash flow v rámci tohoto privatizačního účtu. A přesto si vláda zahrává s myšlenkou toho, že peníze vysaje a utratí je ve státním rozpočtu, a to ve chvíli, kdy, kolegyně a kolegové, v příštím roce podle návrhu státního rozpočtu počítá tato vláda s tím, že bude mít o 150 miliard korun více díky vyššímu inkasu. O tolik prostředků bude mít více na utrácení, více na své priority, a přesto jí není hloupé si sáhnout na rezervní prostředky, které jsou na privatizačních účtech. Už při samotné konstrukci tohoto privatizačního účtu v devadesátých letech naši předchůdci počítali s tím a naplánovali to, že je dobré mít oddělené mimořádné příjmy od státního rozpočtu tak, aby politické reprezentace neměly chuť tyto mimořádné příjmy projíst.
Prosím vás o to právě v době, kdy máme silný ekonomický růst... (Odmlka pro silný hluk v sále. Předsedající žádá o klid.) Děkuji pěkně.
Prosím vás o to právě ve chvíli, kdy máme silný ekonomický růst, kdy vláda v žádném případě tyto prostředky z Fondu národního majetku nepotřebuje. Protože i tak prošustruje v příštím roce na nesmysly typu žákovského jízdného a jízdného pro seniory zdarma, prošustruje už dost peněz. Nenechme ji prošustrovat peníze, které můžou sloužit třeba k důchodové reformě. Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Kubíček do rozpravy. Prosím máte slovo.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dávám procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do zítřka do devíti hodin. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Je to procedurální návrh. Měli bychom o něm hlasovat bezprostředně bez rozpravy. Ale je tu s protinávrhem pan předseda poslaneckého klubu Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Podle jednacího řádu můžu podat protinávrh. Takže podávám protinávrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu na dobu pěti minut. Stejně těch 101 neseženete ani do zítřka do devíti. Takže to je celé. Nemají sto jedna. To je celý.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zazněl protinávrh. Takže budeme hlasovat nejprve o protinávrhu, potom případně budeme hlasovat o tom návrhu, tak jak ho přednesl pan poslanec Kubíček. Přivolávám poslance z předsálí. Je zde žádost o odhlášení. Té jsem vyhověl. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.
Hlasujeme o přerušení projednávání tohoto bodu na dobu pěti minut.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 16. Přihlášeno je 167 poslanců, pro 75, proti 87. Návrh nebyl přijat.
Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Kubíčka, který zní, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do zítřka do 9 hodin.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování číslo 17 přihlášeno 168 poslanců, pro 93, proti 73. Návrh byl přijat.
Přerušuji tedy projednávání tohoto bodu do zítřka do 9 hodin. Děkuji panu senátorovi, paní ministryni.
V souladu se schváleným programem zahajuji projednávání bodu
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.